pátek 29. listopadu 2013

Chci zpátky svoje tělo!

I když jsem samotným porodem, kojením a běháním kolem malé, aniž bych se nějak snažila, shodila 10 kilo, na původní váze ještě nejsem. Do vysněného čísla zbývá ještě 8 kilo. Tak co s tím?

Diety a omezování se v jídle nepřipadají v úvahu, za prvé ještě kojím a Sára potřebuje kvalitní stravu. Za druhé mi přijde, že jím více méně zdravě a vyváženě, takže by ani nebylo kde ubírat. Asi nastal čas zařadit pravidelný pohyb.

Jen co jsem se odvážila a vydala se se Sárinkou v kočárku na inlene brusle, tak se asi už definitivně zkazilo počasí. No není se čemu divit, když je konec listopadu, že? Přesto jsem zvládla vyrazit celkem třikrát a bylo to moc príma, nečekala jsem jak to bude snadné, protože kočárek je při bruslení spíše další oporou, než zátěží. Každopádně brusle musí teď počkat, minimálně do jara. Vypadá to tedy, že není zbytí a opravdu budu muset začít cvičit, ten vak, co mi zbyl na břiše si o to vysloveně říká.

A protože nemám naprosto žádnou formu, což bylo znát i u toho bruslení, když jsem po dost krátké době funěla a nemohla popadnout dech, chystám se aspoň trochu trénovat doma. Největším pomocníkem by mi měl být X-box a program osobního tréninku. Věřím, že si aspoň dvakrát do týdne zvládnu na cvičení udělat čas, a že to již brzy začne přinášet výsledky. A když hned nezačnu hubnout, nevadí, myslím, že bude fajn už jen to, že budu mít chvilku čas jen pro sebe a cvičení se pro mě stane aktivním odpočinkem.

K tomu, aby bylo moje tělo v původním stavu není za potřebí pouze cvičení, ale také pár kosmetických úprav. Mluvím teď o striích, které se mi během těhotenství objevily. Některé se dokonce objevily až nějaký čas po porodu, o striích jsem již psala, tak jen připomínám, že dál poctivě mažu Bepanthenem proti striím i nově vzniklé strie, a doufám v jejich aspoň částečné zahojení. Podle výzkůmů by se měl jejich stav zlepšit až o 30%. Tak jsem sama zvědavá, jak to s tím mým návratem k původnímu tělu bude.

čtvrtek 21. listopadu 2013

Luftujte skříně s dobročinným bazarem!


Skříň plná věcí a jak dlouho, že jsem tohle tričko neměla na sobě? Dobré dva roky? Takže to ne, jde z domu. Nesnáším ten pocit kdy stojím u přeplněného stajanu s oblečením a tvrdím, že nemám nic na sebe. Zoufale chodím kolem věcí, které jsem víc než rok nenosila a je mi líto je vyhodit, protože jsou vlastně strašně fajn. Řešením je proluftovat sříně a ideálně tím ještě posloužit dobré věci. Jak?

Mikulášské luftování skříní je dobročinný bazar na podporu zajímavých a potřebných charitativních projektů. Bazar oslovuje všechny, kteří chtějí podpořit dobrou věc, přitom vědět, na co konkrétně jejich peníze jdou. Akce spojuje na jedné straně ty, kteří chtějí "vyluftovat" své skříně, a na straně druhé ty, kteří chtějí za dobrý peníz pořídit zajímavé kousky oblečení, doplňků a dalších věcí. Každý rok vytřídím tak dvě krabice oblečení a pár parádních kousků si na bazaru zase ulovím. Navíc je to dobrá příležitost pro vánoční nákupy.

Letos se u nás v kavárně na Karlově náměstí koná již 4. ročník, tentokrát ve prospěch Linky seniorů.  Nakupovat můžete přijít 7. a 8. prosince vždy od 10 hodin. Výtěžek bazaru letos navíc zdvojnásobí nadace Divoké husy až do výše 60 000 Kč!

Chtěli byste se do Luftování zapojit a podpořit s námi Linku seniorů? Máte několik možností:
  1. POSKYTNOUT VĚCI K PRODEJI. Máte-li doma cokoliv, co už nepotřebujete, ale jiným může ještě posloužit, věnujte to nám. Za vaše "zavazadla" ručíme. :) Vše si rádi odvezeme osobně, kontaktujte nás.

  2. NAKOUPIT NA BAZARU. Těšit se můžete na originální všehochuť oděvů pro malé i velké, doplňků, knih, sportovních potřeb, šperků a mnoho dalšího. Nakupte dárky pod stromeček u nás, protože s námi darujete dvakrát.

  3. ZAPOJIT SE DO PROPAGACE AKCE. V rámci svých "sítí" můžete sdílet pozvánku na bazar a šířit informace o této dobročinné akci.
Předem děkujeme za jakoukoliv formu podpory a těšíme se na spolupráci!

Více se o Bazaru dočtete na: www.luftovani.cz, podpořit nás můžete také na Facebooku: www.facebook.com/luftovani

pátek 15. listopadu 2013

Přebalování v terénu

V restauraci to jde taky
Nedávno jsem psala o Kojení na veřejnosti a s tím je spojeno také přebalování. Když to jde dovnitř, musí to jít i ven. A tak přichází na řadu přebalování v terénu a různých podmínkách. Že se to dá zvládnout prakticky všude jsem netušila.

Samozřejmostí je přebalit miminko v korbě kočárku, pokud si to chcete ještě trochu zkomplikovat, můžete to zkusit přímo na ulici nebo třeba v restauraci. Obojí má svoje jedinečné kouzlo. V restauraci jsem přebalovala zrovna minulý týden, kdy jsme se s holkama vydaly na oběd před návštěvou svatebního veletrhu. Před obědem jsem zvládla nakojit a po obědě Sáru přebalit. I když přebaluji mimo domov, nikdy nezapomínám na Bepanthen Care Mast, protože díky dexpanthenolu napomáhá chránit namáhanou pokožku před vznikem opruzení, navíc se opravdu lehce roztírá.


Výhoda je, když mají někde přebalovací pulty, bývají často třeba v nákupních centrech, i když tam jsem se setkala vždy s takovými výklopnými umělohmotnými a musím říct, že jsem jim dvakrát moc nedůvěřovala, bála jsem se aby se to neurvalo i s malou, naštěstí jsem tam nikdy nebyla sama, takže doprovod vždy mohl jistit přebalovák a já byla klidnější.

Přebalování v autě
Parádní přebalovací pult byl v hotelu kde se konal zmiňovaný svatební veletr, robusní dřevěný a opravdu stabilní. U pevnějších povrchů bych ale doporučila vypodložit nejen přebalovací podložkou a slabší dekou, ale klidně vytáhnout i zimní fusak nebo něco silnějšího. Sárinka je zvyklá u přebolování celkem svižně kopat nožičkama a i když byla vypodložená dekou a jednorázovou podložkou, kopla se o dřevo, jen to zadunělo. Je fakt, že v hotelu by mohli mít i klasickou přebalovací podložku. Ovšem to, jak a kde jsou vybaveni přebalovacími pulty, by vystačilo na samostatný článek.

Vinou špatného načasování nebo delší cesty autem se občas stane, že je potřeba zastavit, nakojit i přebalit v autě. Je to o něco těžší než přebaloví v korbě kočárku, ale i to se dá zvládnout.

Ať už budete přebalovat kdekoliv, rozhodně nikdy nezapomeňte dát pod miminko jednorázovou přebalovací podložku, nikdy!

neděle 10. listopadu 2013

Výstavní kousek

Už týden se naše Amélka pyšní tím, že má za sebou první psí výstavu. Byla to velká zkušenost pro nás všechny. Amélka musela zvládnout chůzi v kruhu, správný postoj a především to obrovské množství jiných psů. Kuba musel zvládnou správně Amélku vystavit a především ji na tu výstavu přihlásit a připravit. Kubova ségra Háňa nám dělala odborný dohed a velkého rádce, co se vystavování týká má velké zkušenosti. Já se snažila být morální podporou a celé jsem to chtěla fotograficky zdokumentovat. Sárinka měla za úkol to s námi vydržet a samozřejmě fandit Amélce. Amélčin fanclub rozšířili ještě moji rodiče, mamka navíc většinu dne hlídala Sárinku, abychom se mohli plně věnovat Amče. Byl to přeci jen její den.

Zvládla to na jedničku, vlastně na VD1, tedy na velmi dobře. Ale pro nás to byl výborný výsledek, který bude stačit na uchovnění. V otevřené kategorii byly pouze dvě feny, Amélka ukázala soutěživého ducha, kterého máme v rodině a svou soupeřku porazila. Ještě jsem zapomněla zdůraznit, že protože nejsme troškaři, šli jsme napoprvé hned na tu největší výstavu, na kterou to šlo, na Mezinárodní výstavu psů v Letňanech. Takže o to je náš úspěch cenějsí.

Musím přiznat, že jsme na výstavu šli jen kvůli tomu uchovnění, ale celkem se nám to zalíbilo, tak uvidíme, třeba zas někdy vyrazíme. Užili jsme si skvělý rodiiný den se spoustou psích nákupů. Amélka přeci musela dostat něco za odměnu, ne?





úterý 5. listopadu 2013

To je ale legrace!

Je to ta nejkrásnější věc na světě. Dětský úsměv. Mohla bych se na ní koukat hodiny. Šklebí se, pitvoří se, vyplazuje jazyk, ale především se opravdu směje. Navíc rozveselit jí není nic těžkého. Směje se na chrastící hračky, na tátu, mámu, babičky... všechny, které už pozná - stačí na ní vypláznout jazyk a už je to tam. Úsměv. Navíc k tomu vydává ještě celou řadu juchacích zvuků a vesele mává ručičkama, což je bezesporu zábava i pro nás.

Sára už se párkrát usmála i před tím, ale vždycky to byla spíš taková náhoda, většinou se maličko pousmála po jídle, s plným bříškem se jí koutky mírně rozjely do stran a vypadala opravdu spokojeně. Tohle je ale nic proti tomu, když to rozjede teď.

Jakoby se tím úsměvem všechno změnilo, už to není jen o tom plnit její biologické potřeby, ona nás vnímá, a naší pozornost nám oplácí projevem radosti - tím nejúžasnějším výrazem. Díky tomu si můžu být jistá, že je spokojená, že dělám všechno správně, a že nás ten malý uzlíček má určitě také rád.

Najednou dává život daleko větší smysl. Už není důležité na kolika večírcích jsme byli, jestli mám nový trendy oblečení nebo kolik peněz jsem vydělala firmě pro kterou pracuju. Teď už je jen ona. Naše holčička a její radost, spokojenost a láska. Udělala bych pro ten její úsměv cokoliv, jen aby byla šťastná.