pondělí 29. června 2015

Nový člen naší rodiny Peppa Pig, aneb jak to dopadne, když se představa střetne s realitou, a vy navíc konečně koupíte dítěti holinky

Sára se na televizi dívat nebude, proč taky, že jo? Čas se dá trávit užitečněji. To byl můj jasný postoj a předsevzetí. taková ta představa matky prvorodičky, co si myslí, že starat se o dítě zvládne levou zadní a nechápe na co si furt ty mámy na mateřský tak stěžujou. Ovšem jak už to tak bývá i na mě došlo. V roce a půl se nám to nějak vymklo kontrole a zjistili jsme, že dobře zvolená pohádka aktivní Sáru aspoň na chvilku udrží v klidu a na jednom místě. Pro mě velký šok, trochu brzo na to, abych ztratila ideály a změnila názor. Snažila jsem se s tím bojovat a pohádky co nejvíce omezovat. Ale znáte to, odříkaného chleba... i to malý stvoření to tak má, čim víc jsme zakazovali, tím víc se chtěla dívat.
Peppa Pig toho Sáru hodně naučila, to nejdůležitější sdělení je, že v louži se skáče jen s holinkama
Pro mě to ale nebylo nic čím bych se chtěla chlubit. Nechápala jsem maminky takhle malých dětí, které si u mě nechávaly dělat dortíky s motivy nejrůznějších pohádkových postaviček k druhým narozeninám a říkaly, že to je jejich oblíbená... na jazyk se mi okamžitě dralo... jak může mít ve dvou letech oblíbenou postavičku? Vy je necháte koukat na televizi? Proč? To je nedokážete zabavit jinak?
Sára po vzoru své kreslení hrdinky Peppa Pig
Přesně takhle jsem se teď cítila, odsouzená okolím, to já jsem ta špatná matka, co měla velké ideály a nakonec je sama nedodržela. To já si zasloužím ty opovrženíhodné pohledy a poznámky od okolí, které jsem tolikrát chtěla sama někomu uštědřit. Cítila jsem se strašně. Nakonec jsem se rozhodla se svěřit kamarádce, která má stejně starého syna. Po dvou skleničkách vína se mi rozvázal jazyk a velice opatrně s přízvukem prosby (prosím řekni, že to máš stejně), jsem se zeptala. "Péťo, a  necháváš někdy Jonáška dívat se na televizi?"

Testování holinek po vzoru Peppa Pig
Pro dokreslení situace bych ráda podotkla, že jsme seděly na zastávce a čekaly na tramvaj. Pršelo, zastávka byla plná lidí. Péťa taktéž posilněná vínem (to víte nám matkám stačí málo, trochu jsme vyšly ze cviku) trochu teatrálně vyhrkla: "Jistě, u nás Déčko běží od rána do večera" - trochu přeháněla, asi tušila, že přesně tohle potřebuju slyšet. ještě jsem se ale chtěla ujistit, tak se jí tázavě ptám. "Vážně? No Sára se taky kouká, ale bojím se, aby jí to nějak neovlivnilo, aby nechtěla jen sedět u televize a nezajímalo jí nic jinýho." Péťa už byla trochu v ráži a rázně dodala: "no a co, vždyť je to zdravý!" V tu chvíli nám bylo naprosto jasný, že tohle už je trochu moc. Svou typicky maminkovskou debatou jsme strhly pozornost veškerého osazenstva tramvajové zastávky, obě jsme vybuchly smíchy a já si vylila zbytek vína Rose Merlot do bot. Smála se celá zastávka.

Samozřejmě, že obě víme, že koukání dětí na televizi není zdravé a nebudu se vám to tu snažit nijak ospravedlnit a podsunout. S Péťou jsme o tom vedly druhý den naprosto střízlivou a vážnou debatu a došly jsme k tomu, že jsou asi prostě v tom věku, kdy je televize a pohádky začaly zajímat, vydrží je sledovat a soustředit se na ně, a že mohou být v rozumné míře i užitečné. No a já se prostě musela smířit s tím, že ze mě alternativní matka nikdy nebude. A že je někdy lepší být prostě "normální". Stejně se vždycky vrátím ke svému okřídlenému "nic se nemá přehánět".

Pořád jsem odpůrcem toho posadit dítě před televizi na celý den a usnadnit si tím práci. Ale na druhou stranu, někdy je to fakt záchrana. Navíc se nám povedlo Sáru pořád dost tahat ven, a tam si na pohádku ani nevzpomene. Když je ovšem deštivý den a jsme doma, je horší jí zabavit. A pohádka je jednou - ne však jedinou, možností.

Nechtěla si je sundat, i když si vrchem nacákala bláto dovnitř
Tak jsem ustoupila a pustili jsme si domů prasátko Pepinu. Sára si jí strašně rychle oblíbila a nechce pouštět prakticky nic jiného. V záloze máme ještě Timmy Time a Pošťáka Pata, ale nic se nevyrovná Peppině. Ze začátku jsem si říkala, všechno hlavně ne to divný prase, jí se to ale líbilo a nakonec se to začalo líbit i nám. Pepina je z fungující rodiny, má spoustu kamarádů a všichni se k sobě chovají moc hezky. Peppa učí děti jednu nejdůležitější zásadu vůbec - zazní skoro v každém díle, a to že pokud chcete skákat v kaluži bláta, můžete, jen musíte mít holinky. Tenhle styl uvažování je mi hodně blízký, děti mají být podle mě špinavé a užít si co nejvíc legrace. A tak jsme dneska koupily holinky, našly pořádně blátivou louži a otestovali je po vzoru naší kamarádky Pepiny.

Ještě malý dovětek k těm pohádkám, Sáře je pouštíme všechny v angličtině. Ale nemyslete si, není to žádný rozmar ambiciózní matky či výkřik do tmy. Já vám totiž úplně zapomněla říct, že Sára má od narození bilingvní výchovu. Ale o tom tedy zase někdy příště.

Sárinka ve svém křesílku, v poloze ležmo sleduje svou oblíbenou pohádku na dobrou noc
Moc moc prosím, nenechte mě v tom samotnou a podělte se o oblíbené pohádkové postavičky vašich dětí. Jaká to je?

sobota 20. června 2015

Tatínkova holčička

Tenhle článek nosím v hlavě už hodně dlouho, ale myslím, že není lepší příležitosti k napsání, než blížící se den otců. Takže muži můj milovaný, tohle je můj dárek pro tebe, toho nejlepšího tátu pro naší dceru, jakého jsem si mohla kdy přát.
Pamatuju si to jako by to bylo včera, seděli jsme v autě a jeli z další kontroly v podolské porodnici. I na tomhle ultrazvuku nám paní doktorka potvrdila, že budeme mít dceru. "Ano, je to holka a ve vašem případě za to dám klidně ruku do ohně," odpověděla manželovi, který pořád zkoušel, zda se to náhodou nezměnilo a nebude to přeci jen kluk. I já asi víc toužila po klukovi, samozřejmě jsem to nepřiznala a chtěla jsem jen, aby bylo naše miminko zdravé, ale v hloubi duše jsem chtěla splnit Kubovi jeho přání a dát mu syna, kluka, bikera...

Viděla jsem tu jeho zadumanost, když jsme jeli domů, a tak jsem sebrala všechnu odvahu a zeptala se ho, jestli je zklamaný, že budeme mít holku. Jeho odpověď mě úplně dostala. "Nejsem zklamaný, jen nevím jestli to zvládnu, mít dceru." Cože? Jak jako zvládnu? "Pro chlapa je to o tolik těžší," snažil se mi vysvětlit. Moc jsem to nechápala, ale jak mluvil dál, nakonec to začalo dávat smysl.

Kluk je samostatnější a dokáže se o sebe spíš postarat sám, zato holka je pro tátu křehká bytost, o kterou se už navždycky bude starat a bude o ní mít strach. Ne, že o syna by se nestaral, ale tatínkova holčička je prostě tatínkova holčička. Sára byla ještě v břiše a on už řešil, že to nezvládne, až si domů přivede prvního kluka. Měl strach, protože věděl, že v životě na ní čeká spousta nástrah a nebezpečí a on jí bude vždycky chtít usnadnit cestu a stát při ní. Chtěla jsem teď napsat, že jsem se před těma 2 lety v tom autě málem rozbrečela dojetím, ale mám takový pocit, že jsem se tam opravdu rozbrečela.

Když si sáhnu do svědomí, vím, že jsem chtěla asi víc kluka, ale chtěla jsem ho pro Kubu, teď vím, že holku bych za nic na světě nevyměnila, a že to byl ten nejhezčí dárek, který jsem tomu svýmu drsňákovi mohla dát. Nakonec to byl on, kdo uronil první slzu, když se Sárinka narodila.

Už skoro dva roky je jí výborným tátou a skláním mu velkou poklonu, mít doma tři holky není snadný, i když ta jedna je čtyřnohá. Všechny na něm visíme a vyžadujeme si jeho pozornost. Všechny toužíme po jeho obětí, polibcích a pochopení, které pro nás má.

Všechny tři tě moc milujeme a děkujeme, že jsi tak dobrým manželem, páníčkem a tátou.

Krásný den otců všem tatínkům, včetně toho mého, který to se mnou také neměl a stále nemá moc lehké, i já jsem tatínkova holčička a občas na to hřeším.

A co vy, budete v neděli slavit Den otců? Se svým tatínkem nebo s tatínkem svých dětí? Co máte v plánu a co si vlastně o tomhle svátku myslíte?

Za mě ještě pár fotek z rodinného alba:

středa 17. června 2015

Bepanthen Piknik a moje schizofrení role v něm

To, že jsem ambasadorkou značky Bepanthen Vám asi připomínat nemusím. S touhle akcí jsem si to ale trochu zavařila. Nedávno jsem se totiž vrátila do své původní kancelářské práce, aspoň na pár hodin týdně se snažím zapojit své mozkové buňky a používat i jiná slova než je "hačí" a "ňami" Agentura, pro kterou pracuji se stará o digitální komunikaci právě značky Bepanthen, takže na Bepanthen Pikniku jsem měla tu čest podílet se také organizačně. Na místě jsem tedy musela působit trochu jako žena několika tváří. 

Lelí´s Cupcakes pro Bepanthen piknik
Já prostě nedokážu sedět jen na jedné židli, a tak jsem byla za organizátorku, ambasadorku, a aby toho nebylo málo, s Lelí´s Cupcakes jsme doplnili krásný candy bar od Great Moments našimi sladkými dortíky, takže ještě za dodavatelku. Kruh se uzavírá a já jsem strašně šťastná, že se akce nakonec vydařila a nastávající maminky odcházeli spokojené. 
Za Bepnathen Lucie Grácová a paní doktorka Miluška Kotalíková


Social holky a naše láska k Bepanthenu, víc takových klientů
S Janou Dostálovou z Great Moments, děkujeme za spolupráci
Ambasadorky - Máma vs Těhulka
Proč jsme to vlastně celé dělali? Chtěli jsme vám ukázat, že Bepanthen je tu pro vás, nastávající i zkušené maminky, které se rádi podívají na těhotenství a mateřství trošku s nadhledem. Ukázat vám, že za tou značkou jsou lidé z masa a kostí a jsou to také mámy od dětí. 

Nastávající maminky si během slunečného nedělního odpoledne vyměnily cenné zkušenosti - některé z nich čeká totiž již druhý porod, a tak mohly poradit ostatním a trochu jim přiblížit, co je čeká. Rady a tipy dostaly těhulky také od paní doktorky Milušky Kotalíkové, která mluvila především o péči o namáhanou pokožku v těhotenství, a pak samozřejmě také o péči o pokožku novorozeněte. Spolu s Lucií Grácovou, zástupkyní značky Bepanthen tak představily celé Bepanthen portfólio včetně novinky Bepnathen EXTRA masti.

Budoucí maminky odcházely s úsměvy na tváři, takže věříme, že se jim odpoledne s námi líbilo a užily si nejen pohoštění, ale také těhotenskou jógu či možnost vyfotit se na památku od našeho báječného fotografa - www.honzamartinec.com

Za pomoc s organizací děkujeme také Great Moments by Jane a Janě Dostálové