čtvrtek 31. října 2013

Kojení na veřejnosti, ano nebo ne?

Tak tohle pro mě bylo tabu. Kojit na veřejnosti? No to asi ne, vytáhnout prso před cizíma lidma a na veřejnosti dělat něco tak intimního jako je kojení. Dva měsíce otrkávání a je to tady. Kašlu na to co si myslí ostatní a jsem jedna z nich, matka kojící na veřejnosti!

Nikdy mi nevadilo, když přede mnou někdo kojil, říkala jsem si, že je to jejich věc, a když to nevadí jim... přeci jen je to přirozená věc a vlastně jen krmí svoje mimčo. Já tohle určitě nezvládnu, ostych, strach, zvědavé pohledy... spíš jsem tenhle typ matek obdivovala.
Takže ty říkáš, že máš hlad?

A teď? Po tom, co mě očumovali dědci v čekárně u doktora v nemocnici na Karláku, kde nemají ani blbej přebalovací pult a já tam čekala 4 hodiny na výsledky vyšetření, takže jsem neměla jinou možnost, než tam to prso prostě vybalit, jsem si jistá, že zvládnu kojit už opravdu všude. Tohle mě zbavilo ostychu a nejistoty. To proč jsem se rozhodla do toho jít opakovaně jsou především praktické důvody.

Sára se rozhodla, že si svůj budík v bříšku přeřídí přes den opět na dvě hodiny, čímž se moje šance vzdálit se z domu výrazně snížila. Vyjdu s kočárkem z domu a mám zhruba hodinku, to se nedá stihnout vůbec nic, nemá cenu nakládat jí do auta a někam s ní jezdit, nemá cenu jít na oběd nebo nákupy. Takže mám jako celý den sedět doma a na procházky chodit v okolí Karláku? No tak to teda ne!

Jestli si chci udržet psychickou pohodu, musím z domu, jestli chci z domu, musím kojit venku... a dost pravděpodobně u toho budou i cizí lidi. Co se dá dělat, bránila jsem se, ale touha po tom vyrazit s mamkou na nákupy a do kavárny, s manželem na oběd nebo s kamarádkou na delší procházku byla silnější.

Za mě tedy po prvotní nejistotě kojení na veřejnosti ano, ať si každej myslí co chce. Já přeci jen krmím svoje dítě, nevytahuju to prso jen tak pro nic za nic. Co vy, jaký je váš názor? Je vám nepříjemné kojit před ostatními? Nebo naopak, vadí vám, pokud maminka na veřejnosti kojí, co pánové?

pondělí 28. října 2013

Strašák jménem strie

Tohle je především pro vás, které těhotenství teprve čeká. Měla jsem pocit, že jakmile jsem otěhotněla, ze všech stran jsem slyšela jen: "pozor na strie" najednou se to pro mě stalo strašákem a rozhodla jsem se, že mě se tenhle problém týkat nebude. Vyberu si vhodný krém a budu opravdu poctivě mazat, abych jim předešla.

Ano, moc hezké rozhodnutí, jen ho ještě dodržet, u většiny přípraků se uvádí, že budou fungovat, pokud je budete mazat minimálně 2x denně. Zvládla jsem většinou pouze jednou denně, ale i tak, protože jsem mazala od počátku těhotenství, moje bříško zůstalo bez poskvrny. Přesto jsem strií ušetřena nebyla.

Takže chyba číslo jedna, mazat by se mělo nejen bříško, ale také boky, stehna a především prsa! Všude tam se u mě strie bohužel objevily. Určitě má smysl mazat hned od začátku, aby byla kůže pružná a připravená na velký tlak. A jak vybrat ten správný přípravek? Během těhotenství jsem vyzkoušela dva, cena se lišila výrazně. Začínala jsem s krémem od Vichy, který byl naprosto dokonalý, přesto jsem se kvůli jeho vysoké ceně (přes 700 Kč) rozhodla zkusit i levnější variantu Elasti-Q, s tím jsem moc spokojená nebyla, hůře se roztíral, lepil, žmolkovatěl a velice pomalu se vztřebával. Vrátila jsem se tedy opět ke krému proti striím od Vichy, i když ta cena mě dost trápila. Říkala jsem si, že za tělo bez strií to stojí. 

Škoda, že Bepanthen přišel se svou novinkou prevence proti striím až v září. Protože je to přesně to, co jsem hledala a co bych nyní chtěla všem doporučit. Bepanthen Krém proti striím je bez barviv, parabenů a dalších konzervačních látek. Byl speciálně vyvinut pro potřeby budoucích maminek, pokožku nezatěžuje a je hypoalergenní. Cenově je zhruba o polovinu levnější než krém od Vichy, má všechny jeho kvality a ještě něco navíc, obsahuje dexpanthenol a glycerin – vyživují a hydratují pokožku. Udržuje ji jemnou, pružnou a elastickou. Od září ho sama používám - především na prsa, která jsou neustále dost zatěžována a strie by se ještě mohly objevit. Sice jsem ještě měla trochu krému od Vichy, ale kvůli jeho silné parfemaci se ho kvůli kojení na prsa bojím používat a raději jsem sáhla po Bepanthenu, který není třeba omývat. 

Pozor je třeba dávat ale i na ostatní problémové partie, a to i po porodu. Naivně jsem si myslela, že po tom, co jsem porodila se nové strie už objevit nemohou. Omyl. Je to do jisté míry hormonální záležitost a strie na stehnech se mi objevily až 14 dní po porodu, kdy se moje tělo celkově spíše smrskávalo než, že by se kůže víc napínala.

Bepanthen proti strií používám teď také na již vzniklé strie, které jsou stále ještě čerstvé, zbarvené do fialova a věřím, že díky účinným látkám by se mohly jizvičky až o 30% stáhnout. Poctivě mažu - díky aplikátoru s pumpičkou je použití snadné, a brzy dám vědět, jestli je vidět rozdíl na vzniklých striích. Vám přeju, abyste tohle řešit nemusely, protože pokud budete mazat preventivně, žádné strie mít nemusíte.
 

úterý 22. října 2013

Do rodinného alba

Je to tady, od porodu uběhly skoro dva měsíce, já se podívám na svoje těhotenské fotky a nemůžu uvěřit, že jsem kdy měla takhle obří břicho. Rychle jsem zapomněla jaký byl život s pupkem a jsem strašně ráda, že si to můžu připomínat právě prostřednictvím fotek. O jejich významu, jsem již psala v článku:
Bříško zmizí, ale fotky zůstanou a teď svá předešlá slova můžu jen potvrdit.

A stejné je to i s malým miminkem, tak jako teď nemůžu uvěřit, že jsem měla tak velký pupek, nebudu moc jednou uvěřit, že to naše dítě bylo takhle malinké. Ověřuji si to teď na všech známých a kamarádech, kteří už děti mají. Nakouknou do kočárku a první co řeknou (hned po tom, že je krásná samozřejmě), je: "nemůžu uvěřit, že ta naše holčička nebo kluk byli takle malinkatý". Kdybych náhodou nebyla ohledně miminkovského focení rozhodnutá už dávno, tohle by mě o něm stoprocentně přesvědčilo.

Jsou to naše první společné fotky do rodinného alba, fotky, nad kterými budeme jednou společně sedět a vyprávět dceři, jak jsme se snažili zvládat se o ní starat, a jak moc jsme jí milovali od prvního okamžiku, kdy se narodila.

Za fotky moc děkujeme, má je jako vždy na svědomí úplně nejvíc nejlepší fotograf vůbec:
Honza Martinec www.honzamartinec.com

pondělí 14. října 2013

Nástrahy šestinedělí jsou za námi

Před a po - photo by Honza Martinec
Dokud jsem nevěděla co to šestinedělí je, možná až zbytečně jsem se ho bála. Myslela jsem si, že celou tu dobu budu naprosto nepoužitelná, nevyspalá, nespolečenská... no prostě odtržená od reality. Je pravda, že opravdu náročné byly první 2 týdny a to i díky tomu, že se u nás dveře netrhly a za Sárinkou chodila jedna návštěva za druhou a já byla ještě hodně unavená ze samotného porodu.

Pak už jsme se naučili si návštěvy posupně dávkovat, občas říct ne a užívat si Sáru jen sami pro sebe a nabrat trochu energie. Kdybych teď měla celkově to šestinedělí shrnout, byla to taková doba hájení, říkala jsem si, že bych se za tu dobu měla všechno naučit, přebalovat, utišit jí, když pláče... prostě dělat všechno správně, ale zároveň i podle sebe a tak, aby to nám oběma co nejvíce vyhovovalo.

Postupně jsem si zvykla na to, že za den nezvládnu tolik věcí, jako před porodem a přestala jsem se z toho hroutit. Občas se mi stane, že odpolene zjistím, že mám na sobě ještě stále pyžamo a zuby si místo po snídani čistím po obědě, protože to je moje první jídlo dne. Ale v zásadě musím přiznat, že člověk si postupně opravdu zvykne, na únavu, na dětský pláč i na neustálé změny. Protože jestli jste si mysleli, že už začínáte mít režim, tak to byla opravdu jen domněnka, protože další den je všechno jinak.


Jedno už ale víme naprosto přesně, před Sárou se nesmí nic říct. Předvedla to už v porodnici, kdy mi švagrová Háňa říkala, že jejich Jára si dal při kojení před odchodem z porodnice 60g a trhnul místní rekord. Sára tou dobou zvládla "jen" něco kolem 20g, slyšela to - a druhý den vytáhla 80g, sestřičky mi to v Podolí nevěřily a chodily si to po mě kontrolovat. Další rekord trhla hned během prvního týdne doma. Když nás pouštěli z porodnice klesla Sáře váha z porodních 3220g na 3080g, říká se, že miminko by se mělo dostat zpět na porodní váhu nejdéle do konce šestinedělí. Sára po týdnu vážila 3,5kg. Po kom to ta holka asi má? Jídlo milujeme oba, ale tuhle soutěživost, má jednoznačně po tátovi!


VELKÉ ÚSPĚCHY ŠESTINEDĚLÍ

Sárinka:
ještě v porodnici vytáhla při váženém kojení 80g
během prvního týdne překonala porodní váhu
je delší o 4 cm
za měsíc přibrala další kilo
jednou spala 7 hodin v kuse
díky Bepanthenu, který používám jako prevenci, je zatím stále bez opruzeniny

Maminka:
se zvážila až na konci šestinedělí
zhubla 10 kilo bez hubnutí
se vydala se Sárou sama autem na velkou celodenní výpravu
kojila na veřejnosti
přebalovala v autě
sama ostříhala Sáře nehtíky těma pidi-nůžtičkama
dvakrát na dvě hodiny zvládla opustit Sáru, jít sama nakupovat a nechat hlídat tatínka


Pozn.: Photo by Honza Martinec - www.honzamartinec.com

pátek 11. října 2013

Není cupcake jako muffin, aneb jak se na mateřské opravdu nenudit

Cupcakes ro Sárinku
Já se prostě nemůžu ani chvilku nudit... Co nudit, třeba jen odpočívat, čerpat síly, vydechnout si? To by asi nešlo. Kolem mě se pořád musí něco dít. A tak z obavy, že jednou až budu na mateřské, nebudu mít co dělat, začala jsem si hledat nějakou vedlejší pracovní aktivitu. Pravé kouzlo cupcaků, malých roztomilých dortíků, jsem poznala loni ve Státech. Kde se také zrodil ten bláznivý nápad na Leli's Cupcakes.  Najednou se to zdálo tak jasné, já budu péct! Dám dortíkům svoje jméno a styl.

V San Franciscu jsem v rámci inspirace ochutnala spousty dortíků, pochopila jsem rozdíl mezi muffinem a cupcakem a došlo mi, že pravý americký cupcake sice hezky vypadá, ale když do něj kousnete brní vás od množství cukru zuby. To stejné se nám stalo i v prvním cupcake obchodě založeném v Berlíně, kde jsme letos byli na obhlídce. Krásné zdobení, ale kromě cukru a těžkého máslového krému jinou chuť moc necítíte.

Budoucí máma Jíťa
Kdepak, takové moje dortíky být nesmí. Ty by měly nejen hezky vypadat, ale především skvěle chutnat. A tak jsem sebrala všechnu kulinářskou odvahu a plná očekávání se do toho vrhla po hlavě. Jak to dopadlo? Ještě před tím než jsem porodila, zvládla jsem pravidelně zásobovat cupcaky Famagustu a dodat dortíky na 5 svateb. Ani teď na mateřské se nestíhám nudit. Objednávek chodí několik týdně a nově se těším ze spojení s Great Moments by Jane a přípravy cupcaků na svatební veletrh.
Pečené s láskou a citem pro detail

Pro mě je cupcake především o tom udělat někomu (klidně i sama sobě) radost, potěšit, vykouzlit úsměv, dát něco malého, sladkého, hříšně dobrého a ideálně ještě k tomu osobitého. Kolikrát se vám stalo, že jste chtěli pro někoho drobný, ale originální dárek? Třeba jen tak, k narozeninám, k promoci, k narození miminka... těch příležitostí je. A teď už tu jsou i cupcaky, aby vám s tím pomohly.

Mě teď pomáhá především Sárinka, když přes den zavře očka a nechá mě chvilku věnovat se objednávkám a dortíkům. Je to sice výzva, zvládat se v mžiku přeorientovat od plínek, mlíka a dudlíků na cupcaky a zase zpátky, ale je to příjemná změna. Pro mě navíc jeden ze způsobů, jak se z ranného mateřství úplně nezbláznit. Sáru miluju, ale je fajn někdy přepnout a mít aspoň na chvilku i jinou starost a zábavičku. Více se o dortících dozvíte na www.leliscupcakes.com nebo na www.facebook.com/LelisCupcakes

První dárková krabička byla pro našeho kamaráda a fotografa Honzu
Zakázka pro TV Nova - 50ks dárkových krabiček pro novináře
K narozeninám pro pilota, který má rád lodě
Námořnické
Ta social holka se ve mě nezapře
Pro Great Moments by Jane na babyshower
Klárce k sedmým narozeninám
Dáše k narozeninám

středa 2. října 2013

Spánkový deficit

Začínáme druhý měsíc a pomalu si zvykáme na všechny změny, které přišly spolu s novým členem naší rodiny. I když s tím nočním vstáváním budu bojovat asi vždycky. Zkušenější maminky mi před porodem radily, abych naspala co můžu, dokud můžu. Poslechla jsem, a teď na to období velkého spánku s láskou vzpomínám.

Čím víc jsem unavená, tím tvrdší mám spánek, a o to víc zmatená pak v noci jsem. Sárinka mě probudí a já netuším, co se děje... kojíme? Nebo jen uspáváme? Usnula jsem po tom co sem jí přebalila, nebo jsem jí i nakojila? Kolik je hodin? Totální zmatek a k tomu se ještě přidá pátrání po tom, které prso je na řadě - pravá nebo levá, které bylo posledně? Já nevím! Člověk by řekl, že tohle si přeci budu pamatovat, ale zkuste kojit dva, tři dny po třech hodinách na střídačku levá - pravá a nevíte nic. Ráno si nepamatuju ani kolikrát jsem vstávala.

Sára je naštěstí rozumné miminko, a tak vstáváme většinou dvakrát za noc, někdy dokonce jen jednou. I tak mi to dává dost zabrat, já největší milovník spánku, zvyklá na svých minimálně 8 hodin denně, mám deficit, který asi jen tak nedoženu. Když jde všechno dobře, jsem vzhůru vždycky tak hodinku a pak opět upadám do komatu. Svátkem jsou pro mě víkendy, kdy si ráno bere malého křiklouna Kuba a já se můžu dospat s pocitem, že minimálně hodinu mě nikdo nevzbudí kňouráním, brekotem ani zuřivým ječením. Zavřu se do pracovny a na pohovce spím spánkem unavených matek.

Nevím jestli je to tím, že jsem si na to už částečně zvykla, nebo že Sára v noci naštěstí moc nepláče, ale den ode dne se cítím lépe a sama sebe možná naivně uklidňuju, že to bude už jen lepší.