sobota 27. prosince 2014

Začarovaný kruh bramborového salátu

Když jsem byla malá, tak se u nás doma dělal bramborový salát do lavoru, aby ho mohl taťka pojídat až do Silvestra. Obvykle do Silvestra nevydržel, ne že by se zkazil, prostě jsme ho snědli. Taťka ho i snídal. Mamka mu ho totiž odmítala dělat jindy než na Vánoce. Nechápala jsem proč.
Každé Vánoce, když prvně ochutnám svůj bramborový salát dělaný podle rodinného receptu (dej tam co ti chutná a všeho přiměřeně), moje chuťové buňky se roztančí a já si říkám, to je ale taková dobrota, že si jí musíme dělat častěji i během roku. Proč děláme bramborový salát jen na Vánoce? 

Uplyne pár dní a odpověď je na světě. Je to taková dobrota, a tak dlouho jsem ho nejedla, že se jím prostě užeru. Letos jsem ho udělala jen malou mísu a nevydržel ani na druhý svátek vánoční. Ani ta miska, kterou mi dovezli rodiče z jejich várky nepřežila do večera. 

Že bych se ho tedy letos nepřejedla? Ani náhodou, to salátové obřerství jsem jednoznačně zdědila po tátovi a tu nechuť patlat se s ním kdykoliv během roku zase po mamce, takže jsem se kousla a dneska k obědu dodělala další velkou mísu. Jsem si jistá, že jestli ho sníme, určitě ho do příštích Vánoc nebudu chtít ani vidět.

Žádné komentáře:

Okomentovat