sobota 20. června 2015

Tatínkova holčička

Tenhle článek nosím v hlavě už hodně dlouho, ale myslím, že není lepší příležitosti k napsání, než blížící se den otců. Takže muži můj milovaný, tohle je můj dárek pro tebe, toho nejlepšího tátu pro naší dceru, jakého jsem si mohla kdy přát.
Pamatuju si to jako by to bylo včera, seděli jsme v autě a jeli z další kontroly v podolské porodnici. I na tomhle ultrazvuku nám paní doktorka potvrdila, že budeme mít dceru. "Ano, je to holka a ve vašem případě za to dám klidně ruku do ohně," odpověděla manželovi, který pořád zkoušel, zda se to náhodou nezměnilo a nebude to přeci jen kluk. I já asi víc toužila po klukovi, samozřejmě jsem to nepřiznala a chtěla jsem jen, aby bylo naše miminko zdravé, ale v hloubi duše jsem chtěla splnit Kubovi jeho přání a dát mu syna, kluka, bikera...

Viděla jsem tu jeho zadumanost, když jsme jeli domů, a tak jsem sebrala všechnu odvahu a zeptala se ho, jestli je zklamaný, že budeme mít holku. Jeho odpověď mě úplně dostala. "Nejsem zklamaný, jen nevím jestli to zvládnu, mít dceru." Cože? Jak jako zvládnu? "Pro chlapa je to o tolik těžší," snažil se mi vysvětlit. Moc jsem to nechápala, ale jak mluvil dál, nakonec to začalo dávat smysl.

Kluk je samostatnější a dokáže se o sebe spíš postarat sám, zato holka je pro tátu křehká bytost, o kterou se už navždycky bude starat a bude o ní mít strach. Ne, že o syna by se nestaral, ale tatínkova holčička je prostě tatínkova holčička. Sára byla ještě v břiše a on už řešil, že to nezvládne, až si domů přivede prvního kluka. Měl strach, protože věděl, že v životě na ní čeká spousta nástrah a nebezpečí a on jí bude vždycky chtít usnadnit cestu a stát při ní. Chtěla jsem teď napsat, že jsem se před těma 2 lety v tom autě málem rozbrečela dojetím, ale mám takový pocit, že jsem se tam opravdu rozbrečela.

Když si sáhnu do svědomí, vím, že jsem chtěla asi víc kluka, ale chtěla jsem ho pro Kubu, teď vím, že holku bych za nic na světě nevyměnila, a že to byl ten nejhezčí dárek, který jsem tomu svýmu drsňákovi mohla dát. Nakonec to byl on, kdo uronil první slzu, když se Sárinka narodila.

Už skoro dva roky je jí výborným tátou a skláním mu velkou poklonu, mít doma tři holky není snadný, i když ta jedna je čtyřnohá. Všechny na něm visíme a vyžadujeme si jeho pozornost. Všechny toužíme po jeho obětí, polibcích a pochopení, které pro nás má.

Všechny tři tě moc milujeme a děkujeme, že jsi tak dobrým manželem, páníčkem a tátou.

Krásný den otců všem tatínkům, včetně toho mého, který to se mnou také neměl a stále nemá moc lehké, i já jsem tatínkova holčička a občas na to hřeším.

A co vy, budete v neděli slavit Den otců? Se svým tatínkem nebo s tatínkem svých dětí? Co máte v plánu a co si vlastně o tomhle svátku myslíte?

Za mě ještě pár fotek z rodinného alba:

2 komentáře:

  1. Nádhernej článek... :) Terka

    OdpovědětVymazat
  2. Krásně napsané a stoprocentně pravdivé. Máme to doma totiž úplně stejně :)

    OdpovědětVymazat