pátek 30. května 2014

Čípak je to pelíšek?

Tady ale už bydlím já!
Sára 9 měsíců, Amélka 4 roky, kamarádky už od narození, teda toho Sárinčina. Amélka toho se Sárou musela vydržet hodně - neutišitelný noční pláč, omezenou pozornost, která dřív patřila jen jí, tahání za ouška, dloubání do očíček... ale teď teprve přišla velká zkouška Amélčiny trpělivosti. Opět obstála!

Víš co, Sáro, vlez mi na záda :)
Sára se jí nastěhovala do pelíšku, leze tam za ní velmi často, a zvlášť v době, kdy se tam Amélka uklidí a chce mít svůj klid. Když už náhodou spí, Sára si jí vzbudí. "Jsem tady, pojď si se mnou hrát!" "Cože? Takže ty tady teď se mnou budeš bydlet?" Když jsem poprvé viděla, jak si to Sára štráduje k pelíšku, bála jsem se, že se Amča ozve. Sice koukala dost překvapeně, ale pustila jí k sobě na návštěvu. Sára se naštěstí vždycky umoudří a nakonec se vrátí k sobě do postýlky. Spát spolu v jednom pelíšku jsem je zatím ještě nenašla, ale myslím, že je to jen otázka času.
Neboj, já jsem tu jen na návštěvě!



středa 28. května 2014

Houpačka pro nejmenší

Jak si užít spoustu legrace? Doporučuju mini-houpačku, kromě přes rok a půl starého Járinka, se do ní vejde i devítiměsíční Sára. Houpání se jí moc líbilo, na zahradě jsme si užili skvělé odpoledne a ani nám nevadilo, že je občas trochu pod mrakem.

Miminka houpání milují, asi si ještě pamatují, jak se v bříšku pohupovala do rytmu naší chůze. Po první zkušenosti s houpačkou, je nám jasné, že budeme muset něco podobného vymyslet Sárince i do pokojíčku.
Drahé tety a já

pondělí 26. května 2014

Mýty a fakta o opruzeninách

Mohu vřele doporučit!
Opruzenina dokáže pořádně potrápit, ostatně i Sárinka už měla tu čest, o naší zkušenosti se dočtete v článku: Prudí nás opruzenina, od té doby naštěstí nic. Jsem si víc než jistá, že opruzenina nás od té doby nenavštívila zvláště díky poctivé prevenci a díky tomu, že jsem pochopila rozdíl mezi kosmetikou, která vzniku opruzenin zabraňuje a tou, která je léčí.

Mýty:
1) na prevenci stačí levnější krém - nemusíte nutně kupovat to nejdražší na trhu, ale koukněte se na složení, na prevenci potřebujete krém, který neobsahuje zinek, který pokožku vysušuje, zdravá pokožka tak může popraskat a paradoxně se teprve pak, kvůli používání nevhodné kosmetiky opruzenina udělá.

2) až když se udělá opruzenina koupím Bepanthen, protože je dražší, bude asi i účinější, tak ho pro jistotu namažu větší vrstvu - není se čemu divit, že úvaha "selského" rozumu v tomhle případě nezabere. Bepanthen slouží jako prevence proti vzniku opruzenin, díky účinné látce dexpanthenolu, zabraňuje jejich vzniku, poud ho použijete na vzniklou opruzeninu, nezabere. Pokud namažete tlustou vrstvu, problém ještě zhoršíte tím, že pokožka nebude moci dýchat.

3) kosmetika není třeba, stačí často přebalovat nebo nechat děťátko bez plenky - ano, obě tyto věci přispějí k větší šanci, že se opruzenina neudělá a vřele se doporučují, stejně, ale nikdy nezabráníte tomu, aby se jemná dětská kůžička odírala o plínku nebo oblečení, stejně tak zcela nezabráníte styku pokožky s močí nebo stolicí. Prevence je třeba i když často přebalujete a necháváte miminko větrat.

Fakta:
1) na opruzelou pokožku používejte krém s obsahem zinku, určený na léčbu opruzenin
2) Bepanthen Care Mast je preventivní péče, maže se po každém přebalení, aby opruzenina nevznikla
3) Bepanthen Care Mast nepoužívejte na opruzelou pokožku

A jaké jsou Vaše zkušenosti?

úterý 20. května 2014

Znojmo, vidím tě dvojmo

Květen je lásky čas, a tak jsme se rozhodli trochu si užít jeden druhého a vyrazili jsme na tři dny do Znojma. Dostali jsme výborné reference na místní hotel Happy Star, takže jsme neváhali, sbalili dítě a psa, přibalili kamarády Páju s Honzou a vyrazili na výlet.

Hotel můžu vřele doporučit, opravdu krásné prostředí, milí lidé a neuvěřitelné množství vyžití. Sára je po nás vodomilka, takže celé jedno odpoledne jsme trávili v bazénu, kluci si k tomu ještě přidali saunu a Pája byla na pedikúře. Víc jsme z welness nabídky bohužel nestihli.

Chtěli jsme vidět také něco z okolí, a tak jsme vyrazili na pěší výlet na nedalekou zříceninu, no nenapadlo nás, že zřícenina bude mít otevírací dobu s prohlídkami a my se trefili zrovna do obědové pauzy. Protože i nám začínalo kručet v břiše, prohlídku jsme vzdali. To máte tak, když jdete hodinu lesem tam a hodinu lesem zpět, abyste se vyfotili u zavřené brány. Ale Amélka byla šťastná, pobyt v přírodě miluje a Sára byla taky spokojená.
Sára loví oběd

Pak ovšem nastal hon za dobrým jídlem. Trochu rozmazlení pražskou rozmanitostí a s mlsnými jazýčky na cestě jsme chtěli ochutnávat, poznávat a degustovat. Po několika neúspěšných pokusech jsme se milerádi vrátili k domácí kuchyni našeho hotelu. Pokud přee jen ve Znojmě chcete zajít někam na jídlo, zkuste restauraci Praha, tím asi nic nezkazíte. Navíc nás to dost pobavilo, abyste se ve Znojmě najedli, musíte do Prahy.

Takže experimentům konec a jsme zpět v náručí hotelové kuchyně, která nás mile překvapovala s každým dalším jídlem. Rozhodně doporučuji kyselici s houbami, lívanečky s borůvkama (olizuju se ještě teď) a sladkosti z místní pekárny. Při povalování na zahradě jsem si navíc všimla, že kuchař se vydává na zahradu na lov čerstvých bylinek, čímž u mě dostává body navíc.

Zahradu jsme si užili asi nejvíc, houpačky, trampolína, lanovka a kopec srandy, škoda jen, že jsme si na ní nevyčlenili víc času. Na závěr ještě musím pochválit ochotu personálu. Z recepční jsme si udělali chůvu na dálku, když nám nedostala naše chůvička do restaurace, nechali jsme ji na recepci. Vrchol mé rozmařilosti byl, když jsem doma zjistila, že jsem si do kufru zabalila jen jednu svou onošenou bačkoru a neváhala jsem napsat řediteli hotelu a zeptat se jestli jí náhodou nenašli a neposlali by mi jí poštou. Bačkora došla a já moc děkuji za takový přístup a všechny ty úsměvy, kterých se nám ze strany personálu dostávalo.

Návštěvu sklípku jsme vzdali hned na začátku, zaprvé se jich většina otvírá až začátkem června a za druhé si umím představit, že jakmile do sklípku jednou vlezete, tak s tou moravskou pohostiností, jen tak nevylezete. To by chtělo asi speciální výlet zaměřený jen na sklípky.

Pozn.: ve Znojmě jsme byli začátkem května, těsně před tím, než si Kuba urval achilovku a musel na operaci. Věřím, že jakmile se dá zase do kupy, budeme se chtít do Znojma vrátit a naordinujeme si v hotelu Happy Star regenerační pobyt.

čtvrtek 15. května 2014

Být mámou

Náš holčičí gang
Letos prvně jsem měla příležitost slavit Den Matek. A jaké to bylo? Hektické, ani trochu velesé a už vůbec né romantické. Vezli jsme Kubu do nemocnice, na závodech v Polsku si přetrhl achilovku a musel na operaci. Už skoro týden leží v nemocnici a já měla za tu dobu možnost si uvědomit, jak o poznání jiné to je, starat se o miminko bez něj.

Být mámou není lehké, ani jsem si to nikdy nemyslela. Ale je to mnohem lehčí, když máte po ruce tátu. Myslím, že s Kubou jsme si za těch osm měsíců, co máme Sárinku, našli systém a zvládáme se o malou i o domácnost starat v jakési symbióze, která byla teď bohužel narušena. O to víc teď dokážu obdivovat maminky, které jsou na své děti sami, ať už z jakýchkoliv důvodů. Klobouk dolů!

Kamarádkám děkuji za krásná přání ke Dni matek! Širokému okolí za podporu a pomoc a sama sobě za statečnost :)

Spolu. je tam i Amélka, jen není vidět :)

PS: Zítra si pro něj jedeme! Vím, že tím pádem budu mít doma děti dvě, protože má nechodící dlahu, ale hlavně, že už budeme zase spolu. Máma se o vás postará.

Marod :)