pátek 28. února 2014

Velké pokroky malé Sárinky

Jakmile je jim měsíc, končí počítání na týdny. Teď je před námi konec počítání na měsíce! Kolik, že je to Sárince? No, je to tak, už jí je půl roku! A dělá jeden pokrok za druhým.

Co vlastně zvládne miminko v půl roce? Není to tak triviální otázka, jak by se mohlo zdát, ještě nedávno jsem to sama netušila. To, že se nejedná o samozřejmá fakta, jsem si uvědomala před týdnem, kdy se dvacetičtyřletá kamarádka podívala na Sárinku a řekla: "Asi ještě nechodí, co?" Po tom ironicky úšklebném pohledu, co jsem na ní hodila, už jen dodala: "říkala jsem, že o dětech nic nevím." Taky jsem nevěděla, takže tady je malý souhrn toho, co zvládá půlroční miminko, teda aspoň to naše.

Jídlo
Jí 5x denně, někdy i 6x denně, z toho vždy k obědu zeleninový příkrm a k večeři rýžovou kaši. Jinak pije mlíčko, protože to mateřské už došlo, nahrazujeme ho Nutrilonem, vypije zhruba 180ml na jeden zátah. Zkoušela jsem jí dávat i dětský čaj, ale zatím ho nechce.

Spánek
Sárinka je zvědavá a to opravdu hodně, nebojím se to přiznat, ale má to po mě. Takže večer, kdy se toho doma tolik děje, prostě nemůže jít spát a o něco přijít. Na delší noční spánek se ukládá až tak kolem desáté večer. Kolem čtvrté se vzbudí na jídlo a spí do půl osmé, kdy se z postýlky ozve radostné zahejkání, které oznamuje: mámo, táto, jsem vzhůru, věnujte se mi! Máma jí zvládné tak maximálně přendat mezi nás do postele. Další půlhodinu se snažíme se dospat, za ustavičného ohmatávání obličeje malinkýma ručičkama. Přes den je to zatím se spánkem trochu nevyzpitatelné, většinou je přes dvěhodiny vzhůru a pak spí, někdy půl hodiny, někdy dvě hodiny.

Pohyb 
Ano, půlroční děti skutečně ještě nechodí. Sára se ještě sama ani neposadí a ohledně plazení jsem viděla zatím jen pár marných pokusů. Nedávno objevila, že má nohy, dokonce si je strčí i do pusy. Kromě toho, se zkouší zapírat a odrážet a pérovat na nich, když jí podpíráte, což je velká legrace, protože u toho vypadá, jako by trsala. Od čtvrtého měsíce se sama překulí na bříško a teď už i z bříška opět na záda nebo na bok. Celkem svižně se pohybuje po zádech, vzepře se na patičkách a po hlavě se odsouká přes celou postel. Perfektně zvládá pást koníčky.

Objevování světa kolem sebe
Zajímá jí úplně všechno, nejvíc nové věci, nedávno se uviděla v zrcadle. Začíná poznávat "svoje" lidi a laškovat s nimi. Všechno bere do ručiček, dlouze si to prohlíží a samozřejmě to nezapomene taky strčit do pusinky.

Plavání
Zatím plave jen ve vaně, ale už i to jí ohromě baví. Momentálně se chystáme na naší první lekci  miminkovského plavání v bazénu.

Zoubky
Slyšela jsem, že někomu rostou už od třech měsíců, Sárinku začaly trápit až teď. Zatím se ještě ani žádný neprořezal, ale v levo nahoře, už se něco chystá a dokáže jí to opravdu hodně potrápit. Naposledy probrečela celý den. Neřvala jen když spala, naštěstí dokáže usnout a spát, jen odhaduju, že je to zatím jen taková předzvěst toho, co nás teprve ohledně zoubků čeká.

Ještě bych chtěla dodat, že vše kolem dětí je relativní, a to, že to takhle má naše miminko, neznamená, že to platí pro všechny.

Sárinka Hnidáková - *30.8. 2013 momentální stav: 68cm, 7,79kg


středa 26. února 2014

Příkrmy: Hlavně když jí chutná

Můžete začít s příkrmy, oznámila nám doktorka na kontrole po čtvrtém měsíci. Nakonec jsme začali až po čtrnácti dnech. Jako první Sárinka ochutnala mrkvičku, připravenou doma, uvačenou v menším množství vody a rozmixovanou do hladké kaše. Ani mě nenapadlo, dát jí to do lahvičky a automaticky jsem zkusila, jestli zvládne jíst ze lžičky.

Zvládla to. Zdá se, že jak jde o jídlo, nemá Sára problém. Zhruba po deseti dnech mrkvičky, jsem se dozvěděla, že by bylo lepší chutě střídat po kratších intervalech. Zkusila jsem tedy dýni, která měla také úspěch. Za to květák byl totální propadák. Takže jsem opět vyrukovala s mrkvičkou, abych jí utišila. Po pár dnech jsem se opět odvážila zkusit něco nového. Tentokrát jsem šla do kombinace cuketa s bramborem, no na mrkvičku to nemělo, ale papala to.
První mrkvička a hned to zkouší sama

Pak mi kamarádka řekla, že ideální interval na novou chuť jsou tři dny, za tu dobu by se prý projevila alergie, a vy byste přesně věděli, jaká potravina jí způsobila. Takže teď střídáme po třech dnech, a myslím, že je to ideální doba pro obměnu chutí i pro praktičnost přípravy množství na jedno vaření. Příkrmy chystám čerstvé (nemrazím je) vždy po těch třech dnech, takže to ani nepovažuji za nic náročného, co by mi mělo zkomplikovat život.

Kombinacím se meze nekladou, prý se dá zkombinovat až pět druhů zeleniny najednou, k tak vysoké gastronomii jsem ještě nedospěla. Zatím u nás měla největší úspěch mrkev, brambora a cuketa. Zítra nás čeká brokolice, tak držte palce, ať nemám zelenou sprchu. Když naposledy Sára u jídla začala prskat, byla jsem oranžová já, ona i Amélka, která nám u jídla asistovala. Není totiž nic lepšího, než začít prskat s plnou pusou a bez varování, přímo vám do obličeje. A moje první re
akce? Smích, co taky jiného! Jak bych se na ní mohla zlobit, zvlášť když pak ještě nahodí takový ten šibalský úsměv.

Když jsem začala o příkrmech uvažovat, hledala jsem to nejvhodnější, s čím začít a často jsem narazila na názor, že by to měl být banán. Doktorka i spousta kamarádek, mě od toho však odrazovaly, jakmile prý miminko ochutná sladké ovoce, na zeleninu se vám vyprdne. Znělo to logicky, takže zatím chci vystřílet co nejvíc chutí ze zeleniny a až pak přidat ovoce. Nakonec se chystám přidávat maso, myslím, že na to má v půl roce ještě čas, i když paní doktorka, říkala, že už by pomalu mohla i krůtí, kuřecí a králíka.

S příkrmy jsem taky začala očekávat tolik obávaný zvýšený výskyt opruzenin. Říká se, že až teprve příkrmy pořádně prověří odolnost dětské pokožky. No Sárinka má zeleninku vždy k bědu už deset týdnů a zatím bez opruzeniny. Přikládám to tomu, že od naší první zkušenosti - Prudí nás opruzenina - opravdu nezanedbávám prevenci a poctivě mažu Bepanthen Care Mast na celou plýnkou zakrytou plochu zadečku i mezi třísly. A výsledek? Zatím to funguje, uvidíme až nasadím těžší kalibr, třeba citrusy. Každopádně jsem moc ráda, že Sárince chutná a na každý oběd se obě těšíme.

pondělí 24. února 2014

Čtyři v tom

Když jsem zjistila, že se chystá druhá řada dokumentárního seriálu České televice o čtyřech současných matkách s názvem Čtyři v tom, měla jsem takovou tu dětskou bezprostřední radost. Jako kdybych dostala skvělý dárek jen tak. Velice jsem si oblíbila už první řadu, a jak je vidět podle ohlasů diváků, rozhodně jsem nebyla sama. 
Zdroj: Facebook stránka Čtyři v tom

Na Čtyři v tom mě upozornili kolegové v práci ve chvíli, kdy jsem byla těhotná. Seriál byl již tou dobou zhruba v polovině a já během jednoho víkendu zkouknula na internetu všechny již odvisílané díly. Celý následující týden jsem pak netrpělivě čekala na neděli a na další díl. Hltala jsem každou minutu. Byla jsem zvědavá, jak to mají ostatní nastávající maminky a především jsem chtěla vidět, co mě vlastně v následujících měsících čeká, protože já v té době byla na úplném začátku těhotenství.

Včera jsem viděla první díl druhé řady. Napnutá, zda mě bude dokumentární seriál bavit, i když těhotná nejsem, mám již vlastní zkušenost s porodem a příchodem miminka do našeho života. A jak to dopadlo? Byla jsem okouzlena snad ještě víc. Dospěla jsem k názoru, že je úplně jedno, zda jste těhotná nebo ne, zda už máte dítě, nebo na vás tahle zkušenost teprve čeká a možná se i v tento okamžik zdá v nedohlednu. Čtyři v tom, vás dostanou! Rozhodně můžu doporučit začít sledovat jejich druhou řadu, a pokud jste neviděli tu první, určitě stojí za to, si tuhle znalost doplnit.

Přesto musím přiznat, že jisté rozdíly ve sledování první a druhé řady jsem zaznamenala, a to již po shlédnutí prvního dílu. U první řady jsem měla tendenci hodnotit hrdinky a říkat si, tak tohle já teda dělat nebudu, a tak podobně. Zatím co včera jsem se dívala s větší pokorou a úctou ke všem nastávajícím maminkám. Vybavily se mi všechny mé pocity, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Ta radost z prvního ultrazvuku a těšíní se na nepředtavitelné změny, které nás čekají. Pamatuju si také, jaké to pro mě bylo, vidět samotný příchod miminek na svět. Tu hrůzu z nevyhnutelného i slzy dojetí, když jsem viděla tu úlevu rodiček, že to mají za sebou a první pohledy na malé uzlíčky. Možná to bylo těmi mými zbouřenými hormony, ale řvala jsem u těchto dílů jako želva. Možná jsem se pak dokonce na chvilku na ten porod začala i těšit. Včera jsem v upoutávce na druhý díl zahlídla porod jedné z hrdinek a úplně mě zamrazilo. Narozdíl od první série, jsem si totiž již naprosto přesně dokázala představit, jak jí v tu chvíli je. Není to sranda, je to porod, ale stojí to za to. Však se podívejte sami.

Dokumentární seriál můžete sledovat každou neděli od 20:00 na ČT2.

pondělí 17. února 2014

Z postýlky do postýlky

Kolem spaní novorozenců se vedou dlouhosáhlé diskuze, názory se liší. Ještě před otěhotněním jsem se přiláně k vlastnímu pokojíčku už od narození. Pak se Sára narodila, já viděla jak moc je zranitelná a nedokázala jsem se od ní odtrhnout. Hodně mě také ovlivnila knížka Nejšťastnější miminko v okolí, díky níž jsem se přestala obávat toho, že bychom jí mohli rozmazlit.

Spát se Sárinkou v posteli jsem však zavrhla hned od začátku, bála bych se, že jí zalehnu, nebo že se svalí dolů. Věřím tomu, že bych se nevyspala ani já, ani ona. Kvůli nedostatku místa v ložnici nebylo možné přirazit postýlku až k naší posteli, takže jsem se rozhodla řešit malou přídavnou postýlkou k naší velké posteli. Tuhle postýlku si nemůžu vynachválit a určitě bych jí všem vřele doporučila, spala jsem mnohem klidněji. Sárinku jsem měla na dosah ruky, často jsem usínala s tím, že jsem jí držela za ručičku. Postýlka je ohromně praktická, na kojení jsem nemuselá vůbec vstávat a přesto měla Sára svůj prostor a já se nemusela bát, že jí ublížím. Postýlka je určená na první 3 měsíce, může se zdát, že je to velká investice, ale Sárinka v ní vydržela skoro až do pátého měsíce (a to je to velké miminko). Navíc se dá postýlka později použít v dětském pokoji jako mini pohovka. 

Sárinka má tedy za sebou první stěhování, z postýlky do postýlky. Moje snaha udržet jí pěkně uprostřed, aby měla kolem sebe dostatek místa byla marná. I když jí tam položím, vždycky se odsouká do pravého rohu, kam se úplně namáčkne a teprve pak, s pocitem bezpečí, může spát. I tak si myslím, že jí větší postýlka vyhovuje. První tři měsíce jsem jí ukládala vždy v zavinovačce, od té doby, co je ve velké postýlce, zvládne usnout sama. Jen jí položím, přikreju peřinkou a pustím ukolébavku. Za pár minut jí dojdu zkontrolovat a většinou spí jako andílek.

Stále ještě zůstává s námi v ložnici, i když pomalu začínáme cítit, že se tam navzájem rušíme. Ta doba, kdy jsme kolem ní mohli dělat hluk, jak se nám zachtělo a ona tvrdě spala, je pryč. Ruší jí naše povídání, oblíbené usínání u seriálu puštěného z počítače na nočním stolku, noční cesty na záchod, zakašlání... naopak ona mě neustále budí svým vrtěním, převalováním a občasným pokňouráváním, nic k čemu bych musela vstát, ale úplně zbytečně mě to vzbudí. Myšlenky na vlastní pokojíček začínají tedy být na pořadu dne.

úterý 11. února 2014

Látkové pleny v praxi

Možná bych měla napsat spíše: "látkové pleny a můj zatím neúspěšný pokus uvést je do praxe" no je načase si přiznat, že na to nemám.

Snaha byla, ale u ní to také zatím skončilo. Tenhle článek věnuji všem neúspěšným matkám, které si myslely, že látkové pleny budou to pravé, ale nějak se jim to zatím nepovedlo uvést do praxe.

Tlak je obrovský, protože si dobře uvědomujeme všechny výhody, které látkové pleny mají a jsme ochotné obětovat čas i energii a dělat něco co má smysl. Přesto se to nemusí povést. Je pravda, že jsem váhala už na začátku, své obavy jsem popsala v článku Látkové pleny, bude to pro mě? To jsem však byla ještě přesvědčená, že to zvládnu. Takže kde se vlastně stala chyba?

Myslím, že ve výběru plen to nebylo, po důkladném nastudování a poradě s několika látkujícími maminkami, jsem koupila základní testovací výbavu. Rozhodla jsem se pro bambusové plíny a rostoucí svrchní kalhotky Bamboolik. Celková investice 2500 Kč, s tím, že jsem zbytečně koupila troje svrchní kalhotky, pro ozkoušení by bohatě stačily pouze jedny. Dále jsem kromě čtyřikrát velkou bambusovou plínu a čtyřikrát vkládací vložku zkusila koupit také jedny bavlněné spodní kalhotky. Vyzkoušet jsem chtěla do svrchních kalhotek vkládat také svoje klasické čtvercové plíny, které jsem měla schované u babičky na půdě.

Ať s papírovými nebo látkovými, Bepanthen nesmí chybět
A jaká tedy byla praxe? Bambusové plíny - jasně sají více, ale prý dlouho schnou. Když vás varují, že dlouho schnou, tak věřte, že opravdu myslí dlouho! Když nebyly suché ani 48 hodin od vyndání z pračky (ano, dala jsem je i vyždímat), tak jsem uznala, že mé očekávání bylo trochu jinde a začala jsem zvažovat ty bavlněné, které samozřejmě schnou kratší dobu, ale zase méně sají. Tak jako tak, jsem vyzkoušela na Sárince všechny varianty, za půl dne byly všechny plíny počůrané a další dva dny schnuly. Dala jsem tomu ještě jeden pokus, ale Sárinka opět řvala jako protržená okamžitě po tom co se počůrala. A já teda nevím jak vaše dítě, ale to moje čůrá jako koroptvička, během hodiny jsem jí třikrát přebalovala. A bylo jí úplně jedno jestli má čtvercovku, bavlněnou nebo bambusovou plínu. Je fakt, ty bambusový to nasály nejvíc, ale i tak řvala.

Takže jsem to vzdala, no neříkejme ještě definitivně vzdala, pořád se utěšuju tím, že bych to mohla za čas zkusit znovu, jen se bojím, že Sárinka si na to už prostě nezvykne, když je neměla od začátku. Rozhodně si ale myslím, že to pro mě bude skvělá varianta na podporu učení na nočník, jen si na tohle období asi ještě chvilku počkám. Jinak obrovský obdiv vám všem, které jste látkové pleny zvládly, klobouk dolu!