pondělí 24. února 2014

Čtyři v tom

Když jsem zjistila, že se chystá druhá řada dokumentárního seriálu České televice o čtyřech současných matkách s názvem Čtyři v tom, měla jsem takovou tu dětskou bezprostřední radost. Jako kdybych dostala skvělý dárek jen tak. Velice jsem si oblíbila už první řadu, a jak je vidět podle ohlasů diváků, rozhodně jsem nebyla sama. 
Zdroj: Facebook stránka Čtyři v tom

Na Čtyři v tom mě upozornili kolegové v práci ve chvíli, kdy jsem byla těhotná. Seriál byl již tou dobou zhruba v polovině a já během jednoho víkendu zkouknula na internetu všechny již odvisílané díly. Celý následující týden jsem pak netrpělivě čekala na neděli a na další díl. Hltala jsem každou minutu. Byla jsem zvědavá, jak to mají ostatní nastávající maminky a především jsem chtěla vidět, co mě vlastně v následujících měsících čeká, protože já v té době byla na úplném začátku těhotenství.

Včera jsem viděla první díl druhé řady. Napnutá, zda mě bude dokumentární seriál bavit, i když těhotná nejsem, mám již vlastní zkušenost s porodem a příchodem miminka do našeho života. A jak to dopadlo? Byla jsem okouzlena snad ještě víc. Dospěla jsem k názoru, že je úplně jedno, zda jste těhotná nebo ne, zda už máte dítě, nebo na vás tahle zkušenost teprve čeká a možná se i v tento okamžik zdá v nedohlednu. Čtyři v tom, vás dostanou! Rozhodně můžu doporučit začít sledovat jejich druhou řadu, a pokud jste neviděli tu první, určitě stojí za to, si tuhle znalost doplnit.

Přesto musím přiznat, že jisté rozdíly ve sledování první a druhé řady jsem zaznamenala, a to již po shlédnutí prvního dílu. U první řady jsem měla tendenci hodnotit hrdinky a říkat si, tak tohle já teda dělat nebudu, a tak podobně. Zatím co včera jsem se dívala s větší pokorou a úctou ke všem nastávajícím maminkám. Vybavily se mi všechny mé pocity, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Ta radost z prvního ultrazvuku a těšíní se na nepředtavitelné změny, které nás čekají. Pamatuju si také, jaké to pro mě bylo, vidět samotný příchod miminek na svět. Tu hrůzu z nevyhnutelného i slzy dojetí, když jsem viděla tu úlevu rodiček, že to mají za sebou a první pohledy na malé uzlíčky. Možná to bylo těmi mými zbouřenými hormony, ale řvala jsem u těchto dílů jako želva. Možná jsem se pak dokonce na chvilku na ten porod začala i těšit. Včera jsem v upoutávce na druhý díl zahlídla porod jedné z hrdinek a úplně mě zamrazilo. Narozdíl od první série, jsem si totiž již naprosto přesně dokázala představit, jak jí v tu chvíli je. Není to sranda, je to porod, ale stojí to za to. Však se podívejte sami.

Dokumentární seriál můžete sledovat každou neděli od 20:00 na ČT2.

4 komentáře:

  1. Taky jsem včera s očekáváním vyhlížela první díl, a užila si ho. Jsem zvědavá na pokračování, i když nevím, jestli "zvládnu" v příštím díle ten jeden porod. No - kdyžtak zavřu oči! A myslím, že první sérii jsem neviděla celou - takže si půjdu zkouknout a připomenout, co vše se tam dělo!

    OdpovědětVymazat
  2. Mě to po pravdě podruhé moc nenadchlo - právě proto, že už to mám za sebou. Vidím v tom tu nezkušenost a naivitu, kterou už prostě nedokážu sdílet, navíc mi tam chybí aspoň jedna "obyčejná" rodina - scénaristicky to měly být všechno specifické případy, ale natočit zajímavý dokument o "obyčejných" věcech je mnohem větší umění - viz špáta, třeštíková apod. Takže za mě zatím nic moc.

    OdpovědětVymazat
  3. Taky jsem včera koukala :) Sledovala jsem i první řadu, zaujal mě ten nápad :)
    TWF Kami*

    OdpovědětVymazat
  4. Mám tento styl dokumentů moc ráda, sledovala jsem i minulý rok. A stejně si vždy říkám, ...tak bych to nechtěla a opět jsem spokojenější v tom v čem nyní jsem :)

    Rodičovská a já

    OdpovědětVymazat