čtvrtek 7. července 2016

Nevšední zážitky všedních dní, aneb dramatický začátek léta

Události posledních dní pro mě byly něco jako velká zkouška. Občas jsem měla pocit, že se mi to celé zdá, hodně jsem brečela, hodně křičela a nakonec se i smála. Podle mě to byl nějaký test, jestli obstojíme, jestli jsme opravdu tak silná rodina. A já jen doufám, že už to bylo všechno a máme zase na čas předvybráno.


Sára nejede na dovolenou

"Mami, ona má horečku, jen volám, že nevím, co jí je. Co když s vámi nebude moc jet?" Sára měla s našima odjet na týden do Řecka, odlet ve středu 6.7. Ze soboty na neděli dostala horečky a vůbec se to nelepšilo, Nurofen zabíral jen na chvilku a když jsem se jí v pondělí podívala do krku, bylo to jasný. Doktorka potvrdila angínu a dovolenou jí zakázala. Dostala antibiotika, nesmí na sluníčko a nesmí se koupat. Volám mamce, brečíme obě. Těšili se oni i my, my že si od ní odpočineme, oni, že vezmou vnučku k moři.

Po telefonátech s cestovkou i pojišťovnou jsme boj o náhradní termín a storno zájezdu vzdali a rozhodli se, že pojedou bez ní. Ta představa, o co všechno to nebohý dítě přišlo sužuje všechny dospělé v okolí. Sára to zdaleka tak neprožívá. Na potkání vyplazuje jazyk a hlásá "koukej, mám bacily." 

Bohužel Sára není jediným marodem v rodině.


Amélka se odstěhovala na veterinu

Asi před týdnem Amélka špatně došlápla a otočila si dráp na zadní noze tak zle, že jí ho museli celý strhnout. Dostala slušivý návlek a místo toho, aby chodila po třech, nechala se jako správný pacient všude přenášet. Celkem prkotina, a doma nás to nijak výrazně nezasáhlo. Kromě toho, že Sára jí nedala pokoj, a pořád opakovala, že je paní doktorka a chudák Amélka. Pro Amélku to znamenalo, že se již natrvalo usídlila na gauči. Chudák Amélka. 


Situace začala nabírat na obrátkách, když se jí teď v pondělí po více jak 3 týdnech vrátily žaludeční potíže a začala ve velkém zvracet, nic nejedla a přestala to být legrace. Že jde opravdu do tuhého mi došlo, během naší neverbální komunikace, ten pes se se mnou přišel rozloučit. Věřte tomu nebo ne, ale ten okamžik byl tak silný a vše vypovídající. To se prostě nedá vysvětlit, dobelhala se ke mě, flákla sebou na zem a tak nepopsatelně se na mě podívala, tak odevzdaně. Ve vteřině jsem začala panikařit a donutila jsem Kubu, aby s ní jel okamžitě znovu na veterinu. Den před tím tam s ní byl na převazu té nohy.

Info z veteriny - pravděpodobně žlučník v háji a totální dehydratace a horečka. Bez žlučníku nemůže fungovat. Je jí 6 let, jen 6 let! Je základem celé naší rodiny. To nemůže být pravda. Kapačka, antibiotika a celá řada vyšetření. Ke konci dne se na rentgenu ukázalo, že tam něco má. Nález. Nádor? Ne, cizí těleso. Ta potvora něco sežrala! Neprochází to ven a podráždilo jí to celý zažívací trakt a způsobilo zánět. Operace je nezbytná. Právě mi volal Kuba, má to za sebou. Sežrala vlašský ořech.

Najednou mi to celé přijde strašně k smíchu, ona prostě sežrala ořech. Kdo jen trochu zná bullteriéry ví, že do huby strčí úplně všechno. Všechno musí ochutnat. Totální pocit úlevy, čert vem, že nás to stálo stejně jako víkend v Barceloně, hlavně, že je v pohodě. Ta mrcha sežrala ořech!

Týden na venkově začíná, aneb je to rozbitý

Je středa večer, naši právě odletěli. Amélku pustili na noc domů, v tu chvíli se ještě pořádně neví, jestli půjde nebo nepůjde na operaci, to se má rozhodnout podle nálezu až ráno. Já se Sárou odjíždíme k našim na vesnici hlídat dům, postarat se o zvířata a zahradu. Kuba zůstává v Praze s Amélkou.

Vyjíždíme pozdě, skládám věci do auta, vedle Sáry dám na sedačku tašku s pracovním počítačem. Když dojedeme, z tašky nejdřív vylovím prázdnou Sárinky lahvičku na pití, kterou jsem jí během cesty podala a v zápětí počítač z kterého teče mámina domáci bezinková šťáva proudem. Je to vlastně celé dost absurdní a k smíchu. Jen já se nesměju. Totálně hysterčím a křičím na Sáru. Ta je úplně v klidu a pronese jen "je rozbitý, hmmm, táta spraví" Vtipný je, že to opravdu bylo takhle jednoduchý. Volám Kubovi a znova nadávám, donutí mě, abych počítač otevřela a nechala do rána vyschnout. až pak ho nabila a zkusila zapnout. A zkuste hádat na čem jsem právě dopsala tenhle článek. 

Vypadá to, že nic nakonec není tak horký jak se ze začátku může zdát. A drámo by mohlo skončit a mohlo by se to zase celé obracet k lepšímu. Všechno zlý je evidentně k něčemu dobrý. A já si zase mohla uvědomit, že jediný na čem záleží, je že jsme jsme spolu. 

PS: přemýšlím, jestli můj blog nečte náhodou i někdo z IT kolegů.

Mějte krásný léto!


6 komentářů:

  1. Ty jo, až se mi stáhl žaludek kvůli té Amálce. Mám taky pejska je to hrozná láska a neumím si představit, že by se ji něco stalo. Takže rozumím a jsem moc ráda za Vás, že bude v pořádku. A že jste vlastně všichni v pořádku. Mějte krásné léto, bez paniky :) V.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Veru, moc děkuju. Amélka je člen rodiny a byl to trochu šok, už je ale vidět, že se jí ulevilo a bude v pořádku. Snad to nakonec bude klidné léto :) taky si ho užijte :)

      Vymazat
  2. TYVOLE! Sorry, ale tohle mi už nedělej v dalším článku, je mi pěkně zle, už jsem čekala křížek a rozloučení. A ano, znám blbečky blbý, co sežerou všecko... Vořech mě vůbec ale vůbec nepřekvapuje.
    Jinak mě mrzí, že máte takhle debilní týden, ale je to klasika, když se daří, tak se daří.
    Pozdravuju moc oba marody a ať je to brzo celý lepší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Markét, promiň :) musela jsem to udělat trochu dramatický, já to tak ale fakt prožívala, byl to celkem boj. Ona ty ořechy normálně louská. Vždycky najde nějakej u našich na zahradě, rozlouskne si ho a vyžere. Proč ho spolkla celej fakt nechápu. Ale hlavně, že už je jí líp. Dneska se za ní jedeme se Sárou podívat zpět do Prahy, navštívit maroda. Pozdrav Lilince, máváme!

      Vymazat
  3. Musím se přiznat, že tento blog čtu už nějakou dobu, ale nekomentuji (nejsem si jistá, zda tykat, nebo vykat :D), tento článek mě ze začátku pěkně vylekal! Ale jsem ráda, že nakonec vše dobře dopadlo...

    PS: Ráda bych se zeptala, jak je na tom Lelis cupcakes kavárna?:) Nějak nikde nemohu dohledat otevírací dobu, tak si nejsem jistá, zda už je opravdu otevřeno?:)

    OdpovědětVymazat
  4. No po pravdě mi ze začátku naběhla pořádná husí kůže.. tfujky. No hlavně, že nakonec je všechno v pořádku! :)

    OdpovědětVymazat