neděle 30. června 2013

Jak zůstat aktivní a neublížit si? Zkuste těhotenskou jogu!

S těhotenstvím a s postupně přibývajícími kily, jsem si začala říkat, že byto asi chtělo udržovat se v kondici a zůstat aktivní. Zároveň jsem ale nechtěla začínat se sporty, které jsem před otěhotněním vůbec nedělala. Nejméně vhodné ja běhání, pokud neběháte dlouho a pravidelně, rozhodně s tím nezačínejte právě v těhotenství. Já chtěla pokračovat v jízdě na kolečkových bruslích a na kole, ale to mi brzy doktorka i kamarádi rozmluvili. Přeci jen, riziko pádu, a to nejen vaší vinou, je vysoké. A kdo by si chtěl pak vyčítat, že ublížil vlastnímu miminku.

Co naopak připadá v úvahu je plavání, častější chůze a jóga. Nad plaváním jsem opravdu dlouho váhala, nevím jaké jsou vaše zkušenosti s veřejnými bazény, ale doktorka mě strašila infekcemi a plísněmi. Je pravda, že v těhotenství bych to opravdu řešit nechtěla. Nakonec jsem plavání vzdala. I když s nástupem letního počasí mě to stále více vrtá hlavou.

Procházky jsou skvělé, zvláště pokud máte s kým chodit, mě zachraňuje naše fenka Amélka, které mě občas vytáhne, i když se mi zrovna dvakrát nechce. No a nejlepší variantou pohybu v těhotenství je podle mě gravid joga. V druhém trimestru jsem navštívila workshop, kde jsem se naučila jak správně cvičit a proč je potřeba některé cviky přizpůsobit rostoucímu bříšku. Od té doby se snažím cvičit doma. Pomáhají mi především protahovací a dýchací cviky. Ať se rozhodnete chodit cvičit pravidelně se skupinou dalších nastávajících maminek, nebo budete cvičit v pohodlí domova, rozhodně jógu v těhotenství můžu z vlastní zkušenosti doporučit. Určitě ale necvičte klasickou jogu, nebo dokonce power jogu, opravdu ne všechny cviky jsou vhodné a je zbytečné si těhotenství sama komplikovat.

Nejvhodnější dobou pro zvýšenou fyzickou aktivitu v těhotenství je druhý trimestr, v prvním se sport příliž nedoporučuje, kvůli vysokému riziku potratu a v tom třetím už zase záleží na tom jak se cítíte a jestli pohyb budete zvládat.

pátek 21. června 2013

Cysty choroidálního plexu, je čeho se bát?

Cysty choroidálního plexu- takhle zněl verdikt po velkém ultrazvuku ve 20.
týdnu, kdy se zjišťuje poškození srdce či mozku. Doktorka mluvila o cystách v hlavičce, byly tam dvě, jedna 11mm a druhá 6mm, každá v jedné hemisféře. Hned nám vysvětlovala, že se to stát může a není to zas tak ojedinělé, a že se cysty vstřebají do 24. týdne.

Ultrazvuk hlavy a viditelné cysty
V tu chvíli jsem už ale moc nevnímala, před očima se mi zatmělo a hlavou se mi honila slova jako: cysta, nádor, poškození mozku, potrat a tak podobně. Že to bylo všechno neopodstatněné, si v tu chvíli vůbec neuvědomíte. Jako matka, i když nastávající, hned myslíte na to nejhorší, a jediné, o co se snažíte, je zadržet slzy a zkusit zjistit víc.

Od paní doktorky jsem se ještě dozvěděla, že to může být jeden z příznaků genetické vady, ale bývá spojen s nějakým dalším příznakem. Vzhledem k tomu, že jsem měla v pořádku, jak genetiku v 13. týdnu, tak tripltes, nepovažuje za nutné posílat mě na odběr plodové vody a přikládat tomu větší vážnost. Kontrola za 14 dní by měla ukázat postupné vstřebávání cyst a dokázat, že se není čeho bát.

Na chvilku mě to uklidnilo, bohužel klid vydržel jen než jsme dojeli domů a já si uvědomila, jak strašné by bylo zjistit, že bychom měli o naše miminko teď přijít. Pak následoval střídavě pláč, rozhodnutí, že tím nebudeme stresovat rodinu, dokud nebudeme sami vědět víc a hledání dalších informací. Na diskusních fórech jsem zjistila, že podobnou zkušenost má víc maminek, všechny psaly, že cysty postupně zmizely a přiznávaly, že plašily úplně zbytečně.

Za dva dny jsem se trochu oklepala a rozhodla se prostě počkat na další vyšetření, no co mi také zbývalo jiného? A to byla úleva, když nám doktorka řekla, že jedna cysta je již úplně pryč a druhá je tak malá, že zmizí během následujících dní. Všechna další vyšetření byla již v pořádku.

Tenhle příspěvek jsem se rozhodla napsat především proto, abych řekla všem, které se s tím někdy setkáte: Snažte se k tomu přistupovat maximálně racionálně, nebojte se o tom mluvit s okolím - uleví se vám a navíc, opravdu není čeho se bát! Zní to hrozně, ale vlastně o nic nejde. Nebojte se, nejste v tom sama.

čtvrtek 20. června 2013

Patří těhotenství do MHD?

Hloupá otázka, nezdá se vám? Bohužel, já sama si ji často kladu. Jezdím tramvají každý den do práce, z práce většinou volím cestu metrem. Ať tramvaj nebo metro, v Praze jsem se s ohleduplnými spolucestujcími moc často nesetkala. Naopak. Začínám mít opravdu pocit, že mi dávají najevo, že jako těhotná, do veřejného dopravního prostředku nepatřím.

Nevím jak jinak si vysvětlit, že i přes pokročilý stav těhotenství, se nikdo neobtěžuje pustit mě sednout. Když se náhodou někdo zvedne, bývá to žena ve středních letech, většinou matka. Která chápe, že v těhotenství nevyčerpává pouze váha, kterou nosíte navíc, ale spousta dalších faktorů, kvůli kterým si velice ráda sednu a snížím tak riziko omdlení.

Mladší spolucestující se nezvedají vůbec, jen nechápavě civí na moje břicho a při nástupu se mě snaží předběhnout. Starší spoluobčané (ne zas tak staří) se také nezvedají, navíc se na mě koukají pohledem, že snad si nemyslím, že mám na to místo větší nárok než oni. Při vystupování se neostýchají si do mě strčit, protože jim s tím břichem stojím v cestě.

Lhala bych, kdybych nepřiznala, že jsem si myslela, že až budu mít krásné kulaté bříško, budou se ke mě lidé chovat lépe. Budou se na mě usmívat, budou milí a ohleduplní. Tenhle předpoklad jsem získala z článků a zkušeností jiných nastávajících maminek, které si naopak stěžovaly na přílišnou pozornost svého okolí. Až takovou, že začaly mít pocit, že si o nich ostatní snad myslí, že jsou nesvéprávné. Moje zkušenost je však naprosto opačná. Ze mě si na zadek nikdo nesedá, teda vlastně naopak, nikdo se neobtěžuje si stoupnout a pustit mě v sedmém měsíci sednout.

A jaká je vaše zkušenost? Ať už s MHD nebo s pozorností a ohleduplností vašeho okolí...

pondělí 17. června 2013

Dovolená v těhotenství

Věřím, že to není pouze můj případ, že jsem se s příchodem těhotenství začala obávat, že mateřská dovolená o dovolené moc nebude. Asi i proto jsem si chtěla dopřát ještě jednu pořádně relaxační dovolenou před porodem a nabrat síly na všechno co nás čeká.

První trimestr byl u mě především o těhotenské nevolnosti a únavě.  Dovolená pro nás začala přicházet v úvahu až můj pátý měsíc těhotenství, což kalendářně vycházelo na duben. Doktorka s naším plánem souhlasila, jen mi kladla na srdce dodržování pitného režimu, pobyt ve stínu a ideálně jet co nejdříve. V pokročilejším těhotenství se mohou objevit další komplikace jako otoky či dýchavičnost, a o to na dovolené nikdo nestojí. Navíc některé letecké společnosti přepravují pouze těhotné do pátého měsíce, některé do sedmého, ale pak už vás na palubu letadla nikdo nepustí. Pokud těhotná někam poletíte, zjistěte si podmínky přepravce a nezapomeňte na těhotenství vždy upozornit při kontrolách na letišti, abyste nemusela procházet rentgeny.

Kam tedy v dubnu z Čech na dovolenou, když toužíte jet k moři a ideálně někam, kam se delší dobu jen tak nepodíváte? My nakonec vybrali exotické Bali, ale řeknu vám, jako typickou destinaci pro nadcházející matku bych to neviděla. Proti mluví dvacetihodinový let, který vás čeká, i když musím říct, že to jsem zvládala opravdu dobře. Horší byla aklimatizce na tropické podnebí v kombinaci s mým nízkým tlakem. V noci neklesla teplota pod 28C, takže to určitě chce ubytování s klimatizací.

O tom, že se v našem případě nakonec nejednalo o relaxační dovolenou svědčí i fakt, že během 12 dní jsme bydleli celkem na 5 místech :) Když už jste v zemi s tak odlišnou kulturou, neodoláte pokušení a musíte cestovat. Což pro těhotnou a trochu zhýčkanou evropanku není na Bali úplně jednoduché a přiznávám, že mě to stálo opravdu hodně sil. Zato jsem si přivezla plno zážitků a neopakovatelných příhod, jen bych po té dovolené, potřebovala minimálně další týden na regeneraci.


5 důvodů proč nejezdit v těhotenství na Bali:

  1. dlouhá cesta, letěli jsme s jedním přestupem z Prahy do Soulu a ze Soulu přímo na Bali, přestup na 5 hodin a doba letu celkem 16 hodin, lepší spoj se nám sehnat nepodařilo
  2. vysoké teploty a tropické podnebí, v těhotenství je to opravdu zátěž, často mi bylo na omdlení a ta teplá voda všude vás zrovna moc neochladí :)
  3. surfařská oblast, na většině míst jsou obrovské vlny a silný proud, takže koupání či plavání v moři bývá dost vyčerpávající
  4. pít můžete pouze balenou vodu, v té z kohoutku si nezkoušejte čistit ani zuby, mě se to šeredně vymstilo třemi dny střevních obtíží, manžel dostal z vody ve sprše vyrážku (v centrální části Bali je voda více znečištěná, v luxusnějším hotelu se vám to nestane, i když ani tam není voda z kohoutku pitná)
  5. Bali je hinduistický ostrov a hinduisté bohužel nejsou moc pořádkumilovní, všude (bohužel i v moři) narazíte na odpadky



5 důvodů proč se vydat právě na Bali:

  1. je tam opravdu levno, můžete si dopřát rozhodně větší luxus než kdekoliv v Evropě, ubytování, vynikající jídlo i cestování za směšné peníze, přičemž kvalita služeb je skvělá (držte se ale v jejich dražší cenové skupině, vás to přijde i tak levněji a máte zaručenou kvalitu)
  2. všichni mluví anglicky, od malých dětí po starší domorodce a jsou velice ochotní
  3. naprosto všude je tam připojení k internetu a zdarma wifi, na ubytování, v restauracích, kavárnách a dokonce i v obchodech 
  4. nepotřebujete speciální očkování ani antimalarika
  5. nádherná příroda, zajímavá kultura, rozhodně je co vidět a jsou zde místa která prostě musíte navštívit


neděle 16. června 2013

Těhotenská nevolnost a únava, aneb můj první trimestr

Začalo to celkem nevině, občas mi ráno prostě nebylo dobře. Asi tak jako když máte kocovinu, v žaludku prázdno, trápí vás hlad, ale víte, že najíst se právě teď nebude ten nejlepší nápad. Bohužel tyto stavy v mém druhém měsíci těhotenství vyústily až v 3týdenní pracovní neschopnost. Což v praxi znamenalo neschopnost vstát vůbec z postele a sníst víc jak půlku suché housky za den. Ano moje ranní nevolnosti se jaksi protáhly do celého dne.

Možná u té snídaně i usnu, kdo ví...
Vadilo mi úplně všechno, pachy, chutě, pouhá představa jídla. Po výraznějším úbytku váhy bylo jasné, že se to musí začít řešit. Už na začátku jsem všude četla jen, jak to musím vydržet, a že někdo má prostě smůlu a trpí na to, ale vlastně se vůbec neví proč. A už vůbec na to neexistuje nějaké universální řešení. Zoufale jsem se s miřovala s tím, že jestli nečekáme dvojčata, budeme muset přijmout fakt, že budeme mít jedináčka, protože tohle jsem opakovaně podstupovat nehodlala.

Zkoušela jsem spoustu osvědčených rad, jako zázvorová lízátka, bylinky, jíst ještě v posteli... Jediné co zabralo, byl Torecan, prášky, které mi napsala má doktorka. Můžu je skutečně doporučit, bez nich bych kolikrát ani nevstala z postele. S jídlem jsem měla potíže sice i nadále, ale bylo to již ve snesitelné formě a mohla jsem na veřejnost.

Do té doby než jsem byla těhotná jsem jídlo milovala a na těhotenství a těhotenské chutě jsem se vyloženě těšila. Bohužel až do půlky druhého trimestru jsem se v jídle jen dloubala a každé sousto jedla tak 5 minut. Okolí ze mě bylo naprosto zoufalé, zatímco všichni byli po snídani, já si stále úhledně mazala toust máslem.

A vážně to musim sníst?
Navíc se ve třetím měsíci přidala neuvěřitelná únava organismu, takže snídaně mě totálně vyčerpala, o komatu co jsem měla po obědě, ani nemluvím. Únava mi bohužel vydržela až do pátého měsíce, takže můj první trimestr byl opravdu výživný.

Teď s odstupem, už ale vím, že ženské tělo je neuvěřitelné a zvládne opravdu nepochopitelnou zátěž. Navíc má opravdu skvělou vlastnost... po čase to špatné prostě vytěsní. Tělo se oklepe a ten pocit, kdy vás miminko poprvé kopne, a vy ucítíte jeho pohyby, ten vám to všechno vynahradí. Nakonec budete schopná koukat se na všechny ty komplikace s těhotenstvím spojené s ironickým nadhledem. A historkami o průběhu vašeho nejkrásnějšího období, budete bavit své přátele.


úterý 4. června 2013

Sweet as a Cupcake


Yes, I love to eat cupcakes, but it´s a baby :)
Těhotenství je nejkrásnější období v životě ženy - nedalo mi to a musela jsem začít tímhle otřepaným klišé. Samozřejmě je to krásné období, ale řada z nás si v tomhle čase vytrpí své. Když mi bylo nejhůř hledala jsem krom rodiny a kamarádů útěchu a rady také na internetu. Marně jsem pátrala po blogu nějaké nastávající nebo již zkušené maminky, která by se na vše dívala s nadhledem a jejíž zkušenosti by mi byly informačním zdrojem a zároveň by mě uklidňoval pocit, že v tom nejsem sama.

Proto jsem se rozhodla takový blog založit, ano těhotenství je krásné, ale ruku na srdce, někdy je to vážně dřina. Proč se tedy o své starosti, obavy, nové zkušenosti, znalosti ale i radosti nepodělit s ostatními? 

Doufám, že si blog brzy najde své čtenáře, a že bude naše těhotenství i mateřstí sladké jako ten nejúžasnější dortík.