úterý 14. dubna 2015

Čerstvý podbělový čaj

Do přírody vyrážíme se Sárinkou hodně často, nedávno jsme měly navíc štěstí na senzační úlovek. Vykračujeme si to spolu za ručičku po zarostlém poli (trochu se bojím, že ho nechávají ladem a budou ho parcelovat na pozemky. Přeci jen jsme hodně blízko Prahy) a v tom Sára říká: kytí, kytí a ukazuje na ostrůvek žlutých květů. Podběl jsem neviděla už hodně dlouho, ale poznala jsem ho okamžitě. S malým zaváháním jsem volala mamce, a vyptala se, na co je vlastně dobrý. Pamatovala jsem si jen, že jsem ho s rodiči chodila každý rok (zhruba tak do puberty, že jo) sbírat.

Aha, takže na nachlazení, na kašel, průdušky... hmm, přičichla jsem k prvnímu květu a okamžitě se mi vybavila ta jemně nasládlá chuť ve spojení s medem. Úplně jsem si ten čaj vybavila. Doma jsme podběl vždy sušili, aby byl na podzim a zimu připraven tasit do zbraně proti prvnímu nachlazení.

Já se ale rozhodla, že ten ostrůvek květu je tak malý, že nestojí za sušení. Otrhávání květů a sbírání bavilo nás obě, u podbělu se trhá pouze květ s částí stonku. Čerstvý čaj jsme si se Sárinkou udělaly hned po příjezdu domů. Chutnal báječně, skoro jako moje dětství.


Žádné komentáře:

Okomentovat