pátek 31. října 2014

10 věcí, které vám usnadní život

Třeba vás tenhle seznam 10 věcí, které mi se Sárou usnadnili náš společný první rok, inspiruje. Já na ně nedám dopustit:

1. Šátek nebo nosítko - Po narození miminka se hodí každá ruka, zvlášť když je vaše. Dokud Sára nedržela hlavičku, používala jsem na nošení šátek, zvládla jsem tak aspoň uvařit. Asi kolem pátého měsíce jsem pořizovala nosítko. Myslím, že nejsem typ na zavazování šátku, i když jsem byla na kurzu, nikdy jsem si nebyla jistá, že jsem to uvázala správně a vždycky mě z toho nošení strašně bolela záda. Šátek jsem tedy vzdala, ale nošení ne. Nosítko mi už kolikrát zachránilo nervy. Když je nejhůř, dokonce v něm Sáru uspávám.


2. Zavinovačka - Podle knížky Nejšťastnější miminko v okolí a rad moudré a zkušené maminky (té mojí) jsem zavinovala Sáru hned od narození. Zavinovačku jsem měla klasickou péřovou a zavazovací, ještě po mě, žádnou vatovou na suchý zip, která nedrží a neustále se rozbaluje. Ze zavinovačky Sára vyrostla až po čtvrtém měsíci.



3. Ohřívačka na lahev - K tomu nemám co dodat, je to rychlé, vždy připravené. Samozřejmě záleží na tom, jak dlouho kojíte.



4. Gel na zuby - Neumím si bez něj představit noci, kdy se prořezávají nové zoubky. Osvědčený mám Calgel, a když je nejhůř tak také homeopatické čípky proti bolesti Vibucol.


5. Bepanthen - Bepanthen Care Mast používám od prvního dne v porodnici a nedám na ni dopustit. Prevence se vyplácí a tak nás jen tak nějaká opruzenina nevyprudí.



6. Žlučové mýdlo - Prostě ta plínka to nepobere úplně vždycky a občas vám to roztomilé miminko nadělí něco i na bodíčko a na tepláčky a prostě to nejde dolů! Výborné je žlučové mýdlo, mají ho v každé drogérii. Doporučuji na předpírku v ruce, pouští to opravdu nádherně. Navíc jakmile začala Sára jíst příkrmy, brát si jídlo do ručiček a zkoušet jíst sama... je to jeden flek vedle druhého. Nejhorší jsou skvrny od ovoce, i když je pravda, že tráva na kolenou je taky super. Zatím to všechno pustilo, to mýdlo je zázrak!



7. Aplikace chůvička - Chůvička sama o sobě je super, ale ne jednou se nám stalo, že jsem jí nechali doma, viz třeba dovolená v Řecku. Stačí si stáhnout aplikaci do telefonu, nechat jeden telefon u postýlky, nastavit citlivost a telefon toho druhého a aplikace vám zavolá, až se dítě vzbudí. Vyzkoušenou máme aplikaci Baby Monitor pro iPhone, ale určitě jich bude víc.



8. Zvuky moře - To, že zvuky bílého šumu děti uklidňují je dokázané, ale kdo má ty fény a vysavače poslouchat, stáhli jsme aplikaci na iPad Baby Sleeper, kde si můžete vybrat asi z 20 různých přirozených zvuků bílého šumu. Můj nejoblíbenější je zvuk moře, u toho usínám taky.



9. Oblečení Lindex Kids - Kromě toho, že je to ideální kombinace cena výkon, mají i nádherné vzory a střihy. Především toho oblečení hodně vydrží, nežmolkovatí se, nevytahá se a Sára nosí jednu velikost vždy aspoň 3 měsíce, někdy taky i půl roku. Střihy jsou úzké a dlouhé, takže z toho opravdu jen tak nevyroste. Pro mě je to vždy sázka na jistotu.



10. Dřevěný maják z Ikei - Ta věc jí zhruba od osmi měsíců dokáže zabavit i na hodinu v kuse. Miluju ten maják! K mému velkému údivu, se někdo navíc opravdu zamyslel a středová tyčka je vyrobená z pružné gumy, takže si neobratný mrňous neublíží.

středa 29. října 2014

Nerozlučná dvojka

Sárinka se může o Amču vždycky opřít
Kromě toho, že Sára tu naší statečnou prvorozenou bulteriéří holčičku neustále dost masakruje (leze jí do pelíšku, bere jí hračky, vylejvá jí misku s vodou, tahá jí za ouška a dloube jí do očíček) jí teď nově také začala ve velkém projevovat náklonost a svou lásku. To, že má Amélka ráda Sáru jsme věděli už od mého těhotenství. Na to, zda bude mít Sára ráda Amélku jsme si museli přeci jen chvilku počkat.

I když jsme nečakali nic jiného... jak by jí mohla nemít ráda, když vedle ní vyrůstá a mít jí ráda je pro ní naprosto automatické. Přesto mě dostalo, když jsem viděla Sáru jak svojí psí ségru poprvé objímá. Pověsila se jí na krk, položila si na ní hlavičku a ručičkama se jí snažila hladit. Tak jak to často vídá u nás. Děti se prostě učí nápodobou a já jsem strašně šťastná, že naše dítě nebude mít ze zvířat nikdy strach a díky Amélce nebude trpět ani hloupými předsudky o "bojových" plemenech.


úterý 28. října 2014

DIY: Dekorace z fotek

Sárinko, jsi naše jednička! Původně jsem tuhle dekoraci vyráběla na oslavu prvních narozenin, kde také udělala velkou parádu. Když jsem ale viděla hotové dílo, bylo mi jasné, že ty fotky už sundavat nebudu a celá jednička poputuje k Sáře do pokojíku jako dekorace na zeď.

Ano, mám skvělý a poměrně drahý foťák, přesto hodně momentek fotím na mobil a cpu na Instagram, tak proč toho nevyužít. Fotky jsem nechala vyvolat přes Vyvolej.to, poskládala chronologicky od spoda do tvaru jedničky, nalepila je tavnou pistolí na kartón a ten vystřihla do tvaru podle fotek. Na zeď jsem to trochu na punk přilepila taky tou tavnou pistolí, ale drží to, tak co.


čtvrtek 23. října 2014

Vzpomínky na Řecko

S prvními opravdu chladnými, sychravými a hlavně deštivými podzimními dny, se mi vybavily vzpomínky na naší první velkou rodinnou dovolenou u moře. Dokud bylo sluníčko a teplo i v Čechách nebylo třeba vzpomínat na dovolenou, bylo potřeba užívat babího léta a trávit co nejvíce času venku. Teď jsem ráda, že si můžu zalést a trochu zavzpomínat. Konečně jsem tedy našla čas na to, abych si doma sedla v chlupatých bačkorách, zabalená do deky a s hrnkem horkého kafe stáhla fotky.

Jako bych tam zase byla. Chvilku jsem měla dokonce pocit, že cítím sluneční svit a vůni slané vody. Měli jsme se tam opravdu fajn a už teď se těším na náš další výlet za hranice všedních dnů.

pondělí 13. října 2014

Rodičovství unavuje

Naší holčičce byl nedávno rok a já musím přiznat, že s únavou je to daleko lepší. Ale jsou dny i noci, které prostě stojí za to. A na hubu padám nejen já, ale i Kuba, nevyspání, neustávající dětský křik a pláč, povinnosti, které za nás nikdo neudělá... je to tak rodičovství je super, ale unavuje, to je prostě fakt.
Když nespíte v noci, dospáváte kde se dá
Teď zrovna to jsou zuby, roste jich asi šest najednou, chápu, že jí to musí bolet a cítím s ní, taky jsem s ní vzhůru, snažím se jí utišit, cítím tu beznaděj a především bezmoc, že už fakt nevím co dělat. Když se nevyspíme v noci, táhne se to s námi i celý den, dohnat spánek je nemožné. Sára už má tolik energie, že spí jen přes poledne, někdy taky jen třeba hodinku a půl, což znamená, že před námi je pak dalších 7 hodin aktivit.

Když jdete večer ven a trochu to přeženete s alkoholem, můžete ráno napsat do práce, že je vám zle a že si berete sick day, když jste nemocní zůstanete v posteli klidně i týden, když už je té práce na vás moc, prostě si jen vezmete volno a dáte si relax. Jenže maminky májí hrozně přísného šéfa, ty malé křiklouny nezajímá, že jste nemocná nebo prostě jen unavená. Pokud nezajistíte, že se o ně postará někdo jiný, odpočinout si nemůžete. Péče o dítě totiž odložit nejde, nemůžete říct, ok, tak já to tedy udělám později. Oni si totiž sami neuvaří, nenají se, nepřebalí se, nevykoupou se, dokonce si ani sami nevydrží hrát. Často chtějí pochovat, i když váží už přes deset kilo. Chtějí se vás aspoň držet za ruku,  i když se k nim hrbíte a vaše záda pak bolestí volají o pomoc.

Tak už pojď, mamí!
Rodičovství je prostě fyzicky i psychicky náročné. Pokud můžete dejte si občas pauzu. Je to těžké a vyžadujete to součinnost okolí a větší organizační schopnosti, ale pokud to neuděláte. Tak stejně jako v jakékoliv jiné práci, hrozí syndrom vyhoření. Často slýchám od rodiny a kamarádů, my si jí vezmeme, my vám budeme chodit hlídat, ale když dojde na lámání chleba, každý má spoustu svých povinností, práce, aktivit a zájmů, že se z toho stanou nakonec jen plané řeči a sliby. Nakonec mi vždycky dojde, že je to pochopitelné. Vždyť je to naše dítě, naše práce, my jsme věděli do čeho jdeme a musíme to zvládnout.

S dětmi si přerovnáte priority, pro mě jsou teď třeba peníze utracené za hlídání, abychom mohli jít s Kubou sami na večeři skvělou investicí. Večeře nás vyjde dvakrát tak dráž, ale ten volný čas mi doplní energii, že se mi to v čase stráveném se Sárinkou několikanásobně vrátí. I to byl důvod proč jsem se minulý týden vrátila do práce. No, vrátila... chodím se tam snažit něco dělat pouze 8 hodin týdně, ale je to naprosto osvobozující pocit. Zase si připadám svéprávná. Navíc, když jsem se první den po 4 hodinách vrátila domů, Sárinka mě přišla přivítat ke dveřím, šťastná, že je máma doma mě objala a pevně tiskla. Tohle jsem Kubovi vždycky záviděla, že já tu Sáru vlastně už moc nezajímám, a ona jakmile slyší klíče v zámku, začne volat tata tata tata a běží ke dveřím. Teď jsem to byla já, koho šla vítat, a s kým si pak užila naplno zbytek dne.

Rodičovství unavuje a je možná trochu paradox, že já si teď chodím odpočinout na dvakrát půlden v týdnu do práce, ale je to tak. Miluju ten pocit, že dělám něco čemu rozumím, v čem jsem dobrá, že se dokážu chvilku soustředit na něco jiného a hlavně, že se mám za kým vracet domů. Tohle vám práce z domu neumožní. Ten jeden den v týdnu mi bohatě stačí. Zbytek stále patří Sárince, jí ale také Kubovi a Amélce, a i když to někdy unavuje trochu víc, je to krásná únava.

středa 8. října 2014

Po roce opět v porodnici

Někdy se to tak sejde, asi to byl osud... po roce jsem se opět ocitla v porodnici v pražském Podolí, na porodním sále. Popravdě, myslelajsem si, že to potrvá o něco dýl, než se tam opět odvážím. On ale tenhle příběh není ani tak o mě, jako o malém Samuelovi.

Píšu to se vší hrdostí, po roce jsem se vrátila na porodní sál, tentokrát jsem ovšem byla na druhé straně křesla. Ač neplánovaně, nakonec jsem to byla právě já, kdo odvážel Naďu do porodnice a kdo jí tam nedokázal opustit a nechat jí v tom samotnou.

Lhala bych, kdybych nepřiznala, že jsem měla strach, ono ani pro doprovod není porod moc lehký, navíc jsem se bála, že se mi vybaví všechny ty vzpomínky, že to možná nezvládnu... jakmile to ale začalo nebylo cesty zpět, ve mě se probudily všechny instinkty, vzpomněla jsem si na všechno ze svého porodu, přesně jsem věděla jak se Naďa cítí a co potřebuje slyšet. Moc dobře jsem si pamatovala, co pomáhalo mě a co jsem naopak slyšet nechtěla. S Naďou jsme naštěstí podobného ražení, takže to fungovalo.

Ono, je jasné, že jako doprovod u porodu máte už hlad a bolí vás nohy a hlava, ale zkuste říct před rodící matkou, která zrovna prodýchává kontrakci, že vás něco bolí... myslím, že bohužel nejeden tatínek tuhle chybu udělá. Ani kecy o tom, že to bude dobrý, a že přeci rodí miliony žen na celém světě, takže to nemůže být tak hrozné, když i ony to zvládly.... nejsou úplně vhodné. Věrte mi, když to prožíváte vy, potřebujete jen slyšet, že jste dobrá, že to dáte, že jste statečná, a že prostě musíte! Taková vlastně byla celá moje funkce a měl by se tím asi řídit každý, kdo kdy vstoupí na porodní sál. Prostě motivujte, hecujte, podporujte, taky trochu rozptylujte.
Samuel Flor

Naďa neměla zrovna lehký porod, Samuel si trochu postavil hlavu a samotná druhá fáze porodní trvala hrozně dlouho, vysílení, pocit zoufalství, bezmoc, bolest, křik, strach... a najednou obrovský pocit úlevy. Když se narodila Sára, byla jsem z toho tak v šoku, že jsem ani nedokázala brečet. Nevěřila jsem vlastním očím a nedokázala jsem pochopit, že je venku. Z té druhé strany křesla se emoce uvolňují asi snadněji, stejně jako Kuba u našeho porodu, ani já jsem tentokrát neudržela dojetí. Cítila jsem tu Nadi úlevu, radost, že je to všechno za ní a dojetí z nového života. Sama jsem pak také cítila obrovskou hrdost, na ní na toho malého tvorečka, a asi i sama na sebe.

Okamžitě jsem si uvědomila, že to co bude mezi mnou a malým Samuelem už bude navždy. Vzpomněla jsem si na to, jak když jsem byla malá, né už zas tak malá, říkávali mi přátelé mých rodičů "jééé, tys ale vyrostla, to já si tě pamatuju, když si byla ještě v kočárku..." no a já budu moc jednou Samuelovi říct, hele mladej, tohle na mě nezkoušej, já tě znám od prvních vteřin tvého života. Jsem moc ráda, že jsem tam nakonec s vámi mohla být! Byl to obrovský zážitek a zkušenost i pro mě.

Samuel Flor se narodil 10. 9. 2014

Jestli i vy někdy půjdete k porodu jako doprovod, doporučuju vzít s sebou:
žíňku, látkovou plenu
sladké neperlivé pití - ideálně šťávu v cyklistické lahvi (pro maminku)
dostatek pití pro vás
hroznový cukr na doplnění energie pro maminku
svačinu, čokoládu, sušenky pro vás
termální vodu ve spreji
Bepanthen Care mast na popraskané rty (můžete jí pak nechat mamince na oddělení šestinedělí, bude se jí hodit)
nabíječku na mobil, foťák a náhradní baterku (díky Honzo!)
pohodlnou obuv

Pozn.: O pupku kamarádky Nadi, jsem tu už jednou psala: Pupek roste, a zatím bez strií - k tomu bych jen doplnila, že Naďa mazala tak poctivě, že strie se neobjevily vůbec.