čtvrtek 31. prosince 2015

Můj rok s Bepanthenem

To, že jsem ambasadorkou Bepanthenu, pravidelným čtenářům opakovat jistě nemusím, s Bepanthenem to spolu táhneme již třetím rokem, to díky Bepanthenu vznikl tenhle blog a z vystrašené těhotné prvorodičky se stala máma se spoustou vlastních zkušeností.


Vy, co mě znáte osobně, víte, že bývám často dost drzá a nebojím se moc lidem říkat, co mají dělat. Těm, co jsou na blogu prvně, to tedy říkám na rovinu: "Jsem hrdou ambasadorkou Bepanthenu, vím o něm všechno a nebojím se odpovídat na vaše všetečné dotazy." Ať už ohledně produktů, péče o dětskou pokožku, opruzenin, nebo mého vlastního těhotenství, porodu, či mateřství. Klidně se ptejte. Na cokoliv, moc ráda pomůžu, poradím a  podělím se o své zážitky. Jsem máma, miluju svou holčičku, ale kvůli tomu, jsem nepřestala žít svůj vlastní život.


Sárince jsou právě 2 roky a 4 měsíce. Je to naše první dítě. Maminkám s více dětmi toho asi moc neporadím, ale představuji si sebe před třemi lety, kdy jsem touhle dobou zjistila, že jsem dost pravděpodobně těhotná. Kromě toho, že jsem měla velkou radost, jsem měla taky dost strach. Z okolí jsem byla jedna z prvních, takže jsem se pustila vyloženě na cestu do neznámých vod. Za každou osobní zkušenost někoho jiného, jsem byla moc ráda. Když jsem si přečetla, že nejsem jediná, kdo prozvracel první 3 měsíce a následující 2 mu bylo pořád zle, dodávalo mi to pocit, že v tom nejsem sama, a že to musím zvládnout. Vím, že osobní zkušenost nic nenahradí, ale i tak bych vám ráda řekla, že jsem tu pro vás, pokud o to budete stát. Určitě nejsem nejlepší máma na světě, ale věřím, že jsem tou nejlepší mámou pro svou holčičku, jakou můžu být.

Jaký byl náš rok 2015 po boku Bepanthenu?

Parádní, plný skvělých aktivit a poznávání nových lidí. V červnu na Bepanthen pikniku - babyshower pro těhotné maminky, jsem se osobně seznámila se dvěma úžasnými mamkami a blogerkami - Terkou Madame Coquette a Katkou Mama Live. Obě byly tou dobou těhotné a čekaly druhé miminko, pro mě se tak staly jejich blogy velkým informačním zdrojem. Přeci jen, nechci, aby Sárinka byla jedináček a tak mě zajímá vše kolem toho, jaké to je být mámou podruhé.

V září proběhlo Bepanthen setkání s blogerkami a jejich dětmi a já poznala další skvělé mámy a stala se pravidelnou čtenářkou blogu Kusanec baby blog, Veru Harnol a My Home Style. Holky, odvádíte skvělou práci a já moc děkuji za inspiraci, kterou si z vašich blogů často odnáším.

Kromě těchto dvou velkých akcí jsem měla jako ambasadorka možnost účastnit se spousty produktových školení a uvedení nových produktů, rok 2015 přinesl hned dva nové produkty: kosmetický přípravek Bepanthen Extra Mast pro citlivou pokožku miminek zejména do 12 měsíců věku a zdravotnický prostředek Bepanthen Sensiderm proti projevům ekzému.


A co pro Vás chystáme na rok 2016?

Není toho zrovna málo, ale prozrazovat zatím moc nemůžu. Naznačím jen, že koncem roku se točila speciální videa k miniseriálu Máma vs. těhulka a už brzo se dozvíte víc. Slibuji také, že vám spolu s druhou ambasadorkou Pájou - Betty&Co. budeme zprostředkovávat ty nejnovější informace ze společných školení a vlastní zkušenosti z našich životů.


Jestli nechcete, aby vám něco uteklo, doporučuji pravidelně sledovat můj blog, Bepanthen Facebook stránku nebo Instagram.

A ještě jednou tedy připomínám, klidně se ptejte, na cokoliv vás bude zajímat.

Vaše Lelí

středa 30. prosince 2015

Rekapitulace 2015 – kdo jsem já a kdo jsi ty?

Klasika. Před koncem roku jsem si říkala, že nejvhodnějším článkem bude rekapitulace uplynulých 12 měsíců, takové shrnutí toho, co jsme prožili, kam jsme se posunuli. Co všechno se Sárinka už naučila, co z našich plánů se naplnilo, a co jsme naopak vzdali. Snažila jsem se nějak začít a poprvé mi to vůbec nešlo. Většinou si sednu a rovnou píšu, ale teď jsem dokonce prošla i starší články, abych se podívala, co jsem psala loni, co předloni… nechci se přeci opakovat. A co jsme vlastně ten minulý rok dělali? Nakonec jsem si hodinu prohlížela fotky a nemohla věřit tomu, jak byla Sára malinká a baculatá a roztomilá…. Vždyť to říkám - Klasika.
Zkuste se dívat dětskýma očima
Takže jsem se rozhodla, že nemá moc cenu zabývat se tím, co bylo. Myslím, že jsme měli krásný rok, byl plný nových výzev a příležitostí, důležitých rozhodnutí a já si teď víc než kdy předtím uvědomuji, že žít chci hlavně přítomností. Teď a tady.
Dívám se na Sáru, jak si hraje, dokáže se radovat z maličkostí a jak je šťastná. Nedávno jsem četla skvělý článek od Michelle Loosekot z blogu Růžová Panda o tom, jak by bylo fajn, promluvit si se svým šestiletým já, a dala jsem na její doporučení ohledně knížky „Jak přežít v kostce.“ Tou jsme obdarovali většinu rodiny a pořídili si ji i domů. Pokud neznáte, určitě si ji sežeňte. V knihkupectví už jsem nebyla ani nepamatuju, takže nevím, zda je volně k dostání, každopádně já ji objednávala na mém oblíbeném Martinus.cz a tam je i po mém náletu ještě stále skladem.

Jde o populárně naučnou příručku pro dospělé, kteří dle autorů - odborníci z mateřské školy, řeší běžné situace naprosto neadekvátním způsobem, když kvůli svým starostem ztratili smysl pro legraci.
A jak je na tom můj život v kostce?
Mám krásnou rodinu – manžela, dceru Sáru (2 roky), nejúžasnější Amélku (fenka bulteriéra 5 let), skvělou práci - ano od září jsem oficiálně zpět na part time a sladké podnikání s Lelí´s Cupcakes. Nejsem super máma – spoustu toho nezvládám a neumím, ledacos mě zaskočí.
Nemám už tak bujnou fantazii, jako dřív a asi už se opravdu na svět nedokážu koukat tak bezstarostně, jako odborníci z mateřské školy, ale díky Sáře a její chuti do života mám z toho svého daleko větší radost. A zase mám ten nejvíc nejúžasnější pocit, že stát se může cokoliv.
Hurá tedy do roku 2016, s tím, že navzdory našemu očekávání, může být víc nepředvídatelný, než bychom si uměli představit. Už teď se těším, co všechno nám přinese, plány máme velké, ale kdo ví, jak to všechno bude. Ale to je na tom přeci to nejkrásnější.
Ať je Váš rok plný pocitu, že jste šťastni.
Na zdraví.
Vaše Lelí

neděle 27. prosince 2015

Život není černobílý, můžeš tlačit, přetahovat a někdy i zlomit pastelku, stává se to


Ne, nedostala jsem je od Ježíška, i když jsem si na ně taky musela chvilku počkat, doma je už nějaký ten pátek mám. Hledala jsem totiž ty pravé, ty, které budou přesně pro mě. Našla jsem je, listovala jimi, prohlížela si je, kochala se a představovala si, jak budu malovat a všechny moje chmury a stres se rozplynou. Naivita.

Realita? Doma jsem je měla přes měsíc a pokaždé, když jsem se na ně podívala, sevřel se mi žaludek napětím, že jsem si zase nestihla koupit pastelky. Po měsíci mě vysvobodila mamka, když donesla 72 dílnou sadu pastelek od Koh-i-noor, ještě jednou velké díky, mami. Tak teď mám všechno, už mi nic nebrání. A přesto, scénář se opakoval, kouknu na antistresové omalovánky (a pastelky) a okamžitě mám stres z toho, že jsem si zase nenašla čas na to, bojovat se svým stresem a vybarvovat si.


A pak to nějak přišlo samo, prostě jsem začala a dozvěděla se o sobě spoustu zajímavých věcí. Většinu jsem si spíš tedy potvrdila, než se dozvěděla, vím o nich. Jen si je moc nepřipouštím a snažím se nalhávat sama sobě, že to tak není:

Strašně na to tlačím.

Někdy se tak moc snažím, aby mi to ladilo, až to překombinuju.

Přetahuju.

Nemám trpělivost.

Chci všechno hned.


Zatím je s sebou všude převážím  a věřím, že se zvládnu změnit. Že trénováním se dokážu posunout a trochu se uvolnit, vydechnout, povolit a prostě jen vybarvovat, nepřemýšlet a relaxovat. Pořád platí, že je zbožňuju, moc se mi líbí a mám odhodlání to zvládnout - jo jsem tvrdohlavá. A moje doporučení... pokud nechcete, aby vyplavaly některé vaše ne zas tak povedené stránky, vůbec se do to ho nepouštějte. Není to tak snadné, jak by se to mohlo zdát. Bohužel.

Dnes jsem koukla na Sárinku, jak vybarvuje omalovánky Peppa Pig voskovkama, z Pepiny udělala zeleno-růžový flek, zlomila dvě pastelky a pomalovala ubrus... přesto.. a nebo možná právě proto všechno, byla se svým výtvorem náramně spokojená. Ani nevíte, jak jsem jí to záviděla.


Bude to se mnou asi běh na delší trať.

Taky jste neodolali a pořídili si je? Jak vám to zatím jde? Určitě mi napište, budu moc ráda.

Vaše Lelí

pondělí 21. prosince 2015

Vyhrajte knížku Veselá ZOO, nebo byste raději do opravdové ZOO?

Pod stromeček už to asi nestihneme, tak pojďme si říct, že vám chci prostě udělat radost jen tak. Stejně, jako jí mě udělalo nakladatelství Svojta&Co s knížkou Veselá ZOO. A pokud toužíte po tom, jít do opravdické ZOO, stihnout to ještě do konce roku a mít vstup zadarmo, čtěte pozorně dál.



Ano, knížku můžete u mě na blogu vyhrát právě teď a pokyny najdete na konci článu, a abyste nevyhrávali zajíce v pytli, mám pro vás i recenzi. Knížku máme doma již přes měsíc (tedy tu naší, protože jsem dostala dvě, jednu pro Sárinku a jednu pro vás) a tak mohu posoudit, jak moc oblíbenou se stala, a co na ní dvouletou Sáru nejvíce zaujalo.

Knížka Veselá ZOO je ta z těh oblíbenějších, což v překadu znamená, že si jí zhruba jednou týdně bere s sebou do postýlky - a teď nemyslím na čtení před spaním, to už máme tou dobou za sebou. Musím jí postavit a opřít o zábrany postele a knížka dohlíží na to, jak Sárinka usíná. Ráno je to tedy první věc, kterou spatří, a s kterou si může znovu hrát.

Kromě toho, že se díky reáným zvukům zvířátek ze ZOO naučila znát úplně nová zvířátka a napodobovat jejich zvuky, jí strašně baví hledání a vyjmenovávání dalších zvířátek, která se v Zoo schovávají. Najde i ty nejmenší, mezi oblíbence se rychle zařadil pavouk nebo mravenec. Ale poklonu autorům musím složit předevších za rafinované umístění tajných očíček, na třech obrázcích ze tmy vykukují jen oči. Sárinka si jich okamžitě všimla a ptala se, co to je. Nutno podotknout, že její nejoblíbenější hrou je právě hra na schovávanou a vybafnutí na kohokoliv. Takže když jsem jí řekla, že je tam někdo schovanej, začala mu okamžitě říkat "baf", vždycky ztiší hlas a šeptá "do to jeee?" a pak zakříčí:  "baaaf!!! mamí baf!"


Osobně nemám moc ráda "interaktivní" hračky, které na děti mluví a po stisknutí tlačítka vydávají různé zvuky, myslím, že to děti spíš brzdí, než by to rozvíjelo jejich představivost, ale takhle knížka mě na vzdory tlačítkům jednoznačně přesvědčila. Sára si s ní užije tolik legrace, naučili jsme jí k jednotlivým zvukům zvířátek a jejich obrázkům navíc každé zvířátko ještě předvést, takže když slon troubí na chobot, Sárinka se chytbe za nos a dělá slona. Přála bych vám vidět, když dělá opičku, začně se drbat na hlavě a poskakovat po bytě. Moc se mi také líbí ilustace, takže za mě rozhodně doporučuji a říkám, že za to stojí. Pokud jí nevyhrajete, i tak doporučiji pořídit. Kupit jí můžete přímo na stránkách nakladatelství Svojtka&Co.


Kdybyste zatoužili jít ještě do konce roku do Pražské ZOO, určitě mi dejte vědět, nabízím k bezplatnému zapůjčení naší rodinnou permanentku, na které je přes veškerou naši snahu chodit pravidelně, ještě spousta nevyužitých vstupů. Budu moc ráda, pokud si o ní napíšete a pokud bude zájemců víc, zvládnete se prostřídat. Čím víc, tím líp.




Krásný předvánoční čas a držím palce v soutěži o knížku.

Giveaway o knížku Veselá ZOO


A teď už konečně k té slibované soutěži, stačí jen do komentáře pod tento článek připsat, jaká je momentálně nejoblíbenější knížka vašich dětí, ideálně i s jejich věkem, abych věděla pro jak velké děti je vhodná a mohla se také inspirovat. Čas vám nechám až do konce prosince a výherce se Sárinkou vylosujeme a oznámíme v pondělí 4. 1. 2016

Hodně štěstí a více času na čtení pro všechny!

Vaše Lelí

pondělí 30. listopadu 2015

Opožděné tipy na vánoční dárky

První adventní neděle je za námi a já stále nemám adventní věnec. Zapnout si do toho facebook byl hotový očistec, jeden hezčí než druhej. Celý Česko snad mělo doma ručně vyráběný, naprosto perfektní adventní věnec, a ještě k tomu včas. Viděla jsem je ve všech fázích - přípravy, naaranžované na stolech a s jednou hořící svíčkou. A já zase nic. Ani výmluva, že já mám přeci dítě a nic nestíhám, už tentokrát nezabrala...  mezi tvůrci byly i matky. A některý dokonce se dvěma dětma. Ach jo, musím si to připustit, nejsem dokonalá žena.


To propásnutí adventního věnce pro mě bylo takovým malým varováním. Článek s tipy na dárky k Vánocům, pro vás totiž chystám už tak dlouho, že můj tajný tip byl, že ho určitě zveřejním až po Vánocích. Takže už žádné odkládání a jdeme na to.

Jak asi víte, Sárince byly nedávno dva roky, ale protože vím, že můj blog nečtou jen maminky stejně starých dětí, nerada bych se omezovala pouze na tipy na dárky pro dvouleté holčičky. Spíše jsem vám chtěla nabídnout náš pohled na Vánoce a třeba vás tím trochu inspirovat.


S Kubou máme už několik let dohodu, že nám Ježíšek přinese každému 3 dárky. Je fajn, že přesně víme kolik balíčků budeme mít a podle toho si i Ježíšek může rozvrhnout síly. Není to jen jeden, a tři nejsou ani moc. Tak nějak víme, co můžeme čekat. Nikdo tak není zklamaný, a nemusí mít obavu, zda nedává moc, či málo. A tak se na Vánoce můžeme dívat jako na čas, kdy jsme spolu a děláme si radost, a ne jako na tu stresující část roku, kdy nevíte, zda máte nakoupeno dost dárků.

Pro mě jsou tři dárky perfektní volba, jeden je většinou vtipný, druhý praktický a třetí pro radost. Jeden větší a dva menší. Jeden měkký. A tak jsem letos přemýšlela, že by bylo fajn, vztáhnout tohle pravidlo i na Sárinku. Od babiček, strejdů a tetiček stejně dostane další spoustu dárků, že by možná naprosto stačilo, kdyby na Štědrý den našla pod stromečkem také jen 3 dárky. Nakonec jsem ale ustoupila a řekla si, že to nebudeme s dárky nijak přehánět, ale že bychom to na druhou stranu neměli přehánět ani s pravidly.


A tak mám pro Sárinku zatím nachystané bačkůrky s pevnou podrážkou, lehčí než pírko - dovezené z Barcelony, kde už vládne kamenný obchod Zara Home, levné tedy rozhodně nebyly, ale když jsem je viděla, nemohla jsem je tam nechat. Na fotku se těšte na mém instagramu (@mamanablogu), nový příbor (protože toho není nikdy dost a stále máme nedostatek a nestíháme odmývat) od značky SkipHop a plastový hrníček s kočičkami také ze Zara Home. Plyšového pejska od Luckyna, kterého si Sára sama vybrala na Sweet Preweet Marketu. O tom, že ho nakonec dostane samozřejmě neví a jsem moc zvědavá, jestli ho pozná. Kromě oblečení nic dalšího doma zatím nemáme, ale všechny, kteří se mě na Sárinku a Vánoce začali ptát, posílám na dvě kouzelná místa. 

Tím prvním je obchod Hračkotéka, kde sama nakupuji moc ráda a mým favoritem tam jsou jednoznačně kreativní hračky od značky Djeco. Sára je přesně v tom věku, kdy jí nejvíce baví skládání puzzle, kostek a hraní si s magnety a různými mini hlavolamy. Druhým favoritem je obchůdek Hugo chodí bos, kde najdete české hračky od českých výrobců. Trocha nostalgie, ale hlavně hodně milí majitelé s odhodláním dělat tenhle svět o něco lepším místem. A ty hračky jsou prostě skvělé, takže za mě rozhodně ano.

Oba obchůdky mají e-shop a pokud upřednostňujete nákupy online, můžu také doporučit Feedo.cz a hračky od Plan Toys. A když už budete na Feedu, můžete k nákupu přihodit i praktičtější dárky. Osobně jsem se letošní Vánoce rozhodla brojit za Bepanthen pod stromečkem. Myslím, že každá maminka ocení, když k tomu roztomilému mini oblečku nebo hračce pro batole přibalíte ještě krém pro citlivou pokožku zadečku. Je to dárek, který vždycky potěší, praktická věc, kterou novopečená maminka určitě využije a navíc jí ušetří spoustu starostí. Kosmetiku milujeme každá, a když už jsme u toho, jestli máte v okolí taky tolik těhulek jako já, těm zaručeně uděláte radost něčím, co je jen pro ně, Dárky pro budoucí miminko si schovejte na později a kamarádce raději nadělte krém proti striím

Věřím, že i vy máte skvělé tipy na dárky, nejen pro děti. Budu ráda, když se se mnou také podělíte.
    
PS: Zítra ten věnec prostě už musím udělat, dneska jsem si dokonce koupila i svíčky... a překvapivě ani nebyly ještě ve slevě.

pondělí 2. listopadu 2015

Sweet Preweet Market

Přišla zpráva na Lelí´s Cupcakes, nabídka spolupráce... tohle se teď tak trochu nehodí. S Famagustou ladíme poslední detaily a chystáme se na oficiální otevření... nemůžu se teď věnovat dalšímu "projektu" Na co, že je ta pozvánka? Aha, Sweet Prevít Market... chvíli na to si už s Marcelou voláme a scházíme se u nás ve Famagustě, někdy to do sebe prostě zapadne jako dva dílky skládačky.


Najednou nebylo nic důležitějšího, než vymyslet, jak bychom si mohly vzájemně pomoci. Kdo zná koho, kdo se k čemu jak dostal, kdo co umí a co všechno se dá naučit za chodu. Povídáme, plánujeme a máme na sebe čas asi tak 20 minut. Po hodině a půl živé debaty, nás od sebe musí odtrhnout můj manžel, s informací, že už fakt musíme jet, protože máme rezervaci v hotelu, kam jsme odjížděli na víkend.


Přesto jsme s Marcelou, která je jednou ze tří báječných žen, které stojí za značkou Sweeter a organizací prodejního festivalu Sweet Prevít Market, zvládly domluvit vše potřebné, a já vám můžu s radostí oznámit, že Lelí´s Cupcaskes budou u toho! Osobně se moc těším na stánek Hugo chodí bos a na dětskou kolekci ZOOT original, a těším se čím vším mě překvapí ostatní značky a prodejci.



Od začátku jsem věděla, že nás tohle bude stát trochu víc sil, a že dost pravděpodobně nepůjde o akci, kde si vyděláme na dovolenou v Karibiku (ne že by to bylo prodejem cupcakes kdy reálné), ale taky jsem věděla, že tohle je přesně ta akce, kam chci jít, které se chci stát součástí, ať už na tom vyděláme či ne, bude fajn strávit společné den se stejně smýšlejícími lidmi.


Vidíme se v neděli 8.11. v Radlické kulturní sportovně od 10 - 19:00 hodin.

Těším se s Vámi na viděnou.

Vaše Lelí



neděle 1. listopadu 2015

Knírač Honza Martinec

Kdo mě znáte osobně, určitě jste ode mě už někdy tohle jméno slyšeli. Pozornějším čtenářům jistě propojení mezi námi také neuniklo.

A kámoši jak hrom, jsou... Kuba, Lelí a on :)


Kdo že to je, ten  Honza Martinec? 


Kromě toho, že je to ten nejlepší fotograf, co se fakt vypracoval. Je to super kámoš, milovník Lelí´s Cupcakes, náš svatební fotograf, kterej jak já moc ráda říkám, nám už zůstal. Svatba, dovolená, těhotenství, Sárinka... pomohl nám zachytit všechny důležité okamžiky našeho života, jeho práci znáte určitě nejen z tohohle blogu. Vypráví náš příběh, je to "storyteller." Máme ho rádi jako člověka, ale jeho fotky, a to jak dokáže zachytit emoce, prostě milujeme.



A vy teď máte super šanci, ulovit si poukaz na focení s ním, za super zvýhodněnou a navíc "kníratou" cenu. Honza právě nabízí 3 poukazy v kampani pro movember a celý výtěžek poputuje na konto jejich konto... nebudu vám to zbytečně přepisovat, tohle jsou jeho slova:

"Je tu zase listopad a s ním opět dobročinná kampaň MOVEMBER na podporu boje proti rakovině mužské prostaty. Jsou to 3 roky co jsem se pěstováním kníru vždy účastnil, nicméně tu opravdovou pomoc v šíření osvěty a upozorňování na tento problém spojené s vybíráním prostředků na boj proti rakovině jsem trošku zanedbával. Proto chci letos aktivně přispět, proto když se podíváte na můj movember profil http://mobro.co/honzamartinec , tak uvidíte, že mým cílem je vybrat 6.000,- Kč. Proto nabízím za každý z mých 3 ročníků poukaz na hodinové focení za kníratou cenu 2.000,- Kč. Celá částka bude odeslána na konto Movemberu (uvidíte přímo na mém profilu), takže jestli chcete někomu udělat poukazem radost nebo o někom víte, kdo by rád focení se mnou, a zároveň trošku pomoct tak budu jenom rád. Vědění je síla, knír je král!!! ‪#‎movember2015‬"

Malé varování na závěr, kromě toho, že nepozná zebru od žirafy... spolupráce s ním je návyková. Více na www.honzamartinec.com



středa 28. října 2015

Jak na projevy ekzému?


Miluju podzim, zvlášť když je tak krásně barevný a slunečný, jako ten letošní. Jen kdyby se s ním vždycky neohlásil taky ten zpropadený ekzém.  Mám pocit, jako bych měla "dežaví," jen co se vytratí teplý letní vzduch, už klepe na dveře svědění. Moje a bohužel i Sárinky kůže se s příchodem podzimu začne šupit a mě je jasné, že ekzém je tady.



Mám celkem tři místa na těle, kde se ekzém objeví prakticky pokaždé, na obou rukou a na pravé noze nad kotníkem, jsou to místa, kde se také vždy okamžitě začnu škrábat, pokud jsem nervózní.... jak o tom teď píšu, věřte nebo ne, můžu se udrbat a kůže už začíná pomalu červenat. Asi nějaký podmíněný reflex, či co.

Sárince se objevil ekzém asi v půl roce, paní doktorka říkala, že jde o dost častý novorezenecký atopický ekzém. A že je možné, že to vymizí a v dospělosti s tím problémy mít nebude. Trochu se ale bojím, že to má po mě. Jinak ekzém prý vyléčit nejde, můžou se jen mírnit jeho projevy a prodlužovat klidová fáze.

Byla jsem strašně ráda, když se Bepanthen rodina produktů rozrostla právě o zdravotnický prostředek Bepanthen Sensiderm krém proti projevům ekzému, je vhodný pro nejmenší děti, těhotné i kojící ženy. Ulevuje od svědění a zarudnutí pokožky. Doporučuje se aplikovat hned v počátečních projevech, naštěstí jsem sama nikdy neměla akutní fázi, takovou, že bych měla kůži popraskanou a do krve. U Sárinky se mi to také naštěstí podařilo zastavit i bez kortikoidů.

A jak tedy s ekzémem úspěšně bojovat? Kromě Bepanthen Sensidermu, který se aplikuje lokálně přímo na podrážděné místo, používám hypoalergení mýdlo od Biodermy a denní krém Lipikar od La Roche Posay. Tuhle trojkombinaci jsem doporučovala už nejedné kamarádce. I když používám mýdlo a denní krém, ekzém se stejně na podzim vždy dostaví, a tak je Bepanthen Sensiderm naše záchrana. Mažu několikrát denně, vždy na omytou a osušenou pokožku. Nesušte třením, jen lehce přiložte jemný ručník nebo látkovou plenku. Na suchou pokožku namažte jen tenkou vrstvu krému, není potřeba nanášet silnou vrstvu. Sensiderm krém lze používat i dlouhodobě, nám jedno balení (30gr) vydrží zhruba na 2 měsíce a za období podzim zima většinou spotřebujeme dvě. Hodně se také doporučuje pobyt u moře, slaný vzduch a voda dokáží zázraky.

A proč přichází ekzém právě na podzim? 


V létě může pokožka lépe dýchat, je vystavená vzduchu a sluníčku, jíme zdravější a čerstvější potraviny a díky slunečnímu svitu máme menší sklon ke stresu. Dalo by se tedy říci, že ekzém je tak trochu sezónní onemocnění, nebo naštěstí u nás to tak platí, nikdo z rodiny netrpí vážným atopickým ekzémem.



Jak jste na tom vy a ekzém? Co máte vyzkoušeno?

neděle 18. října 2015

Svět se zbláznil - šla jsem běhat

Šla jsem běhat – občas jsem šla, občas běžela. Abyste mohli plně pochopit vážnost tohoto textu, je nutné znát některé souvislosti. Tedy, já neběhám. Nemám to ráda, neumím to. Po pár metrech mám pocit, že vyplivnu plíce, začne mě píchat v boku… jo já vím, špatně dýchám. Ale já prostě dýchám, co to jde. Neběžím o život a nechápu, co na tom všichni vidí. Je tu prosím aspoň někdo, kdo to má stejně?

Dneska běhaj vážně snad úplně všichni a já si připadám tak trochu jako exot, když řeknu, že já ne. Nemohla bych taky běhat? Popravdě, zkoušela jsem to už někdy před 5 lety, moje premisa byla naprosto jasná: koupím si drahý běžecký boty a to mě donutí. Myslíte, že to zabralo? Za těch 5 let jsem byla běhat celkem 3x.

Naštěstí se nedávno začali běžecký boty nosit jako součást outfitu a tak jsem je zase vytáhla, jsou docela hezký, asi už trochu z módy, ale občas je vyvenčím. Koukám na ně a říkám si: nemohla bych to zase zkusit? Kousnout se a prostě vyběhnout? Překonat to?

A dnes se to vážně stalo, pohlcená čistým horským vzduchem, překvapená dobrým počasím a trochu zahanbená manželem, který byl druhý den po sobě na kole, jsem si nazula svoje starý, skoro nenošený běžecky Nike, zapnula endomondo a vyběhla. Nebudu vás zahlcovat detaily. Výsledek 1,82 km za 23 minut je mnohým asi k smíchu. A jestli mě někdo pozoroval, nedělám si iluze, že se nepopadal smíchy za břicho. Zastavovala jsem se zhruba každých 250-500 metrů, abych chytla svůj dech, zkontrolovala, zda mám zavázané tkaničky, rozhlídla se, jestli ten výhled nestojí za fotku, napila se, ujistila se, že mám zapnutý to endomondo. Nebyl to moc velký okruh a cestu zpátky jsem celou šla. I tak jsem měla pocit, že jsem na pokraji svých sil, měla jsem mžitky před očima a myslela jsem, že domů ani nedojdu.

Sedím tu, píšu tenhle článek a přemýšlím, co bude dál. Měla bych to zkusit znova? Je to vážně jen o tom začátku? A jak dlouho to může trvat? Co když se to prostě nikdy nenaučím, neměla bych se smířit s tím, že se nikdy nerozběhnu s pocitem volnosti, jako když letí hejno ptáku a prostě to vzdát?

Jestli mají v Nike buzz monitoring a tohle se k nim dostane, prostě… možná byste měli vědět, že možná, že prostě…. běhání možná není pro každého. Ještě si to nechám projít hlavou. Třeba začnu chodit na jógu.

sobota 17. října 2015

I workoholici si dají občas pauzu

Někdy je lepší nemluvit, prostě vypnout a odjet na chvilku od ruchu velkoměsta a všech starostí... teda skoro všech, ještě to nejde tak úplně přestřihnout, nebo aspoň nám to nejde. Třeba se to jednou zase naučíme. Pro tentokrát jsme to zabalili už ve čtvrtek a odjeli do Krkonoš užívat barevného podzimu.

Ani jsme nečekali, že budeme tolik venku, říkali jsme si, že má být sice hnusně, ale lepší být zalezlí v horské chatě a koukat z okna na déšť, než smrdět v Praze. Počasí nás mile překvapilo, a i když je chladno, jsou i chvíle kdy neprší a my opustíme vyhřátou chatičku. Kuba se Sárou dokonce vymysleli novou hru, stačil jim k tomu golfový míček a dvě lopatičky na písek.


Jak jsem psala už na začátku, někdy je lepší moc nemluvit, tak místo dlouhého článku nabízím nakouknutí do dnešní sychravé Pece pod Sněžkou.


Hezký zbytek víkendu,

Vaše Lelí