čtvrtek 31. prosince 2015

Můj rok s Bepanthenem

To, že jsem ambasadorkou Bepanthenu, pravidelným čtenářům opakovat jistě nemusím, s Bepanthenem to spolu táhneme již třetím rokem, to díky Bepanthenu vznikl tenhle blog a z vystrašené těhotné prvorodičky se stala máma se spoustou vlastních zkušeností.


Vy, co mě znáte osobně, víte, že bývám často dost drzá a nebojím se moc lidem říkat, co mají dělat. Těm, co jsou na blogu prvně, to tedy říkám na rovinu: "Jsem hrdou ambasadorkou Bepanthenu, vím o něm všechno a nebojím se odpovídat na vaše všetečné dotazy." Ať už ohledně produktů, péče o dětskou pokožku, opruzenin, nebo mého vlastního těhotenství, porodu, či mateřství. Klidně se ptejte. Na cokoliv, moc ráda pomůžu, poradím a  podělím se o své zážitky. Jsem máma, miluju svou holčičku, ale kvůli tomu, jsem nepřestala žít svůj vlastní život.


Sárince jsou právě 2 roky a 4 měsíce. Je to naše první dítě. Maminkám s více dětmi toho asi moc neporadím, ale představuji si sebe před třemi lety, kdy jsem touhle dobou zjistila, že jsem dost pravděpodobně těhotná. Kromě toho, že jsem měla velkou radost, jsem měla taky dost strach. Z okolí jsem byla jedna z prvních, takže jsem se pustila vyloženě na cestu do neznámých vod. Za každou osobní zkušenost někoho jiného, jsem byla moc ráda. Když jsem si přečetla, že nejsem jediná, kdo prozvracel první 3 měsíce a následující 2 mu bylo pořád zle, dodávalo mi to pocit, že v tom nejsem sama, a že to musím zvládnout. Vím, že osobní zkušenost nic nenahradí, ale i tak bych vám ráda řekla, že jsem tu pro vás, pokud o to budete stát. Určitě nejsem nejlepší máma na světě, ale věřím, že jsem tou nejlepší mámou pro svou holčičku, jakou můžu být.

Jaký byl náš rok 2015 po boku Bepanthenu?

Parádní, plný skvělých aktivit a poznávání nových lidí. V červnu na Bepanthen pikniku - babyshower pro těhotné maminky, jsem se osobně seznámila se dvěma úžasnými mamkami a blogerkami - Terkou Madame Coquette a Katkou Mama Live. Obě byly tou dobou těhotné a čekaly druhé miminko, pro mě se tak staly jejich blogy velkým informačním zdrojem. Přeci jen, nechci, aby Sárinka byla jedináček a tak mě zajímá vše kolem toho, jaké to je být mámou podruhé.

V září proběhlo Bepanthen setkání s blogerkami a jejich dětmi a já poznala další skvělé mámy a stala se pravidelnou čtenářkou blogu Kusanec baby blog, Veru Harnol a My Home Style. Holky, odvádíte skvělou práci a já moc děkuji za inspiraci, kterou si z vašich blogů často odnáším.

Kromě těchto dvou velkých akcí jsem měla jako ambasadorka možnost účastnit se spousty produktových školení a uvedení nových produktů, rok 2015 přinesl hned dva nové produkty: kosmetický přípravek Bepanthen Extra Mast pro citlivou pokožku miminek zejména do 12 měsíců věku a zdravotnický prostředek Bepanthen Sensiderm proti projevům ekzému.


A co pro Vás chystáme na rok 2016?

Není toho zrovna málo, ale prozrazovat zatím moc nemůžu. Naznačím jen, že koncem roku se točila speciální videa k miniseriálu Máma vs. těhulka a už brzo se dozvíte víc. Slibuji také, že vám spolu s druhou ambasadorkou Pájou - Betty&Co. budeme zprostředkovávat ty nejnovější informace ze společných školení a vlastní zkušenosti z našich životů.


Jestli nechcete, aby vám něco uteklo, doporučuji pravidelně sledovat můj blog, Bepanthen Facebook stránku nebo Instagram.

A ještě jednou tedy připomínám, klidně se ptejte, na cokoliv vás bude zajímat.

Vaše Lelí

středa 30. prosince 2015

Rekapitulace 2015 – kdo jsem já a kdo jsi ty?

Klasika. Před koncem roku jsem si říkala, že nejvhodnějším článkem bude rekapitulace uplynulých 12 měsíců, takové shrnutí toho, co jsme prožili, kam jsme se posunuli. Co všechno se Sárinka už naučila, co z našich plánů se naplnilo, a co jsme naopak vzdali. Snažila jsem se nějak začít a poprvé mi to vůbec nešlo. Většinou si sednu a rovnou píšu, ale teď jsem dokonce prošla i starší články, abych se podívala, co jsem psala loni, co předloni… nechci se přeci opakovat. A co jsme vlastně ten minulý rok dělali? Nakonec jsem si hodinu prohlížela fotky a nemohla věřit tomu, jak byla Sára malinká a baculatá a roztomilá…. Vždyť to říkám - Klasika.
Zkuste se dívat dětskýma očima
Takže jsem se rozhodla, že nemá moc cenu zabývat se tím, co bylo. Myslím, že jsme měli krásný rok, byl plný nových výzev a příležitostí, důležitých rozhodnutí a já si teď víc než kdy předtím uvědomuji, že žít chci hlavně přítomností. Teď a tady.
Dívám se na Sáru, jak si hraje, dokáže se radovat z maličkostí a jak je šťastná. Nedávno jsem četla skvělý článek od Michelle Loosekot z blogu Růžová Panda o tom, jak by bylo fajn, promluvit si se svým šestiletým já, a dala jsem na její doporučení ohledně knížky „Jak přežít v kostce.“ Tou jsme obdarovali většinu rodiny a pořídili si ji i domů. Pokud neznáte, určitě si ji sežeňte. V knihkupectví už jsem nebyla ani nepamatuju, takže nevím, zda je volně k dostání, každopádně já ji objednávala na mém oblíbeném Martinus.cz a tam je i po mém náletu ještě stále skladem.

Jde o populárně naučnou příručku pro dospělé, kteří dle autorů - odborníci z mateřské školy, řeší běžné situace naprosto neadekvátním způsobem, když kvůli svým starostem ztratili smysl pro legraci.
A jak je na tom můj život v kostce?
Mám krásnou rodinu – manžela, dceru Sáru (2 roky), nejúžasnější Amélku (fenka bulteriéra 5 let), skvělou práci - ano od září jsem oficiálně zpět na part time a sladké podnikání s Lelí´s Cupcakes. Nejsem super máma – spoustu toho nezvládám a neumím, ledacos mě zaskočí.
Nemám už tak bujnou fantazii, jako dřív a asi už se opravdu na svět nedokážu koukat tak bezstarostně, jako odborníci z mateřské školy, ale díky Sáře a její chuti do života mám z toho svého daleko větší radost. A zase mám ten nejvíc nejúžasnější pocit, že stát se může cokoliv.
Hurá tedy do roku 2016, s tím, že navzdory našemu očekávání, může být víc nepředvídatelný, než bychom si uměli představit. Už teď se těším, co všechno nám přinese, plány máme velké, ale kdo ví, jak to všechno bude. Ale to je na tom přeci to nejkrásnější.
Ať je Váš rok plný pocitu, že jste šťastni.
Na zdraví.
Vaše Lelí

neděle 27. prosince 2015

Život není černobílý, můžeš tlačit, přetahovat a někdy i zlomit pastelku, stává se to


Ne, nedostala jsem je od Ježíška, i když jsem si na ně taky musela chvilku počkat, doma je už nějaký ten pátek mám. Hledala jsem totiž ty pravé, ty, které budou přesně pro mě. Našla jsem je, listovala jimi, prohlížela si je, kochala se a představovala si, jak budu malovat a všechny moje chmury a stres se rozplynou. Naivita.

Realita? Doma jsem je měla přes měsíc a pokaždé, když jsem se na ně podívala, sevřel se mi žaludek napětím, že jsem si zase nestihla koupit pastelky. Po měsíci mě vysvobodila mamka, když donesla 72 dílnou sadu pastelek od Koh-i-noor, ještě jednou velké díky, mami. Tak teď mám všechno, už mi nic nebrání. A přesto, scénář se opakoval, kouknu na antistresové omalovánky (a pastelky) a okamžitě mám stres z toho, že jsem si zase nenašla čas na to, bojovat se svým stresem a vybarvovat si.


A pak to nějak přišlo samo, prostě jsem začala a dozvěděla se o sobě spoustu zajímavých věcí. Většinu jsem si spíš tedy potvrdila, než se dozvěděla, vím o nich. Jen si je moc nepřipouštím a snažím se nalhávat sama sobě, že to tak není:

Strašně na to tlačím.

Někdy se tak moc snažím, aby mi to ladilo, až to překombinuju.

Přetahuju.

Nemám trpělivost.

Chci všechno hned.


Zatím je s sebou všude převážím  a věřím, že se zvládnu změnit. Že trénováním se dokážu posunout a trochu se uvolnit, vydechnout, povolit a prostě jen vybarvovat, nepřemýšlet a relaxovat. Pořád platí, že je zbožňuju, moc se mi líbí a mám odhodlání to zvládnout - jo jsem tvrdohlavá. A moje doporučení... pokud nechcete, aby vyplavaly některé vaše ne zas tak povedené stránky, vůbec se do to ho nepouštějte. Není to tak snadné, jak by se to mohlo zdát. Bohužel.

Dnes jsem koukla na Sárinku, jak vybarvuje omalovánky Peppa Pig voskovkama, z Pepiny udělala zeleno-růžový flek, zlomila dvě pastelky a pomalovala ubrus... přesto.. a nebo možná právě proto všechno, byla se svým výtvorem náramně spokojená. Ani nevíte, jak jsem jí to záviděla.


Bude to se mnou asi běh na delší trať.

Taky jste neodolali a pořídili si je? Jak vám to zatím jde? Určitě mi napište, budu moc ráda.

Vaše Lelí

pondělí 21. prosince 2015

Vyhrajte knížku Veselá ZOO, nebo byste raději do opravdové ZOO?

Pod stromeček už to asi nestihneme, tak pojďme si říct, že vám chci prostě udělat radost jen tak. Stejně, jako jí mě udělalo nakladatelství Svojta&Co s knížkou Veselá ZOO. A pokud toužíte po tom, jít do opravdické ZOO, stihnout to ještě do konce roku a mít vstup zadarmo, čtěte pozorně dál.



Ano, knížku můžete u mě na blogu vyhrát právě teď a pokyny najdete na konci článu, a abyste nevyhrávali zajíce v pytli, mám pro vás i recenzi. Knížku máme doma již přes měsíc (tedy tu naší, protože jsem dostala dvě, jednu pro Sárinku a jednu pro vás) a tak mohu posoudit, jak moc oblíbenou se stala, a co na ní dvouletou Sáru nejvíce zaujalo.

Knížka Veselá ZOO je ta z těh oblíbenějších, což v překadu znamená, že si jí zhruba jednou týdně bere s sebou do postýlky - a teď nemyslím na čtení před spaním, to už máme tou dobou za sebou. Musím jí postavit a opřít o zábrany postele a knížka dohlíží na to, jak Sárinka usíná. Ráno je to tedy první věc, kterou spatří, a s kterou si může znovu hrát.

Kromě toho, že se díky reáným zvukům zvířátek ze ZOO naučila znát úplně nová zvířátka a napodobovat jejich zvuky, jí strašně baví hledání a vyjmenovávání dalších zvířátek, která se v Zoo schovávají. Najde i ty nejmenší, mezi oblíbence se rychle zařadil pavouk nebo mravenec. Ale poklonu autorům musím složit předevších za rafinované umístění tajných očíček, na třech obrázcích ze tmy vykukují jen oči. Sárinka si jich okamžitě všimla a ptala se, co to je. Nutno podotknout, že její nejoblíbenější hrou je právě hra na schovávanou a vybafnutí na kohokoliv. Takže když jsem jí řekla, že je tam někdo schovanej, začala mu okamžitě říkat "baf", vždycky ztiší hlas a šeptá "do to jeee?" a pak zakříčí:  "baaaf!!! mamí baf!"


Osobně nemám moc ráda "interaktivní" hračky, které na děti mluví a po stisknutí tlačítka vydávají různé zvuky, myslím, že to děti spíš brzdí, než by to rozvíjelo jejich představivost, ale takhle knížka mě na vzdory tlačítkům jednoznačně přesvědčila. Sára si s ní užije tolik legrace, naučili jsme jí k jednotlivým zvukům zvířátek a jejich obrázkům navíc každé zvířátko ještě předvést, takže když slon troubí na chobot, Sárinka se chytbe za nos a dělá slona. Přála bych vám vidět, když dělá opičku, začně se drbat na hlavě a poskakovat po bytě. Moc se mi také líbí ilustace, takže za mě rozhodně doporučuji a říkám, že za to stojí. Pokud jí nevyhrajete, i tak doporučiji pořídit. Kupit jí můžete přímo na stránkách nakladatelství Svojtka&Co.


Kdybyste zatoužili jít ještě do konce roku do Pražské ZOO, určitě mi dejte vědět, nabízím k bezplatnému zapůjčení naší rodinnou permanentku, na které je přes veškerou naši snahu chodit pravidelně, ještě spousta nevyužitých vstupů. Budu moc ráda, pokud si o ní napíšete a pokud bude zájemců víc, zvládnete se prostřídat. Čím víc, tím líp.




Krásný předvánoční čas a držím palce v soutěži o knížku.

Giveaway o knížku Veselá ZOO


A teď už konečně k té slibované soutěži, stačí jen do komentáře pod tento článek připsat, jaká je momentálně nejoblíbenější knížka vašich dětí, ideálně i s jejich věkem, abych věděla pro jak velké děti je vhodná a mohla se také inspirovat. Čas vám nechám až do konce prosince a výherce se Sárinkou vylosujeme a oznámíme v pondělí 4. 1. 2016

Hodně štěstí a více času na čtení pro všechny!

Vaše Lelí