sobota 27. prosince 2014

Začarovaný kruh bramborového salátu

Když jsem byla malá, tak se u nás doma dělal bramborový salát do lavoru, aby ho mohl taťka pojídat až do Silvestra. Obvykle do Silvestra nevydržel, ne že by se zkazil, prostě jsme ho snědli. Taťka ho i snídal. Mamka mu ho totiž odmítala dělat jindy než na Vánoce. Nechápala jsem proč.
Každé Vánoce, když prvně ochutnám svůj bramborový salát dělaný podle rodinného receptu (dej tam co ti chutná a všeho přiměřeně), moje chuťové buňky se roztančí a já si říkám, to je ale taková dobrota, že si jí musíme dělat častěji i během roku. Proč děláme bramborový salát jen na Vánoce? 

Uplyne pár dní a odpověď je na světě. Je to taková dobrota, a tak dlouho jsem ho nejedla, že se jím prostě užeru. Letos jsem ho udělala jen malou mísu a nevydržel ani na druhý svátek vánoční. Ani ta miska, kterou mi dovezli rodiče z jejich várky nepřežila do večera. 

Že bych se ho tedy letos nepřejedla? Ani náhodou, to salátové obřerství jsem jednoznačně zdědila po tátovi a tu nechuť patlat se s ním kdykoliv během roku zase po mamce, takže jsem se kousla a dneska k obědu dodělala další velkou mísu. Jsem si jistá, že jestli ho sníme, určitě ho do příštích Vánoc nebudu chtít ani vidět.

úterý 23. prosince 2014

Balení vánočních dárků

Možná už je má většina z vás zabalené, u nás se ale vždy nechávalo balení dárků na poslední chvíli. Sváteční dopoledne na to byl ideální čas, pustit si pohádku a všechno to zabalit. Letos se ale stejně jako loni (asi z toho bude tradice) chystáme na dopolední procházku na kampu, poslechnout si koledy a pořádně vyhládnout. Takže letos balím trochu s předstihem, třeba vás ještě stihnu inspitovat.

Na tenhle jsem obzvláště hrdá, moje mistrovské dílko - kdo ho asi dostane?
Balení dárků obecně prožívám trochu víc než ostatní. Podle mě je to součást daru, je to takový předvoj, něco jako když jíte očima, takové to když se vám dárek líbí již odpohledu ještě zabalený a nemůžete se dočkat, co že je to uvnitř.

Pro svou inspiraci jsem prošmejdila pinterest a zjistila jsem, že letos je velkým trendem návrat k jednoduchosti a důraz na detaily. Hodně se používají přírodní materiály, větvičky, šišky, místo mašlí obyčejný provázek... hodně mě to zaujalo, v jednoduchosti je krása a tak jsem se trochu té inspirace pokusila aplikovat v praxi.

Já osobně balení i dávání dárků miluju, ale chápu, že pro někoho to může být celkem náročný úkol, zvlášť tedy to balení. Pánové s tím mají obvykle trochu problém. Tady pak oceňuji především kreativitu a osobitý styl. Letos má můj velký obdiv Honza Martinec a jeho ducktape style a zmínit si zaslouží také mistr Jan Suda a jeho důmyslné použití sešívačky. Dáváte do toho kus sebe, panové a to se cení. Nejlepší na balení dárků je beztak to trhání při rozbalování.

PS: a né že si ten papír budete skládat a schovávat na příští rok!

Inspirace z Pinterestu:

Je pravda, že vzor papíru není zrovna vánoční, ale ty detaily dodají dárkům tu pravou atmosféru 
Nádherné, úplně obyčejný balící papír a přitom taková krása
Krásný nápad s fotkami

 A teď už moje letošní výtvory:

Trochu víc barevný, ale podle mě dost ve stylu :) 
Papír je jednobarevný, puntíky jsou nanesené lihovým popisovačem

Zlatý vánoční papír , trocha provázku a větvička, dárek pro babičku je hotov
Já tam tu šišku prostě dát musela




neděle 21. prosince 2014

Předvánoční úklidové šílenství

Tahle nemoc zvaná předvánoční úklid mě naštěstí vždycky minula. Byla jsem imuní. Všímáte si toho minulého času? Mám podezření, že to bude asi nemoc spojená s rodičovstvím, jakmile je z vás matka, ta zodpovědná za domácnost, tedy i za průběh Vánoc, něco v mozku se vám přepne a ta imunita je v háji.

Loni jsem Vánoce úspěšně sabotovala a moc jsem je neřešila, Sárinka byla tak malá a já tak unavená, že jsme si dali Vánoce v nouzovém režimu. Letos už ale doma na Vánoce nemáme malé nemluvně, ale zvídavého človíčka, který všechno zkoumá a objevuje... A pro tuhle radost v očích, pro ten odlesk zářících světýlek, pro naší malou holčičku, chci ty nejúžasnější Vánoce. A i když někde v hloubi duše vím, že to není o tom úklidu... nemůžu si pomoc a začínám šůrovat.

Náš robotický vysavač, Sára
Nooo, jde to těžko, Sára mi totiž musí pomáhat. Její pomoc je k nezaplacení. Zametu, Sára tu hromádku zase rozmete. Utřu stůl, v mžiku na něj optiskne ruce upatlané od banánu. Největší zábava ovšem je, roznášet věci různě po celém bytě, boty do koupelny, hračky do obýváku, ovládač do ložnice, z tohohle šuplíku všechno ven, tohle už asi nebudeme potřebovat... takže lžíčka do koše... prakticky to znamená, že buď za ní celý den běhám a udržuju v bytě pořádek, nebo rezignuju, nechám jí " si hrát" a pak uklízím celou dobu co spí. Hádáte správně, po pár marných pokusech přemluvit jí, ať si se mnou hraje v jejím pokojíčku, jsem skončila u té druhé možnosti.
To zvládnu taky

Problém ale nastal s vysáváním (drobky máme naprosto všude, takže momentálně vysávám prakticky denně, někdy obden, v kombinaci se psem se to opravdu nedá jinak), Sárinku by ale mohl vysavač vzbudit a to neriskuji, takže vysávám se Sárou a to je taky zážitek, ustavičně se mi snaží sebrat hadici a vysávat místo mě. Popravdě moc toho takhle spolu nevysajeme. Postěžovala jsem si švagrové s otázkou, jestli ona vysává, když Jára spí. Jen se usmála a řekla: "já už nevysávám." Na druhý den mi přivezla domů k zapůjčení jejich robotický vysavač HOM-BOT od LG, ať ho prý vyzkouším a schválně jí pak řeknu jak jsem s ním spokojená.

My a robotický vysavač LG Hom-Bot VR 62601 LVM
Nechápu nic, vždycky jsem se těmhle "vysavačům" smála, a teď musím říct, klobouk dolu. Ono to asi vážně funguje, šetří čas a opravdu to zvládne uklidit, a to všechno samo. První co se mi na něm zalíbilo bylo, že nemusíte číst žádný manuál, ruku na srdce, kdo z nás to opravdu dělá? Já až když opravdu nevím a teče mi do bot.

robotický vysavač LG Hom-Bot VR 62601 LVM
Hom-bot jsem vyndala z krabice, a pochopila jsem, že bych ho měla dát nabít, vše bylo naprosto intuitivní, a to co nebylo, mi robot sám vysvětlil. Dám ho na nabíječku, nejdřív mi česky oznámil, že se začal nabíjet a pak mi řekl, že není zapnutý hlavní vypínač a navedl mě kde ho najdu. Stála jsem nad ním s otevřenou pusou. Nejvtipnější na tom je, že máte pořád tendenci mu odpovídat, nebo na něj mluvit, jako by to opravdu byl člen rodiny. "Ty hele kámo, tam se asi nevejdeš, ale tak jak chceš, no, zkus to"... je hele miláčku, on se tam vešel a teď vysává pod pohovkou! Pro jistotu jsme ho poprvé zkusili zapout opravdu, když Sárinka spala a myslím, že to byla dobrá volba, to dítě by mu určitě nedalo pokoj, stačilo, že na něj útočila Amélka (to naštěstí ustál). Trochu mě překvapilo, že není úplně tichý, ale nevím vlastně proč jsem si myslela, že nebude vydávat vůbec žádný zvuk, protože s klasickým vysavačem se to vůbec nedá srovnávat. Náš problém s úklidem by to tedy hravě vyřešilo.

Počkej, kam jdeš?
Se zjištěním, že si můžete úklid automaticky načasovat a naprogramovat a vysavač bude uklízet třeba každý den ve stejnou hodinu, když zrovna nebudete doma, jsem naprosto pochopila, že získal ocenění dTestu za rok 2014. Na to přát si ho k Vánocům už je teď asi celkem pozdě, ale rozhodně máme o čem přemýšlet. Investice to není zrovna malá, ale koupit si čas na své blízké se musí vyplatit. Raději půjdu se Sárinkou ven na procházku a aspoň část úklidu nechám na někom jiném. Co vám budu povídat, nebude to lehké loučení, až ho budeme zítra vracet.

Podrobnosti o všech funkcích a výhodách vysavače najdete na www.roboticky-vysavac.cz


Amélka a její nový kamarád :)

čtvrtek 18. prosince 2014

Těžká jsou rána opilcova

Možná jsem měla kocovinu, ale vystřízlivěla jsem do názoru, že pít by se občas mělo. Hodně dlouho jsem se držela zpátky. Těhotná, kojící a pak matka co je kantáre po skleničce vína, protože nic nevydrží. Skóre nic moc. Občas jsem si dala víno nebo cider, ale vlastně jsem přes dva roky neměla panáka.

Není o co stát, říkala jsem si. Co by mi to tak asi mohlo dát? Bolest hlavy, pocit nezodpovědnosti, nevolnost, a to všechno s bonusem v podobě následné péče o Sárinku a nemožnosti vzít si sick day a vyspat se z toho. Hm, takže asi ne, díky.

Pravidla jsou ale od toho, aby se porušovala, takže byla jen otázka času, kdy na mě dojde. Nebylo by vhodnější příležitosti než firemního vánočního večírku s týmem GMi.

Dream team v plné své kráse
Posilněná vánočním punčem z kanceláře a ve výborné společnosti těch nejlepších kolegů a absolutně nejvíc nejlepšího Honzíka (rozumněj šéfa), jsem se rozhodla, že já si teda ten drink dám... jeden... nebo dva...

Ano, opila jsem se. Ne, nezvracela jsem. Výborně jsem se bavila. A i když jsem dneska většinu dne toužila po tom jít si lehnout, nelituji. Mateřství mi darovalo jednu moc cennou věc, záklopku. Mám to tam, vím, co už by bylo přes čáru, a za tu hranici už prostě nepůjdu. Přesto jsem ráda, že jsem prolomila ledy a po dvou letech opustila svou komfortní zónu vína a nakoukla zase za oponu, do zákulisí tvrdého alkoholu. Nebyla to dlouhá návštěva, ale díky ní jsem si uvědomila, že občasný restart mozku prospívá i matkám, a možná že právě jim o něco víc.

A na to si s vámi připiju, po velice náročném dni jsem si (dřív než úplně vystřízlivím) nalila sklenku merlotu a.... na zdraví.

PS: Jako správná Bepanthen ambasadorka jsem unavené s těžké oči celý den rozkapávala Bepanthen očními kapkami a musím říct, že aspoň moje oči se cítily o něco líp.