pondělí 22. července 2013

Nákupní horečka vrcholí!

Co je na těhotenství opravdu báječné je, že můžete nezřízeně nakupovat a většinou vám to okolí včetně manžela láskyplně toleruje. Chápou, že s vámi mlátí hormóny, že tenhle naprosto dokonalý i když nehorázně předražený obleček prostě musíte mít. Pokud to vyloženě nepřeženete, může se vám podařit dát dohromody vskutku krásnou výbavičku plnou originálních a jedinečných kousků, anižbyste kompletně vyluxovala rodinné konto.

Moje rada zní: “Nakupujte postupně!” Ne že by to byla zas tak velká investice, ale třeba u oblečků je výhoda v tom, že se částka nenápadně rozdělí do několika měsíců, a tak si vlastně ani neuvědomíte, kolik vás to stálo. (Upřímně, podobné částky jsem schopná uprácet za boty, ale je pravda, že tam už se s takovou tolerancí okolí nesetkávám.) Výhoda je také v tom, že si necháte prostor pro to, objevovat stále nové a nové kousky. Postupně jsem třeba zjišťovala, že některé moje oblíbené obchody mají dětské a novorozenecké odělení, což jsem před tím vůbec netušila. Nacházela jsem nové internetové obchody, dovozce, výrobce a značky a měla jsem tak možnost vždycky něco dokoupit, protože jsem pořád neměla všechno.

Nevýhoda byla v tom, že jsem nakupovala naprosto nekoordinovaně a dalo mi pak celkem fušku zkompletovat různé druhy oblečení ve všech velikostech. Například od jedné velikosti jsem měla čtyři svetříky a od té druhé ani jeden.

Nakonec se mi k nadšení z nákupů dětského oblečení podařilo strhnout i manžela, který se mnou pár výprav do obchodů absolvoval. Naším nejlepším úlovkem se stala perfektní nepromokavá zimní bundička s odepínatelnou vestou na půlroční mimčo, které – jak jsme si později uvědomili, bude v zimě, a zvlášť pokud bude pršet nebo sněžit, beztak ležet v kočáře v zimním fusaku a slavná bundička mu bude k ničemu. Tím se ovšem dostáváme k samotné podstatě novorozeneckých nákupů – nemyslete si, že to kupujete tomu dítěti a protože to potřebuje. Většinu věcí kupujete stejně pro sebe, pro svoje potěšení a radost. Měli jste mě vidět, jak mi vždycky zářila očíčka, když jsem přišla domů s potutelným výrazem a nákupní taškou a hrdě jsem ukazovala manželovi nové věci. Copak mi mohl něco vytýkat, když jsem na něj vybalila mini tričko s nápisem “I love my daddy”?

Teď když už naše nákupy pomalu končí – podařilo se nám dokonce koupit už i kočár a objednat postýlku! Začínám si víc a víc uvědomovat, že z nás opravdu budou rodiče. Ptala jsem se Kuby co budeme dělat, až se ten prcek narodí, a on mi řekl, že mi to poví naprosto přesně: “Budeme se o něj už navždycky strachovat.” - No, moc mě to neuklidnilo. Ale přiznám se, že i na ty starosti a strachování se těším. Těším se, že budeme mít někoho, kdo aspoň pár let bude závislý na naší lásce a péči a pro koho budeme my dva ti nejdůležitější na světě.

středa 17. července 2013

Jsi těhotná? Tak se musíš rozhodnout!

Holka nebo kluk?
POZOR těhotenství vyvolává nutnost zvýšeného rozhodování - něco podobného by měli psát na těhotenské testy, nebo možná rovnou na antikoncepci, či kondomy. Mě teda nikdo nevaroval, že jakmile otěhotním spustí se lavina otázek a já se budu muset rozhodnout, a pak znovu a znovu a znovu!

Chtěla bys raději kluka nebo holku? "Nevím, není to jedno? Stejně každá odpoví, že na tom nezáleží, že chce jen, aby to malé bylo zdravé."
Budeš chtít znát pohlaví miminka? "Ano, chci mu říkat jménem a sama si na to zvyknout, ale manžel a jeho rodina to vědět nechtějí. Manžela jsem ukecala, před rodinou to tajíme."
Co když bude mít genetickou vadu, půjdeš na potrat? "Cože? Tak tím se snad budu zabývat až kdyby se to potvrdilo, nebudu se zbytečně stresovat předem!"
Chceš rodit v Praze nebo v menší porodnici s osobnějším přístupem? "Aha, no dobře... já nevím, Praha je sice jako na běžícím pásu, ale žiju tu, tak tu teda asi budu i rodit."
Necháš si dát epidural? "Ráda bych řekla rezolutní NE, chci přirozený porod. Ale kdo ví, tu bolest jsem ještě nezažila. Mám strach z obojího. Rozhodnutí odloženo."
Rodila bys raději císařem nebo přirozeně? "A to si člověk dneska může vážně vybrat? No, prej jo. Tak snad asi raději přirozeně, ale bez komplikací a rychle, bych prosila!"
Bude manžel u porodu? "Ano, doufám."
Necháš si uskladnit pupečníkovou krev? "Já nevím, hrozná otázka, hrozné dilema, spousta informací, hodně studií, ale taky hodně peněz. Argument peníze za zdraví... no to není a ještě nebudu lehké rozhodování. A termín se blíží."
Budeš kojit nebo preferuješ umělou výživu? "Přirozeně zkusím kojit, snad to nebude tak hrozný, i když momentálně mě to spíš děsí. Ale ne tak, jako porod, takže zatím říkám kojit."
Budeš používat látkové nebo umělé pleny? "Chtěla jsem být hrozně eco a in, a pořád ještě chci látkové pleny zkusit, ale taky jsem si koupila ty umělé. Uvidím jak mi to půjde."
Na koupání koupit kyblík nebo vaničku? "Líbí se mi důvody proč zvolit kyblík, ale vanička je asi praktičtější a dítě z ní tak rychle nevyroste. Tak asi vaničku, ještě nemáme nic a koupat budeme nakonec v umyvadle, už to vidím."
Mazat zadeček jako prevenci proti opruzeninám nebo ne? "Přesvědčila mě kamarádky zkušenost s opruzeninami, takže mazat. Z produktového školení vím, že na prevenci je nejlepší Bepanthen. Navíc s ním mám dobré zkušenosti, používá ho už teď celá rodina. Já ho měla na hojení tetování, manžel si ho bere na delší vyjížďky na kole a fence Amélce s ním mažeme letní opruzeniny v tříslech. Tak věřím, že i dětský zadeček bude s Bepanthenem v bezpečí."
Kočárek se čtyřma nebo se třema kolama? "Se čtyřma, se třema se mi zdá nestabilní a tak nějak divně vypadá."
Brát miminko k sobě do postele nebo ne? "Těžká otázka, nemám na to vyhraněný názor. Nebude pak dítě moc rozmazlené? Údajně jako matka poznám, co je pro mé dítě nejlepší. Tak doufám, že se ve mně probudí mateřský pud."
Co když bude váš pes na miminko žárlit? Co když mu ublíží? "Tak předně, bulteriéři nežárlí, přijmou nového člena rodiny a opatrují ho a chání před ostatními. Navíc jsme to testovali na synovci, kterého občas hlídáme a Amélka s ním má krásný vztah. O vztahu dítě a pes píše i maminka a chovatelka psů Háňa. Naše situace bude o to těžší, že budeme muset čelit předsudkům z bojového plemena. 
Necháš svoje dítě očkovat nebo jsi proti? "Nemám o tom dost informací a popravdě ani nevím, jestli je chci. Na jednu stranu nechci být součástí něčeho, co odpůrci nazývají "tupé stádo ovcí" ale ani přehnaný alternativismus mi není blízký. Takže asi očkovat, to je ale ještě daleko, na tohle mám naštěstí ještě čas."
Už máš pediatra? "Mám kontakt a doporučení od kamarádky, ale zatím jsem tam ani nevolala."

Ufff, no určitě jsem ještě na spoustu otázek zapomněla. Ale věřte, je to fuška, se tím vším zabývat a dokola všem odpovídat. A na závěr ta nejaktuálnější otázka:
Už máš sbalenou tašku do porodnice? Nééé, ale už na tom dělám! Mám většinu věcí co se tam balí nakoupeno. Tak už to jen zkompletovat, ale o tom zase příště.

středa 10. července 2013

Něco končí, mateřská začíná!

První den na mateřské. Všechny zajímalo co budu dělat, když nebudu chodit do práce. A moje odpověď? První co udělám bude, že napíšu na blog, jak pro mě to loučení bylo nakonec neočekávaně těžké!

Strašně jsem se těšila, dva měsíce, kdy nebudu chodit do práce, ale zároveň prcek ještě nebude na světě a já budu mít čas jen pro sebe. Čím víc se to ovšem blížilo, tím víc jsem začala nervóznět. To už tam vážně nebudu chodit? Takže to zvládnou i beze mě?

Přechod z magora posedlého prací na zodpovědnou matku, mě stojí víc sil než jsem si myslela. Je na čase přestat si myslet, že jsem nepostradatelná a nenahraditelná, každý je. Zvlášť co se práce týká. Pro koho budu opravdu nenahraditelná bude to naše malé stvoření, a to je třeba si uvědomit. Takže žádné návraty po šestinedělí.

Přesto jsem odchod po dvou letech z týmu báječných lidí a nejbáječnějšího šéfa ořvala. Manžel na mě nechápavě koukal a strachoval se, jestli snad našeho rozhodnutí mít miminko nelituji. Nelituji! Jen mi přišlo smutné, že pro mě na nějakou dobu končí jedna éra života. Něco vždycky končí, aby mohlo začít něco nového.

Poslední společná týmová fotka, banda největších interaction magorů, díky za všechno!

Předala jsem většinu práce (jsem workoholik na odvikačce, musela jsem si nechat aspoň nějaké projekty externě), měla jsem krásnou a dojemnou rozlučku a teď je ze mě ženská na mateřské. A co teď?


neděle 7. července 2013

Těhotná v Berlíně: tip na výlet

Osm týdnů do porodu a já toužím po výletě, chtěla bych ještě něco vidět. Osm týdnů do porodu a my nemáme výbavičku! Osm týdnů do porodu a já bych měla odpočívat! Projde mi aktivní odpočinek spojený s nákupy a výletem do Berlína? Prošel, a moc jsem si to užila.

Doprava
Kope tak, že tady možná porodím, ale jinak v pohodě :)
Berlín byl skvělou volbou, z Prahy jste tam za 3 hodiny a cesta autem není nijak náročná, já jí zvládám (když zrovna neřídím) bez problémů i v osmém měsíci. Kvůli lepší dostupnosti jsme se ubytovali v hotelu blíže centru a přímo u stanice metra. Veřejná doprava za mě bez chybičky, na většině míst jsou jezdící schody nebo výtah. Problém byl pouze s častými přestupy, ale to pramenilo z našeho nekoordinovaného cestování. Na druhý den jsme přesto zvolili přesuny autem, a to kvůli větší pohodlnosti. Navíc ani v Berlíně si část spolucestujících očividně není jistá tím, že těhotné patří do MHD. K našemu velkému údivu jsme s parkováním v centru neměli sebemenší problémy, a to ani v blízkosti významných památek. Cestování po městě se tím tak velmi zrychlilo a navíc mě tak nevyčerpávalo.

Hlavně když víme kam jdeme!

Památky
Berlín je jich plný a rozhodně nemáte šanci vidět je během jednoho víkendu, my se rozhodli navštívit jich jen pár, a vybírali jsme především podle dobré dostupnosti a popularity. Vyhrála to u nás Branderburgská brána, Památník obětem holokaustu a Berlínská zeď.

Kebab a bratwurst jsme odmítli, ale i tak se dají najít skvělé restaurace.





Jídlo
Kromě fastfoodů můžete najít i spoustu zajímavých restaurací a kaváren. Překvapivě jich tolik není kolem klasických památek nebo přímo v centru, ale jedna vedle druhé jsou vyrovnané v těch částech města, kde se soustředí street art. Ale nebojte, zas takový problém s výběrem mít nebudete, v málo které vyhlášené restauraci totiž najdete místo. Doporučuju vyrazit na jídlo včas a obrnit se trpělivostí. Pokud s vámi půjde hledat dobrou restauraci více lidí, obrňte trpělivostí i je. Zvlášť pokud stejně jako já začnete být nesnesitelná vždy, když máte hlad.

Nákupy
Cílem naší nákupní horečky se stal obchod T.K. Maxx, obdoba amerického T.J. Maxx, kde jsme výrazně doplnili naší výbavičku pro mimčo a ulovili i pár skvělých kousků pro sebe. Dalším naším cílem byla drogérie, kde jsme za výhodné německé ceny nakoupili pravděpodobně mnohem kvalitnější výrobky něž jsou dostupné u nás. Kufr od auta plný, ale to hlavní pro co jsme jeli stále nemáme, s kočárkem to bude zdá se ještě oříšek.


Pozn: photo by Honza Martinec - www.honzamartinec.com

středa 3. července 2013

Je to dřina, učit se relaxovat!

Prakticky hned na začátku těhotenství mi naprosto přeskočilo a začala jsem "snášet na hnízdo" - potřeba připravit byt na příchod miminka mě naprosto ovládla. Takže co potřebujeme? Předělat podlahy, rekonstrukci koupelny - tak aby se tam kromě sprcháče vešla i vana, zrušit sportovní šatnu spojenou s manželovou cyklodílnou a předělat jí na dětský pokoj, drobné úpravy v kuchyni, dokoupit nábytek, vymalovat, tapetovat, umýt okna... Vše vyvrcholilo tím, že jsem v bytě začala hledat zdroj prachu a donutila jsem manžela lést po štaflích a omýt světla.

Místo abych si těhotenství užívala, běhám po bytě, neustále uklízím, peru, utírám, stěhuju, předělávám, přesazuju kytky, plánuju rekonstrukci a buzeruju manžela... A do toho mi doktorka řekne, že mám odpočívat, protože mi tvrdne břicho. Ale jak? Chvilku si sednu k televizi a už to se mnou cuká, ještě tohle bych mohla udělat, nebo tohle? Pak se divím, když mě manžel místo pochvaly, za to, že jsem malovala na chodbě, sprdnul jak malou holku, že jsem neodpočívala. Já vím, má pravdu!

Zkusím si to tedy co nejvíc užít. V práci mám před sebou poslední týden a chodím už jen na půl dne, zbytek patří odpočinku. Čtu knížky, co jsem odkládala, píšu na blog, peču cupcakes, volám kamarádkám, vysedávám po kavárnách a dokonce jsem byla i na masáži. Moje nohy to opravdu ocenily. Chybí mi snad jen sauna, která se v těhotenství nedoporučuje, a která je pro mě symbolem největšího odpočinku.

O rekonstrukci koupelny a dětském pokoji si nechávám jen zdát a s těžkým srdcem se smiřuju s tím, že to do porodu nebude. Ale co, ono se to taky nezblázní. Na druhou stranu, mám slíbeno, že když budu poctivě odpočívat, čeká mě za odměnu relax víkend v Berlíně.

Tomu se nedalo odolat,  nechala jsem se uplatit a jdu na to - kávička, dortík a nohy na stůl!

pondělí 1. července 2013

Tvrdnutí břicha a riziko předčasného porodu

Pupík roste každým dnem.
Velký kontrolní ultrazvuk ve 30. týdnu je za mnou, vše je v pořádku, až na zvyšující se frekvenci tvrdnutí břicha. O co jde? Laicky řečeno si děloha trénuje stahy, pokud je to ale moc často, mohou tyto stahy vyvolat kontrakce a předčasný porod. Doktorka mi řekla, že do deseti tvrdnutí za den je to v normě a nemělo by nic hrozit. Přesto mi předepsala magnézium na uvolnění svalů a důrazně doporučila klid. Její věta: "Bylo by dobré kdybyste to ještě tak 5 týdnů udržela, pak už klidně můžete rodit." mě moc na klidu nepřidala.

Pravda, je že miminko by to zvládlo už nyní, ale není to samozřejmě optimální. A předčasný porod s sebou přináší řadu komplikací a především poměrně dlouhý pobyt čerstvě narozeného mimča v inkubátoru. Navíc jsem počítala s tím, že mám ještě 10 týdnů čas a teď se tady mluví o 5 týdnech a to mě tedy dost děsí! Vždyť já ještě ani nestačila pořádně panikařit a plašit! O porodu toho moc nevím, nemáme kočárek ani postýlku.

Copak se tam asi děje?
Navíc jsem spoléhala na to, že vše potřebné zjistím a nakoupím ve třetím trimestru. Především v posledních dvou měsících, kdy budu mít na všechno víc času, protože budu již na mateřské. Na mateřskou jsem ještě ani nanastoupila a už mám mít klid a nic nedělat? V záchvatu paniky jsem v týdnu vyrazila po práci hned na nákupy. Dopadlo to tak, že po návštěvě jednoho obchodu jsem seděla na lavičce a volala manželovi ať si pro mě přijede, protože břicho mi ztvrdlo tak, že nemůžu ani chodit.

To mě náležitě vytrestalo. Takže co dál? Odpočinek, nohy nahoru a jdu se učit relaxovat. Nákupy musí počkat, a navíc ještě pořád mám internet a nákupy online mají taky něco do sebe :)
Podle toho jak je aktvivní a kope, se určitě těší na svět!
Pozn.: za fotky moc děkujeme kamarádce - photo by Petra Vomočilová