úterý 5. listopadu 2013

To je ale legrace!

Je to ta nejkrásnější věc na světě. Dětský úsměv. Mohla bych se na ní koukat hodiny. Šklebí se, pitvoří se, vyplazuje jazyk, ale především se opravdu směje. Navíc rozveselit jí není nic těžkého. Směje se na chrastící hračky, na tátu, mámu, babičky... všechny, které už pozná - stačí na ní vypláznout jazyk a už je to tam. Úsměv. Navíc k tomu vydává ještě celou řadu juchacích zvuků a vesele mává ručičkama, což je bezesporu zábava i pro nás.

Sára už se párkrát usmála i před tím, ale vždycky to byla spíš taková náhoda, většinou se maličko pousmála po jídle, s plným bříškem se jí koutky mírně rozjely do stran a vypadala opravdu spokojeně. Tohle je ale nic proti tomu, když to rozjede teď.

Jakoby se tím úsměvem všechno změnilo, už to není jen o tom plnit její biologické potřeby, ona nás vnímá, a naší pozornost nám oplácí projevem radosti - tím nejúžasnějším výrazem. Díky tomu si můžu být jistá, že je spokojená, že dělám všechno správně, a že nás ten malý uzlíček má určitě také rád.

Najednou dává život daleko větší smysl. Už není důležité na kolika večírcích jsme byli, jestli mám nový trendy oblečení nebo kolik peněz jsem vydělala firmě pro kterou pracuju. Teď už je jen ona. Naše holčička a její radost, spokojenost a láska. Udělala bych pro ten její úsměv cokoliv, jen aby byla šťastná.

1 komentář:

  1. Krásně napsané a je to pravda. Taky nezapomenu na ten okamžik, kdy se na mě Bertík poprvé usmál, bylo to přesně jak píšeš-najedou člověk pochopí, že to dítě není jen složitá věc, o kterou se musí starat, ale že je to malý človíček se vším všudy. A takových chvil je pak spousta, nedávno nás třeba Bertík úplně dojal tím, že nám začal dávat pusinky. Až mi řekne "Mám tě rád, mami.", asi to se mnou sekne :D

    OdpovědětVymazat