pondělí 29. září 2014

Letadlem s ročním dítětem

Sára dělá blbosti i v letadle
Po naší první zkušenosti s letem, když bylo Sárince půl roku, jsem se nijak zvlášť dalšího letu neobávala. Před dovolenou jsme byli na roční prohlídce a zmínili jsme se paní doktorce, že poletíme. Okamžitě se nám jala dávat rady, že by měly děti při přistávní pít a tak podobně... “Ano, já vím, my už jsme letěli v půl roce”, zastavila jsem jí. Jetště mě stihla upozornit, že možná to pro nás paradoxně teď bude náročnější. Měla pravdu!

Sára i když byla unavená, spát v letadle prostě nechtěla, prtože by jí něco uteklo, jediné co jí udrželo na místě bylo jídlo a neustálé hraní si s něčím novým, co jsme jí ukázali. Samozřejmě při přistání pít nechtěla a vysekla prvotřídní desetiminutový histerák. Což se ještě dalo oproti utrpení o dvě řady za námi, kde asi dvouletá holčička řvala skoro po celou dobu letu. Jí i rodičů mi bylo upřímně líto. Hlavně kvůli těm kecům a pohledům od ostatních spolucestujících.

V průběhu letu mi dokonce paní co seběla za námi řekla, že naše holčička je tedy krásně vychovaná (to bylo ještě před tou její scénou), ne jako ta starší, kterou nedokážou vlastní rodiče utišit. Neměla jsem sílu na to, abych jí začala vysvětlovat, že roční dítě nemůže být nebo nebýt vychované, a že to že děti brečí v letadle neznamená, že mají špatné rodiče, kteří nezvládají jejich výchovu. Místo, aby je politovala, na otázku letušky, zda si dá něco k pití, odvětila, že by chtěla spíš špunty do uší.

Jako cupcake náš let bohužel sladký nebyl
Co to do háje je? To už neumíme být vůbec tolerantní? To jiná chytrá dáma v uličce při vystupování začala na celé letadlo prohlašovat, že takhle malé děti by tedy měly sedět někde pohromadě vzadu v letadle, aspoň nějak oddělené, aby ten křik nerušil ostatní. Neměly by náhodou být rovnou s kuframa v zavazadlovém prostoru? Nebo ještě lépe, s takhle malými dětmi by se vůbec létat nemělo! Prostě pokud máte dítě, zůstaňte sedět doma na prdeli a o dovolené na pláži si nechte jen zdát.


Cítila jsem se jako nejhorší matka na světě, že jsem vzala to malé nebohé nemluvně do letadla a ještě k tomu znepříjemnila let tolika cestujícím. Byla jsem úplně zoufalá a psychicky totálně vyčerpaná. Dovolená nám to však všechno vynahradila, odpočinutá a plná sily jsem zpáteční let snášela daleko lépe. Probíhalo to prakticky stejně, až na to, že Sárinka si střihla scénu ještě před přistáním, asi tak na 20minut, protože byla opravdu unavená a nevěděla, jak má usnout (ta scéna nesouvisela s letem, ale s tím, že chce spát jen v postýlce), nakonec z toho hrozného pláče usnula u mě v náručí a zaspala celé přistávání. 

Informace od starší paní, že oni lítají s dvouletou vnučkou pravidelně a vždycky jí dají půlku Kinedrylu a prospí celý let, už mě v tu chvíli kdy jsem cítila úlevu, že to máme za sebou nemohla rozházet. Jo, v pohodě, vy si klidně svoje dítě můžete narvat práškama, aby jste nemuseli snášet ty nepříjemné pohledy a kecy od ostatních, ale já si to raději protrpím. Protože o tom, že by se tenhle stav změnil a lidi k sobě byli v tomhle ohledu trochu víc tolerantnější, si iluze bohužel nedělam.

Žádné komentáře:

Okomentovat