středa 8. října 2014

Po roce opět v porodnici

Někdy se to tak sejde, asi to byl osud... po roce jsem se opět ocitla v porodnici v pražském Podolí, na porodním sále. Popravdě, myslelajsem si, že to potrvá o něco dýl, než se tam opět odvážím. On ale tenhle příběh není ani tak o mě, jako o malém Samuelovi.

Píšu to se vší hrdostí, po roce jsem se vrátila na porodní sál, tentokrát jsem ovšem byla na druhé straně křesla. Ač neplánovaně, nakonec jsem to byla právě já, kdo odvážel Naďu do porodnice a kdo jí tam nedokázal opustit a nechat jí v tom samotnou.

Lhala bych, kdybych nepřiznala, že jsem měla strach, ono ani pro doprovod není porod moc lehký, navíc jsem se bála, že se mi vybaví všechny ty vzpomínky, že to možná nezvládnu... jakmile to ale začalo nebylo cesty zpět, ve mě se probudily všechny instinkty, vzpomněla jsem si na všechno ze svého porodu, přesně jsem věděla jak se Naďa cítí a co potřebuje slyšet. Moc dobře jsem si pamatovala, co pomáhalo mě a co jsem naopak slyšet nechtěla. S Naďou jsme naštěstí podobného ražení, takže to fungovalo.

Ono, je jasné, že jako doprovod u porodu máte už hlad a bolí vás nohy a hlava, ale zkuste říct před rodící matkou, která zrovna prodýchává kontrakci, že vás něco bolí... myslím, že bohužel nejeden tatínek tuhle chybu udělá. Ani kecy o tom, že to bude dobrý, a že přeci rodí miliony žen na celém světě, takže to nemůže být tak hrozné, když i ony to zvládly.... nejsou úplně vhodné. Věrte mi, když to prožíváte vy, potřebujete jen slyšet, že jste dobrá, že to dáte, že jste statečná, a že prostě musíte! Taková vlastně byla celá moje funkce a měl by se tím asi řídit každý, kdo kdy vstoupí na porodní sál. Prostě motivujte, hecujte, podporujte, taky trochu rozptylujte.
Samuel Flor

Naďa neměla zrovna lehký porod, Samuel si trochu postavil hlavu a samotná druhá fáze porodní trvala hrozně dlouho, vysílení, pocit zoufalství, bezmoc, bolest, křik, strach... a najednou obrovský pocit úlevy. Když se narodila Sára, byla jsem z toho tak v šoku, že jsem ani nedokázala brečet. Nevěřila jsem vlastním očím a nedokázala jsem pochopit, že je venku. Z té druhé strany křesla se emoce uvolňují asi snadněji, stejně jako Kuba u našeho porodu, ani já jsem tentokrát neudržela dojetí. Cítila jsem tu Nadi úlevu, radost, že je to všechno za ní a dojetí z nového života. Sama jsem pak také cítila obrovskou hrdost, na ní na toho malého tvorečka, a asi i sama na sebe.

Okamžitě jsem si uvědomila, že to co bude mezi mnou a malým Samuelem už bude navždy. Vzpomněla jsem si na to, jak když jsem byla malá, né už zas tak malá, říkávali mi přátelé mých rodičů "jééé, tys ale vyrostla, to já si tě pamatuju, když si byla ještě v kočárku..." no a já budu moc jednou Samuelovi říct, hele mladej, tohle na mě nezkoušej, já tě znám od prvních vteřin tvého života. Jsem moc ráda, že jsem tam nakonec s vámi mohla být! Byl to obrovský zážitek a zkušenost i pro mě.

Samuel Flor se narodil 10. 9. 2014

Jestli i vy někdy půjdete k porodu jako doprovod, doporučuju vzít s sebou:
žíňku, látkovou plenu
sladké neperlivé pití - ideálně šťávu v cyklistické lahvi (pro maminku)
dostatek pití pro vás
hroznový cukr na doplnění energie pro maminku
svačinu, čokoládu, sušenky pro vás
termální vodu ve spreji
Bepanthen Care mast na popraskané rty (můžete jí pak nechat mamince na oddělení šestinedělí, bude se jí hodit)
nabíječku na mobil, foťák a náhradní baterku (díky Honzo!)
pohodlnou obuv

Pozn.: O pupku kamarádky Nadi, jsem tu už jednou psala: Pupek roste, a zatím bez strií - k tomu bych jen doplnila, že Naďa mazala tak poctivě, že strie se neobjevily vůbec.



Žádné komentáře:

Okomentovat