sobota 30. dubna 2016

Šetrnější domov: správné skladování potravin

Správně uložené potraviny vydrží mnohem déle čerstvé. To asi nikoho z vás nepřekvapí, přesto, když jsem se do boje za šetrnější domov pustila, pár faktů mě zaskočilo.

Věděli jste, že salát vydrží déle čerstvý, když odkrojíte košťál a jednotlivé (neopláchnuté) listy skladujete v uzavřené nádobě s dvojitým dnem? Salát máme od mamky ze skleníku a je výborný!
 Tušili jste třeba, že rajčata nepatří do lednice? Na druhou stranu, jako holka z vesnice jsem věděla, že vajíčka by se neměla oplachovat. Ani ta domácí, ne vždy čistá, aby se neporušila jejich ochranná vrstva a skladovat by se měla vždy mimo papírové obaly ve dveřích ledničky a to špičkou dolu. Papír v ledničce zbytečně vlhne a mohou se v něm držet nežádoucí organismy.

Přiznávám, od napsání mého manifestu boje za šetrnější domov, to chvilku trvalo, ale nezahálela jsem. Zatím se mi podařilo komplet vyklidit, uklidit a přeskládat ledničku. Spolu s tím zavést pár pravidel a uskladnit suché potraviny.

Lednice a co kam patří nebo nepatří


Jak jsem už naznačila největším překvapením pro mě bylo zjištění, že řada potravin, které jsme u nás doma zvyklí do ledničky ukládat, tam vůbec nepatří. Takže když jsem vytřídila vše, co do lednice nebudu vracet, moc toho ve finále nezbylo. O to líp, dočetla jsem se totiž, že lednice by neměla být přeplněná, aby v ní mohl volně cirkulovat vzduch. Co jsem tedy vytřídila? Do ledničky nepatří skoro žádné ovoce a ze zeleniny byste měli mít v lednici pouze tu tuzemskou, převážně kořenovou nebo třeba salát. Zelenina a ovoce patří v ledničce do těch spodních šuplíků a je vždy lepší uzavřít ji do boxů s odděleným dnem. Brambory, česnek a cibule ven. Stejně tak citrony nebo ananas. Z ovoce nám v ledničce zůstali jen jahody, maliny a borůvky. taky vlastně nevím, zda tam správně patří, ale tyhle kupované ovoce má teď tendenci se tak rychle kazit, že ho do ledničky prostě dávám.

Nad spodními šuplíky se zeleninou je teplota v ledničce nejchladnější, něco kolem -2 °C až 4 °C, patří sem tedy syrové maso, drůbež a ryby, ale vydrží maximálně tři dny. Maso by mělo být v uzavřených nádobách. Maso vydrží déle, když ho nasolíme a zalijeme olivovým olejem.

Prostředek ledničky - my tam máme ještě dva šuplíky, takže jsem rozdělila šunku a masné výrobky zvlášť od sýrů a mléčných výrobků. Do horní části patří prý hotové jídlo, které jste nestihli sníst, mělo by být uloženo také v uzavřených nádobách, kam ho dáte až po vychladnutí a vřele doporučuji nádoby oštítkovat nebo popsat, já totiž v okamžiku uložení do ledničky zapomenu, že tam je nedojedené jídlo a po týdnu ho bohužel vyhazuji. popřemýšlím spíše tedy o nákupech a efektivnějším vaření, aby nám jídlo nezbývalo.


Do dveří ledničky pak patří zmiňovaná vajíčka, ty ukládáme přímo do přihrádek k tomu určených. My dáváme ještě některé léky, Sárinčin sirup na kašel a tak podobně a samozřejmě načaté nápoje, bílé víno nebo sirup.

Teď jsem četla, že do ledničky nepatří ani hořčice, kečup nebo třeba marmeléda - platí to i u načatých potravin?  Co myslíte?

Další tipy na skladování jednotlivých potravin, ať už těch čerstvých nebo suchých najdete na
www.setrnejsi-domov.cz
Ruku si neomylně zabořila do kakaa :)

Já jsem přesypala většinu suchých potravin do průhledných plastových nebo skleněných dóz a teď se ten Ikea design snažím dovést k dokonalosti, na Pinterestu jsem našla volně ke stažení tento krásný font na popisky na dózy, tak mi držte palce, ať se s tím poperu a mám to doma také takhle krásně popsané a seřazené.


PS: Sárinka samozřejmě u všeho asistovala a pomáhala, moc jí to bavilo, období já sama je v plném proudu.

neděle 10. dubna 2016

Kolik jí je, aneb velké změny mezi druhým a třetím rokem

Dokud jsem neměla sama dítě, nedokázala jsem absolutně odhadnout, kolik těm malej lidičkám asi tak může být. Bezdětná prostě netušíte, kdy si dítě začne sedat, chodit, mluvit, jezdit na kole... takové věci vám prostě nedochází. I teď mě Sára občas zaskočí. Co tedy čekat v rozmezí dvou a tří let od lehce zrychlené a rozdivočelé holčičky?



Komunikace:
Celkem obstojně mluví, už si s ní pokecáte. Řekne vám, co měla ve školce k obědu, práskne na vás, že jste jí snědli sušenku nebo vám poradí, kterou pohádku byste jí asi tak nejlíp měli pustit. Už dřív jsem se tu zmiňovala o naší bilingvní výchově - Sára teď většinou odpovídá česky - zjistila, že Kuba jí rozumí, ale když je důslednější řekne mu to i anglicky a hlavně rozumí v obou jazycích - ozkoušeno na známých z Anglie. Pozná "svoje lidi" a řekne vám koho má a koho nemá ráda, nebo koho se bojí - takže bacha na ní.

Fyzické dovednosti:
Jednou zvládla ukázkovej kotrmelec, ale spíš to byla náhoda, protože se nečekaně převážila, když se stavěla na hlavu. Běhá, skáče, vyleze i tam, kam byste to vůbec nečekali. Na kole (rozuměj odrážedle, co jen vypadá jako kolo) drandí už od dvou let, letos v zimě prvně stála na lyžích a dneska úplně poprvé seděla na koni.


Ostatní dovednosti:
Zvládá chodit bez plínky a říct si, že chce na záchod. Občas je v oblibě nočník, občas chce na velkej, jako máma. Každopádně za to vždycky musí dostat bonbon, nejlíp růžovej.
Pozná základní barvy, zvířata, části lidského těla. Zvládne vám přinést nebo podat cokoliv, co dokážete přesně popsat a jednoduše vysvětlit, kde to najde.

Zábava:
Hra na to, že to nejsem já - z ničeho nic, nejlíp třeba v přeplněné restauraci k vám přijde vaše dítě, začne se o vás hlavou mazlit a otírat, zamňouká a začne vám olizovat ruku. V repertoáru má ještě pejska a ptáčka, bojím se co přijde dál.

Druhou nejoblíbenější hrou je hra na shovku. "Mámo pikáš, já schovám. Běž." Bohužel hrozně rychle přišla na to, že jí nehledám, naštěstí se schovává pořád na stejný místo, i když musím uznat, že když poprvé vlezla do skříně a zavřela za sebou dveře, tak jsem málem dostala infarkt, když jsem jí nemohla najít.


Mezi nejoblíbenější hračky se nově probojovalo Lego Duplo. První dostala už k druhým narozeninám - menší sada zmrzlin. Tu většinou vyhátne, když je čas na čaj o páté. Tedy když si nás s Kubou posadí ke svému malému stolečku, rozdá nám hrníčky a naleje imaginární čaj, když vypijeme čaj, zeptá se Kuba na dezert a Sára každému z nás vyrobí zmrzlinu. Teď nedávno dostala velkou sadu "Lesopark" kde je i spousta zvířátek a možností jak si s Legem hrát. V praxi to pak vypadá tak, že já stavím podle návodu a hraju si s panáčky a zvířádky a Sára si někde vedle mě postaví komín, ten pak zboří, ječí a postaví ho znovu. To se opakuje asi tak 2-3x než jí to přestane bavit a rozhází kostky všude po bytě. A ano, i když jsou kostky u "dětské verze" Lega o něco větší, šlápnout na ně v noci cestou na záchod bolí snad jetě víc, ale podle mě, kdo nikdy nešláp na kostky od Lega neví, co je to být rodič.


Pohádky - pořád se ještě občas vracíme k Pepině (Peppa Pig), všechny pohádky pouštíme v angličtině a na seznam oblíbenců se dostal také Mickey Mouse Cloubhouse nebo Timmy Time. Z českých pohádek jí baví Bob a Bobek a Krteček.



Máte starší děti? Na co dalšího se můžu těšit?

čtvrtek 7. dubna 2016

Jak se zbavit plínek? Dejte dětem čas a nechte je být.

Sárince je dva a půl roku a konečně můžu napsat, že si troufneme vyjít ven bez plínek. Myslela jsem si, že to přijde daleko dřív, hodně jsem vsázela na loňské léto a blížící se druhé narozeniny. Představa, že to zvládne do dvou let se mi tak líbila, že jsem se na ní zbytečně upnula. Ano, přes léto je určitě učení se na nočník snadnější, ale ne zas až tak, aby to stálo za ty nervy.

Tomu nikdo neuteče, jednou se to naučí všichni.
Nejhorší jsou poznámky nejbližších a okolí tipu: "A ty máš ještě plínku, opravdu? Tak velká holka. A co ten dudlík, teda ty ostudo." Málo kdo si uvědomí, že tomu prckovi je to úplně fuk a raní to hlavně maminku, a to hodně. Každé dítě je jiné a je na každé mamince, jak zvládne odrážet "útoky" a udělat si to po svém.

Já se nakonec rozhodla, že to vydržím, a i když byla Sárinka ve školičce jedna z posledních, kdo ještě nechodil na nočník, nechala jsem jí být. Radila jsem se s dětskou doktorkou a ta mi prozradila, že ovládání a uvědomování si vylučování u dětí dozrává až mezi 20-24 měsícem, takže ve dvou letech si to teprve může vůbec začít uvědomovat a chápat, co po ní chci, a tak že prý není kam spěchat.

Občas jsem měla sama výčitky, že jsem nezodpovědná matka a z vlastní pohodlnosti jí to nedokážu naučit, vytáhla jsem nočník a zkoušela jí ukecat. Většinou se šprajcnula. Ale aspoň věděla, kde nočník je a na co slouží, jen ho prostě sabotovala. A tak jsem jí před půl rokem definitivně nechala být. Od většiny maminek, co to měly zdárně za sebou jsem slyšela jedno a to samé, nespěchej na ni.

A pak to najednou přišlo úplně samo, přesně tak, jak o tom všechny mluvily a já jim nevěřila. Začala být víc zvědavá a z ničeho nic si sama na nočník prostě sedla a vyčůrala se. Pak už to šlo strašně rychle, asi během měsíce se naučila si sama říct i mimo domov. Opravdu můžu doporučit metodu odměny. Velice rychle pochopila, že když si řekne včas a vyčůrá se na nočník dostane bonbónek - jo uplácím jí, ale funguje to!

Pokaždé když jdu teď kupovat plínky, říkám si, že teď už je to třeba naposledy. Jo, asi je to předčasné, pořád totiž dáváme plínku na noc a na polední spánek. Tu hodinku přes den většinou zvládneme bez nehody, ale poslední dny se Sára začala budit kolem třetí hodiny ráno s pláčem a informací, že má mokré kalhoty (rozuměj plínku) a chce jít čůrat. Legrace je, že i když je rozespalá, tak i uprostřed noci si vzpomene na bonbonek. Vysvětlovat jí, že tentokrát odměna nebude, protože v noci se bonbonky nejedí, byl naprosto marný boj, který jsem jednoznačně prohrála. Po noční procházce po bytě, jí pro jistotu dám ještě novou plínku, ale ta už do rána zůstane suchá.

Přesto, že spotřeba klesla na zhruba 2 plínky za den a Sára už je velká holka, zůstala jsem u Pampers plínek a na noc ji ještě preventivně mažu Bepanthenem. Nějak se mi nechtělo slevovat z komfortu a toho na co jsem byla zvyklá já i ona. Plínek se upřímně zbavím ráda, ale Bepanthen si u nás za ty 3 roky našel čestné místo a z kabelky ho už nedám, jak jsem se naučila mít ho pořád po ruce dost se mi to vyplácí, třeba u suchých rtů nebo Sárinčina odřeného nosu od rýmy.


Fotky k článku dávám ilustrativní z jednoho moc krásného odpoledne na hřišti na Albertově se strejdou Honzou. Nějak mi nebylo příjemné dokumentovat tak intimní věc, jakou cesta od plínek k nočníku je. Ale pozor na fotkách je Sárinka venku samozřejmě bez plínky.

Do všeho jde po hlavě!
Doufám, že jestli řešíte něco podobného, že vám článek aspoň trochu pomůže a uvěříte mi, že opravdu není kam spěchat, však oni se to jednou naučí všichni.

neděle 3. dubna 2016

Víc než jen jarní úklid, tohle je můj nový boj za šetrnější domácnost

Chtěla jsem začít tenhle článek slovy, jaro už klepe na dveře... ale to jsem ho asi měla začít psát dřív. Taky se vám stává, že si něco plánujete a pak třeba za půl roku zjistíte, že jste pro to ještě vůbec nic neudělali? Teď už samozřejmě nemuluvím o tomhle článku, nebo o "obyčejném" úklidu.


Už celkem dlouho mě trápí, že doma často vyhazujeme potraviny, nejvíce zkažené jídlo, které jsme nestihli spotřebovat, ale občas taky jen špatně uskladněné trvanlivé potraviny. Skladování potravin u nás nemá žádná moc velká pravidla a ty co máme, ve spěchu často porušuji. Už strašně dlouho si říkám, že bych s tím chtěla něco udělat, najít si dost času na to přeskládat úložné prostory, uspořádat potraviny v lednici, nakoupit dostatek dóz a vymyslet systém skladování tak, abych ho měla tendenci co nejméně porušovat.

Ale realita je spíš taková, že ve spěchu nakoupím potraviny na celý týden a v ještě větším spěchu pak nestihnu uvařit, jído si objednáme a naše potraviny putují do koše, i když máme vermikompostér a řada z nich by se dala ještě vytřídit a zkompostovat. Jenže kompostér je v garáži na dvoře, protože do kuchyně se nevejde (a navíc není moc hezký) tak většinou lenost zvítězí.

Odpad třídíme, ale na můj vkus nedostatečně a s příliž velkým nepořádkem kolem. Třídíme jen základ: sklo, papír a plast. A nemáme moc dobře vyřešený prostor, kde tříděný odpad hromadíme. Navíc si často říkám, jestli by to co vyhazuji nešlo třeba nějak zužitkovat.


V žádném případě nechci obhajovat náš způsob života, naopak, chci se změnit a chci vám říct, že se ke mě můžete přidat. Není mi lhostejné to, že se s potravinami tolik plýtvá a nechci se toho dál aktivně účastnit. Věděli jste třeba, že v České republice se průměrně vyhodí 1/4 potravin do koše?

Určitě je spousta lidí, kteří si s ekologií nebo udržitelným rozvojem nelámou moc hlavu, ale věřím, že je také spousta těch, jako jsem já, těch kteří by chtěli mít šetrnější domácnost a potřebují třeba jen trochu popostrčit, ukázat směr. Mě finálně popostrčila IKEA, nedávno zveřejnila web Šetrnější domov, kde kromě řady tipů na to jak uspořit a zároveň mít udržitelnější a šetrnější domácnost, najdete i příběhy rodin, které se do projektu samy zapojily.

A abych měla trochu větší motivaci, rozhodla jsem se, že se veřejně tady na blogu zavážu k tomu, že do měsíce změním naší domácnost v těchto bodech:
  1. přeskládat potraviny v ledničce a skladovat je tak, aby déle vydržely
  2. uspořádat spíž a poličky v kuchyni, tak aby každá surovina byla skladována tak jak má být (doźy, doźy a zase dózy)
  3. lépe plánovat, co a kdy budeme vařit a podle toho nakupovat, víc vařit doma
  4. uspořádat systém na tříděný odpad
  5. dívat se co vyhazuji a zda by se to nedalo ještě nějak zužitkovat
  6. koupit si ten nový naprosto úžasný designový vermikompostér a vymyslet kam jinam ho v bytě umístit, protože do kuchyně se opravdu nevejde a já vím, že když ho budu mít na očích, bude třídění bioodpadu mnohem jednodušší
  7. začít používat eko mycí prostředky na nádobí
  8. pěstovat bylinky doma tak, aby mou péči přežily a nemusela jsem pořád dokola kupovat nové
  9. neplýtvat tolik vodou
  10. zapojit do toho celou naší rodinu
A je to, moje šetrnější desatero, nechcete se přidat? Nebo už něco z toho sami děláte a můžete se mi pochlubit vlastní zkušeností? Budu moc ráda, určitě mi napište, co si o celém projektu a mém zapojení myslíte. Vím, že to bude určitě běh na delší trať než jen na měsíc, ale ráda bych během dubna nastavila všechno ze seznamu tak, abychom si u nás mohli začít budovat nové návyky a změnili naší domácnost v šetrnější domov. A vám slibuji každý týden aktuální článek s reportem toho jak se mi desatero daří uvádět do praxe.