neděle 9. září 2018

Oslava 5. narozenin naší kočičky

Sárince bylo na konci léta 5 let. Strašně těžko se mi teď hledají slova, nenapadá mě nic moc, co by mělo hlavu a patu a přitom to nebylo příšerně patetické. Ano - je to pořád moje malá holčička, ano - uteklo to strašně rychle a ano - ona je ta nejlepší na světě. Jediné, co si k tomu fakt neodpustím napsat, je to, že 5 už je fakt hodně. Hodně na to, abychom jí nechali o spoustě věcí rozhodnout samotnou, aby nám dokázala, že je paličatá jako mezek, drzá po mamince a až přehnaně sportovně nadaná po tatínkovi. 


Ano - ty inline brusle si fakt přála a měla to z vlastní hlavy. Párkrát jsme se jeli s Kubou v létě projet, Kubík v kočárku a Sára na kole, a bylo to. Proč ona má jet na kole, když my máme brusle? Ještě nás ukecávala na skejt, ale to fakt netuším, kde viděla. Zbytek dárků se většinou točil kolem tématu samotné oslavy, tedy "kočička" - ty Sárinka miluje a já tajně doufala, že tahle oslava bude už u nás na zahradě našeho domu - toho co pořád ještě nedostal stavební povolení a ona by mohla dostat třeba i živé koťátko. To bohužel nevyšlo, ale i tak bylo na oslavě kočiček víc než dost.


Jinak jsme oslavu letos prvně pojali jako menší rodinnou a vrátili jsme se na místo činnu - tedy na místo její první narozeninové oslavy, na zahradu Kubových rodičů. Rok od roku byla oslava větší a velkolepjejší s bohatším programem, a já si řekla, že bych to letos chtěla jinak. Loni to bylo skvělé, ale už tam bylo tolik dětí a pro Sáru tolik zážitků, že za prvné - my jsme si jí vůbec neužili, lítala od jednoho k druhému a neměla čas dát mámě ani pusu nebo se pomazlt. A za druhé, ani ona sama nevěděla co dřív, že si ani nechtěla rozbalit dárky. Proto jsme se letos rozhodli oslavu rozdělit a udělat jednu jen pro nás s babičkama a dědama na zahradě a druhou pro děti ve školce. 


Ukázalo se to jako skvělé rozhodnutí. Poprvé se nám povedla oslava pro nás rodiče i pro ní v jednom. První dvě oslavy byly hodně v naší režii, jí to bylo tak nějak jedno, my si pozvali kamarády a byla párty. Tu třetí už si ve velkém šéfovala sama, měla jasno v tom koho chce pozvat a s kým chce slavit, takže to byla víc dětská oslava. A tu čtvrtou jsme pro změnu udělali tak velkou, že tam byli úplně všichni. Tentokrát tedy jen rodina a náš strejda Honza, ketrý nechyběl ani na jedné z těch 5 oslav. Všechny je perfektně nafotil a já jsem strašně ráda, že vás díky jeho fotkám můžu pozvat k nakouknutí na tu naší poslední, kočičkovou párty.

Honza Martinec na každou oslavu!






čtvrtek 30. srpna 2018

Dva roky cupcake obchodu, tisíce dortíků a jedno velké díky



Před dvěma lety jsem stála v cupcake obchůdku a představovala si jaké to asi bude až přijdou první hosté. Nevěděla jsem kolik dortíků se asi tak může denně prodat, kolik bude potřeba lidí do výroby, ani jestli to vůbec zvládnu všechno ukočírovat s tříletou Sárou a s Kubíkem o velikosti švestky v mém břiše.

Chtělo se mi zvracet nejen kvůli těhotenským hormonům, ale i z té neuvěřitelné nervozity a očekávání, jaké to všechno asi bude. A můžu vám říct, že je to boží. Být mámou toho malýho uličníka, jeho velké ségry i našeho sladkého obchůdku. Dva roky provozu mi hodně daly, strašně moc jsem se toho naučila nejen o lidech a o práci, ale i o sobě samé.


I když jsme se za ty dva roky hodně posunuli, mám stále takový nutkavý pocit, že jsme pořád "jen" na začátku. Pořád se je co učit, v čem se zdokonalovat a posouvat si vlastní hranice.

Sama jsem zvědavá, jak se to s námi a s obchůdkem bude dál vyvíjet, a co nás všechno čeká. Ale rozhodně vám můžu slíbit, že dál pojedeme v tomhle rodinném duchu s důrazem na kvalitu a péči o zákazníka. 

Nikdy nepřestanu být vděčná všem, kteří nás podpořili v samém začátku, když ještě obchůdek ani nebyl, všech těch 429 lidí, díky který se nám prostřednictvím portálu HitHit po úspěšné crowdfundingové kampani podařilo v březnu 2016 získat investici 310 tisíc na rekonstrukci prostor a základní vybavení. Samotná rekonstrukce a získání všech potřebných povolení trvala dalších 5 měsíců a nakonec spolka více jak půl milionu korun.

Jasně, přicházeli i drobní investoři, kteří chtěli podíl na zisku, nenabízeli ale tak zajímavé částky, abychom o tom vůbec uvažovali, navíc já si vysnila rodinnou firmu. Museli jsme teda zbytek zainvestovat z vlastních zdrojů a doufat, že nás malé roztomilé dortíčky uživí. A tady bych moc ráda zamávala všem těm škarohlídům, kteří prorokovali, že to do půl roku zabalíme s pláčem v očích. I když zatím né moc, jsme v černejch!



Financování formou crowdfundingu není jen tak, je to závazek. Osobně jsem díky tomu získala pocit, že v tom nejsme sami, když máme s Kubou někdy slabší chvilku, ležíme v číslech a tabulkách, počítáme a říkáme si, zda bychom se neměli finančně líp, kdybychom se nechali oba opět zaměstnat (Jakub dělal před vstupem do podnikání v gastronomii markentigového ředitele, a já dělala v mediálce sociální sítě pro korporátní klienty), vzpomeneme si na ty lidi, kteří nám od začátku fandili a podpořili nás, a opět nás to nakopne k další práci.

Takže nebojte, my to jen tak nevzdáme, a budeme dál péct cupcakes s láskou a citem pro detail. Moc vám děkuju za dva roky přízně, za vaše mlsné jazýčky, originální objednávky, a rozzářené oči.


Kdybyste mi chtěli k těm dvou letům udělat radost, a máte chvilku, můžete nám pomoc získat reklamní prostor v časopise maminka, začátkem léta jsem se stala semifinalistkou soutěže maminka roku v kategorii "maminka podnikatelka" a mám šanci postoupit do finále a o prostor zabojovat. Hlasování běží až do 3. září a hlas mi můžete dát dokonce každou hodinu.


Pokud do toho boje jdete se mnou, děkuju moc i za něj. Sem sice šestá a postupují jen 3, ale v životě se mi už pár takových kuriozit stalo a na vzdávání se je času vždycky dost.



Ještě pár řádků k projektu Žehlím si karmu cupcakem

A protože si moc dobře uvědomuju, že nám na začátku bylo pomozeno (myslím ten crowdfunding), domnívám se, že bychom to měli vrátit zpět a také pomoc. A tak jsme letos v únoru spustili devíti měsíční kampaň “Žehlím si karmu cupcakem”, kterou jsme připravili ve spolupráci s agenturou Blue Deer na podporu Nadačního fondu pro předčasně narozené děti a jejich rodiny. Po dobu devíti měsíců (doba, kdy by mělo miminko zůstat u mámy v břiše) představujeme každý měsíc limitovaný dortík navržený jednou známou osobností. 

A tak jste v Lelí's cupcakes mohli ochutnat dortík od Milana Peroutky, foodblogerky Smooth&cooking, nebo Nikol Moravcové. V září se jeho autory stanou také Tamara a Tomáš Klusovi, já už vím jaký bude a rozhodně se je na co těšit. Z každého prodaného drortíku jde 10,- na nadační fond. Za půl roku se podařilo vybrat přes 25 tisíc korun. Akci bude zakončovat listopadový “cupcake limited week” kdy budeme v obchůdku prodávat pouze tyto limitky, a vy budete moci ochutnat všechny limitky najednou a já věřím, že toto zakončení může tu částku až zdvojnásobit. Oficiální předání šeku proběhne ještě před 17. listopadem, který je mimo jiné i mezinárodním dnem předčasně narozených děti.


Za fotky k článku moc děkuji Terezce Veselé, i ona byly jesnou z našich prvních podporovatele a přispěvatele na HitHitu.

středa 20. června 2018

Máma roku - v kategorii podnikatelka, by to možná šlo...


Děti, pes, manžel, podnikání. Školka, oběd, úklid, focení. Objednávky. Dodavatelé. Zakázky. Hřiště. Na zmrzlinu, jasně, jdeme. Faktury. Pečení, dortíky. Úsměvy, objetí, láska. Je to chaoz, ale já to miluju. Od malička jsem byla vedená k tomu, že jestli něco chci, musím si za tím jít. A tak jsem šla. Mám dvě děti a snažím se jim být dobrou mámou, ne perfektní, ne dokonalou, ale tou nejlepší, jakou sama dokážu být.

Často jsem o sobě ironicky řekla, že jsem mámou roku, když jsem dorazila pozdě do školky, prošvihla očkování nebo zapomněla koupit plínky. A přesně proto bych se jí teď chtěla stát, abych motivovala všechny "obyčejné" maminky k tomu, aby si uvědomily, že v té obyčejnosti a nedokonalosti je právě to kouzlo mateřství. A to moje podnikání? Je to prostě moje třetí dítě. Někdy musí čekat až přijde na řadu, jindy se mu všechno podřizuje. Cupcakes jsem začala péct ve stejnou dobu, kdy jsme se rozhodli pro první miminko, a oboje šlo rychleji než jsem předpokládala.

U trouby jsem ztrávila stovky hodin, ale nemohla jsem se nabažit radosti a úsmévů, kterou mé cupcakes uměly vyčarovat. Pro mě to není jen zdroj podnikání, ale především možnost osladit lidem den. Umožnit jim potěšit druhé. Maličko si zahřešit a dát si něco opravdu dobrého. Největší zlom přišel v září 2016, kdy byly Sárince 3 roky, my otevřeli kamenný obchod Lelí's cupcakes nesoucí mé jméno, a u mě v břiše se pekl další dortík.

Nyní je Kubíkovi rok, obchod bude slavit druhé narozeniny a já se snažím najít rovnovoháhu mezi všemi svými životními rolemi. Mateřství mě naučilo hodně potřebným dovednostem, které se pro podnikání náramně hodí, jako třeba krizové a kritické myšlení, umění vyjednávat. Asertivitě a umění říct ne. Práce a možnost realizace pro mě vždycky byla hodně důležitá, ale rodiny bych se kvůli ní nevzdala. Ráda bych ukázala, že se to dá udělat tak, abysme my ambiciózní ženský měly obojí.

A tak jsem se přihlásila do ankety maminka roku časopisu Maminka, jsem v kategorii podnikatelka a probojovala jsem se do semifinále. Tento týden začalo internetové hlasování, takže pochopitelně budu za vaši podporu strašně vděčná, hlasovat můžete zde: http://bit.ly/Lelimamaroku

A proč jsem do toho skutečně šla? Hraje se o hodně, výherkyně kategorie "maminka podnikatelka" získá inzertní prostor v časopise Maminka na propagaci svého podnikání.

Článek jsem doplnila průřezem rodiných fotek od nejlepšího fotografa a našeho kamaráda Honzíka Martince.







pátek 1. června 2018

Nanuky Lunar

Jsou vesmírně krásné a nebesky dobré, i proto jsme je pojmenovali Lunar. Vesmír nemá hranice a nemá je ani ten pocit, který zažijete, když je ochutnáte. Jahoda, mango, slaný karamel, čokoláda, vanilka... vše ručně vyráběné s důrazem na kvalitní suroviny a plnou chuť ovoce. Vsázíme na oblíbené příchutě, ale snažíme se vás vždy něčím překvapit, ať už je to kombinací příchutí, zdobením  nebo třeba tvarem formičky. Víme, že musí nejen skvěle chutnat, ale měly by se vám i líbit. Jíme očima, jídlo si rádi fotíme na instagram a řekněte mi, kdo nemá rád zmrzlinu?


A tak jsme pro vás vymysleli hned tři produktové řady. Vesmírnou řadu Space, kde najdete klasické příchutě jako je vanilka, čokoláda nebo slaný karamel, dozdobené tak, že můžou připomínat samotný vesmír. Zdobíme je mrazem sušeným ovocem a různými druhy ořechů.



V ovocné ředě Amelo najdete mango s plátkem kiwi, tu nejjahodovější jahodu, jakou jste kdy jedli a trojbarevnou raketu tvořenou jahodou, mangem a černým rybízem.



A zatím naše poslední řada je spojená s jogurtem, jmenuje se Yolly a selský jogurt mícháme s oblíbenými ovocnými příchutěmi, jako jsou právě mango a jahoda, okouzlí vá nejen jemnější chuť frozen jogurtu, ale také zábavné tvary jako jsou ananas, meloun, palma nebo tukan.


Jak se zrodil jeden nanukový sen

Sny se mají plnit. Já už si svůj gastro sen splnila a dortíky Lelí's cupcakes, tak dělají radost nejen mě, ale především vám, spokojeným zákazníkům. Když se nás na Festivalu mini všichni ptali, kde vzniknul nápad na nanuky, snažila jsem se být vtipná a řekla jsem, že v době, kdy jsem ukázala Kubovi Pinterest. Pak mi ale došlo, že je to pravda. Když byly Sárince asi dva roky vyráběli jsme je celé léto, Kubu to strašně bavilo, vymýšlel nové příchutě a na Pinterestu si založil nástěnku jen na nanuky a úplně tomu podlehl. To on v tom první viděl ten podnikatelský záměr a přesah. To on řešil, že ty naše domácí nanuky mají sice mnohem plnější chuť, ale taky jsou hodně tvrdé a mají v sobě ledové krystalky. Prostě přišel na to, že nanuk není jen zamražené smoothie. A tak se začal o výrobu sám aktivně zajímat a přemlouvat mě, ať se do toho pustíme. Pamatuju si, jak dokonce loni cestou z Colours of Ostrava ve vlaku nakreslil logo a řekl, že ještě můžem zkusit chytnout půlku léta. Že je to strašná škoda, že u nás si takhle krásnej nanuk z Pinterestu nikde nekoupíš, a my to můžem změnit.


Což o to, mě se ten nápad strašně líbil a chtěla jsem, aby se do toho pustil, on na to ale nechtěl být sám a já věděla, že další projekt by pro nás dva spolu s dvěma dětma byl časovou sebevraždou. Už takhle jsme si museli rozdělit pracovní dny v týdnu a uzpůsobit chod domácnosti tomu, že spolu nejen žijem, ale i pracujem. Hlavně jsme si přece nepořídili děti proto, abychom s nima pak nebyli, my dva jsme vlastně dohromady jen jedním pracujícím člověkem. Měla jsem z toho velký respekt a tak jsem ho přemluvila, že začnem až příští sezónu a našla jsem za sebe náhradu. Nemohla jsem si vybrat lépe. Honzu Páva znám ještě z dob kdy jsme oba pracovali v korporátu, Honza pak stejně jako já odešel. Spoluzaložil agenturu Lovebrand, která pomáhá značkám aby se stali (a teď pozor přijde překvapení)... love brandem. Honzu se nám podařilo pro nanuky nadchnout okamžitě, za prvné má doma taky dceru a sám nanuky miluje a za druhé v tom stejně jako Kuba vidět velký potenciál. A tak se stalo, že Lunar má dva táty.



Lunar má dva táty

A tak za nanuky Lunar najdete stát tyhle dva "táty" zakladatele. Kluci rok monitorovali trh, testovali receptury, učili se, ochutnávali, zkoušeli, tvořili startegii a nakonec i úspěšně uvedli na trh nanuky Lunar. A já? Já jim do toho "občas" kecám a najdete mě na druhé straně drátu sociálních sítí.


A i když Kubu hnala původní motivace vyrobit kvalitní nanuk, který by sám chtěl koupit vlastní dceři, vyrábí dnes Lunar nanuky nejen pro děti. Rádi bychom, aby se stali oblíbenou značkou vás všech a byli k dostání doslova na každém rohu včetně toho internetového. Ale to teď trošku předbíhám. Vás určitě zajímá, kde je seženete právě teď.



Kde si je můžete koupit?

Od dnešního dne, tedy od 1. června jsou k dostání v bistru Famagusta ve Vyšehradské ulici, což je taková naše základna. Příští týden od 8.-10. června se na vás budeme těšit pokud se vydáte na automobilovou slavnost v pražských Holešovicích, Legendy. A samozřejmě nebudeme chybět ani na Apetit pikniku 16.6. v Grébovce.

PS: Velké díky Honzovi Martincovi, za pomoc, trpělivost a nejvíc boží fotky. Děkujeme!

Váš Lunar team