úterý 30. září 2014

Dovolená u moře? Pozor na komáry!

Dovolená, klídek, pohodička... no a hned první noc nebo spíš ráno velké překvapení. Místní agresivní komáři napadli naší holčičku. Jen v obličeji jsme napočítali 16 štípanců. A další měla na rukou, bříšku i na nohách. Štípance hrozně zrudly a vystouply, takže na pohled opravdu nic pěkného. Nesla to hrozně statečně. To já jsem ty útrpné pohledy na společné hotelové snídani snášela hůř. Někteří se na ni dkonce koukali jako by byla nemocná, od vedlejšího stolu jsem zaslechla i něco o neštovicích. Acho jo. No tak jí prostě poštípali komáři, no.

Hojilo se to opravdu dlouho, myslím, že nejvíc pomohla slaná voda a Bepanthen Plus, nejprve jsme mazali štípance Fenistil Gelem a když se udělaly stroupky tak pak Bepanthenem Plus na drobná poranění. Obojí několikrát denně. Ještě teď, po návratu z dovolené má na obličeji malé flíčky.

Naštěstí další štípance nepřibývali, vřele všem doporučuji brát s sebou na dovolenou s dětmi také zabíječ komárů do zásuvky. Nám ho nakonec půjčili v hotelu, ale až když Sáru viděli poštípanou. Delegátka nám řekla, že ty krvelačný malý bestie jdou prostě výhradně po dětech, já jsem z té noci měla štípance dva a Kuba žádný.


Takže bacha na komáry a pro jistotu s sebou vždy také Fenistil Gel a Bepanthen Plus.


pondělí 29. září 2014

Letadlem s ročním dítětem

Sára dělá blbosti i v letadle
Po naší první zkušenosti s letem, když bylo Sárince půl roku, jsem se nijak zvlášť dalšího letu neobávala. Před dovolenou jsme byli na roční prohlídce a zmínili jsme se paní doktorce, že poletíme. Okamžitě se nám jala dávat rady, že by měly děti při přistávní pít a tak podobně... “Ano, já vím, my už jsme letěli v půl roce”, zastavila jsem jí. Jetště mě stihla upozornit, že možná to pro nás paradoxně teď bude náročnější. Měla pravdu!

Sára i když byla unavená, spát v letadle prostě nechtěla, prtože by jí něco uteklo, jediné co jí udrželo na místě bylo jídlo a neustálé hraní si s něčím novým, co jsme jí ukázali. Samozřejmě při přistání pít nechtěla a vysekla prvotřídní desetiminutový histerák. Což se ještě dalo oproti utrpení o dvě řady za námi, kde asi dvouletá holčička řvala skoro po celou dobu letu. Jí i rodičů mi bylo upřímně líto. Hlavně kvůli těm kecům a pohledům od ostatních spolucestujících.

V průběhu letu mi dokonce paní co seběla za námi řekla, že naše holčička je tedy krásně vychovaná (to bylo ještě před tou její scénou), ne jako ta starší, kterou nedokážou vlastní rodiče utišit. Neměla jsem sílu na to, abych jí začala vysvětlovat, že roční dítě nemůže být nebo nebýt vychované, a že to že děti brečí v letadle neznamená, že mají špatné rodiče, kteří nezvládají jejich výchovu. Místo, aby je politovala, na otázku letušky, zda si dá něco k pití, odvětila, že by chtěla spíš špunty do uší.

Jako cupcake náš let bohužel sladký nebyl
Co to do háje je? To už neumíme být vůbec tolerantní? To jiná chytrá dáma v uličce při vystupování začala na celé letadlo prohlašovat, že takhle malé děti by tedy měly sedět někde pohromadě vzadu v letadle, aspoň nějak oddělené, aby ten křik nerušil ostatní. Neměly by náhodou být rovnou s kuframa v zavazadlovém prostoru? Nebo ještě lépe, s takhle malými dětmi by se vůbec létat nemělo! Prostě pokud máte dítě, zůstaňte sedět doma na prdeli a o dovolené na pláži si nechte jen zdát.


Cítila jsem se jako nejhorší matka na světě, že jsem vzala to malé nebohé nemluvně do letadla a ještě k tomu znepříjemnila let tolika cestujícím. Byla jsem úplně zoufalá a psychicky totálně vyčerpaná. Dovolená nám to však všechno vynahradila, odpočinutá a plná sily jsem zpáteční let snášela daleko lépe. Probíhalo to prakticky stejně, až na to, že Sárinka si střihla scénu ještě před přistáním, asi tak na 20minut, protože byla opravdu unavená a nevěděla, jak má usnout (ta scéna nesouvisela s letem, ale s tím, že chce spát jen v postýlce), nakonec z toho hrozného pláče usnula u mě v náručí a zaspala celé přistávání. 

Informace od starší paní, že oni lítají s dvouletou vnučkou pravidelně a vždycky jí dají půlku Kinedrylu a prospí celý let, už mě v tu chvíli kdy jsem cítila úlevu, že to máme za sebou nemohla rozházet. Jo, v pohodě, vy si klidně svoje dítě můžete narvat práškama, aby jste nemuseli snášet ty nepříjemné pohledy a kecy od ostatních, ale já si to raději protrpím. Protože o tom, že by se tenhle stav změnil a lidi k sobě byli v tomhle ohledu trochu víc tolerantnější, si iluze bohužel nedělam.

pondělí 22. září 2014

Řecko: Dovolená u moře

Family #selfie 

A je to tady, došlo i na nás, řeči o tom, že je lepší jet na dovolenou, která není dovolená, viz článek: “Dovolená “ u moře jsou tatam a my máme potřebu naplnit touhu po válení se na pláži, lenošení, opalování, koupání, drinku do bazénu... no dobře to byl spíš můj sen. Kuba válecí dovolené rád nemá. Ale zbývá nám s roční Sárinkou něco jiného?

Vybírali jsme dlouho, kritéria byla jasná:
  1. kratší let, max 3 hodiny, bez přestupu, přímý let z Prahy
  2. pobyt mimo hlavní sezónu, ideálně druhá půlka září, chceme teplo, ne vedro
  3. snadný přístup do moře, ubytování na pláži
  4. bazén a především dětský bazének, brouzdaliště
  5. baby friendly letovisko – dětské hřiště, postýlka, bungalov v přízemí, dětské sedačky v restauraci
  6. klidné prostředí, žádné bary, diskotéky, plážový prodavači čehokoliv
No a řekněte sami, pokud tyhle pro roční dítě nezbytnosti u dovolené seženete, asi se nebude jednat o žádné velké dobrodružství. Kuba smířen s tím, že pojedeme s cestovkou přistopil na Řecko. Konkrétně ostrov Kos a Aelos Beach Hotel, ubytování přímo na pláži se ukázalo, jako skvělá volba. Sára spí a my můžeme vklidu s chůvičkou vyrazit na pláž a koupat se v moři nebo si dát vytoužený drink u bazénu.
Myslím, že Sárinka si to tu oravdu užívá
Moje největší obava zda se Kuba nebude na klasické dovolené nudit se naštěstí zatím nenaplnila, pro případ nouze tu má dokonce i posilovnu. Zatím teda tráví nejvíc času v moři a světe div se, ten kluk si normálně čte. Tak já teda nevím, ale oni z nás nakonec fakt budou klasický dovolenkový povaleči.

Zdravíme do Čech, slunce v duši!

PS: Mám jeden výbornej tip, vemte s sebou mini bazének, můžete ho napustit kdekoliv, a když jsou v moři trochu vlny a vy se chcete třeba jen opalovat, dítě odložíte do bazénku a je aspoň na chilku klid. Bázének s sebou taháme všude a byla to fakt rada nad zlato.

čtvrtek 18. září 2014

První narozeniny

Sárinky velký den, první narozeniny, první oslava, rodina, kamarádi... ufff, to dítě nám hrozně vyrostlo... slzy dojetí, spousta smíchu a ohromná radost, moje a především Sárinčina. 
Hurá na dort!

Narozeniny vycházeli na sobotu, protože jsme ale nechtěli, aby na takové významné události chyběl rodinný kamarád a fotograf Honza Martinec, volbu data narozeninové oslavy jsme konzultovali kvůli jeho přeplněnému kalendáři zhruba půl roku předem. A protože jsem chtěla mít vše perfektní a když už jsme měli to datum - začala jsem s plánováním a přípravami hned. Času bylo dost, takže jsem si opravdu mohla vyhrát s dekoracemi a většinu toho vyrobit sama.

S blížící se oslavou, jsem si víc a víc uvědomovala, jak moc důležitý to pro nás bude den. Ano, Sára si to nebude pamatovat, ale my ano. A až jí jednou ukážeme fotky a pustíme video (Jirko, moc díky a těšíme se na něj, když to stihneš do 18. narozenin, tak v pohodě! :))), kde jí každý z hostů přeje, pochopí i ona, jak moc jsme se do ní za ten rok zamilovali.

Bez sladkého by to nešlo
Oslavu jsme pojali v kruhu rodinném, spolu s nejbližšími přáteli, celkem nás bylo 20 a i když od rána pršelo, zkazil se krém na cupcakes, zahradu jsme nemohli kvůli počasí vyzobit podle toho jak jsem si vysnila a někteří hosté na poslední chvíli nedorazili, Sára si to moc užila. Jo, fakt! Ona si to užila, ta malá roční holčička pařila na svoje narozeniny jako nikdy. Oči jí zářily radostí a pusu od ucha k uchu. Je to kašpárek a miluje být středem pozornosti. Najednou měla pohromadě spustu lidí, které všechny znala, nebála se a pořád se jen rozhlížela, jestli se všichni koukají, když zrovna vymýšlí nějakou lumpárnu.

Sára má svůj trůn!
První na řadu přišel přípitek a dort, Sára dostala svůj nepečený tvarohový s ovocem. Dort se stal okamžitě atrakcí číslo jedna, dort do pusy, mámě do pusy, na stoleček, na oblečení a do vlasů, dort úplně všude! Ohromná legrace! Pro nás ostatní jsme za Lelí's Cupcakes s Klárkou upekly speciální velký cupcake a spolu s Honzou a Janinkou jsme si udělali malý domácí workshop a vyrobili jsme na cupcakes originální zdobení. Tak vznikla třeba Honzova „SuperSára“ na Sárinky počest.


Následovalo rozbalování dárků a největší překvapení v podobě cupcakes trůnu. Sára a my s ní, moc děkujeme za všechny dárky i přáníčka (Pájo, to vaše mě vždy rozpláče!). Děkujeme všem, kteří dorazili, byli u toho s námi a oslavili první narozeniny naší holčičky. Nemůžu uvěřit, že už je s námi rok. Udělala za tu dobu neuvěřitelné pokroky, a pokroky jsme udělali i my s Kubou jako rodiče. Máme dceru, roční dceru. A já to pořád nemůžu pochopit.

 PS: After párty, hélium a trsající tatínek taky dobrý! 

Speciální díky, strejdovi Honzovi za fotoreport!

Sárinka šla z ruky do ruky
After párty stála za to, DJka Janinka to rozjela tak, že Kuba dokonce i zpíval a tančil
Sára je a vždycky bude naše jednička!

pondělí 15. září 2014

Cestovní horerečka

Hlavně nezapomenout dítě
Uaaaa, za hodinu odjíždíme na letiště a já jsem tak nervózní, že nevím co mám dělat. Tak jako správná máma na blogu, sedám k počítači a zkusím se z toho vypsat. Po stý překontrolováno, že máme všechno, hlavně pro Sáru. Ano, ta jede s námi. První velká rodinná dovolená.

Pro Sárinku to sice nebude první let, vstříc novým zážitkům už letěla prvně v půl roce (Letadlem s miminkem), moře už vlastně také viděla, letos v březnu na naší pseudo-dovolené u moře. Ale klasická válecí dovolená to bude prvně. Vlastně úplně prvně pro nás pro všechny, tentokrát neplánujeme žádné cestování ani výlety. Prostě jen odpočívat a být spolu.

Nechybí ani Bepanthen pomocníci
Cestovní horečka je v plném proudu, balíme kontinuálně už od pátku, Sárinka samozřejmě pomáhala. Amélka naštěstí pomáhat nemohla,z balení je vždy strašně nervózní, má strach jestli se odjezd týká i jí, nebo zda jí čeká odloužení. Proto jsme ji na tábor k našim odvezli o něco dřív, aby se zbytečně netrápila. Nejhorší asi bylo sbalit lékárničku, při představě co všechno bychom s sebou měli mít, protože se může stát to nebo tamto... mě šel mráz po zádech. Nakonec jsme naplnili dva kufry, přebalovací tašku a fotobatoh a vyrážíme na letiště.

Držte nám palce, aby Sára zvládla i tentokrát let bez komplikací. A kam, že to vlastně letíme? Příští článek budu psát už z řeckého ostova Kos.

Řecko volá, dovolená začíná!

čtvrtek 11. září 2014

Látkové pleny opět na scéně

Co to ta máma v tom šuplíku schovává?
Myslím, že bych právem zasloužila nějakou nominaci na ironickou cenu Matka roku, nebo tak něco. Moje roztržitost a neorganizovanost v roli matky se jen zhoršuje. Myslela jsem, že se to s tím jak Sárinka roste bude spíš lepšit, ale opak je pravdou.

Nedávno jsem vzala do ruky poslední jednorázovou plínku, otevřu šuplík v komodě s tím, že rozdělám další balík a ejhle... on tam žádný nebyl. Co teď? Asi bych mohla vyrazit i se Sárou hned do obchodu, ale lenost mě donutila sáhnout k radikálnějšímu řešení. V šuplíku jsem zahlédla úhledně složené, skoro nepoužívané látkové plínky. O mém předešlém "úspěchu" s jejich používáním se dočtete v článku: "Látkové pleny v praxi" No co, do zítra bych to to mohla zvládnout s nima, než dojde balík z internetového obchodu, kde plínky vždy objednávám," řekla jsem si a začala Sáru soukat do bambusové plínky Bamboolik.

Bez Bepanthenu už si přebalování ani neumím představit
K mému velkému údivu Sáře plínka vůbec nevadila. Naopak, při jejích pokusech o stání a nevyhnutelném pádu na zadek, jí látková plínka slouží jako skvělý airbag. I když třeba nepřijdu úplně včas na to, že je potřeba plínku vyměnit, Sárinky Bepanthenem ošetřovaná pokoška to zvládá na výbornou. Od té doby jsem si našla takový kompromis a látkové pleny používám vesele dál. Sáhnu k nim vždy, když jsem se Sárinkou doma, můžu jí hned převléknout do čistého a plínku přeprat v ruce. Mám pouze 4 kusy a tak mi plínky krásně vychází na zhruba dvě plínky za den. Přes noc a na výpravy ven stále používám plínky jednorázové. Jsem ráda, že se mi nakonec podařilo ty látkovky aspoň trochu zapojit a využít, když už jsem je pořídila.

A jaké jsou vaše zkušenosti s látkovými plenkami? Jaké používáte?

Látkování v praxi
Občas nosím látkovku, jestli se vám to nelíbí... víte, co mi můžete... :)))


pondělí 8. září 2014

Máme výročí! Jaké to je být manželkou?

Už nejsem žádnej začátečník, zítra spolu začneme třetí sezónu. Ano, dnes jsou to dva roky, co jsme se rozhodli s Kubou veřejně vykřičet do světa, že patříme k sobě.

Jeden o druhého se můžeme opřít
Dva roky manželkou. Jaké to je? Možná tomu nebudete věřit, ale je to skvělé! Svatba pro mě není jenom kus papíru, jak svatební odpůrci rádi argumentují. Jistě, má to i své právní výhody, ale pro mě se svatbou změnilo hodně. Daleko víc jsem si vážila svého muže, že sebral odvahu, sám vybral prsten a klekl si na kolena.

Přede všemi a navždy
Mohli jsme spolu zůstat jen tak, ale on se rozhodl, že si lásku slíbíme před lidmi nám blízkými.  A změnilo se pak něco? Pro mě ano. Získala jsem pozit jistoty. Kdo už máte svatební den za sebou, asi mi dáte za pravdu, že ke sladkému ANO, vede klikatá cesta, plná nervozity, organizačních komplikací a nejistoty. Budeme mít hezké počasí, přijdou všichni, pokazí se něco? Zavděčíme se všem? Když tenhle předsvatbní blázinec dokážete zvládnout a dojdete až k oltáři, musí vám být jasné, že ten druhý vás hrozně miluje. Protože všechny ty komplikace mu stály za to, aby došel až tam a předevšemi řekl, ano, chci s tebou být po zbytek svého života. A že pršelo nebo, že se někomu vaše svatba nelíbila? V ten kamžik a od toho okamžiku navždy, vám to bude jedno. Protože pro váši lásku to bude ten největší den a vy si budete pamatovat jen to krásné. Na každé výročí vytáhnete fotky a na tváři se vám objeví ten pateticky přihlouplý úsměv plný nostalgie. Aspoň v našem případě to tak funguje, fotky totiž dělal ten nejlepší Honza Martinec.

Polibte nevěstu
Svatba je nádherný okamžik v životě dvou lidí a já jsem moc ráda, že jsem letos mohla být na třech úžasných svatbách, kde se nejen o lásce mluvilo, ale kde byla láska přímo přítomná. Novomanželům přeji ať i jejich manželství jsou s časem jen lepší a lepší. O víkendu nás čeká ještě jedna svatba, už teď se nemůžu dočkat.

Dva roky jsou v mém případě tak trochu paradox. S trochou nadsázky jsem vždy říkala, že je to má inkubační doba, než si uvědomím, že něco nechci. Vždy po dvou letech jsem opouštěla svou práci, i když z té poslední jsem odcházela na mateřskou a už teď se jistým způsobem těším zpět. Musím přiznat, že po těch dvou letech jsem vždy cítila hrozné prázdno, nikam se to neposouvalo, já se začala nudit, všechno jsem uměla, znala a začala jsem moc přemýšlet nad tm, jestli jsem zkutečně šťastná.

Přirozeně se tedy nabízí otázka: Jak to bude s naším manželstvím? Už se začínám nudit? Taky vezmu po dvou letech kramle? Ani náhodou! Našla jsem přesně to, co jsem hledala. Jsem šťastná a stále zamilovaná. Navíc rodičovstvím jsme naše manželství posunuli do úplně jiné dimense.

Jakube, miluji tě a budu to křičet do světa kdykoliv mě napadne, ne jen dnes, protože máme výročí!


Love is in the air
Ta vášeň!
A je ze mě manželka!

úterý 2. září 2014

Potřebujeme pozvánku na první narozeniny?

Ano! Já jí potřebovala. Chtěla jsem, aby ji Sárinka i všichni pozvaní měli na památku. Přála jsem si, aby byla osobitá, krásná, trochu do růžova a sladká stejně jako naše holčička.
Sára je naše jednička!

Dlouho jsem se s návrhem, grafikou a písmem prala sama, až jsem to definitivně vzdala. Nejsem grafik a měla bych si to přiznat a přestat se profíkům plést do řemesla. Ano, přiznávám, nejen, že jsem si tu pozvánku chtěla udělat sama, ale také jsem chtěla ušetřit.

Při informaci, že jsem si nakonec na oslavu roční dcery nechávala dělat pozvánku od jedné z nejlepších grafiček u nás, si možná řada z vás bude t'ukat na čelo. Ale já těch peněz rozhodně nelituju. Ta pozvánka, je prostě dokonalá. A Věra Matys za ní zaslouží ještě jednou velké díky!

Teď po oslavě, půjde zarámovat a bude mít své čestné místo u Sárinky v pokoji, aby až trochu povyroste, věděla, jak moc pro nás byly její první narozeniny důležité.

A jaká byla oslava? O tom už brzy!

Sárinka jako náš malý, sladký cupcake, dokonalé!