neděle 15. března 2015

I máma musí občas za zábavou

Je to trochu náročnější a často si říkáte, jestli vám to za ty organizační peripetie stojí... a tak se prostě stane, že najednou zjistím, že jsem vlastně za poslední měsíc neměla vůbec žádný volný čas. Čas kdy bych se šla jen tak bavit, bez nějakého hlubšího cíle. Prostě jen ven, ne do práce nebo nakoupit nebo něco zařídit. Prostě třeba jen s kamarádkou na kafe, na takovýto holčičí tlachání.


Čas se Sárinkou je skvělý, strašně ji miluju a baví mě si s ní hrát a chodit ven a... vlastně se asi nemusím obhajovat, že občas chci být i bez ní, že? Ono není od věci nechat je občas spolu s Kubou, aby si taky mohli užít nějakou aktivitu jen spolu. Dneska vyrazili i s Amélkou na procházku a pak na nákup a zvládli to  na jedničku!

Za kulturou na fotografickou výstavu
















A co jsem dělala já? Nechala se vytáhnout ven, Kristýna obráží jednu vernisáž za druhou, jedna lepší akce než druhá a já doma fňukám, že jsem na výstavě nebyla ani nepamatuju. A je to, domluveno. Dnešní podvečer je náš. Kristýna souhlasila, že se mě ujme a nechá mě nakouknout do jejího uměním prošpikovaného volného času.

Jdeme do Kafkova domu na končící výstavu černobílých fotografií. Rodger Ballen je trochu silnější káva, jak se v průběhu výstavy ukazuje, a nám z toho začíná značně hrabat. Přemýšlíme, co se mu asi muselo honit hlavou, co má za problém? Některé fotky jsou hodně depresivní, jiné s mírným nádechem melancholie (ty se nám hodně líbí)... postupem času ovšem začíná přitvrzovat a šílenství se dere na povrch.

Každopádně, když koukáte na jeho dílo, nenechá vás to chladnými a každá fotka vyvolává spoustu otázek. Doma na zeď bych si asi nepověsila žádnou z nich, ale jsem moc ráda, že jsem mohla vidět tuhle výstavu a zažít zase něco trochu jiného.

PS: Díky Kristýno! Kafe taky dobrý, možná ale fakt bylo s kofeinem, spát se mi nechce vůbec, ale to je možná tím, že mám v sobě už druhou decku vína.
Ať jdu kamkoliv, mám Sáru vždycky s sebou


DIY: domeček z kartonu

Tenhle nápad na realizaci jsem nosila v hlavě už hodně dlouho, vlastně to bylo asi víc než půl roku, co jsem měla doma na kartonový domeček pro Sárinku vhodnou krabici. Samotná výroba nebyla tak těžká a komplikovaná, jako najít to odhodlání a skutečně se do toho pustit. Hodně pomohlo to, že Sára dorostla do věku, kdy se cíleně začala schovávat a "bafat" na nás, to dalo finální impuls k tomu vyrobit jí vlastní úkryt, místo, kam se může schovat a cítit se tam v bezpečí.




Sáru stavba domečku zajímala hned od začátku, ještě jsem ani neměla rozmyšleno jak z krabice udělat dům a Sára už se do krabice nastěhovala. Teď když je domeček hotov, našel své místo v obýváku, kde je více prostoru na to si s ním hrát, běhat kolem, schovávat se do něj, za něj, nosit si do něj hračky a svačinku. Sednout si na dečku a koukat se na pohádku... Je to takové její místo ve společném pokoji.

DIY: Co budete potřebovat?

velkou a pevnou kartonovou krabici - ideálně od pračky nebo trouby, poptejte se v okolí, určitě se najde
nůžky a řezák na koberce
pevnou lepící pásku - já použila ducktape
malířskou papírovou krycí pásku
barvu ve spreji - já použila bílou a černou
washi páska na dekorování


Jak se staví dům?

Krabici jsem si vzala do parády, rozmyslela jsem si, kde budou dveře kde mohu odříznout část kartónu na nastavení střechy. Na odřezání použijte řezák na koberce a nůžkami jen dočistěte odřezky. Střechu vytvoříte podlepením kartonu lepící páskou, tou také stáhněte všechny místa, kde se vám zdá, že se krabice může rozlepit. Do jedné strany krabice jsem se rozhodla vyříznout okýnko, stačí úplně vyříznout čtyři čtverce s mřížkou uprostřed. Domeček je v tuto chvíli vlastně hotov. Problém je, že krabice z venku není moc hezká, já použila krabici od trouby... byla na ní spousta nehezkých nápisů a reklam.
Chtěla jsem něco hodně jednoduchého a tak jsem se rozhodla, že domeček natřu bílou barvou - zkoušela jsem balakryl, ale barva se do kartonu vždy hodně vsákla a vůbec nekryla. Takže jsem zkusila barvu ve spreji. I tak jsem musela udělat nástřik dvakrát, abych překryla černá tisk na krabici. Střechu jsem chtěla barevně oddělit, takže jsem použila černou barvu - k tomu vám pomůže malířská lepící páska, aby se vám barvy přes sebe nepřekrývaly. Barvu určitě stříkejte venku a počítejte s tím, že na sluníčku schne cca 2 hodiny.

Poslední, nejpříjemnější fáze je dekorování. Použijte washi pásky - já tak udělala v domečku okno. Nakonec to ještě chce vhodnou deku a polštář, aby byl úkryt útulný a pohodlný.

Inspirace jménem Pinterest

Inspiraci jsem našla jak jinak než na Pinterestu, vybrala jsem si kartonový domeček, protože mi na výrobu přišel nejjednodušší a přišlo mi fajn, že využiji něco, co by se jen vyhodilo. Každopádně to "týpí" je velká výzva a myslím, že jak bude Sárinka růst, i já dorostu do realizace takovéhoto projektu.

Tak tvoření zdar, budu ráda, když se se mnou podělíte o váš názor co na domeček říkáte, a zda jste také někdy vyráběli něco podobného.



úterý 10. března 2015

Jděte ven

Nikdy jsem si nemyslela, že bude pro rok a půl staré dítě tak důležité chodit ven. Věděla jsem, že pokud budeme trávit čas venku, bude to fajn, ale nepovažovala jsem to za nijak zásadní. Sama Sára mě vyvedla z omylu.

Venku to miluje. Je tam toho totiž tolik k objevování a zkoumání. Zvuky, tvary, barvy... na všechno si chci sáhnout, pokud možno to strčit i do pusy, pak se hrozně ksichtit a plyvat to ven... naučit se, že hlína se nejí. Zjistit jak voní les a listí, ochutnat sníh, přivonět ke kytičce, pozorovat broučky. Je to nádhera.
Venku chutná všechno líp.
Každé roční období má něco do sebe a s rostoucím prckem máte šanci si to všechno znovu připomenout.

Jak asi chutná sníh?
S tátou je vždycky sranda
Máma to taky umí rozbalit 
Beru sáňky a jdeme na to! 
Když jdeme ven, má radost nejen Sára, ale i Amelka
Jak asi chutná to bláto, co jsem si nabrala na klacíček?
Všechny cesty vedou ven