neděle 26. ledna 2014

Prarodiče k nezaplacení

Děda učí Sáru lumpárny

Kdo se dokáže o dítě postarat hned po vás nejlépe? Logickou úvahou jsem dospěla k tomu, že jsou to naši rodiče. Svou odbornost nepopíratelně prokázali tím, že se dokázali postarat o nás a vychovat z nás samostatné jedince, schopné založení vlastní rodiny. Je pravda, že už je to celkem dávno, lecos se změnilo a oni navíc vyšli z praxe. Na druhou stranu, aspoň nějakou mají, já nevěděla o dětech vůbec nic, ještě v době kdy se Sárinka narodila a byla to právě mamka, komu jsem nejčastěji volala o radu. 

Takže když potřebujeme se Sárinkou pomoc nebo chceme mít prostě jen chvilku pro sebe, jako první voláme babičky a dědečky. Jsou k nezaplacení! Strčíte jim dítě, abyste se ho na chvilku "zbavili" a oni jsou vám za to ještě vděční. Sárinka má velké štěstí, má totiž dvoje prarodiče, kteří se na ní moc těšili a umí se těšit i z její přítomnosti. Chtějí ji vídat, mají o ní zájem a chtějí nám pomáhat. Tak proč toho nevyužít?

Děda, babí a prababí
Zprvu jsem se trochu zdráhala, říkala jsem si, že to zvládnu sama, ale bylo to víc než krátkozraké. Pomoc se hodí vždycky, to náš dnešní postoj "jsem máma na mateřské na plný úvazek" je blbost. Nikdy to tak přeci nebylo. Když se budete bavit se svými rodiči nebo dokonce prarodiči, určitě vám potvrdí, že když se narodilo miminko, na jeho péči se podílela většina rodiny, minimálně ženy pomáhaly. Když půjdeme ještě dál, tak dřív žili lidé pohromadě a děti vychovávali společně. Ta obrovská tíha zodpovědnosti za nový život, to je na jednoho trochu moc. Tak proč máme dneska tak silnou potřebu separovat se? Já mám svou rodinu ráda a ještě radši se s nimi podělím o radosti i starosti týkající se Sárinky.

1 komentář:

  1. Jsem babička skoro dvouletého Jakuba. Jsem vděčná za hlídání (doufám, že i dcera). Jakub je úžasný "dobíječ baterií". Musela jsem na blog reagovat, protože přesně vím, o čem je. Děkuji za krásné čtení.

    OdpovědětVymazat