neděle 30. listopadu 2014

První adventní neděle ve znamení výzdoby

A je to tu! První adventní neděle, oficiálně začíná těšení se na Vánoce. Letos se opravdu těším. S tím prckem to prostě najednou nabere na obrátkách a získá to úplně jiný význam. Loni jsem to tak neprožívala, respektive se mi loni podařilo Vánoce nějak vytěsnit. Sára byla ještě moc malá a já byla moc unavená na to, abych se dokázala těšit. Vánoce u nás proběhly v nouzovém režimu a já doufala, že zas přijde čas, kdy budu schopná udělat si čas na to těšení, na pečení, na výzdobu, ne protože bych měla, ale protože budu sama chtít.

A víte co? Je to zpět! Sára o rok starší, já mnohem vyrovnanější a sebejistější v roli mámy, připravená nachystat nám šťastné a veselé, ale především pohodové Vánoce.

První adventní víkend jsme si trochu prodloužili a trávili ho na chatě v Peci, kde se mi podařilo ulovit spoustu materiálu na adventní výzdobu. Zásluha patří i Sárince, která sbírala šišky a dohlížela na mě.

A jak to nakonec dopadlo? Zhruba čtyři hodiny práce za mnou a hotové mám dva svícny a dva věnce. Pevně doufám, že můžu říct, že jsem se něco od té své mamky naučila. Snad za pár let bude bavit i Sárinku koukat mi pod ruce, jako to tenkrát bavilo mě a odkouká ode mě jak na to. Zatím jí to bavilo asi 5 minut a pak šla raději koukat na pohádku.

Mamka mě to nikdy neučila a vlastně mě to učila každý rok. Děti se učí nápodobou a tak doufám, že jsem obstála a okoukala jsem to správně. Pár začátečnických chyb jsem stejně udělala, vzít si zahradnické rukavice mě například napadlo až po prvním věnci a rozpíchaných prstech, ruce mám poškrábané jako po útoku divoké kočky. Zkušenou Bepanthen ambasadorku to ovšem nemůže rozházet. První co jsem řekla, když mi to docvaklo bylo: "nevadí, aspoň mám další využití pro Bepanthen Plus na drobná poranění a škrábance."

Hezký a pohodový advent bez jakýchkoliv zranění
vám všem.




pátek 28. listopadu 2014

Princezna s odřenejma kolenama

Je jí rok a tři měsíce a už je to jasné, bude to mít stejně jako já. Holřička s odřenejma kolenama. Žádnou načančanou princeznu v šatičkách neočekávejte, Sára si bude očividně po vzoru maminky hrát převážně s klukama, jezdit na kole a lézt po stromech.

Jak to můžu vědět? Náznaky jsou jasně vidět už teď. Kromě toho, že hodně času tráví se starším bratránkem Járou, stejně starým kamarádem Jonáškem, čeká ještě na malého o rok mladšího Samuelka. Co z toho vyplývá? Sára a její klučičí gang, s klukama nejen, že v lumpárnách drží krok, ale spoustu z nich jim v rámci soutěživosti sama ukázala.

V tom, jak si pořídit odřeninu, modřinu nebo bouli se Sára začíná stávat mistrem. Sama chodí necelé dva měsíce a i když se lepší den ode dne, tak den ode dne také zkouší víc a víc blbin. Občas prostě jen zakopne, neodhadne vzdálenost nábytku, škrábne se o větev, trkne se s dveřma, rozplácne se na schodech, občas leze kam nemá, skáče na gauči nebo na posteli, vystupuje z kočárku za jízdy, klouzačku sjíždí po hlavě... Prakticky to znamená, že kromě Bepanthen Care masti na opruzeniny, jsem do přebalovací tašky na trvalo přidala ještě Bepanthen Plus na drobné odřeniny a zranění.

Nezbývá než doufat, že z toho vyroste a po vzoru tatínka se nedá na nějaký extrémní sport.


úterý 18. listopadu 2014

CUPCAKE KILLER CONTEST


Možná jsme se trochu zbláznili, a možná taky ne. Uvidíme. Ale vyhlašujeme první ročník soutěže v pojídání cupcakes na čas. Kdo sní za minutu nejvíc dortíků vyhrává titul CUPCAKE KILLER 2014, bednu Lelí's cupcakes a fotku na zdi slávy. Aby to nebylo tak jednoduché, tahle soutěž má svého nekorunovaného šampióna a vyzyvatele, Honzu Martince. Dokáže ho někdo pokořit a sníst víc cupcakes než on?

Dokážeš to? Sníš víc cupcakes než Honza?
Každý poražený si domů odnese krabičku se 4 kousky za statečnost. Soutěžících může být maximálně 10 a zápisné je 150 Kč.

Tuhle bláznovinu jsme vymysleli v neděli, v pondělí jsme nafotili vizuál a pustili informaci do světa. Zatím máme 5 soutěžících a zhruba 30 fanoušků, kteří jsou připraveni přijít podpořit své favority.

A proč to děláme? Milujeme cupcakes a vše kolem nich, nebudeme vám lhát, trochu jsme přecenili své síly a máme napečeno hodně do zásoby. Ale hlavně, o Honzovi velice často a bez nadsázky říkáme, že je největším požíračem dortíků, jakého známe. Jsem si jistá, že od té doby co peču, jich on snědl nejvíc. Tak proč si to neověřit? Opravdu je tím největším cupcake zabijákem? Už brzy se dozvíme pravdu.

Vše se odehraje ve středu 19. listopadu od 18:00 hodin ve Famagustě na adrese Vyšehradská 53.

Podrobnosti najdete zde: http://on.fb.me/1qkQLLr

Máte odvahu se přihlásit? Přijdete se podívat jak to vypadá, když řádí cupcake killer?

středa 12. listopadu 2014

Kultura stolování

Já sama - ano, je tu tohle skvělé období, i když to ještě sama nedokáže říct, dost hlasitě nám dává najevo, že to chce zkoušet sama. A co? Všechno. Především je ale řeč o jídle.
hurááá, trefila jsem se do pusy

Sárinka si ve čtrnácti měsících postavila hlavu a odmítala jíst něco jiného než jíme my, přestalo jí bavit, že jí dáváme jídlo na lžičce, a že je ve své židličce s pultíkem odříznutá od dění na jídelním stole. Legrace skončila. Sára teď jí s námi.

Co je? Tak jím sama, no...
Abychom to oslavili, dostala od nás svůj vlastní jídelní set. Konkrétně jsem vybrala sadu nádobí od značky Skip Hop z internetového obchodu Proděti.cz Tuhle americkou značku jsem si zamilovala na první pohled, navíc se mi moc líbí, že ji v roce 2003 založili Ellen a Michael, čerství rodiče, kteří hledali pro svého syna ty nejlepší produkty, ale nenacházeli nic, co by je dostatečně uspokojovalo a tak se rozhodli vyvinout řadu SKIP HOP.

Na produktech je znát, že je dělali rodiče pro rodiče, s láskou a citem pro detail. Pro mě je to vždy sázka na jistotu. Jídelní set je vyrobený z pevného omyvatelného plastu, obsahuje misku, talířek, kelímek na pití, vidličku a lžičku. Vidlička a lžíce má měkké boční úchyty, takže se snadno drží i v malých ručičkách. Jsou z nerezového materiálu, což dodává pocitu "už jsem velká", jím stejně jako maminka a tatínek.

Jídelní sada nádobí SKIP HOP
Sárinka si nádobí oblíbila stejně jako já, jídlo má sice velmi často mimo talířek a upatlá většinou nejen stůl, ale hlavně sebe, ale to za tu srandu stojí. Užijeme si u jídla tolik zábavy, že začít stolovat společně byl výborný krok kupředu.
Lžička je vhodná pro malé dětské ručičky
Na kelímek si asi ještě chvilku počkáme, zatím to končí potopou
SKIP HOP je Americká značka vyhledávaná po celém světě rodiči, kteří oceňují inovativní a vysoce funkční výrobky, které jsou úžasné nejen na pohled. S produkty z této nabídky může být jídlo zábavou jak pro děti, tak i pro rodiče. 

neděle 9. listopadu 2014

Pozvánka: Prague Coffee Festival

Víkend končí, týden začíná... a co budete dělat ten příští víkend? Myslím sobotu 15. listopadu a neděli 16. listopadu. My budeme s Lelí's Cupcakes na Prague Coffee Festivalu a moc rádi Vás tam uvidíme.

Minimálně nám prosím držte palce, protože jsem se rozhodla trhnout náš prodejní rekord z letošního Apetit Pikniku.

A na co se na festivalu kávy můžete těšit? Podle informací organizátora: "Návštěvníci se mohou těšit na přednášky, degustace vzorků kávy z lokálních i zahraničních pražíren, ukázky pražení, prezentaci kaváren i jednotlivých baristů, workshopy alternativních kávových metod, ale i bohatý kulturní program pro dospělé i pro děti."

My pro vás budeme mít přichystáno hned několik druhů a příchutí a chybět nebude ani speciální kávový cupcake.


čtvrtek 6. listopadu 2014

Máma roku

Místo očkování do Zoo a jak jsme se tam měli
Tak blogerkou roku v kategorii Life jsem se nestala... mimochodem, velká gratulace TerezaInOslo, je to opravdu skvělý blog a já jsem od teď jeho novou čtenářkou a fanynkou. Pro mě byla letos velkým úspěchem jen ta nominace. A pro příští rok přijímám velkou výzvu a slibuji, že zabojuji.

Každopádně bych asi nezískala ani jinou cenu, kdyby se udělovala třeba Matka roku, měla bych naprosto mizivé šance. Co že se to stalo, že mám zase potřebu cítit se jako matka k ničemu? Zapomněla jsem na Sárinky očkování, ale úplně. V úterý jsme si to vesele štrádovali do Zoo s pocitem, že jsme krásná rodina a nemůže nás vůbec nic rozházet. Možná jen telefon od dětské lékařky s dotazem proč, že jsme to dnes nedorazili. No, stane se. Ale já neměla ani páru, nejen, že jsem si neuvědomila, že už je listopad, já neměla ani tušení, že jsme objednaní. Prostě prázdno.

A víte co, nakonec z toho mám vlastně ještě radost. Na očkování jsme totiž byli dnes v náhradním termínu, venku je hnusně, že by psa nevyhnal a Sára vypadá, že prospí celý zbytek dne. Zatím co, kdybychom šli v úterý, přišli bychom o krásný a slunečný den. Ještě, že mi tentokrát šla příroda a počasí na ruku a můžu si svou vlastní nezodpovědnost sama před sebou omluvit.

Teď si jdu velkým červeným písmem zapsat termín další prohlídky, jednou mi ta ostuda stačila, i když se sama divím, že to přišlo až po roce, čekala jsem to od sebe asi mnohem dřív.