úterý 22. října 2013

Do rodinného alba

Je to tady, od porodu uběhly skoro dva měsíce, já se podívám na svoje těhotenské fotky a nemůžu uvěřit, že jsem kdy měla takhle obří břicho. Rychle jsem zapomněla jaký byl život s pupkem a jsem strašně ráda, že si to můžu připomínat právě prostřednictvím fotek. O jejich významu, jsem již psala v článku:
Bříško zmizí, ale fotky zůstanou a teď svá předešlá slova můžu jen potvrdit.

A stejné je to i s malým miminkem, tak jako teď nemůžu uvěřit, že jsem měla tak velký pupek, nebudu moc jednou uvěřit, že to naše dítě bylo takhle malinké. Ověřuji si to teď na všech známých a kamarádech, kteří už děti mají. Nakouknou do kočárku a první co řeknou (hned po tom, že je krásná samozřejmě), je: "nemůžu uvěřit, že ta naše holčička nebo kluk byli takle malinkatý". Kdybych náhodou nebyla ohledně miminkovského focení rozhodnutá už dávno, tohle by mě o něm stoprocentně přesvědčilo.

Jsou to naše první společné fotky do rodinného alba, fotky, nad kterými budeme jednou společně sedět a vyprávět dceři, jak jsme se snažili zvládat se o ní starat, a jak moc jsme jí milovali od prvního okamžiku, kdy se narodila.

Za fotky moc děkujeme, má je jako vždy na svědomí úplně nejvíc nejlepší fotograf vůbec:
Honza Martinec www.honzamartinec.com

Žádné komentáře:

Okomentovat