sobota 27. prosince 2014

Začarovaný kruh bramborového salátu

Když jsem byla malá, tak se u nás doma dělal bramborový salát do lavoru, aby ho mohl taťka pojídat až do Silvestra. Obvykle do Silvestra nevydržel, ne že by se zkazil, prostě jsme ho snědli. Taťka ho i snídal. Mamka mu ho totiž odmítala dělat jindy než na Vánoce. Nechápala jsem proč.
Každé Vánoce, když prvně ochutnám svůj bramborový salát dělaný podle rodinného receptu (dej tam co ti chutná a všeho přiměřeně), moje chuťové buňky se roztančí a já si říkám, to je ale taková dobrota, že si jí musíme dělat častěji i během roku. Proč děláme bramborový salát jen na Vánoce? 

Uplyne pár dní a odpověď je na světě. Je to taková dobrota, a tak dlouho jsem ho nejedla, že se jím prostě užeru. Letos jsem ho udělala jen malou mísu a nevydržel ani na druhý svátek vánoční. Ani ta miska, kterou mi dovezli rodiče z jejich várky nepřežila do večera. 

Že bych se ho tedy letos nepřejedla? Ani náhodou, to salátové obřerství jsem jednoznačně zdědila po tátovi a tu nechuť patlat se s ním kdykoliv během roku zase po mamce, takže jsem se kousla a dneska k obědu dodělala další velkou mísu. Jsem si jistá, že jestli ho sníme, určitě ho do příštích Vánoc nebudu chtít ani vidět.

úterý 23. prosince 2014

Balení vánočních dárků

Možná už je má většina z vás zabalené, u nás se ale vždy nechávalo balení dárků na poslední chvíli. Sváteční dopoledne na to byl ideální čas, pustit si pohádku a všechno to zabalit. Letos se ale stejně jako loni (asi z toho bude tradice) chystáme na dopolední procházku na kampu, poslechnout si koledy a pořádně vyhládnout. Takže letos balím trochu s předstihem, třeba vás ještě stihnu inspitovat.

Na tenhle jsem obzvláště hrdá, moje mistrovské dílko - kdo ho asi dostane?
Balení dárků obecně prožívám trochu víc než ostatní. Podle mě je to součást daru, je to takový předvoj, něco jako když jíte očima, takové to když se vám dárek líbí již odpohledu ještě zabalený a nemůžete se dočkat, co že je to uvnitř.

Pro svou inspiraci jsem prošmejdila pinterest a zjistila jsem, že letos je velkým trendem návrat k jednoduchosti a důraz na detaily. Hodně se používají přírodní materiály, větvičky, šišky, místo mašlí obyčejný provázek... hodně mě to zaujalo, v jednoduchosti je krása a tak jsem se trochu té inspirace pokusila aplikovat v praxi.

Já osobně balení i dávání dárků miluju, ale chápu, že pro někoho to může být celkem náročný úkol, zvlášť tedy to balení. Pánové s tím mají obvykle trochu problém. Tady pak oceňuji především kreativitu a osobitý styl. Letos má můj velký obdiv Honza Martinec a jeho ducktape style a zmínit si zaslouží také mistr Jan Suda a jeho důmyslné použití sešívačky. Dáváte do toho kus sebe, panové a to se cení. Nejlepší na balení dárků je beztak to trhání při rozbalování.

PS: a né že si ten papír budete skládat a schovávat na příští rok!

Inspirace z Pinterestu:

Je pravda, že vzor papíru není zrovna vánoční, ale ty detaily dodají dárkům tu pravou atmosféru 
Nádherné, úplně obyčejný balící papír a přitom taková krása
Krásný nápad s fotkami

 A teď už moje letošní výtvory:

Trochu víc barevný, ale podle mě dost ve stylu :) 
Papír je jednobarevný, puntíky jsou nanesené lihovým popisovačem

Zlatý vánoční papír , trocha provázku a větvička, dárek pro babičku je hotov
Já tam tu šišku prostě dát musela




neděle 21. prosince 2014

Předvánoční úklidové šílenství

Tahle nemoc zvaná předvánoční úklid mě naštěstí vždycky minula. Byla jsem imuní. Všímáte si toho minulého času? Mám podezření, že to bude asi nemoc spojená s rodičovstvím, jakmile je z vás matka, ta zodpovědná za domácnost, tedy i za průběh Vánoc, něco v mozku se vám přepne a ta imunita je v háji.

Loni jsem Vánoce úspěšně sabotovala a moc jsem je neřešila, Sárinka byla tak malá a já tak unavená, že jsme si dali Vánoce v nouzovém režimu. Letos už ale doma na Vánoce nemáme malé nemluvně, ale zvídavého človíčka, který všechno zkoumá a objevuje... A pro tuhle radost v očích, pro ten odlesk zářících světýlek, pro naší malou holčičku, chci ty nejúžasnější Vánoce. A i když někde v hloubi duše vím, že to není o tom úklidu... nemůžu si pomoc a začínám šůrovat.

Náš robotický vysavač, Sára
Nooo, jde to těžko, Sára mi totiž musí pomáhat. Její pomoc je k nezaplacení. Zametu, Sára tu hromádku zase rozmete. Utřu stůl, v mžiku na něj optiskne ruce upatlané od banánu. Největší zábava ovšem je, roznášet věci různě po celém bytě, boty do koupelny, hračky do obýváku, ovládač do ložnice, z tohohle šuplíku všechno ven, tohle už asi nebudeme potřebovat... takže lžíčka do koše... prakticky to znamená, že buď za ní celý den běhám a udržuju v bytě pořádek, nebo rezignuju, nechám jí " si hrát" a pak uklízím celou dobu co spí. Hádáte správně, po pár marných pokusech přemluvit jí, ať si se mnou hraje v jejím pokojíčku, jsem skončila u té druhé možnosti.
To zvládnu taky

Problém ale nastal s vysáváním (drobky máme naprosto všude, takže momentálně vysávám prakticky denně, někdy obden, v kombinaci se psem se to opravdu nedá jinak), Sárinku by ale mohl vysavač vzbudit a to neriskuji, takže vysávám se Sárou a to je taky zážitek, ustavičně se mi snaží sebrat hadici a vysávat místo mě. Popravdě moc toho takhle spolu nevysajeme. Postěžovala jsem si švagrové s otázkou, jestli ona vysává, když Jára spí. Jen se usmála a řekla: "já už nevysávám." Na druhý den mi přivezla domů k zapůjčení jejich robotický vysavač HOM-BOT od LG, ať ho prý vyzkouším a schválně jí pak řeknu jak jsem s ním spokojená.

My a robotický vysavač LG Hom-Bot VR 62601 LVM
Nechápu nic, vždycky jsem se těmhle "vysavačům" smála, a teď musím říct, klobouk dolu. Ono to asi vážně funguje, šetří čas a opravdu to zvládne uklidit, a to všechno samo. První co se mi na něm zalíbilo bylo, že nemusíte číst žádný manuál, ruku na srdce, kdo z nás to opravdu dělá? Já až když opravdu nevím a teče mi do bot.

robotický vysavač LG Hom-Bot VR 62601 LVM
Hom-bot jsem vyndala z krabice, a pochopila jsem, že bych ho měla dát nabít, vše bylo naprosto intuitivní, a to co nebylo, mi robot sám vysvětlil. Dám ho na nabíječku, nejdřív mi česky oznámil, že se začal nabíjet a pak mi řekl, že není zapnutý hlavní vypínač a navedl mě kde ho najdu. Stála jsem nad ním s otevřenou pusou. Nejvtipnější na tom je, že máte pořád tendenci mu odpovídat, nebo na něj mluvit, jako by to opravdu byl člen rodiny. "Ty hele kámo, tam se asi nevejdeš, ale tak jak chceš, no, zkus to"... je hele miláčku, on se tam vešel a teď vysává pod pohovkou! Pro jistotu jsme ho poprvé zkusili zapout opravdu, když Sárinka spala a myslím, že to byla dobrá volba, to dítě by mu určitě nedalo pokoj, stačilo, že na něj útočila Amélka (to naštěstí ustál). Trochu mě překvapilo, že není úplně tichý, ale nevím vlastně proč jsem si myslela, že nebude vydávat vůbec žádný zvuk, protože s klasickým vysavačem se to vůbec nedá srovnávat. Náš problém s úklidem by to tedy hravě vyřešilo.

Počkej, kam jdeš?
Se zjištěním, že si můžete úklid automaticky načasovat a naprogramovat a vysavač bude uklízet třeba každý den ve stejnou hodinu, když zrovna nebudete doma, jsem naprosto pochopila, že získal ocenění dTestu za rok 2014. Na to přát si ho k Vánocům už je teď asi celkem pozdě, ale rozhodně máme o čem přemýšlet. Investice to není zrovna malá, ale koupit si čas na své blízké se musí vyplatit. Raději půjdu se Sárinkou ven na procházku a aspoň část úklidu nechám na někom jiném. Co vám budu povídat, nebude to lehké loučení, až ho budeme zítra vracet.

Podrobnosti o všech funkcích a výhodách vysavače najdete na www.roboticky-vysavac.cz


Amélka a její nový kamarád :)

čtvrtek 18. prosince 2014

Těžká jsou rána opilcova

Možná jsem měla kocovinu, ale vystřízlivěla jsem do názoru, že pít by se občas mělo. Hodně dlouho jsem se držela zpátky. Těhotná, kojící a pak matka co je kantáre po skleničce vína, protože nic nevydrží. Skóre nic moc. Občas jsem si dala víno nebo cider, ale vlastně jsem přes dva roky neměla panáka.

Není o co stát, říkala jsem si. Co by mi to tak asi mohlo dát? Bolest hlavy, pocit nezodpovědnosti, nevolnost, a to všechno s bonusem v podobě následné péče o Sárinku a nemožnosti vzít si sick day a vyspat se z toho. Hm, takže asi ne, díky.

Pravidla jsou ale od toho, aby se porušovala, takže byla jen otázka času, kdy na mě dojde. Nebylo by vhodnější příležitosti než firemního vánočního večírku s týmem GMi.

Dream team v plné své kráse
Posilněná vánočním punčem z kanceláře a ve výborné společnosti těch nejlepších kolegů a absolutně nejvíc nejlepšího Honzíka (rozumněj šéfa), jsem se rozhodla, že já si teda ten drink dám... jeden... nebo dva...

Ano, opila jsem se. Ne, nezvracela jsem. Výborně jsem se bavila. A i když jsem dneska většinu dne toužila po tom jít si lehnout, nelituji. Mateřství mi darovalo jednu moc cennou věc, záklopku. Mám to tam, vím, co už by bylo přes čáru, a za tu hranici už prostě nepůjdu. Přesto jsem ráda, že jsem prolomila ledy a po dvou letech opustila svou komfortní zónu vína a nakoukla zase za oponu, do zákulisí tvrdého alkoholu. Nebyla to dlouhá návštěva, ale díky ní jsem si uvědomila, že občasný restart mozku prospívá i matkám, a možná že právě jim o něco víc.

A na to si s vámi připiju, po velice náročném dni jsem si (dřív než úplně vystřízlivím) nalila sklenku merlotu a.... na zdraví.

PS: Jako správná Bepanthen ambasadorka jsem unavené s těžké oči celý den rozkapávala Bepanthen očními kapkami a musím říct, že aspoň moje oči se cítily o něco líp.




neděle 30. listopadu 2014

První adventní neděle ve znamení výzdoby

A je to tu! První adventní neděle, oficiálně začíná těšení se na Vánoce. Letos se opravdu těším. S tím prckem to prostě najednou nabere na obrátkách a získá to úplně jiný význam. Loni jsem to tak neprožívala, respektive se mi loni podařilo Vánoce nějak vytěsnit. Sára byla ještě moc malá a já byla moc unavená na to, abych se dokázala těšit. Vánoce u nás proběhly v nouzovém režimu a já doufala, že zas přijde čas, kdy budu schopná udělat si čas na to těšení, na pečení, na výzdobu, ne protože bych měla, ale protože budu sama chtít.

A víte co? Je to zpět! Sára o rok starší, já mnohem vyrovnanější a sebejistější v roli mámy, připravená nachystat nám šťastné a veselé, ale především pohodové Vánoce.

První adventní víkend jsme si trochu prodloužili a trávili ho na chatě v Peci, kde se mi podařilo ulovit spoustu materiálu na adventní výzdobu. Zásluha patří i Sárince, která sbírala šišky a dohlížela na mě.

A jak to nakonec dopadlo? Zhruba čtyři hodiny práce za mnou a hotové mám dva svícny a dva věnce. Pevně doufám, že můžu říct, že jsem se něco od té své mamky naučila. Snad za pár let bude bavit i Sárinku koukat mi pod ruce, jako to tenkrát bavilo mě a odkouká ode mě jak na to. Zatím jí to bavilo asi 5 minut a pak šla raději koukat na pohádku.

Mamka mě to nikdy neučila a vlastně mě to učila každý rok. Děti se učí nápodobou a tak doufám, že jsem obstála a okoukala jsem to správně. Pár začátečnických chyb jsem stejně udělala, vzít si zahradnické rukavice mě například napadlo až po prvním věnci a rozpíchaných prstech, ruce mám poškrábané jako po útoku divoké kočky. Zkušenou Bepanthen ambasadorku to ovšem nemůže rozházet. První co jsem řekla, když mi to docvaklo bylo: "nevadí, aspoň mám další využití pro Bepanthen Plus na drobná poranění a škrábance."

Hezký a pohodový advent bez jakýchkoliv zranění
vám všem.




pátek 28. listopadu 2014

Princezna s odřenejma kolenama

Je jí rok a tři měsíce a už je to jasné, bude to mít stejně jako já. Holřička s odřenejma kolenama. Žádnou načančanou princeznu v šatičkách neočekávejte, Sára si bude očividně po vzoru maminky hrát převážně s klukama, jezdit na kole a lézt po stromech.

Jak to můžu vědět? Náznaky jsou jasně vidět už teď. Kromě toho, že hodně času tráví se starším bratránkem Járou, stejně starým kamarádem Jonáškem, čeká ještě na malého o rok mladšího Samuelka. Co z toho vyplývá? Sára a její klučičí gang, s klukama nejen, že v lumpárnách drží krok, ale spoustu z nich jim v rámci soutěživosti sama ukázala.

V tom, jak si pořídit odřeninu, modřinu nebo bouli se Sára začíná stávat mistrem. Sama chodí necelé dva měsíce a i když se lepší den ode dne, tak den ode dne také zkouší víc a víc blbin. Občas prostě jen zakopne, neodhadne vzdálenost nábytku, škrábne se o větev, trkne se s dveřma, rozplácne se na schodech, občas leze kam nemá, skáče na gauči nebo na posteli, vystupuje z kočárku za jízdy, klouzačku sjíždí po hlavě... Prakticky to znamená, že kromě Bepanthen Care masti na opruzeniny, jsem do přebalovací tašky na trvalo přidala ještě Bepanthen Plus na drobné odřeniny a zranění.

Nezbývá než doufat, že z toho vyroste a po vzoru tatínka se nedá na nějaký extrémní sport.


úterý 18. listopadu 2014

CUPCAKE KILLER CONTEST


Možná jsme se trochu zbláznili, a možná taky ne. Uvidíme. Ale vyhlašujeme první ročník soutěže v pojídání cupcakes na čas. Kdo sní za minutu nejvíc dortíků vyhrává titul CUPCAKE KILLER 2014, bednu Lelí's cupcakes a fotku na zdi slávy. Aby to nebylo tak jednoduché, tahle soutěž má svého nekorunovaného šampióna a vyzyvatele, Honzu Martince. Dokáže ho někdo pokořit a sníst víc cupcakes než on?

Dokážeš to? Sníš víc cupcakes než Honza?
Každý poražený si domů odnese krabičku se 4 kousky za statečnost. Soutěžících může být maximálně 10 a zápisné je 150 Kč.

Tuhle bláznovinu jsme vymysleli v neděli, v pondělí jsme nafotili vizuál a pustili informaci do světa. Zatím máme 5 soutěžících a zhruba 30 fanoušků, kteří jsou připraveni přijít podpořit své favority.

A proč to děláme? Milujeme cupcakes a vše kolem nich, nebudeme vám lhát, trochu jsme přecenili své síly a máme napečeno hodně do zásoby. Ale hlavně, o Honzovi velice často a bez nadsázky říkáme, že je největším požíračem dortíků, jakého známe. Jsem si jistá, že od té doby co peču, jich on snědl nejvíc. Tak proč si to neověřit? Opravdu je tím největším cupcake zabijákem? Už brzy se dozvíme pravdu.

Vše se odehraje ve středu 19. listopadu od 18:00 hodin ve Famagustě na adrese Vyšehradská 53.

Podrobnosti najdete zde: http://on.fb.me/1qkQLLr

Máte odvahu se přihlásit? Přijdete se podívat jak to vypadá, když řádí cupcake killer?

středa 12. listopadu 2014

Kultura stolování

Já sama - ano, je tu tohle skvělé období, i když to ještě sama nedokáže říct, dost hlasitě nám dává najevo, že to chce zkoušet sama. A co? Všechno. Především je ale řeč o jídle.
hurááá, trefila jsem se do pusy

Sárinka si ve čtrnácti měsících postavila hlavu a odmítala jíst něco jiného než jíme my, přestalo jí bavit, že jí dáváme jídlo na lžičce, a že je ve své židličce s pultíkem odříznutá od dění na jídelním stole. Legrace skončila. Sára teď jí s námi.

Co je? Tak jím sama, no...
Abychom to oslavili, dostala od nás svůj vlastní jídelní set. Konkrétně jsem vybrala sadu nádobí od značky Skip Hop z internetového obchodu Proděti.cz Tuhle americkou značku jsem si zamilovala na první pohled, navíc se mi moc líbí, že ji v roce 2003 založili Ellen a Michael, čerství rodiče, kteří hledali pro svého syna ty nejlepší produkty, ale nenacházeli nic, co by je dostatečně uspokojovalo a tak se rozhodli vyvinout řadu SKIP HOP.

Na produktech je znát, že je dělali rodiče pro rodiče, s láskou a citem pro detail. Pro mě je to vždy sázka na jistotu. Jídelní set je vyrobený z pevného omyvatelného plastu, obsahuje misku, talířek, kelímek na pití, vidličku a lžičku. Vidlička a lžíce má měkké boční úchyty, takže se snadno drží i v malých ručičkách. Jsou z nerezového materiálu, což dodává pocitu "už jsem velká", jím stejně jako maminka a tatínek.

Jídelní sada nádobí SKIP HOP
Sárinka si nádobí oblíbila stejně jako já, jídlo má sice velmi často mimo talířek a upatlá většinou nejen stůl, ale hlavně sebe, ale to za tu srandu stojí. Užijeme si u jídla tolik zábavy, že začít stolovat společně byl výborný krok kupředu.
Lžička je vhodná pro malé dětské ručičky
Na kelímek si asi ještě chvilku počkáme, zatím to končí potopou
SKIP HOP je Americká značka vyhledávaná po celém světě rodiči, kteří oceňují inovativní a vysoce funkční výrobky, které jsou úžasné nejen na pohled. S produkty z této nabídky může být jídlo zábavou jak pro děti, tak i pro rodiče. 

neděle 9. listopadu 2014

Pozvánka: Prague Coffee Festival

Víkend končí, týden začíná... a co budete dělat ten příští víkend? Myslím sobotu 15. listopadu a neděli 16. listopadu. My budeme s Lelí's Cupcakes na Prague Coffee Festivalu a moc rádi Vás tam uvidíme.

Minimálně nám prosím držte palce, protože jsem se rozhodla trhnout náš prodejní rekord z letošního Apetit Pikniku.

A na co se na festivalu kávy můžete těšit? Podle informací organizátora: "Návštěvníci se mohou těšit na přednášky, degustace vzorků kávy z lokálních i zahraničních pražíren, ukázky pražení, prezentaci kaváren i jednotlivých baristů, workshopy alternativních kávových metod, ale i bohatý kulturní program pro dospělé i pro děti."

My pro vás budeme mít přichystáno hned několik druhů a příchutí a chybět nebude ani speciální kávový cupcake.


čtvrtek 6. listopadu 2014

Máma roku

Místo očkování do Zoo a jak jsme se tam měli
Tak blogerkou roku v kategorii Life jsem se nestala... mimochodem, velká gratulace TerezaInOslo, je to opravdu skvělý blog a já jsem od teď jeho novou čtenářkou a fanynkou. Pro mě byla letos velkým úspěchem jen ta nominace. A pro příští rok přijímám velkou výzvu a slibuji, že zabojuji.

Každopádně bych asi nezískala ani jinou cenu, kdyby se udělovala třeba Matka roku, měla bych naprosto mizivé šance. Co že se to stalo, že mám zase potřebu cítit se jako matka k ničemu? Zapomněla jsem na Sárinky očkování, ale úplně. V úterý jsme si to vesele štrádovali do Zoo s pocitem, že jsme krásná rodina a nemůže nás vůbec nic rozházet. Možná jen telefon od dětské lékařky s dotazem proč, že jsme to dnes nedorazili. No, stane se. Ale já neměla ani páru, nejen, že jsem si neuvědomila, že už je listopad, já neměla ani tušení, že jsme objednaní. Prostě prázdno.

A víte co, nakonec z toho mám vlastně ještě radost. Na očkování jsme totiž byli dnes v náhradním termínu, venku je hnusně, že by psa nevyhnal a Sára vypadá, že prospí celý zbytek dne. Zatím co, kdybychom šli v úterý, přišli bychom o krásný a slunečný den. Ještě, že mi tentokrát šla příroda a počasí na ruku a můžu si svou vlastní nezodpovědnost sama před sebou omluvit.

Teď si jdu velkým červeným písmem zapsat termín další prohlídky, jednou mi ta ostuda stačila, i když se sama divím, že to přišlo až po roce, čekala jsem to od sebe asi mnohem dřív.

pátek 31. října 2014

10 věcí, které vám usnadní život

Třeba vás tenhle seznam 10 věcí, které mi se Sárou usnadnili náš společný první rok, inspiruje. Já na ně nedám dopustit:

1. Šátek nebo nosítko - Po narození miminka se hodí každá ruka, zvlášť když je vaše. Dokud Sára nedržela hlavičku, používala jsem na nošení šátek, zvládla jsem tak aspoň uvařit. Asi kolem pátého měsíce jsem pořizovala nosítko. Myslím, že nejsem typ na zavazování šátku, i když jsem byla na kurzu, nikdy jsem si nebyla jistá, že jsem to uvázala správně a vždycky mě z toho nošení strašně bolela záda. Šátek jsem tedy vzdala, ale nošení ne. Nosítko mi už kolikrát zachránilo nervy. Když je nejhůř, dokonce v něm Sáru uspávám.


2. Zavinovačka - Podle knížky Nejšťastnější miminko v okolí a rad moudré a zkušené maminky (té mojí) jsem zavinovala Sáru hned od narození. Zavinovačku jsem měla klasickou péřovou a zavazovací, ještě po mě, žádnou vatovou na suchý zip, která nedrží a neustále se rozbaluje. Ze zavinovačky Sára vyrostla až po čtvrtém měsíci.



3. Ohřívačka na lahev - K tomu nemám co dodat, je to rychlé, vždy připravené. Samozřejmě záleží na tom, jak dlouho kojíte.



4. Gel na zuby - Neumím si bez něj představit noci, kdy se prořezávají nové zoubky. Osvědčený mám Calgel, a když je nejhůř tak také homeopatické čípky proti bolesti Vibucol.


5. Bepanthen - Bepanthen Care Mast používám od prvního dne v porodnici a nedám na ni dopustit. Prevence se vyplácí a tak nás jen tak nějaká opruzenina nevyprudí.



6. Žlučové mýdlo - Prostě ta plínka to nepobere úplně vždycky a občas vám to roztomilé miminko nadělí něco i na bodíčko a na tepláčky a prostě to nejde dolů! Výborné je žlučové mýdlo, mají ho v každé drogérii. Doporučuji na předpírku v ruce, pouští to opravdu nádherně. Navíc jakmile začala Sára jíst příkrmy, brát si jídlo do ručiček a zkoušet jíst sama... je to jeden flek vedle druhého. Nejhorší jsou skvrny od ovoce, i když je pravda, že tráva na kolenou je taky super. Zatím to všechno pustilo, to mýdlo je zázrak!



7. Aplikace chůvička - Chůvička sama o sobě je super, ale ne jednou se nám stalo, že jsem jí nechali doma, viz třeba dovolená v Řecku. Stačí si stáhnout aplikaci do telefonu, nechat jeden telefon u postýlky, nastavit citlivost a telefon toho druhého a aplikace vám zavolá, až se dítě vzbudí. Vyzkoušenou máme aplikaci Baby Monitor pro iPhone, ale určitě jich bude víc.



8. Zvuky moře - To, že zvuky bílého šumu děti uklidňují je dokázané, ale kdo má ty fény a vysavače poslouchat, stáhli jsme aplikaci na iPad Baby Sleeper, kde si můžete vybrat asi z 20 různých přirozených zvuků bílého šumu. Můj nejoblíbenější je zvuk moře, u toho usínám taky.



9. Oblečení Lindex Kids - Kromě toho, že je to ideální kombinace cena výkon, mají i nádherné vzory a střihy. Především toho oblečení hodně vydrží, nežmolkovatí se, nevytahá se a Sára nosí jednu velikost vždy aspoň 3 měsíce, někdy taky i půl roku. Střihy jsou úzké a dlouhé, takže z toho opravdu jen tak nevyroste. Pro mě je to vždy sázka na jistotu.



10. Dřevěný maják z Ikei - Ta věc jí zhruba od osmi měsíců dokáže zabavit i na hodinu v kuse. Miluju ten maják! K mému velkému údivu, se někdo navíc opravdu zamyslel a středová tyčka je vyrobená z pružné gumy, takže si neobratný mrňous neublíží.

středa 29. října 2014

Nerozlučná dvojka

Sárinka se může o Amču vždycky opřít
Kromě toho, že Sára tu naší statečnou prvorozenou bulteriéří holčičku neustále dost masakruje (leze jí do pelíšku, bere jí hračky, vylejvá jí misku s vodou, tahá jí za ouška a dloube jí do očíček) jí teď nově také začala ve velkém projevovat náklonost a svou lásku. To, že má Amélka ráda Sáru jsme věděli už od mého těhotenství. Na to, zda bude mít Sára ráda Amélku jsme si museli přeci jen chvilku počkat.

I když jsme nečakali nic jiného... jak by jí mohla nemít ráda, když vedle ní vyrůstá a mít jí ráda je pro ní naprosto automatické. Přesto mě dostalo, když jsem viděla Sáru jak svojí psí ségru poprvé objímá. Pověsila se jí na krk, položila si na ní hlavičku a ručičkama se jí snažila hladit. Tak jak to často vídá u nás. Děti se prostě učí nápodobou a já jsem strašně šťastná, že naše dítě nebude mít ze zvířat nikdy strach a díky Amélce nebude trpět ani hloupými předsudky o "bojových" plemenech.


úterý 28. října 2014

DIY: Dekorace z fotek

Sárinko, jsi naše jednička! Původně jsem tuhle dekoraci vyráběla na oslavu prvních narozenin, kde také udělala velkou parádu. Když jsem ale viděla hotové dílo, bylo mi jasné, že ty fotky už sundavat nebudu a celá jednička poputuje k Sáře do pokojíku jako dekorace na zeď.

Ano, mám skvělý a poměrně drahý foťák, přesto hodně momentek fotím na mobil a cpu na Instagram, tak proč toho nevyužít. Fotky jsem nechala vyvolat přes Vyvolej.to, poskládala chronologicky od spoda do tvaru jedničky, nalepila je tavnou pistolí na kartón a ten vystřihla do tvaru podle fotek. Na zeď jsem to trochu na punk přilepila taky tou tavnou pistolí, ale drží to, tak co.


čtvrtek 23. října 2014

Vzpomínky na Řecko

S prvními opravdu chladnými, sychravými a hlavně deštivými podzimními dny, se mi vybavily vzpomínky na naší první velkou rodinnou dovolenou u moře. Dokud bylo sluníčko a teplo i v Čechách nebylo třeba vzpomínat na dovolenou, bylo potřeba užívat babího léta a trávit co nejvíce času venku. Teď jsem ráda, že si můžu zalést a trochu zavzpomínat. Konečně jsem tedy našla čas na to, abych si doma sedla v chlupatých bačkorách, zabalená do deky a s hrnkem horkého kafe stáhla fotky.

Jako bych tam zase byla. Chvilku jsem měla dokonce pocit, že cítím sluneční svit a vůni slané vody. Měli jsme se tam opravdu fajn a už teď se těším na náš další výlet za hranice všedních dnů.