pondělí 31. března 2014

První zoubek

možná ho nevidíte, ale je tam
Je to tam, zub objeven v pátek dopoledne. Kuba všem tvrdí, že ho skoro našel on, což v překladu znamená, že jsem ho našla já. Udivilo mě kolik lidí ví o tradici, že má žena dostat na šaty, když najde první zoubek. Pídila jsem se po tom, proč to tak asi je. A prý za to, že vydržela křik a neklidné noci, které zobky provází.

Je pravda, že jsme si poslední dobou celkem užili. Nejen některé noci, ale i dny stály za to. Naštěstí je první zoubek venku a ty další už snad půjdou lépe. Sárinku to trápí opravdu dlouho, první náznaky byly už kolem Vánoc, kdy nevyndala ruce z pusy a slintala jako bernardýn. Poslední dobou začala být vždy na pár dní dost protivná, když nespala, brečela. V noci se s pláčem probouzela, k mé radosti stačilo většinou chvilku pochovat a vrátit dudlíček a spinkalo se dál. Ale k takovéhlemu přerušení spánku docházelo třeba i 6x za noc a to nepočítám probouzení se na jídlo.

naše kousátka
Kousátka se stala oblíbenými hračkami a nezbytnými pomůckami. Ta chladící z ledničky nejsou až tak dobrá, jak jsem myslela, že budou. Jako jo, chvilku je cucá, ale protože studí, sama si je držet nechce. Studí to do ručiček, že jo. Skvělé je to ve tvaru rybičky, koupeno přímo v lékárně, je lehounké, dobře se jí drží a žužlá ho nejčastěji. Náš komplet doplňuje klíčenka s hrací kytičkou, ta se kromě toho, že je to kousátko, díky otravné melodii zařadila také mezi Sárinčiny oblíbené hračky. Několikrát se s ní Sára už majzla po hlavě, ale ani to jí neodradilo od toho, aby s ní neúnavě mlátila a pořád dokola spouštěla tááádydááádydááá.

K nezaplacení je také znecitlivující gel, který se maže miminkům přímo na dásně, Sára ho okamžitě začne olizovat, ale aspoň jí to na chvilku zabaví a tu chvilku neječí, což je taky celkem dobrý, navíc když jí hned po gelíčku vrazím dudlík, vydrží být ticho zhruba půl hodinky, což je opravdu malý zázrak.

Zoubky prý lezou po dvou, takže se těšíme na ten druhý, zatím teda nic, ten první co se podíval na svět je jednička vlevo dole. Jaký bude ten další? Nebudeme na něj čekat dalších 7 měsíců? Kdy začne asi Sára používat kartáček? A kdy přijde prvně zoubková víla? S prvním zoubkem mě napadá řada bláznivých a předčasných otázek, ale baví mě si je pokládat a představovat si možné odpovědi.

PS: šaty už mám objednané a platba online proběhla z Kubova účtu, a levný to teda neměl. Nedá se nic dělat, tradice, jsou tradice a tahle se mi opravdu zalíbila.

pátek 21. března 2014

"Dovolená" u moře

Takže jsme se vydali na dovolenou, co vlastně není dovolená, k moři ve kterém se nedá koupat a v čase, kdy jsou cílem evropanů spíše exotické destinace, než severní Itálie. A světe div se, já si to docela užívám.
Od začátku jsem k našemu desetidennímu výletu k azurovému pobřeží totiž nepřispovala jako k dovolené. K dovolené, na které  byste si měli odpočinout, měli byste se koupat v moři, měli byste se slunit a přijet domů opálení, aby všichni viděli, že jste se měli dobře. K dovolené, na kterou jste se těšili minimálně půl roku a utratili za ní většinu úspor, takže si jí prostě musíte užívat, i kdyby se vám zrovna nechtělo.

Paradoxně ze mě tyhle všechny starosti spadly už tím, že jsem to jako dovolenou odmítala od začátku nazývat. A proč? Protože to dovolená není! Kuba jel trénovat na blížící se sezónu, což v praxi znamená, že je zhruba 5 hodin denně na kole někde v horách. A já měla dvě možnosti, zůstat se Sárou sama doma, nebo to prubnout a jet s ním.

Otázka okolí: "Co tam budeš dělat?" mi začínala připadat víc a víc legrační. Co bych tu asi tak dělala? Stejně jako v Praze se budu strarat o Sárinku, budu vařit a uklízet, chodit nakupovat... jen místo procházek s kočárem na náplavku chodím na promenádu podél pláže a knížku si nečtu doma na gauči, ale na lavičce na molu. Jinak všechno při starém. Teda kromě toho, že kdybych zůstala v Praze, tak bych každý večer nemohla usínat vedle svého muže.

V zájmu mé snahy skončit s prokrastinací, odmítám odkládat prožívání příjemných okamžiků na později, na dobu, až budu mít všechno hotové, až budu mít čas si to užít, až pojedeme na dovolenou... blbost.

Užívat bychom si měli každý den, méně škatulkovat, více žít.



No nemá se ta naše holka nejlíp?
Hlavně, že jsem s tatínkem :)
Sára si s tím hlavu nedělá a zvuk moře jí uspává
Beach girls na pláži ve Finale Ligure
Má to tu svoje kouzlo

Trocha historie ce Finale Ligure
Ciao, užíváme, dokud máme čas :)



středa 19. března 2014

Přebalování verze 2.0

Pokrok nezastavíš, nedá se nic dělat, s tím jak se Sára stává víc a víc pohyblivější, čelím já v přebalování větším a větším výzvám.
Matka miminka staršího půl roku se tak musí připravit na to, že bude muset zvládnout přebalit dítě jednou rukou, protože tou druhou si ho neustále otáčí zpět na záda. Po tom co vzdáte otáčení, čeká vás pokrok v podobě přebalení dítěte na břiše, na boku, když vysí na půl dolů z gauče, když se vám snaží odplazit, když vám krade čistou plínku, když si začne tu špinavou strkat do pusy, když ocucává rozdělanej Bepanthen... nic už mě nerozhodí. Bojíte se, že to nezvládnete? Praxe vás naučí!

Pořád platí to stejné - sundat plínku, zabalit a zahodit dál od dítěte, otřít a osušit zadeček (popřípadě opláchnout vodou), namazat krémem na prevenci proti opruzeninám, doporučuji Bepanthen Care Mast a nandat novou plínku a zhruba za dvě hodiny znovu.

Hodně štěstí vám všem, kdo právě procházíte stejně jako já, přebalováním v této fázi, je to jako přebalovat neposednou píďalku.

A hele, nová hračka :)

pátek 14. března 2014

Letadlem s miminkem

Letět s miminkem nebo ne? V kolika měsících a jak dlouhý zvládne let? Neměli bychom raději sedět doma na zadku a nepřidělávat si zbytečně stresové situace? Bude nám to stát za to? A co když celý let probrečí? Sneseme ty nenávistné pohledy spolucestujících a především vlastní výčitky svědomí, že tohle způsobujeme vlastnímu dítěti?

My to zvládli! Rozhodnutí letět s půlroční Sárinkou rozhodně nelituju. Vybrali jsme na poprvé kratší let, cesta Praha - Nice trvala 1 hodinu a 45 minut. Časově nám to vyšlo krásně, Sárinka byla vzhůru, čilá a připravená objevovat kouzlo cestování letadlem.

Létání s dětmi do dvou let věku má bezespornou výhodu v tom, že letenky jsou pro miminka zdarma. Sice nemají vlastní místo, sedí vám na klíně, ale personál letadla se vám to snaží maximálně zpříjemnit, aspoň my máme takovou zkušenost. Po usazení všech pasažérů, nám přišla letuška oznámit, že pro nás vyšetřili místo v přední části letadla, takže jsme Sáru mohli nechat během letu ležet mezi námi. Což se jí  náramně líbilo a bylo to i praktické kvůli přebalování. I během letu k nám byli všichni maximálně milí a pozorní. Nehledě na to, že dítě je vaše vstupenka k nástupu do letadla jako první.

Největší strach jsem měla přirozeně ze vzletu a z přistání kvůli změně tlaku. Miminka nesnáší zaléhání uší zrovna dobře a neumí si sami pomoci vyrovnáním tlaku. Ještě před cestou jsem zjistila, že by bylo dobré donutit Sáru v tuhle chvíli pít, že tím jak bude polykat se tlak vyrovná. No bohužel vůbec nechtěla, přesto jsme najednou byli ve vzduchu a Sára ani nepípnula. Neměla čas řešit nějaký přetlak, musela koukat z okýnka, sápat se na servisní stolek uchycený na sedadle pře námi, hrát si s bezpečnostním pásem... tolik nových vjemů. Rychle jsme pochopili, že naším úkolem bude zabavit jí a pak budeme mít vyhráno. Celkem se nám to i dařilo a musím říct, že to byl můj první let, kdy jsem se za celu dobu ani chvilku nenudila a opravdu mi to hrozně rychle uteklo.

Samozřejmě to nebyla zas až taková idylka a trochu drama jsme si taky užili. Sára byla ke konci letu už opravdu unavená a ve chvíli kdy by to nejraději zabalila a usnula, jsme jí museli posadit na klín a připoutat na přistání. Začala se vztekat a nešla utišit, do toho jsme začali klesat a opět se měnil tlak, tentokrát už se nám jí kvůli únavě rozptýlit nepodařilo, pít opět nechtěla a tak jsme zažili zhruba 5 minut vytrvalého hysterického řevu. V tu chvíli jsem opravdu litovala, že jsme nezůstali doma a vyčítala si, že jsem tohle naší malé holčičce způsobila. Ještě než jsme ale sedli, Sára z ničeho nic usnula. Byla tak vyčerpaná, že to zabalila ještě před přistáním a v polosedu. A protože jsme seděli úplně vepředu, všichni měli možnost se při výstupu podívat na to dítě, které ječelo na celé latadlo a taky na jeho rodiče, že? Když ale viděli sladkou spící Sárinku u mě na klíně, většina se na nás jen soucitně usnála.

Přežili jsme to, jsem na nás hrdá, na všechny. A finálně opravdu nelituju, nedělám si totiž iluze, že podobný záchvat by Sára nedostala, i kdybychom zůstali doma. Zas taková katastrofa to nebyla, pár už jsme jich takových zažili a věřím, že asi ještě zažijeme. Za ten pobyt u moře, změnu ovzduší a odpočinek to stojí... No, ještě nás čeká let zpátky, uvidíme, jak budu mluvit pak.




středa 5. března 2014

Padlo nám do oka

To, že chce Sárinka spát, poznáme bezpečně, kromě toho, že začne být z únavy protivná, mne si očíčka. Ty si mne většinou také hned po probuzení a někdy se stane, že se jí tam dostane nečistota nebo ospalek. A to mi nedá spát! Jak já bych to chtěla dostat ven, nějak to vyšťournout, ale nechci jí ublížit. Nečistota většinou zmizí až když se Sárinka z nějakého důvodu rozbrečí a odplaví jí slzy. 

Copak se tu píše zajímavého, o tom Bepanthenu?
Takže mě napadlo, že by to možná mohly vyřešit nějaké kapky na bázi umělých slz. Dnes pro vás mám tedy doporučení na Bepanthen oční kapky, které náš problém vyřešily a navíc slouží celé rodině.

Když se řekne oční kapky, jako první mi automaticky naskočí Visine, ale pro miminko mi to přišlo až moc agresivní, a tak jsem se raději šla poradit do lékárny. Dozvěděla jsem se, že clasický Visine řeší začervenání očí a pro potřebu umělých slz je nevhodný. Lékárnice mi doporučila Bepanthen kapky a musím přiznat, že i když mám k Bepanthenu pozitivní vztah, tak kapky na mě díky svému balení neudělaly moc dojem. Proč jsou v těch ampulkách?

Vysvětlení na sebe nenechalo dlouho čekat a Bepanthen si mě tím tak opět získal na svou stranu. Balení obsahuje 20 ampulek po 0,5 ml, což je zhruba dávka na dvoje nakapání, ampulky jsou uzavíratelné a můžete je oddělit. Takže jich můžete mít pár doma, pár v práci, podarovat je po rodině a navíc, ty které nenačnete, ty vám neprojdou. Byla jsem doslova v šoku, když jsem zjistila, že kapky do očí prochází zhruba měsíc po otevření. Především proto, že když hrabu v lékárničce a narazím na tři roky starý Visine, neváhám si ho nakapat do očí a zvlhčit si je tak. Okamžitě jsem udělala čistku a vyházela doma všechny prošlé kapky a nahradila je ampulkami Bepanthen kapek.

Od té doby co je máme doma, musím říct, že ač jsem si nemyslela, že trpím syndromem suchého oka, je dost příjemné si po delším sledování obrazovky počítače oči zvlhčit a uvolnit tak nepříjemnému tlaku a škrábání.

Takže teorii bychom měli za sebou, sami si oči kapeme, teď ještě kápnout Sárince. Sama mám s kapáním do oka někdy problém, natož kápnout tam půlroční píďalce, která ani chvilku neposedí. A to ještě tak, aby se ta nečistota opravdu vyplavila. Po pár marných pokusech a kapkách po celém jejím obličeji, jsem usoudila, že bude lepší zkusit špárátko do ucha, to jsem pořádně navlhčila kapkami a jemně s ním nečistotu z oka odstranila. Já byla šťastná, že je to venku a Sárinka byla šťastná, že jsem jí dala konečně pokoj. Na mou obranu, myslím, že to brala jako hru, protože jsme se u toho dost nasmály.