úterý 16. ledna 2018

Moje největší blogovací chyba, aneb vše co jste chtěli vědět o spolupráci se značkami

Asi jste si všimli, že tu byl delší dobu klid, sama jsem se musela jít podívat, kdy jsem vlastně napsala poslední článek. Bylo to v půlce listopadu, myslím, že takhle dlouhou pauzu jsem ještě neměla a donutilo mě to o blogu hodně přemýšlet. Vlastně už přemýšlím mnohem dýl a to přemýšlení mi asi brání v psaní. Říkám si, jestli to má vůbec ještě smysl. Nějak se pro mě z blogování za těch skoro 5 let vytratila radost.

Tahle spolupráce byla hodně sladká, podkolenky seženete v obchůdku kamarádky Páji na www.bettybrands.cz
Teda, mám až euforickou radost, když dopíšu článek, nahraju ho a sleduju, jak se vám líbí. Jestli ho čtete, komentujete a sama si ho po sobě ještě pár dní čtu a rovnám si v hlavě svoje vlastní myšlenky. Těší mě vás inspirovat a miluju, když napíšete, že některé věci vidíte stejně. Pak to ale přijde. Euforická vlna zhruba za 3 dny odezní a já vím, že bych měla napsat další článek. Pokud chci, aby ten blog za něco stál, měla bych psát 2 články týdně. Měla bych dělat soutěže. Měla bych s vámi víc komunikovat. Měla bych kývnout na každou nabídku spolupráce, protože čím víc budu mít partnerů, tím víc si budou čtěnáři myslet, že blog je úspěšný a on se pak úspěšným vážně stane... Kdy se z toho stala soutěž? Přímo v mé hlavě. Vím, že to dělám. Evidentně neumím dělat věci jen pro zábavu. Vážně potřebuju aby byl úspěšný? Potřebuju mít víc čtenářů a followers? Potřebuju nějaké další úžasné spojení s velkou značkou? A co ty soutěže? Něco vám řeknu... nenávidím to. Ještě ani jednou se mi nestalo, že bych výherce vyhlásila včas nebo bych se neomlouvala za pozdní odeslání výhry. Jít na poštu s balíkem je pro mě nadlidský výkon. A celý tenhle proces před napsáním dalšího článku je jedním velkým utrpením.

A tak jsem se dostala do své vlastní pasti. To, co bych podle mě měla s blogem dělat, aby byl úspěšnější, mě nebaví. Reálně mám čas spíš tak na dva články za měsíc než na dva týdně. Sama na sebe tlačím, že musím. Navíc, ty nabídky na spolupráce, které chodí jsou většinou naprosto úžasné. Takže je to o to těžší. Kdo by nechtěl napsat o přírodní kosmetice pro miminka, nebo o nové knížce pro děti? Strašně bych chtěla všem vyhovět a napsat článek, pomoc s propagací, informovat ostatní maminky, odměnit vás za vaši věrnost soutěží. A tak na sebe zase tlačím, a ten tlak je už tak velký, že se vytratila radost. Už je to jen samé, musím, musím, musím.



Tak jsem začala přemýšlet. A nakonec po té dlouhé pauze i psát. Tenhle článek. Článek o své největší blogovací chybě. Chybou bylo, že jsem začala soutěžit, porovnávat se s ostatníma blogerkama a chtěla "úspěšný blog." Chtěla jsem něco dokázat, místo, abych psala s radostí, pro radost a pro vás. Zapomněla jsem na to, co mě na blogování baví (i na to, co baví na mém blogu vás) a sama sebe zahnala do kouta až před velké rozhodnutí, jestli to celé nevzdám.

A víte co? Nevzdám. Ne nadarmo se říká, že chybami se člověk učí. Takže, co teď s tím? Rozhodla jsem se, že začnu znova a nastavím si nová pravidla. Když to ani tak nepůjde, zabalit to můžu vždycky. Je ale pravda, že by mě to hrozně mrzelo a ten strašný pocit prohry, by pro mou soutěživou povahu byl snad ještě horší, než se pokusit nesoutěžit.



Proto tedy 5 pravidel mého blogování zcela na rovinu a veřejně:

1) přestanu se porovnávat s ostatníma blogerkama a půjdu svou vlastní cestou
2) blog pro mě není měřítkem úspěchu, ale osobním deníčkem
3) nebudu se účastnit žádných blogerských soutěží a anket, včetně mamablogu roku
4) vrátím blogu osobní články a skutečná témata - mě bavilo je psát a vás podle analytics číst
5) nebudu přijímat nabídky na další spolupráce, psát recenze a pořádat soutěže

Moc prosím značky i malé tvůrce, za prominutí a pochopení. Vyberte si ke spolupráci někoho vhodnějšího, je spousta úžasných mama blogerek, které se na recenze a doporučení specializují a já sama k nim často chodím pro inspiraci. Pokud nevíte, napište mi, ráda vám s výběrem poradím.

Záměrně do pravidel nedávám, že budu psát častěji, samozřejmě bych moc ráda, ale svazovat se tím nechci. Stejně tak nechci spálit všechny mosty.  Nedávno jsem vám na instagramu slíbila, článek o značkách s kterými spolupracuji. Toužila jsem odkrýt karty a přiznat "pro koho" píšu. A myslím, že sem se to teď náramně hodí.


Jsou to takové moje 3 srdcovky, které si chci nechat i pro tento rok, máme to spolu totiž trochu jinak. Asi nikoho nepřekvapí Bepanthen, ten k blogu patří od samého začátku a patřil by do naší rodiny, i kdybych žádný blog nebyl. Jsem s ním moc spokojená, nechyběl v obou mých taškách do porodnice a vždycky ho ráda doporučím a odpovím na vaše dotazy. Díky spolupráci jsem absolvovala řadu školení a instruktáží s lékaři a odborníky. Je to taky má jediná placená spolupráce. Ta ovšem nevychází pouze z článků, ale z celého ambasadorství, na které jsem náležitě hrdá. Takže pro Bepanthen zvládnu i tu soutěž, těšit se na ní můžete ještě v lednu.

Obecně to u spoluprací chodí tak, že vám značka za článek nebo další výstupy (instagram, recenze) nabídne buď peníze (to se stává spíše ojediněle) nebo své produkty a záleží na vaší dohodě, v jaké hodnotě ty produkty budou. Pak jsou tu ale značky s naprosto odlišným způsobem vnímání partnerství. Značky, které vám nenapíšou, okřídlenou větu "líbí se nám váš blog a chtěli bychom článek o našem produktu." Značky, které s vámi chtějí žít. Chtějí si vás získat, hýčkat, chtějí, abyste si je sama zamilovala a sama o nich chtěla dát vědět. Ne protože jste to slíbila, nebo, že jste něco dostala, ale protože sama chcete. Protože vám udělali radost a vy se o to chcete podělit, chcete se pochlubit a sdílet to s ostatními. A takhle já vnímám partnerství s Lego Duplo. Když čtou váš blog, když znají jména vašich dětí, i to kdy mají narozeniny. Když se dozví, že jsou nemocné a ještě ten den k vám pošlou kurýra s dárkem. Když se prostě stanou součástí vašich životů a domovů. A tak ani nemusím psát recenze, stačí si prostě jen hrát a občas se o to podělit.

Třetí značkou, s kterou jsem nedávno navázala dlouhodobou spolupráci, a s kterou se loučit rozhodně nechci a ani nedokážu, je Hipp.  Mám z toho opravdu velkou radost. Protože jsem si to hodně dlouho sama přála. Hipp jsem si vybrala sama už se Sárou, první byl olejíček po koupeli, dostala mě ta vůně. A protože fandím bio kvalitě a líbí se mi rodinný původ firmy, sáhla jsem po období kojení i po kojeneckém mléku, následně po příkrmech a svačinkách. Já si je vybrala už před 4 lety a teď si i oni vybrali ke spolupráci mě. Nemohla bych doporučovat něco, jen proto, že jsem dostala jejich produkty. Kor u dětské výživy, to vám (a hlavně tomu prckovi) prostě musí sednout.

Tohle jsou tedy značky, které tu budete občas vídat a já věřím, že se mi je podaří na blog začlenit nenásilnou formou, abyste to nevnímali jako klasickou reklamu, ale jako součást mě samotné, protože tím opravdu jsou.


A samozřejmě, pokud sama narazím na něco, o čem budu mít pocit, že to stojí za moje doporučení, najdete to u mě na instagramu @mamanablogu.

Jestli jste dočetli až sem, klobouk dolu, moc si toho vážím a děkuji, že tu jste. Doufám, že vás budu bavit i v roce 2018.

úterý 14. listopadu 2017

Vyzrajte nad ekzémem a otestujte Bepanthen Sensiderm

Kdo nás sledujete déle, asi víte, že já i Sára máme ekzém. A kdo máte stejné trable, víte, že nám s podzimem zase začala sezóna a držet ekzém pod pokličkou je čím dál těžší. Pomoc vám může Bepanthen Sensiderm krém. My s ním máme ty nejlepší zkušenosti. A vy ho teď můžete zkusit zdarma.


Bepanthen spustil novou výzvu a hledá 20 testerek tohohle malého zázraku. Přihlásit se můžete přímo zde: Chci se stát testerkou a to až do 23. listopadu. Stačí vyplnit krátký dotazník a být aspoň trochu kreativní. Kompletní podmínky testování najdete tady: podmínky testování.


Určitě to zkuste, pokud nechcete soutěžit a krém byste i tak rády zkusily, koupíte ho v lékárně. Je vhodný i pro nejmenší děti, kojící maminky nebo těhotné. Určený je především pro počáteční fázi, když objevíte ložisko ekzému, hned aplikujte tenkou vrstvu krému. 

Jestli ekzém máte, určitě znáte zásady, jak se při něm chovat, aby se vám nezhoršil. Musím se přiznat, že se mi je snadněji dodržuje u Sáry, ale sama sebe dost zanedbávám a už se mi to od začátku podzimu pěkně rozjelo. Takže nezapomínejte, že by se ekzém neměl šrábat, i když svědí - od toho vám také může Sensiderm pomoci. A stejně tak byste se po omytí neměli sušit drhnutím kůže, ale jen ji lehce osušit přiložením čistého ručníku. Hodně udělá také strava, nedoporučuje se kyselé, čokoláda... je toho hodně a názory se také dost liší. Já se většinou stravou moc neomezuji, ale mám velké štěstí, že se mi ekzém vždy podaří udržet a nerozjede se tak, že bych to měla do krve a musela řešit návštěvou dermatologa nebo kortikoidy.

A nejlepší je na to samozřejmě léto, hodně vzduchu, sluníčka a slaná voda. Zima dobrá, ale úplně jsem se tu teď s vámi na to léto a moře natěšila. Tak než se dočkáme, zkuste Sensiderm, věřím, že pomůže i vám.

sobota 11. listopadu 2017

I slintat se dá stylově, se slintáčky Cheeky Chompers

První zoubek na nás vykouknul krátce po šestém měsíci, chvilku před ním začalo naše testování stylového slintáčku s kousátkem Cheeky Chompers. Protože jsem díky zkušenosti s první dcerou věděla co mě, s příchodem rostoucích zoubků čeká, snažila jsem se na to maximálně připravit. A zásobila jsem se jak slintáčky, tak kousátky všeho druhu.



Dnes bych vám chtěla představit nápad dvou maminek z Anglie. Amy a Julie vymyslely originální koncept – spojit slintáček s kousátkem, a sklidily mezinárodní úspěch. Byly první koho napadlo, že by bylo fajn mít kousátko stále po ruce a rozhodly se udělat konec ustavičnému zvedání špinavých a oslintaných kousátek ze země. Založily značku, která prodává výrobky pro ty nejmenší, se zaměřením na úlevu při prořezávání prvních zoubků.

Na podobné slintáčky můžete samozřejmě narazit i v běžných obchodek, ale dejte si velký pozor na kvalitu a použitý materiál. Měla jsem podobný, když rostly zoubky Sárince, nebyl však zdaleka tak účinný. Kousáto bylo vyrobeno z tvrdého plastu a Sáru naprosto nezaujalo. Místo toho, aby jí ulevilo, nám na slintáčku spíš překáželo.

To se vám s exkluzivními výrobky Cheeky Chompers rozhodně nestane. Slintáček je vyroben ze super savého materiálu, je třívrstvý a oboustraný. Trojúhelníkové kousátko je příjemné na zkus a opravdu ulevuje a pomáhá. Kubík je toho důkazem, je v něm teď zakousnutý většinu dne. Navíc kousátko neobsahuje žádné ftaláty ani BPA a je tak pro děťátko 100% bezpečné.



Ke kousátku můžete v setu nebo i samostatně pořídit také skvělou mazlíčí dečku, kterou lze snadnou děťátku navléknout na ručku, to je víc než praktické při jízdě kočárkem. My u nás teď totiž hrajeme tu moc zábavnou hru, jak Kubík něco zahodí a máma mu to po stopadesátý podá a z kočárku je to daleko větší bžunda, že jo.



Věřím, že vás slintáčky s kousátky zaujmou, ať už je budete pořízovat pro své děti nebo jako dárek (třeba k Vánocům) nezapomeňte na webu www.cheeky-chompers.cz zadat slevový kód: "mamanablogu", získáte tak slevu 12%

Co na Cheeky chopers říkáte, líbí? A chtěli byste si o ně ještě před Vánocemi na blogu zasoutěžit? Poradíte, co konkrétně vybrat jako výhru? Mě se hodně líbí ty holčičí vzory. Naprostá klasika, se Sárou se mi zase líbili víc klučičí motivy. Budu ráda, když mi v komentářích necháte tip o jaký produkt z nabídky Cheeky chompers byste si nejraději zasoutěžily.

A jestli ro mě máte rady co dalšího kromě Calgelu a homeopatických čípků Vibrucol na bolest ještě na zoubky zabírá, tak sem s tím. Nám jich teď pravděpodobně rostě 5 na jednou, a je to peklo.

pondělí 16. října 2017

Miminko: půl roku s Kubíkem

Tak jsem si původně myslela, že Kubíkovi budu tyhle milníkové články o tom, co už umí, kolik váží a měří psát každý měsíc. A ejhle už mu bylo sedm měsíců a já píšu teprve třetí milníkový článek a to ještě zpětně. Ty předešlé dva najdete tady: Magické šestinedělí a Tři měsíce s Kubíkem. A já je asi spíš budu psát podle těch kontrol u lékařky, takže další čekejte až s osmým měsícem.


Kubík:
Se ukázal jako zdatný cestovatel, koncem srpna jsme se vydali autem do Chorvatska a on skoro celou cestu vzorně prospal. O našem letním cestování jsem se více rozepsala tady: Vzpomínky na léto a za nás tedy cestování s dětmi ano, a pokusíme se do budoucna ještě více odvázat.

Jinak tedy pojďme na tvrdá data, čtvrtý měsíc: 6,8 kg a 64 cm. Další milníky mám z kontroly v půl roce: 7,6 kg a 66 cm. Jak to ze začátku vypadalo, že váhový přírůstek nadprůměr, tak teď jsme naprosto v limitu. Kubík sice jí pořád po dvou hodinách, ale po menších dávkách. Ukecat ho, aby jedl víc a míň často se mi nepovedlo a věřte, že jsem to zkoušela horem pádem. Příkrmy jsem naonec zařadila až s ukončeným pátým měsícem, zkušela jsem už po čtvrtém měsíci, ale začátky nic moc a já na to ještě asi neměla dost trpělivosti. Spánek se mu přes den měnil snad každým dnem, o nějaké pravidelnosti jsem si mohla nechat zdát, stejně tak jako o nočním spánku. Tohle spaní 20 minut a pak někdy 2, někdy tři ale taky 4 hodiny vzhůru, to je děs. Koncem šestého měsíce se navíc zhoršil  noční spánek. Začala jsem podezřívat zuby a opravdu se ten první chvilku po ukončeném půl roce vyklubal. Tak o tom tedy až příště.



A jak to dopadlo s tím naším odloženým očkováním? Kubík se rozhodl, že ani čtvrtý měsíc není pro něj a těsně před očkováním si tam hodil lehce zvýšenou teplotu, takže opět odloženo. Nakonec dostal první Hexu na kontrole v půl roce a naprosto bez reakce. Asi věděl co dělá. Kromě běžných kontrol u dětské lékařky jsme absolvovali také pár kontrol na rehabilitaci. Na té poslední nás sestřčka pochválila a říkala, že už nemusíme cvičit a věnovat Kubíkovi nijak zvýšenou pozornost, pro jistotu se ještě v listopadu půjdeme jednou ukázat, ale pohybově je naprosto v normě. Jen mi v tomhle ohledu přijde o něco větší nervák a paličák než byla Sára. jak on jí vidí běhat, nejradši by se rozběhl za ní a jak mu pořádně nejde ani to plazení, strašně ho to štve a dává to dost hlasitě najevo.



Sárinka:
Je vzorná starší ségra. Kubíka rozesmívá, podává mu hračky, snaží se ho pochovat... občas ho rve za hlavu nebo za ruce tak, že se divím, že neřve. Ale on na ní pořád kouká jako na obrázek. Když jsem jejich vztah popisovala paní doktorce,jen se smála a řekla: "Nedivte se, děti patří k dětem, ta pozornost, které se mu od ní dostává, tisíckrát přebije to, že k němu není občas tak šetrná. On to přežije." A tak je spolu už i častěji nechávám chvilkama bez dozoru. Když vařím, slyším z obýváku jen Kubíkův hlasitý smích. Myslím, že mají krásný sourozenecký vztah. Sára se mě často ptá, kdy už Kubík vyroste a bude si s ní hrát. Doufám, že jim to vydrží a opravdu si spolu budou hrát a ne se rvát o hračky.

Já a Kuba:
My jsme od posleního článku, tedy od Kubíkových 3 měsíců zaznamenali velký úspěch. Povedlo se nám strávit jednu noc mimo domov úplně sami. Doma suplovala moje mamka a my jsme vyrazili na Colours of Ostrava, tedy vlastně jen na koncert Imagine Dragons. Byl to neuvěřitelný zážitek a teď myslím nejen ten konert, ale i to pročištění hlavy a vzduchu. Jedna hotelová noc a kolik to udělalo parády. Normálně jsem spala celou noc v kuse. Když byla Sárinka malá, troufli jsme si spolu s Kubou odjet přes noc až když jí byl rok. S druhým prckem jsem si uvědomila, že to, že je miluju, neznamená, že s nimi musím být pořád, naštěstí o něco dřív. A že by se o ně na chvilku nezvládl postarat někdo jiný? Došlo mi, že tyhle výlety za hranice našich všedních dní jsou víc než potřeba. Udržují doma rovnováhu. Nejsem přeci jen máma, jsem i manželka a partnerka a moc ráda si někdy užiju naplno i tuhle svou roli, i když to vypadá, že to bude zatím asi jen jednou za čtvrt roku

PS: Ta milníková deka je od MMMoje - www.mmmoje.cz

úterý 3. října 2017

Čtyřletá SuperSára

Moje čtyřletá holčička. Čím dál víc si vážím toho, že mám dceru. Občas si spolu jen tak sednem a povídáme si, přijde se pomazlit a dát mi pusu. Řekne, že mě má ráda. Nepochybuju o tom, že tohle nebude jednou umět i Kubík, a byla by to tedy jen výsada holčiček. Ale já z ní teď začínám hrozně cítím tu ženskost. Umí se podívat, jak to umíme jen my holky. Strojí se a parádí a tatínka má omotanýho kolem prstu. A je radost se na to dívat.


A jaká byla oslava? Velkolepá. Prostě SUPER. O tom, proč jsme zvolili tohle téma a místo jsem psala už dřív: Naše malá super hrdinka a teď je asi ten správný čas ukázat vám fotky. Oslavu jsem si poprvé užila i já, o děti bylo postaráno královsky a já se mohla věnovat dospělákům.



Sára se v MINI HEROES tak rozdováděla, že bylo těžký přesvědčit jí i k tomu, aby si šla sfouknout svíčky. Dort nakonec sklidil vělký úspěch, ale na rozbalování dárků už prostě neměla čas. Byla v úplně jiném světě, plná radosti a dojmů, kamarádi, babičky... a ta tělocvična. Lítala od jednoho k rduhému a pištěla. Všechno jí to pořádně došlo až doma druhý den, kdy se trochu uklidnila a začala vyprávět, rozbalila a prohlídla si dárky a dojedli jsme dort.




Všem, kdo slavili s námi moc děkujeme.

Velké díky patří také:
Nikče do MINI HEROES
strejdovi Honzovi za fotky - www.honzamartinec.com
Britě a Terce za Svítící písmena - www.sviticipismena.cz
Květinovým holkám za věnečky do vlasů - www.provoni.cz
.......................................................................................
Sweet bar včetně dortu - www.leliscupcakes.com
Catering: www.famagusta.cz

úterý 19. září 2017

Vzpomínky na léto

Včerejší den jsme s dětma strávili skoro celý v posteli. Ne, nikdo není nemocný, jen na mě dopadla tíha faktu, že je podzim. Normálně ho mám docela ráda, přijde mi takový melancholicky krásný. Ale letos mě zastihl nějak nepřipravenou. Tajně jsem doufala v babí léto a počítala s tím, že si ještě užijeme trochu sluníčka, když už třeba ne úplně tepla.

A tak mi tedy nezbývá než vzpomínat. Letos jsme měli krásné léto, ani jsem nečekala, že toho s Kubíkem tolik zvládnem. Druhé dítě je už prostě takový otloukánek. Se Sárou bychom se ve čtyřech měsících na koupaliště asi nevydali, ale Kubík už je součástí větší rodiny a musí se přizpůsobovat potřebám ostatních, stejně jako se my často přizpůsobujeme jemu. A tak nakonec padlo i rozhodnutí o dovolené u moře.
Tohle fotila Sára na GoPro, naše nejhezší fotka z dovči
V půlce srpna jsem se vydali směr Chorvatsko a protože se nám podařilo sehnat na poslední chvíli ubytování pouze na týden, rozhodli jsme se, že si z cesty tam uděláme takový mini roadtrip. Po dvou dnech intenzivního balení a půl dni skládání se do auta, jsme vyjeli vstříc novým dobrodružstvím. Děti v autě vzorně spaly a tak jsme navečer dorazili do Rakouského městečka Linz. Ubytovali jsme se, prošli si centrum, dali si večeři, strávili hodinku na hřišti a druhý den po snídani jsme se opět vydali na cestu. Děti byly v autě i tentokrát nadočekávání hodné, Sára s námi hrála nejrůznější hry a opravdu velký úspěch měla postřelená audiokniha Kašpárka v rohlíku. Myslím, že mě a Kubu to snad bavilo ještě o něco víc než Sáru. Kašpárka v rohlíku asi znáte, ale ta audio kniha... to se nedá popsat, to musíte slyšet. Směju se ještě teď. A protože Kubík to skoro celé prospal, už odpoledne jsme dorazili ke Slovinskému jezeru Bled, kde jsme zůstali další 3 dny. 



Na Bled se určitě musíme vrátit, je to nádherné místo, už dlouho jsem z různých stran sýchala o tom, že Slovinsko je krásná země a stojí za to. A teď jsem se o tom konečně mohla sama přesvědčit. Rozhodně souhlasím. Líbilo se nám tam opravdu moc. Vlastně jsme nevěděli, co tam máme dělat dřív. Naštěstí jsme měli krásně, takže vyhrálo koupání v jezeře. I když návštěva místního hradu, procházka městečkem nebo místní krajinou také měla své kouzlo, koupání je prostě koupání. Sára okamžitě najela na dovolenkový mód a jediné co jí zajímalo bylo, kdy dostane další zmrzlinu a kdy může jít zase do vody. Odjížděli jsme v pravou chvíli, na Bledu se začalo kazit počasí, my sbalili kufry a hurá k moři.


Tenhle přesun byl asi nejnáročnější, nějak nám nedošlo, že už je sobota a spolu s námi se vydá na silnice tolik turistů, ale i tak se to dalo zvládnout a nakonec jsme dorazili na místo. Biograd na Moru, náš nový domov na další týden. 

Bydleli jsme v mobile house Sunset v camp parku Soline kousíček od Biogradu na Moru. Bydlení v mobile housech jsem si zamilovala už loni. Je to paráda, dvě ložnice, kuchyň s jídelnou, koupelna a obrovská terasa. Moře bylo kousíček, max 10min pěšky, ale pláže narvané. Hlava na hlavě, všude stánky, hluk, hudba, pro malé děti lákadlo na každém rohu. Byli jsme strašně rádi, když nám naše pani správcová ukázala místňáckou pláž, sice jsme museli čtvrthodinky popojet autem a ještě tak dobrou čtvrt hodinu popojít pěšky, ale za ten klid to stálo. A co se nám u moře nejvíce osvědčilo?


Táhli jsme s sebou spoustu nezbytností, ale kdybych měla vybrat jen 3 věci, možná se mi budete smát, ale za nás byli nejpoužívanější opravdu tyhle:

1. Lehátko Babybjorn
Kubík ho miluje a už si bez něj nedovedu představit jediný den. Miluje ho tak, že jsme neváhali brát mu ho s sebou i na pláž. Budil tam dost pozornost, ale byl zlatej. Když tam usnul, mohli jsme se vykoupat všichni tři společně a on si tam lebedil. Prostě vemte miminu na pláž lehátko a je v pohodě. Nebo aspoň to naše bylo.

2. Bepanthen Care mast
Aneb univerzální krém na všechno, tentokrát uspokojoval především moje potřeby. Ano, brala jsem ho pro Kubíka, ale ustavičně jsem měla suché rty nebo ruce, ta sůl mi dává docela zabrat. Už od mala, kdy jsme k moři jezdili s rodiči, jsem měla problém s pletí. Po pár dnech na sluníčku, i když jsem se nespálila jsem si namočila obličej ve slané vodě a ten mě začal po pár chvilkách na suchu hrozně pálit. Po opláchnutí sladkou vodou byl stažený a velice vysušený, snažila jsem se ho namazat, ale jakýkoliv krém se na obličeji proměnil ve vražedného zabijáka. Pamatuju si, že jako malé mi to mamka ze zoufalosti mazala čistým máslem. V dospělosti jsem to řešila tak, že jsem si prostě obličej v moři nemáčela. Se Sárou to ale nešlo, strašně řádila, cákala, chtěla si hrát, potápět se, prostě jsem to nevydržela a užívala si vodu s ní. A pak to přišlo. Sice na to padla skoro celá tuba, ale normálně jsem si ten obličej po odsolení mazala Bepanthene Care mastí a byla to jediná mast, která mě neštípala a nepálila. Jen bych chtěla podotknout, že normálně citlivou pleť nemám a doma používám nejrůznější pleťové krémy (i ty neparfemované), z nich ovšem ani jeden nemůžu používat na dovolené u moře. Tak pokud máte podobný problém, nebo máte často suché ruce či rty. Určitě doporučuju řešit jedním, pro mě zázračným Bepanthenem. 


3. Kolo 
Nikdy bychom toho se Sárou tolik neušli a neviděli, kdyby s sebou neměla kolo. Ještě ve Slovinsku jsme obešli asi půlku jezera a Sára naprosto spokojená jezdila a zvonila všem na pozdrav. Stejně tak v Chorvatsku nebyl den, kdy by kolo nevytáhla, drandila po kempu a díky kolu jsme došli pěšky podél pobřeží až do Biogradu. Rozhodně doporučuju větším dětem kolo vzít, nebudete litovat.


Upřímně, řeknu vám, že jsme doma měsíc a už plánujeme, kam bychom s dětmi zase vyrazili.

úterý 29. srpna 2017

Naše malá super hrdinka

Přezdívku SuperSára jí dal strejda Honza a vznikla spontálně při přípravě jejích prvních narozenin. Chystali jsme zdobení na cupcakes a Honza se pokusil vytvořit supermanovské "S" jako Sára... SuperSára. Už jí to zůstalo. A tak mi bylo jasné, že když kamarádka Nika otevřela dětskou tělocvičku pro malé hrdiny s názvem MINI HEROES je jen otázkou času, kdy se tam se Sárou zabydlíme.

Prvně jsme se v tělocvičně v pražském Karlíně byli mrknout na dni otevřených dveří začátkem června, z toho dne jsou také tyhle fotky. Sára si to tam zamilovala a bylo rozhodnuto, od září nastupuje do superhrdinské akademie plné zábavných her, cvičení a úsměvů. Unavit naše dítě není nic jednoduchého, takže možnost dalšího vybití vítám. Zvlášť, když já s Kubíkem můžu zůstat sedět za skleněnou stěnou a jen pozorovat, co se uvnitř děje. A samozřejmě u toho popíjet kávu.


Pokud byste chtěli chodit s námi, neváhete a ještě se zapište, lekce jsou rozdělené podle věku, Sára bude od září už mezi čtyřletými. Koncem srpna totiž právě v MINI HEROES oslaví své čtvrté narozeniny. Ano, pořádají i dětské oslavy. Na té naší nebude ani tentokrát chybět strejda Honza, takže fotoreport je zajištěn a moc ráda vám pak o oslavě napíšu pár řádků.


Co vy chodíte s dětmi někam cvičit? Zaujala vás akademie MINI HEROES nebo jí už znáte?