čtvrtek 18. prosince 2014

Těžká jsou rána opilcova

Možná jsem měla kocovinu, ale vystřízlivěla jsem do názoru, že pít by se občas mělo. Hodně dlouho jsem se držela zpátky. Těhotná, kojící a pak matka co je kantáre po skleničce vína, protože nic nevydrží. Skóre nic moc. Občas jsem si dala víno nebo cider, ale vlastně jsem přes dva roky neměla panáka.

Není o co stát, říkala jsem si. Co by mi to tak asi mohlo dát? Bolest hlavy, pocit nezodpovědnosti, nevolnost, a to všechno s bonusem v podobě následné péče o Sárinku a nemožnosti vzít si sick day a vyspat se z toho. Hm, takže asi ne, díky.

Pravidla jsou ale od toho, aby se porušovala, takže byla jen otázka času, kdy na mě dojde. Nebylo by vhodnější příležitosti než firemního vánočního večírku s týmem GMi.

Dream team v plné své kráse
Posilněná vánočním punčem z kanceláře a ve výborné společnosti těch nejlepších kolegů a absolutně nejvíc nejlepšího Honzíka (rozumněj šéfa), jsem se rozhodla, že já si teda ten drink dám... jeden... nebo dva...

Ano, opila jsem se. Ne, nezvracela jsem. Výborně jsem se bavila. A i když jsem dneska většinu dne toužila po tom jít si lehnout, nelituji. Mateřství mi darovalo jednu moc cennou věc, záklopku. Mám to tam, vím, co už by bylo přes čáru, a za tu hranici už prostě nepůjdu. Přesto jsem ráda, že jsem prolomila ledy a po dvou letech opustila svou komfortní zónu vína a nakoukla zase za oponu, do zákulisí tvrdého alkoholu. Nebyla to dlouhá návštěva, ale díky ní jsem si uvědomila, že občasný restart mozku prospívá i matkám, a možná že právě jim o něco víc.

A na to si s vámi připiju, po velice náročném dni jsem si (dřív než úplně vystřízlivím) nalila sklenku merlotu a.... na zdraví.

PS: Jako správná Bepanthen ambasadorka jsem unavené s těžké oči celý den rozkapávala Bepanthen očními kapkami a musím říct, že aspoň moje oči se cítily o něco líp.




Žádné komentáře:

Okomentovat