středa 20. července 2016

Vyhlášení Giveaway s Bepanthenem a malé povídání o těhotenských obavách

Už je to víc jak tři roky, ale pořád si to pamatuju celkem živě. Čeho jsem se v těhotenství nejvíce obávala?

Asi jako každá prvorodička jsem měla přirozený respekt z porodu, ale víc jsem se obávala, aby bylo všechno s miminkem v pořádku, aby se narodilo zdravé a hlavně, abych já byla dobrou mámou. A čeho se obávají nebo obávaly ostatní těhulky? To byla i moje soutěžní otázka v giveaway o balíček produktů pro nastávající maminku od Bepanthenu a Aventu a přišlo neuvěřitelných 391 odpovědí!



Jen pročítání všech vašich příběhů mi zabralo 2 dny. A musím říct, že mě čtení opravdu hodně bavilo a myslím, že pro nastávající maminky může být tahle diskuse velice přínosná, někdy u strachu pomůže jen to, že víte, že nejste sama, kdo se toho obává.

Původně jsem chtěla výherce losovat spolu se Sárinkou, ale v takovémhle počtu jsem se nakonec rozhodla pro Random pomocníka. Výhercem se tedy stává komentář číslo 375, snažila jsem se před losováním promazat všechny duplující se příspěvky a věřím, že jsem se dopočítala správně, a můžu tedy oznámit, že výherkyní se stala Anička S., kterou o výhře budu informovat také e-mailem a balíček jí zašlu.


Všem ostatním moc děkuji za účast v soutěži a hlavně za to, že jste se s ostatními podělily se svými obavami. A nezapomínejte, že každá maminka je ta nejlepší jakou může její děťátko mít, protože je jenom jeho.

Těším se u další soutěže. V srpnu mám zase něco pro maminky dětí v Sárinčině věku.

čtvrtek 7. července 2016

Nevšední zážitky všedních dní, aneb dramatický začátek léta

Události posledních dní pro mě byly něco jako velká zkouška. Občas jsem měla pocit, že se mi to celé zdá, hodně jsem brečela, hodně křičela a nakonec se i smála. Podle mě to byl nějaký test, jestli obstojíme, jestli jsme opravdu tak silná rodina. A já jen doufám, že už to bylo všechno a máme zase na čas předvybráno.


Sára nejede na dovolenou

"Mami, ona má horečku, jen volám, že nevím, co jí je. Co když s vámi nebude moc jet?" Sára měla s našima odjet na týden do Řecka, odlet ve středu 6.7. Ze soboty na neděli dostala horečky a vůbec se to nelepšilo, Nurofen zabíral jen na chvilku a když jsem se jí v pondělí podívala do krku, bylo to jasný. Doktorka potvrdila angínu a dovolenou jí zakázala. Dostala antibiotika, nesmí na sluníčko a nesmí se koupat. Volám mamce, brečíme obě. Těšili se oni i my, my že si od ní odpočineme, oni, že vezmou vnučku k moři.

Po telefonátech s cestovkou i pojišťovnou jsme boj o náhradní termín a storno zájezdu vzdali a rozhodli se, že pojedou bez ní. Ta představa, o co všechno to nebohý dítě přišlo sužuje všechny dospělé v okolí. Sára to zdaleka tak neprožívá. Na potkání vyplazuje jazyk a hlásá "koukej, mám bacily." 

Bohužel Sára není jediným marodem v rodině.


Amélka se odstěhovala na veterinu

Asi před týdnem Amélka špatně došlápla a otočila si dráp na zadní noze tak zle, že jí ho museli celý strhnout. Dostala slušivý návlek a místo toho, aby chodila po třech, nechala se jako správný pacient všude přenášet. Celkem prkotina, a doma nás to nijak výrazně nezasáhlo. Kromě toho, že Sára jí nedala pokoj, a pořád opakovala, že je paní doktorka a chudák Amélka. Pro Amélku to znamenalo, že se již natrvalo usídlila na gauči. Chudák Amélka. 


Situace začala nabírat na obrátkách, když se jí teď v pondělí po více jak 3 týdnech vrátily žaludeční potíže a začala ve velkém zvracet, nic nejedla a přestala to být legrace. Že jde opravdu do tuhého mi došlo, během naší neverbální komunikace, ten pes se se mnou přišel rozloučit. Věřte tomu nebo ne, ale ten okamžik byl tak silný a vše vypovídající. To se prostě nedá vysvětlit, dobelhala se ke mě, flákla sebou na zem a tak nepopsatelně se na mě podívala, tak odevzdaně. Ve vteřině jsem začala panikařit a donutila jsem Kubu, aby s ní jel okamžitě znovu na veterinu. Den před tím tam s ní byl na převazu té nohy.

Info z veteriny - pravděpodobně žlučník v háji a totální dehydratace a horečka. Bez žlučníku nemůže fungovat. Je jí 6 let, jen 6 let! Je základem celé naší rodiny. To nemůže být pravda. Kapačka, antibiotika a celá řada vyšetření. Ke konci dne se na rentgenu ukázalo, že tam něco má. Nález. Nádor? Ne, cizí těleso. Ta potvora něco sežrala! Neprochází to ven a podráždilo jí to celý zažívací trakt a způsobilo zánět. Operace je nezbytná. Právě mi volal Kuba, má to za sebou. Sežrala vlašský ořech.

Najednou mi to celé přijde strašně k smíchu, ona prostě sežrala ořech. Kdo jen trochu zná bullteriéry ví, že do huby strčí úplně všechno. Všechno musí ochutnat. Totální pocit úlevy, čert vem, že nás to stálo stejně jako víkend v Barceloně, hlavně, že je v pohodě. Ta mrcha sežrala ořech!

Týden na venkově začíná, aneb je to rozbitý

Je středa večer, naši právě odletěli. Amélku pustili na noc domů, v tu chvíli se ještě pořádně neví, jestli půjde nebo nepůjde na operaci, to se má rozhodnout podle nálezu až ráno. Já se Sárou odjíždíme k našim na vesnici hlídat dům, postarat se o zvířata a zahradu. Kuba zůstává v Praze s Amélkou.

Vyjíždíme pozdě, skládám věci do auta, vedle Sáry dám na sedačku tašku s pracovním počítačem. Když dojedeme, z tašky nejdřív vylovím prázdnou Sárinky lahvičku na pití, kterou jsem jí během cesty podala a v zápětí počítač z kterého teče mámina domáci bezinková šťáva proudem. Je to vlastně celé dost absurdní a k smíchu. Jen já se nesměju. Totálně hysterčím a křičím na Sáru. Ta je úplně v klidu a pronese jen "je rozbitý, hmmm, táta spraví" Vtipný je, že to opravdu bylo takhle jednoduchý. Volám Kubovi a znova nadávám, donutí mě, abych počítač otevřela a nechala do rána vyschnout. až pak ho nabila a zkusila zapnout. A zkuste hádat na čem jsem právě dopsala tenhle článek. 

Vypadá to, že nic nakonec není tak horký jak se ze začátku může zdát. A drámo by mohlo skončit a mohlo by se to zase celé obracet k lepšímu. Všechno zlý je evidentně k něčemu dobrý. A já si zase mohla uvědomit, že jediný na čem záleží, je že jsme jsme spolu. 

PS: přemýšlím, jestli můj blog nečte náhodou i někdo z IT kolegů.

Mějte krásný léto!