pondělí 29. června 2015

Nový člen naší rodiny Peppa Pig, aneb jak to dopadne, když se představa střetne s realitou, a vy navíc konečně koupíte dítěti holinky

Sára se na televizi dívat nebude, proč taky, že jo? Čas se dá trávit užitečněji. To byl můj jasný postoj a předsevzetí. taková ta představa matky prvorodičky, co si myslí, že starat se o dítě zvládne levou zadní a nechápe na co si furt ty mámy na mateřský tak stěžujou. Ovšem jak už to tak bývá i na mě došlo. V roce a půl se nám to nějak vymklo kontrole a zjistili jsme, že dobře zvolená pohádka aktivní Sáru aspoň na chvilku udrží v klidu a na jednom místě. Pro mě velký šok, trochu brzo na to, abych ztratila ideály a změnila názor. Snažila jsem se s tím bojovat a pohádky co nejvíce omezovat. Ale znáte to, odříkaného chleba... i to malý stvoření to tak má, čim víc jsme zakazovali, tím víc se chtěla dívat.
Peppa Pig toho Sáru hodně naučila, to nejdůležitější sdělení je, že v louži se skáče jen s holinkama
Pro mě to ale nebylo nic čím bych se chtěla chlubit. Nechápala jsem maminky takhle malých dětí, které si u mě nechávaly dělat dortíky s motivy nejrůznějších pohádkových postaviček k druhým narozeninám a říkaly, že to je jejich oblíbená... na jazyk se mi okamžitě dralo... jak může mít ve dvou letech oblíbenou postavičku? Vy je necháte koukat na televizi? Proč? To je nedokážete zabavit jinak?
Sára po vzoru své kreslení hrdinky Peppa Pig
Přesně takhle jsem se teď cítila, odsouzená okolím, to já jsem ta špatná matka, co měla velké ideály a nakonec je sama nedodržela. To já si zasloužím ty opovrženíhodné pohledy a poznámky od okolí, které jsem tolikrát chtěla sama někomu uštědřit. Cítila jsem se strašně. Nakonec jsem se rozhodla se svěřit kamarádce, která má stejně starého syna. Po dvou skleničkách vína se mi rozvázal jazyk a velice opatrně s přízvukem prosby (prosím řekni, že to máš stejně), jsem se zeptala. "Péťo, a  necháváš někdy Jonáška dívat se na televizi?"

Testování holinek po vzoru Peppa Pig
Pro dokreslení situace bych ráda podotkla, že jsme seděly na zastávce a čekaly na tramvaj. Pršelo, zastávka byla plná lidí. Péťa taktéž posilněná vínem (to víte nám matkám stačí málo, trochu jsme vyšly ze cviku) trochu teatrálně vyhrkla: "Jistě, u nás Déčko běží od rána do večera" - trochu přeháněla, asi tušila, že přesně tohle potřebuju slyšet. ještě jsem se ale chtěla ujistit, tak se jí tázavě ptám. "Vážně? No Sára se taky kouká, ale bojím se, aby jí to nějak neovlivnilo, aby nechtěla jen sedět u televize a nezajímalo jí nic jinýho." Péťa už byla trochu v ráži a rázně dodala: "no a co, vždyť je to zdravý!" V tu chvíli nám bylo naprosto jasný, že tohle už je trochu moc. Svou typicky maminkovskou debatou jsme strhly pozornost veškerého osazenstva tramvajové zastávky, obě jsme vybuchly smíchy a já si vylila zbytek vína Rose Merlot do bot. Smála se celá zastávka.

Samozřejmě, že obě víme, že koukání dětí na televizi není zdravé a nebudu se vám to tu snažit nijak ospravedlnit a podsunout. S Péťou jsme o tom vedly druhý den naprosto střízlivou a vážnou debatu a došly jsme k tomu, že jsou asi prostě v tom věku, kdy je televize a pohádky začaly zajímat, vydrží je sledovat a soustředit se na ně, a že mohou být v rozumné míře i užitečné. No a já se prostě musela smířit s tím, že ze mě alternativní matka nikdy nebude. A že je někdy lepší být prostě "normální". Stejně se vždycky vrátím ke svému okřídlenému "nic se nemá přehánět".

Pořád jsem odpůrcem toho posadit dítě před televizi na celý den a usnadnit si tím práci. Ale na druhou stranu, někdy je to fakt záchrana. Navíc se nám povedlo Sáru pořád dost tahat ven, a tam si na pohádku ani nevzpomene. Když je ovšem deštivý den a jsme doma, je horší jí zabavit. A pohádka je jednou - ne však jedinou, možností.

Nechtěla si je sundat, i když si vrchem nacákala bláto dovnitř
Tak jsem ustoupila a pustili jsme si domů prasátko Pepinu. Sára si jí strašně rychle oblíbila a nechce pouštět prakticky nic jiného. V záloze máme ještě Timmy Time a Pošťáka Pata, ale nic se nevyrovná Peppině. Ze začátku jsem si říkala, všechno hlavně ne to divný prase, jí se to ale líbilo a nakonec se to začalo líbit i nám. Pepina je z fungující rodiny, má spoustu kamarádů a všichni se k sobě chovají moc hezky. Peppa učí děti jednu nejdůležitější zásadu vůbec - zazní skoro v každém díle, a to že pokud chcete skákat v kaluži bláta, můžete, jen musíte mít holinky. Tenhle styl uvažování je mi hodně blízký, děti mají být podle mě špinavé a užít si co nejvíc legrace. A tak jsme dneska koupily holinky, našly pořádně blátivou louži a otestovali je po vzoru naší kamarádky Pepiny.

Ještě malý dovětek k těm pohádkám, Sáře je pouštíme všechny v angličtině. Ale nemyslete si, není to žádný rozmar ambiciózní matky či výkřik do tmy. Já vám totiž úplně zapomněla říct, že Sára má od narození bilingvní výchovu. Ale o tom tedy zase někdy příště.

Sárinka ve svém křesílku, v poloze ležmo sleduje svou oblíbenou pohádku na dobrou noc
Moc moc prosím, nenechte mě v tom samotnou a podělte se o oblíbené pohádkové postavičky vašich dětí. Jaká to je?

8 komentářů:

  1. Ach jak ji rozumím! :) .. u nás byl taky zlom někdy před druhým rokem .. a taky to začalo Pepinou :) .. jinak u nás se to snažím hodně regulovat a má pohádky jen ráno kdy se oba potřebujeme probrat a Vilík u toho snídá. Většinou zapnu Kouzenou školku a tam je moc hezká pohádka Karlík a Lola, na youtube v češtině není ale pouštíme ve všech jiných jazycích. Jinak klasika na youtube staré dobré Pohádky o mašinkách .. to má ale jen výjmečně když je hodně pozdě večer a je vydivočený a nejde mu se zklidnit :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pravda, pustit pohádku na uklidnění před spaním, to je skvělá metoda, někdy to opravdu jinak nejde, Sára divočí a doslova nám leze po hlavě a na spaní to v žádném případě není, na to nám pomáhají takové anglické písničky o hvězdičce, jsou hodně ukolébavkové a to pak většinou sama řekne, že chce už hají :)

      Vymazat
  2. Musela jsem se u čtení usmívat byla jsem na tom stejně...teď jsem ráda že děti sem tam zaparkuju u pohádky a slyšet je chechtat při pane pojďte si hrát stojí za porušení všech zásad! No a samozdřejmě prasatko Pepa je taky oblíbenec...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jsem na doporučení zkusila Pane pojďte si hrát a mělo to velký úspěch :) děkuji

      Vymazat
  3. Tiez som bola tou matkou, ktora v duchu odsudzovala matky, ktore posadi dieta pred telku a necitaju si s nim radsej knizku... Tiez som si hovorila, ze telka sa u nas nebude zapinat a ze ten nas maly tajfun u nej uz ani nahodou nebude sediet, to iste s pocitacom, ci tabletom... Ale tiez prisiel prelomovy okamih, tot nedavno, zhruba v roku aj pol a uz som tiez ta zla matka, ktora sa nevenuje svojmu dietatu, posadi ho pred telku a radsej vari, uklizi a vesia pradlo... Dlho som sa tomu branila, a teraz sa to uz len snazim v sebe spracovat.... Ked vidim, ze ju to bavi, ze sa u toho smeje, ukazuje co tam vidi a hlavne sa toho kopec nauci, tak si nemyslim, zeby to bolo spatne.... Vsetkeho moc skodi a ona ma toho akurat, dokonca u toho nevydrzi ani dlho sediet, postavi sa, zatancuje si, ide sa pohrabat medzi hracky, knihy... Takze som moc rada za tento clanok, pomohol mi posunut to moje vnutorne spracovavnie zas o kusok dalej...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale, dá to zabrat, že? To smíření je nejtěžší, ale možná, kdybychom na sebe samotné neměly takové vysoké nároky, nebylo by to pro nás potom tak těžké, když z nich musíme ustoupit. Sára teď u některých pohádek i zpívá a tancuje a napodobuje co dělají, tleská a opakuje, mám z ní v tomhle ohledu opravdu radost a je pravda, že teď v tom vedru se jí pohádkou snažím udržet doma ráno já, abychom se aspoň nasnídali, než půjdeme ven, protože hned po probuzení vysí na klice od dveří a řve pápá, chci pá pá a obouvá si boty :) nakonec jsem ještě ráda, že jí tu pohádku můžu pustit :)

      Vymazat
  4. Rozumím a chápu. Myslím, že každá dobrá matka měla toto předsevzetí a každá dobrá matka ho jednou porušila. Televize a jiná technika jsou prostě součástí dnešní doby, takže si je domů taky pouštíme. Většinou jednou denně, někdy Déčko, někdy staré zpívánky na Youtube, jindy Timmyho... Prostě to tak je. Ulehčilo nám to třeba cestování autem, které by jinak bylo utrpením pro všechny. A bohužel teď máme období (dcera má 21 měsíců), že pořádně a bez řevu vyčistím zuby jen u pohádky :( No tak co, děti se tak často mění...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za tak milý a povzbudivý příspěvek, je to pravda, ony se tak často mění a co je bavilo a nemohly bez toho být je za měsíc úplně jinak. Člověk si z toho asi nesmí dělat takovou hlavu a hlavně z toho dělat nějaké závěry. V autě je to naprosto super, máme držák na iPad přidělaný na okně a hned se řídí líp, když je v autě klid.

      Vymazat