Do přírody vyrážíme se Sárinkou hodně často, nedávno jsme měly navíc štěstí na senzační úlovek. Vykračujeme si to spolu za ručičku po zarostlém poli (trochu se bojím, že ho nechávají ladem a budou ho parcelovat na pozemky. Přeci jen jsme hodně blízko Prahy) a v tom Sára říká: kytí, kytí a ukazuje na ostrůvek žlutých květů. Podběl jsem neviděla už hodně dlouho, ale poznala jsem ho okamžitě. S malým zaváháním jsem volala mamce, a vyptala se, na co je vlastně dobrý. Pamatovala jsem si jen, že jsem ho s rodiči chodila každý rok (zhruba tak do puberty, že jo) sbírat.Aha, takže na nachlazení, na kašel, průdušky... hmm, přičichla jsem k prvnímu květu a okamžitě se mi vybavila ta jemně nasládlá chuť ve spojení s medem. Úplně jsem si ten čaj vybavila. Doma jsme podběl vždy sušili, aby byl na podzim a zimu připraven tasit do zbraně proti prvnímu nachlazení.
Já se ale rozhodla, že ten ostrůvek květu je tak malý, že nestojí za sušení. Otrhávání květů a sbírání bavilo nás obě, u podbělu se trhá pouze květ s částí stonku. Čerstvý čaj jsme si se Sárinkou udělaly hned po příjezdu domů. Chutnal báječně, skoro jako moje dětství.
Žádné komentáře:
Okomentovat