pondělí 6. července 2015

Když vám kouká sláma z bot, aneb léto s vůní venkova

Jsem holka z vesnice a nebojím se o tom mluvit. Myslím, že dnes je to naopak zase v módě, to že jsem jsem vyrostla mezi slepicema, viděla jsem čerstvě narozené tele a umím podojit kozu, zní pro mnohé jako pohádka. Označení "vesnická holka" s sebou do "pražské kavárny" přináší jistý punc kvality. Je pravda, že jsem zažila klasický český venkov, žádnou farmu, ale normální hospodářství, kde platilo jen jedno pravidlo. Nejdřív jí zvířata, až potom hospodář. Takže možná to, že jsem z malé malebné vesničky ve Středních Čechách, zní dostatečně dost cool, ale lehký dětství to teda rozhodně nebylo.

Ahoj, léto!
I když to se mnou byl určitě někdy boj... puberta je svině (omlouvám se za ten výraz, ale líp to napsat neumím), venkov a trpělivý rodiče mě naučili, že nic není v životě zadarmo, že bez práce nejsou koláče a když něco opravdu chceš, tak si za tím musíš jít. Občas to byli právě oni, kteří mi do cesty kladli překážky. Moc dobře ale věděli, že jsem paličatá právě po nich, takže to že o mě mají strach, mě nezastaví. I tady platí, že co tě nezabije, to tě posílí.

Borůvky lesní
Kromě lásky k dobře odvedené práci jsem si v sobě odnesla i lásku ke zvířatům a k vlastnímu kusu země. Fascinuje mě ta možnost vypěstovat si vlastní ovoce či zeleninu. Něco, co bylo v dětství tak přirozené a automatické a já s faktem, že jsem teď taky máma cítím čím dál tím větší potřebu, něco takového dopřát i své dceři.

To, že chceme vlastní bydlení se zahrádkou bylo v našem manželství win-win, jen jsem nečekala, že to přijde tak rychle. Rozhodnutí v nás zrálo delší dobu, a s příchodem Sárinky nabralo na otáčkách. Když vidíme, jak dobře jí venku je, a jak moc je tam šťastná, rozhodli jsme se, že je na čase opustit komfortní zónu bytu a pustit se do dobrodružství jménem vlastní dům.

Borůvky zahradní
Ideály se potkávají s realitou a tak hledáme, počítáme, přemýšlíme... a asi tomu ještě dáme nějaký čas. Tohle je rozhodnutí, které víme, že chceme udělat, ale taky víme, že ho nechceme uspěchat a unáhlit se. Ve hře je spousta možností a my musíme najít pro nás tu pravou. Člověk má nějaké sny a touhy, ale taky má nějaké kapacitní limity a tak je potřeba k tomu přistupovat s rozumem - samotnou mě to teď rozesmálo - píše holka, která do všeho šla vždycky po hlavě a se srdcem na dlani. Asi jsem už vážně dospěla. Protože jsem si uvědomila, že ono není vlastně kam spěchat, zvlášť, když se máte kam vracet.
Sára pomáhá babičce na zahrádce
A tak letošní prázdniny trávíme se Sárinkou v mém "rodném" - nastěhovali jsme se, když mi bylo 5 let - domě. Po drobných úpravách - rozuměj kompletní rekonstrukci - je z mého dětského pokoje obyvatelná místnost a z nás jsou opravdoví Pražáci, kteří si v pátek sbalí tašku, naloží auto a odjíždějí na venkov. Naštěstí pro mě, ale i s vnitřním klidem a vědomím, že se vracím domů, a že to dělám pro svou dceru.
V průběhu rekonstrukce, v tuhle chvíli už má Kuba to nejtěžší za sebou, podlaha je zbroušená
Finišujeme, postel a je to! 
Sára, největší pomocník
Ahoj, mámo, já tu makám, víš?
Výhled z našeho okna, vesnička Slavošov s celkem 56 popisnými čísly

2 komentáře:

  1. Krásné místo, strašně se mi líbí ta dřevěná podlaha, hmmm....

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý den,

    píšu vám z tiskárny Reptisk.cz a mám pro vás zajímavou nabídku :-) Moc se mi líbí váš web a chtěl jsem vám navrhnout určitý typ spolupráce, ale bohužel na vás nemůžu nikde najít e-mail.
    Kdybyste byla zvědavá, o co jde, ozvěte se mi, prosím, na janik@reptisk.cz

    OdpovědětVymazat