neděle 22. září 2013

Rozhodnuto! Bude ze mě líný rodič!

Ještě před narozením Sárinky jsem o sobě začala trochu pochybovat, budu dobrá máma? Zvladneme vychovávat dítě? Jak se to vlastně dělá - ta výchova? Máte jedno, že tyhle otázky jsou poněkud předčasné, že po porodu dostanete do ruky miminko, které víc než nějakou výchovu potřebuje především vaší lásku a péči. Tyhle filozofické otázky o tom, zda z nás budou dobří rodiče jsem si kladla už od otěhotnění. Je to logické, jde o velký krok a životní změnu, proto jsem potřebovala nějaké informace a jistotu, že to zvládnu, ideálně nějaký jednoduchý návod. A co takhle stát se líným rodičem?

Líný rodič, dobrý rodič, aspoň podle stejnojmené knihy novináře Toma Hodgkinsona, která nese podtitul: Lenošením a nečinností k lepšímu rodičovství. I když jsem ji ještě úplně nedočetla, ohromě mě bavilo číst si v ní již v těhotenství a ujišťovat se, že má autor pravdu, a že tohle určitě zvládneme. Podle líného rodiče musíte nechat svoje děti být, příliš je neorganozovat a dát jim prostor k tomu, aby se mohly projevit, dokázaly si hrát samy venku na zahradě a nepotřebovaly k tomu tunu drahých a moderních hraček. Jeden krásný příklad za všechny, kdyby Tom a jeho žena vstali v neděli v osm a připravili dětem snídani, místo toho, aby lenošili v posteli až do půl jedenácté, nikdy by se jim nestalo, že jim děti jako překvapení přichystaly a donesly snídani do postele. Knížku můžu rozhodně doporučit a zvlastní zkušenosti říkám, že na ní není nikdy brzo. Na rodičovství vás krásně navnadí.

Přesto jsem její čtení těsně před porodem přerušila a na doporučení kamarádky se rozhodla zjistit něco také o samotném porodu a jeho průběhu, a přečíst si knihu Aktivní porod od Janet Balaskasové. No přečíst, přiznávám, že kapitolou porod jsem zuřivě listovala ještě během kontrakcí. Asi by bylo lepší přečíst si jí již v průběhu těhotenství, ale i tak mi moc pomohla. Je plná faktů a informací o tom, jak porod probíhá, co je přirozené, co přesně vás čeká a v jakých fázích. Detailně popisuje co se děje s vaším tělem, myslí a s miminkem. Porod byl pro mě mnohem snažší, když jsem věděla co a proč se to právě děje, že to má svoje důvody. Knížku jsem ocenila i po porodu, zvláště kapitolu o kojení.

Mým nejcenějším rádcem je ale kniha Nejšťastnější miminko v okolí od Harvey Karpa, ještě stále dočítám, a rovnou také aplikuji v praxi a musím říct, že na Sáru to opravdu zabírá. Nejšťastnější miminko, totiž skoro nikdy nepláče a spinká jako andílek. Podle Karpa chybí miminkům čtvrtý trimestr v děloze, místo toho jsou již venku na světě a neví si s tím rady, tak pláčou. Napodobením dělohy - jim známého prostředí, se nám je podaří zklidnit a učinit z nich ty nejšťastnější. A tak napodobujeme podle pěti zásad: zavinování, poloha bok nebo bříško, zvuky bílého šumu, houpání a sání.

Poslední novinkou v naší knihovně je knížka Olivera Jamese s názvem Jak ho nezku...t. Na tu se teprve chystám, ale už teď jsem moc zvědavá. James rozděluje matky do tří základních skupin na objímačky, organizátorky a fleximámy, podle něj potřebují děti do tří let věku pouze lásku milující dospělé osoby, která bude plnit všechny jejich potřeby.

Četly jste některou z těch knih? Co si o nich myslíte? Doporučíte mi ještě nějakou další, kterou by stálo za to nechat se inspirovat, a která nechybí ve vaší knihovně?



6 komentářů:

  1. Líného rodiče a Nejšťastnější miminko jsem taky četla a obě se mi moc líbily. Zato Nejšťastnější batole od Karpa nedoporučuju, přišlo mi to celkem jako blbost. Naopak se mi zamlouvá Respektovat a být respektován-hlavní myšlenka je mi blízká, ačkoli některé ukázkové fráze zní celkem kosrbatě. Teď se prokousávám knihou Vychováváme děti a rosteme s nimi (vždycky tak tři stránky během oběda, když Bertík spí) a mám z ní trochu smíšené pocity-na jednu stranu s tou ideou souhlasím, na druhou mi připadá trochu dotažená do extrému (např. dítě si nechce uklidit pokoj-nemám s tím nic dělat, jedině ho uklidit sama, proto jsem to já, kdo ho chce mít uklizený). Ale jako inspirace je to fajn.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Magdi, děkuju za tipy, uchvácená Nejšťatsnějším miminkem, bych určitě koupia i to batole, ale jestli myslíš, že to nemá cenu, tak se mrknu spíš na jiné autory. Nějak se ortodoksně neřídím názorem jednoho z nich, ale baví mě si otevírat obzory a vybírat si z těch titulů pro mě a Sáru to nejlepší. Z každého si bereme něco. S tou knížkou o výchově asi ještě počkám, Bertím má na Sárinku přeci jen rok náskok :)

      Vymazat
  2. Respektovat a být respektován je velmi populární a jde naprosto mimo mě. Zkusila jsem to. Raději bych spoléhala na instinkty matky a co je pro ni důležité. Dle toho pak vychovávat své dítě.
    Jinak si myslím, že na posouzení, že má autor pravdu, protože Nejšťastnější miminko, totiž skoro nikdy nepláče a spinká jako andílek. Tak to u miminka v prvním měsíci života... Každé miminko je jiné, ale na začátku spinkají všechny pořád. Některé bohužel trápí bolavé bříško či jim nesedne/nestačí mlíčko. Proto pláčou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucie, jde o podtitul knihy a doporučovala bych, abyste si jí přečetla, než si na ni nebo na to co o ní píšu uděláte vlastní názor. Podle mě jste ji nečetla, to byste nenapsala, že miminka pláčou protože je trápí bolavé bříško nebo mají málo mléka. Navíc opravdu ne všechna novorozeňata zvládnou prospat většinu dne, pokud je správně neutišíte.

      Vymazat
  3. Lelí souhlasím s tebou. Teorie líný rodič se mi také moc líbí - dokonce mám pocit, že líným rodičem jsem, aniž bych knihu musela číst:-). Hrozně ráda spím a tak je u nás každé ráno zvykem, že Emi prostě čeká až se maminka vzbudí. Mezitím má možnost prozkoumat vše, co je na dosah (skříňky, šuplíky, pleny)...má to i své pozitivum - naučila se nejen otevírat zásuvky, skříňky, ale také třeba v půl roce zjistila, že když zatáhne za šňůrku u postele, začne hrát ptáček svoji melodii - to se od té doby stalo takovým rituálem - hraje si a když už jí to nebaví (asi tak za hodinu), tak pustí ptáčka:-). Umí si sama hrát, dokáže se zabavit i kdykoli v průběhu dne, dokáže si sama vypít mlíčko z lahve. Je šikovná a já jen ležím, rochním se v peřinách a pozoruji ji. A jí stačí ke štěstí moje přítomnost:-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Veru, to je paráda, seš mým velkým vzorem! A Emička je opravdu moc šikovná, to se musí nechat!

      Vymazat