pondělí 8. září 2014

Máme výročí! Jaké to je být manželkou?

Už nejsem žádnej začátečník, zítra spolu začneme třetí sezónu. Ano, dnes jsou to dva roky, co jsme se rozhodli s Kubou veřejně vykřičet do světa, že patříme k sobě.

Jeden o druhého se můžeme opřít
Dva roky manželkou. Jaké to je? Možná tomu nebudete věřit, ale je to skvělé! Svatba pro mě není jenom kus papíru, jak svatební odpůrci rádi argumentují. Jistě, má to i své právní výhody, ale pro mě se svatbou změnilo hodně. Daleko víc jsem si vážila svého muže, že sebral odvahu, sám vybral prsten a klekl si na kolena.

Přede všemi a navždy
Mohli jsme spolu zůstat jen tak, ale on se rozhodl, že si lásku slíbíme před lidmi nám blízkými.  A změnilo se pak něco? Pro mě ano. Získala jsem pozit jistoty. Kdo už máte svatební den za sebou, asi mi dáte za pravdu, že ke sladkému ANO, vede klikatá cesta, plná nervozity, organizačních komplikací a nejistoty. Budeme mít hezké počasí, přijdou všichni, pokazí se něco? Zavděčíme se všem? Když tenhle předsvatbní blázinec dokážete zvládnout a dojdete až k oltáři, musí vám být jasné, že ten druhý vás hrozně miluje. Protože všechny ty komplikace mu stály za to, aby došel až tam a předevšemi řekl, ano, chci s tebou být po zbytek svého života. A že pršelo nebo, že se někomu vaše svatba nelíbila? V ten kamžik a od toho okamžiku navždy, vám to bude jedno. Protože pro váši lásku to bude ten největší den a vy si budete pamatovat jen to krásné. Na každé výročí vytáhnete fotky a na tváři se vám objeví ten pateticky přihlouplý úsměv plný nostalgie. Aspoň v našem případě to tak funguje, fotky totiž dělal ten nejlepší Honza Martinec.

Polibte nevěstu
Svatba je nádherný okamžik v životě dvou lidí a já jsem moc ráda, že jsem letos mohla být na třech úžasných svatbách, kde se nejen o lásce mluvilo, ale kde byla láska přímo přítomná. Novomanželům přeji ať i jejich manželství jsou s časem jen lepší a lepší. O víkendu nás čeká ještě jedna svatba, už teď se nemůžu dočkat.

Dva roky jsou v mém případě tak trochu paradox. S trochou nadsázky jsem vždy říkala, že je to má inkubační doba, než si uvědomím, že něco nechci. Vždy po dvou letech jsem opouštěla svou práci, i když z té poslední jsem odcházela na mateřskou a už teď se jistým způsobem těším zpět. Musím přiznat, že po těch dvou letech jsem vždy cítila hrozné prázdno, nikam se to neposouvalo, já se začala nudit, všechno jsem uměla, znala a začala jsem moc přemýšlet nad tm, jestli jsem zkutečně šťastná.

Přirozeně se tedy nabízí otázka: Jak to bude s naším manželstvím? Už se začínám nudit? Taky vezmu po dvou letech kramle? Ani náhodou! Našla jsem přesně to, co jsem hledala. Jsem šťastná a stále zamilovaná. Navíc rodičovstvím jsme naše manželství posunuli do úplně jiné dimense.

Jakube, miluji tě a budu to křičet do světa kdykoliv mě napadne, ne jen dnes, protože máme výročí!


Love is in the air
Ta vášeň!
A je ze mě manželka!

3 komentáře:

  1. Krásné fotky a láska z nich ven kouká. :) Kdysi jsem byla odpůrce svateb, než jsem potkala svého manžela. Myslím, že každý je trochu odpůrce, dokud nepotká toho pravého ;)
    Přeji ještě mnoho šťastných let!

    OdpovědětVymazat
  2. Lelí, máte ze svatby krásné fotky a moc gratuluji k výročí :). Všimla jsem si, že manžel je menší než ty, trvalo vám to, než jste si na to vy a vaše okolí zvyklo?
    :) Máme totiž s přítelem podobný problém, tak by mě zajímalo, jestli to někdo u vás řeší :)

    OdpovědětVymazat