sobota 23. ledna 2016

Poletí SuperSára někdy do Vesmíru?

S Raketou možná ano. Pamatujete si ještě čím jste chtěli být, když jste byli malí? Třeba já chtěla být herečkou, předvádět se, hrát si, bavit se, a to, že by byla práce? Parádní. Pak jednou mamka řekla, že už má hlad jako herec, a mě došlo, že být hercem asi nebude zas taková výhra. Přehodnotila jsem své dětské sny a rozhodla se, že budu milionářkou, to určitě už nikdy hlad mít nebudu.
Přišla nám pošta, co tam asi bude? 
Co když je to pozvánka do Vesmíru?
Čím asi bude chtít být Sára? A čím jednou doopravdy bude? Přála bych si, aby z ní byla chytrá holka, ne nutně vzdělaná, ale chytrá. S očima otevřenýma dokořan, hlavou v oblacích a myšlenkami, které změní svět, nebo aspoň to, jak ho vnímáme.
Jsem RAKETA!
Děti se učí nápodobou, a tak jsem ve snaze vychovat naši dceru dobře, sama zase začala víc číst. Myslím, že čtení rozšiřuje obzory, stejně jako třeba cestování. Knížky samozřejmě kupuju už i Sárince, a kromě spousty dětský titulů mě zaujal i tak trochu jiný dětský časopis z nakladatelství Labyrint. Tak dlouho jsem kolem něj chodila, až si ke mě našel cestu. Raketa je časopis pro děti chytrých rodičů. Nedávno oslavila první rok, vychází 4x ročně a každé číslo je tématické. To páté, které vidíte na fotkách je věnované Vesmíru. Časopis je primárně pro děti ve věku 5-10let.


Nebojte, nejsem přehnaně ambiciózní, a nezačnu Sáru ve dvou letech učit číst, abych jí ho mohla kupovat. Chtěla jsem vám jen říct, že pokud máte starší děti, ten časopis je nádherný. Dokonce v něm nejsou ani žádné reklamy. Prolistovala jsem ho se zatajeným dechem a přála si, aby se za pár let líbil i Sárince. Po přečtení už jsem si byla jistá, že bude. Raketa je opravdu trefný název, ta opravdová vás dostane do Vesmíru, ta tištěná vám ukáže, že stačí zapojit fantazii a můžete letět kamkoliv.

Ručně psané dopisy se už jen tak nevidí.

PS: Teď jsem zjistila, že Labyrint vydal i dvě knížky, o kterých jsem toho už taky hodně slyšela Zuza v zahradách a Ptáček a lev. Nemáte je někdo doma, můžete doporučit? Přemýšlím, že je přidám do naší knižní sbírky. A co Raketa, znáte? Nebo o ní ode mě slyšíte prvně?

neděle 17. ledna 2016

Z návštěvy za zrcadlem, aneb když od kadeřníka odcházíte víc "candy"

O tomhle zážitku vám prostě musím napsat. Návštěva kadeřníka pro mnohé není nic neobvyklého, ale pro mě bylo páteční odpoledne magické. Dostat se pod ruce Michala Zapoměla je samo o sobě jako malý zázrak, přidejte k tomu proměnu jako z říše za zrcadlem a pocit výjimečnosti je na světě.


Odrosty jako blázen, vlasy ničené každodenním nošením culíku a touha po změně, s tím a s velkou dávkou respektu, jsem vcházela do salónu Michala Zapoměla. Po úvodní konzultaci následovaly dvě hodiny plné báječné péče a několika překvapení.

Michal byl první kdo mi řekl naprosto jednoduchou a tak logickou věc. "Udělejte z toho přednost." Od narození mám "lízanec" na čele, vlasy mi rostou z čela a tvoří vlnu. Nesnáším ji. Řekla jsem to vždy všem kadeřníkům a každý přišel s možností, jak se jí zbavit, ofina... patka, žehlení... nic nefungovalo, a pokud to šlo, byla na mě úprava moc složitá a tak jsem vždy skončila opět u ulíznutého culíku.



"Moje drahá, naopak, ještě více to zdůrazníme a uděláme z toho vaši odlišnost." Wau, aha. možná není potřeba bojovat s větrnými mlýny, možná je jen na čase naučit se mít ráda taková jaká jsem. Od té doby jsem se plně oddala a jen se těšila na výsledek. 

A ta barva? Obrovská výhoda je, že se známe. S Michalem jsme se potkali prvně, když nás přišel podpořit na stánek s cupcakes, díky Janinko, žes nás seznámila. To on řekl, že Lelí´s Cupcakes jsou jako nebe v hubě. V duchu sladkého pečení a mojí vášně se tak nesla i má proměna. "Vy prostě potřebujete být víc "candy" u vás si to můžeme dovolit." Barva se bude postupně vymývat a měnit až do meruňkové. A i když je to barevné a tak trochu rebelské, pořád elegantní a svým způsobem přirozené. 


Co myslíte, jsem candy? Prý nejen to, candy a fluffy! Rozhodně jsem nabitá novou energií a cítím se sebejistě, jako už hodně dlouho ne. Změna je život, s touhle proměnou jsem to mnohem víc já. 



sobota 9. ledna 2016

Jděte ven, třeba řádit ve sněhu

Tentokrát jsme si na něj opravdu museli počkat dlouho a navíc to vypadá, že v Praze už je zase na ústupu. Nezdržel se dlouho, ale pořádně jsme si ho užili. A doufáme, že se brzy zase vrátí. Sníh bude asi letos dost vzácným společníkem. Tak pokud u vás ještě je, neváhejte a jděte ven.


Tohle slovní spojení jsem začala hojně používat po tom, co se Sárinka narodila a já narazila na stejnojmený projekt neziskové organizace TEREZA. Znáte? Dokonce jsem už jednou na blogu psala taktéž stejnojmený článek o mé vlastní zkušenosti se Sárinkou, připomenout si ho můžete zde: Jděte ven. Sama cítím, že oproti mému dětství dnes žijeme nějak víc uvnitř. Ano, už jsem to tu několikrát přiznala, kouká mi sláma z bot, jsem z malé vesničky ve středních Čechách a venku jsem strávila celé dětství. Chtěla bych, aby to tak měla i Sárinka. Praha je fajn, ale cítím, jak moc mi chybí možnost zavřít za sebou branku a během pár kroků být v lese a na čerstvém vzduchu.



Na stránkách www.jdeteven.cz jsem se dočetla něco, co mi přijde tak moc důležité, že si to dovolím citovat "Pro generaci dvacátníků a třicátníků byl každodenní pobyt venku přirozenou součástí jejich dětství. Dnešní děti si ale venku moc nehrají, dochází k dramatickému poklesu času stráveného venku, a to na úkor času stráveného před obrazovkou elektronických médií. Výzkumy prokázaly, že hra, odpočinek a učení venku zvyšuje šanci, že jsou děti zdravější, spokojenější a dokonce mají lepší studijní výsledky. Zároveň zvyky a dovednosti do celého dalšího života: pravidelný pobyt v přírodě a pozitivní vztah k ní zvyšuje pravděpodobnost, že ji budou chránit i po dobu celého svého dospělého života."


Ve Jděte ven, vědí, jak moc je pobyt v přírodě důležitý a proto se snaží pomáhat rodičům i těch nejmenších dětí. Určitě doporučuji navštívit web a nechat se inspirovat radami, co všechno jde venku dělat a jak si to můžete společně co nejvíce užít.

My si dnešní výlet na Dívčí hrady užili moc, vzali jsme s sebou i strejdu Honzu a máme z toho tyhle krásné fotky. Sára byla skvělá, radostná, usměvavá a plná života. Zkusila mě i přeprat, ale maminka má naštěstí ještě pořád navrch.

Napište mi, jak trávíte čas venku vy a třeba i co si o celém projektu myslíte, moc by mě to zajímalo a těším se na vaše komentáře. A třeba i na doporučení od pražských maminek, kam s dětmi v Praze. Třeba objevím něco nového.