neděle 4. října 2015

Bilingvní výchova v praxi, aneb máma go

Dnešní rodiče umí být opravdu přehnaně ambiciózní, co se týče výhovy svých dětí. I my s Kubou máme určitě pár takových ideálů v hlavě, naštěstí vždycky dokážeme jeden druhého usměrnit. Postavit se nohama na zem a uznat, že je zbytečné do něčeho tlačit vlastní dítě, ať se sama rozhodne. A co ta naše angličtina? Museli jsme to našemu okolí dobře vysvětlit, to byl základ.


Ano, od narození na Sáru Kuba nepromluvil jinak, než anglicky. Občas se na nás lidé na ulici nebo v obchodě dívají dost nechápavě. Zvlášť když Kuba rodilou češtinou mluví se mnou, a pak plynulou angličtinou okřikne Sárinku. Ale ono to vážně začíná fungovat a přinášet své výsledky. A tak jsem se rozhodla sepsat pár informací, o tom, proč jsme do toho šli, jak to funguje, a pro koho z nás je to vlastně nejtěžší.

Hned na úvod musím uvést, že to neděláme proto,  že bychom chtěli Sáru něco učit, aby byla v něčem nejlepší. Neplníme si tím žádné svoje sny. Spíš naopak, chtěli jsme ji usnadnit život. Ta myšlenka se narodila ještě dřív než Sárinka. Když jsme u kamarádů čechů žijících ve Státech viděli, jak děti snadno přijmou další jazyk, začali jsme o tom vážně uvažovat a zjišťovat si víc informací.

Musím přiznat, že i když to bylo naše společné rozhodnutí, větší podíl a vlastně i tíhu nese Kuba. Pro nás byla jasnou volbou metoda OPOL - one person = one language, což znamená, že každý mluví jedním jazykem (i když většinou to jsou rodilí mluvčí) a dítě pak začne rozlišovat tatínštinu a maminštinu. Je důležité tohle dodržovat opravdu poctivě, stejně jako Kuba by na Sáru neměl nikdy mluvit česky, já bych na ni zase neměla mluvit anglicky a neměla bych používat anglická slovíčka. V hlavičce by se jim to mělo poskládat natolik, aby pak jednotlivým lidem dokázali odpovídat tím daným jazykem. A pokud se vše povede jak má, a vy budete důslední, bude mít vaše dítě dva mateřské jazyky, v kterých se nejen domluví, ale dokaže v nich i přemýšlet.

Kuba možná ani na začátku netušil, jak moc těžké to bude a kolikrát to bude chtít vzdát. Sám mi říkal, že si připadá jako blázen, když na malé miminko mluví anglicky. Ale vydžel, a já vám po dvou letech můžu zprostředkovat naši prozatimní osobní zkušenost s bilingvní výchovou.

Někdy lehce po jednom roce jsme si začali všímat, že Sára rozumí v obou jazycích. To bylo to období, kdy jsme jí něco řekli, a ona to fakt udělala. Za prvné jsme oba byli v šoku, že chápe co po ní chceme, za druhé, že to fakt udělá. Pak nám došlo, že to udělá, ať jí to řeknu já česky, nebo Kuba anglicky. To nás trochu nakoplo dál. Když pak Sáru začaly zajímat pohádky a televize, řekli jsme si, že toho využijeme a posílíme minoritní jazyk. Přeci jen, čeština je všude a angličtinou mluví jen tatínek. Takže od té doby u nás doma mluví anglicky i Prasátko Peppa. Poznámka pod čarou - přiznávám, že jsem se za posledního půl roku naučila dost nových anglických slovíček.

Teď ve dvou letech, Sára používá víc anglických slov než českých, perfektně rozumí nám oběma, jen ještě nedokáže jednotlivé jazyky odlišit natolik, aby je sama používala odděleně. A tak vznikají věty jako: "máma go," "tatí fíz ňami" (rozuměj please) Přirozeně si vybírá jednodušší slova z obou...  když jí ukážu rybu a řeknu to je rybička, raději zopakuje po Kubovi a řekne "fish." Pevně věříme, že tohle se časem utříbí a její slovní zásoba se bude rozšiřovat. Spousta lidí se zkušeností s bilingvní výchovou nás upozorňovala na to, že musíme být trěliví a připravit se na to, že to se začátky mluvení může trvat déle. Ale tak je to celkem logické, ona si musí v hlavě poskládat jazyky dva a její vrstevníci jen jeden. Přesto vidím mezi dětmi Sárinčina věku takový výrazný rozdíl v mluvení a myslím, že je to tak individuální u každého dítěte, že si s tím zatím nelámu hlavu. Mírné zpoždění ve slovní zásobě a skládání vět pozoruji, ale s tím jsme vlastně počítali.

A proč jsme do toho šli? Napadlo nas, že pokud to takhle skvěle funguje u bilingvních párů nebo u rodin žijících v zahraničí, byla by škoda nedat našemu dítěti jeden jazyk zadarmo. Pamatuju si, že mě vlastně až trochu zamrzelo, že jsem oba Češi a žijeme v Čechách. Pokud se narodí miminko Češce a Angličanovi, dítě bude dost pravděpodobně zvládat oba jazyky. Stejnou výhodu mají děti našich kamarádů, žijí v San Franciscu, obklopeni anglicky mluvící populací se styku s angličtinou nevyhnou. Naopak mohli by mít problém s tím, aby se nemuseli jednou učit jazyk svých rodičů, češtinu. A tak se u nich doma mluví pouze česky, této metodě se říká "minoritní jazyk doma." Celá bilingvní výchova je založená na tom, že nikoho neučíte, nevysvětlujete, že se jedná o jiný jazyk. Jen mluvíte.

Při finálním rozhodování nám hodně pomohla stránka: www.bilingvni-vychova.com kde se dočtete více o pravidlech, která je potřeba při bilingvní výchově dodržovat, aby v tom nevznikl jazykový guláš.

Tak co si o tom myslíte? Jsme blázni, že jsme do toho šli? Máme šanci mít bilingvní dítě, i když jsme oba Češi?

9 komentářů:

  1. Jsem moc rada, ze se Kuba drzi :))) drzim mu dal palce. Bara

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Baru, děkujeme moc za podporu. Snad to půjde i dál a vydržíme.

      Vymazat
  2. Ahoj, drzim palce, abyste vydrzeli, zvlast az zacne holcicka chodit do skolky/skoly ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, moc děkujeme. Toho se trochu bojíme, školičku zatím chodí jen maličko, hrát si s dětmi. Ale bojím se spíš školy, tohle budeme muset hodně pořešit, aby se na hodinách angličtiny nenudila. A aby se v ní mohla více rozvíjet.

      Vymazat
    2. Ahoj,velmi zaujimavy clanok,bilingvalna vychova je skvela,my sme sa vsak do toho nepustili,nakolko ani ja ani muz neovladame cudzi jazyk natolko,aby sme ho vedeli bez problemov pouzivat denne. Muzova sesternica ma ale muza Nemca a vsetky tri deti odmalicka plynule hovoria slovensky aj nemecky. Teda najskor tatinkovcinou (nemcinou) a maminkovcinou (slovencinou) Ten muz ale slovensky vie len minimalne,pracuje v Rakusku,kde komunikuje v NJ a AJ doma so zenou a detmi v NJ.Decka su uz vacsie a pre tatina su to skveli prekladatelia v styku s babickami,rodinou a znamymi,co nevedia nemecky alebo anglicky. Chcela som vsak k veci povedat,ze nastup do skoly a volbu cudzieho jazyka vyriesili tak,ze deti chodia v skole na anglictinu a ked sa bude neskor pridavat dalsi jazyk tak opat zvolia nejaky cudzi,a sice francuzstinu,rustinu alebo nieco,co bude skola ponukat. Podla sesternice decka ovladaju emcinu tak,ze ak budu chciet,urobia neskor statnicu aj mimo povinnej skolskej dochadzky a ta vyuka v skole by im aj tak nic nove nedala. A cvicia sa v nej stale,otec im inak nerozumie a odkedy uz su vacsie a chapu ze su to dva rozne jazyky hovoria tak aj s mamou a slovencinu pouzivaju v styku s okolim,doma nemecky

      Vymazat
  3. Ahoj, děkuju za článek! přesně takhle to praktikuje i moje ségra s jejím manželem... u nás bohužel nikdo tak jazykově zdatný není :( Ale chci, aby kluk uměl anglicky, protože v dnešním světě je to v podstatě nutnost. Chci ho dát aspoň do školky, kde se angličtina učí, nejblíž mám www.centralpreschool.cz, jejichž stránky vypadají profesionálně, ale ta cena je krapet vyšší, než bych si přála, nicméně ve srovnání s podobně zaměřenými školkami to vychází tak nějak normálně. Ale stejně bych nejdřív ráda slyšela nějaké reference, než tam kluka dám - podělí se někdo, prosím?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A jak je starý? Dala bych pozor na to, jestli je angličtinu učí, nebo jestli na ně někdo (ideálně rodilý mluvčí - když už za to platíte) "jen" mluví - to je podle mě ta lepší varianta.

      Vymazat
  4. Dobrý den, jsem moc ráda, že jsem narazila na tento článek. :) S přítelem máme naprosto stejné názory a plány jako vy. Oba dva chceme zkusit metodu bilingvní výchovy našich budoucích dětí. Též po našem pobytu v USA jsme usoudili to samé, vidíme v tom obrovské usnadnění a výhody. Ale doufám, že budeme tak trpěliví jako vy. :) :) Do 14 dnů jedeme zpět do USA nastoupit do každodenní jazykové školy, abychom byli schopni mluvit na děti opravdu perfektní angličtinou. Nějaký čas/roky tam asi pobudem. Později se určitě budeme vracet i s dětmi, takže to bereme i z té stránky, aby pořád nemuseli jezdit do země, kde nikomu nerozumí, jen nám. Jsem moc ráda, že tuto metodu lidé začínají používat čím dál víc. A také že lidé jako vy nám poskytují informace a zkušenosti. ( PS. dokonce máte Sárinku, jméno plánujeme také stejné, ale psát se bude spíš Sarah. Přítel nemá české příjmení, ale čech bohužel je. :D :) Děkujeme za tento článek, přesvědčili jste nás o tom, že je to asi opravdu reálné, ikdyž jsme oba dva češi. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám velkou radost, že je nás takových víc, kteří přemýšlíme podobně, je fajn vědět, že v tom člověk není sám. A že se dočista nezbláznil :) jestli budete žít v Americe, tak bych ale doporučovala mluvit oba na děti česky, protože s angličtinou se setkají úplně všude, nebo minimálně jeden tak a druhý jinak. Ono je někdy věda vybrat i tu správnou metodu. Stejně bude vždycky jeden jazyk utlačovanější a ten se bude muset podporovat. Zatím na to moc nemyslím, ale bojím se, jak to bude až půjde do školy.

      Vymazat