čtvrtek 15. května 2014

Být mámou

Náš holčičí gang
Letos prvně jsem měla příležitost slavit Den Matek. A jaké to bylo? Hektické, ani trochu velesé a už vůbec né romantické. Vezli jsme Kubu do nemocnice, na závodech v Polsku si přetrhl achilovku a musel na operaci. Už skoro týden leží v nemocnici a já měla za tu dobu možnost si uvědomit, jak o poznání jiné to je, starat se o miminko bez něj.

Být mámou není lehké, ani jsem si to nikdy nemyslela. Ale je to mnohem lehčí, když máte po ruce tátu. Myslím, že s Kubou jsme si za těch osm měsíců, co máme Sárinku, našli systém a zvládáme se o malou i o domácnost starat v jakési symbióze, která byla teď bohužel narušena. O to víc teď dokážu obdivovat maminky, které jsou na své děti sami, ať už z jakýchkoliv důvodů. Klobouk dolů!

Kamarádkám děkuji za krásná přání ke Dni matek! Širokému okolí za podporu a pomoc a sama sobě za statečnost :)

Spolu. je tam i Amélka, jen není vidět :)

PS: Zítra si pro něj jedeme! Vím, že tím pádem budu mít doma děti dvě, protože má nechodící dlahu, ale hlavně, že už budeme zase spolu. Máma se o vás postará.

Marod :)


2 komentáře:

  1. Jejda - tatínkovi přejeme brzké uzdravení, a ať je domácí symbioza brzy zpět!

    OdpovědětVymazat
  2. Držím palce ať je všechno jako dřív.

    OdpovědětVymazat