úterý 31. ledna 2017

Babyshower, aneb těhotenský večírek

Myslím, že dnes už netřeba babyshower přestavovat, celkem se u nás uchytil a čím dál více nastávajících maminek se rozhodne nechat si ho uspořádat, popřípadě je jím některou ze svých kamarádek překvapeno.



Se Sárinkou jsem si říkala, že by bylo hezké něco takového udělat, ale tak dlouho jsem to odkládala a sama si s uspořádáním nevěděla moc rady, až jsem nad tím mávla rukou, pozvala tři kamarádky k nám domů a víc to neřešila.

Tentokrát jsem si uvědomila, že je to možná naposledy, že na třetí dítě třeba neseberu odvahu, a nějak mi přišlo líto, že bych to nezažila i s tou výzdobou a sladkým barem. I když klasické holčičí večírky sama moc nevyhledávám, rozhodla jsem se, že do toho půjdu. Navíc teď už jsem znala Janču z Great Moments by Jane a tím se vše mnohem zjednodušilo. Už někdy v září jsem jí poprosila, zda by pro mě a Kubíka babyshower neuspořádala. Stanovily jsme datum, já vybrala barvy a téma a vše ostatní jsem nechala na ní. Téma bylo "malý biker" a barvy jsem zvolila mintovou a zlatou. Na víc jsem se opravdu nezmohla, ta těhotenská rozhodovací paralíza mě úplně ovládla. Pamatuju si, že mi Janča poslala na výběr z několika příchutí dortů a já se prostě neuměla rozhodnout.


V našem podání šlo opravdu o těhotenskou jízdu, těhotné jsme byly 4 z celkových 6 kamarádek, takže největší zálusk jsme si dělaly samozřejmě na dort, na ten došlo hned po přípitku. Debata se velmi rychle ztočila ke zkušenostem z porodu, těhotenským obtížím a poporodním psychózám. Ještě, že na programu bylo ještě rozbalování dárků, to nás trochu usměrnilo a já se mohla kochat nad těmi krásnými oblečkami, které tety Kubíkovi pořídily. Kromě oblečků jsem dostala také velice praktický dárek od Bepanthenu, balíček produktů, který se bude hodit nejen pro Kubíka, ale vlastně i pro mě. O popraskaných bradavkách při začátcích kojení už bohužel něco vím. Balíčky jsem obdržela hned dva a ten jeden je pro Vás, moje čtenářky.






Soutěž o balíček produktů Bepanthen

stačí mi do komentáře k článků napsat:
- váš názor na pořádání babyshowerů, popřípadě osobní zkušenost
- připsat termín porodu, nebo jak staré máte mimčo
- připsat e-mailovou adresu pro případné kontaktování ohledně výhry

Pokud byste mě ještě sledovaly na FB stránce: Máma na blogu nebo instagramu @mamanablogu budu jedině ráda, ale podmínkou to není.

Výherce jednoho Bepanthen balíčku vylosuji v neděli 12. 2. po 20h, těším se moc na všechny vaše příspěvky.

Výherce soutěže: 

I tentokrát jsem losovala na www.random.org a číslo 7 z celkových 50 zúčastněných se stalo štěstným pro Kláru (viz příspěvky pod článkem) - už jsem jí kontaktovala mailem a těším se na odeslání výhry. Všem vám moc děkuji za účast a těším se zase brzy u další giveaway.


Malá rada na závěr:
Na podzim mi přišlo jako dobrý nápad, nechat oslavu pro Kubíka na leden, přeci jen před Vánocemi je všude spousta shonu, a v lednu budu na začátku osmého měsíce a to by mělo být v pohodě. Jak rychle člověk zapomíná. Od půlky sedmého měsíce na mě padla totální únava a vyčerpání a bylo to bohužel znát i na babyshoweru. Holky jsem viděla moc ráda, ale určitě bych si to užila mnohem více, kdybych nebyla pořád tak unavená. Určitě se tedy nebojte naplánovat babyshower dříve, klidně už koncem druhého trimestru, budete mít více energie. Vlastně, kdybych neměla to datum a pozvané kamarádky už od podzimu, určitě bych se do toho v tom třetím trimestru už nepouštěla a znovu to vzdala, což by byla určitě škoda.




Dort: Mia Cakes
Místo konání a cupcakes: Lelí's cupcakes
Slaný catering: Famagusta
Výzdoba a dekorace: Great Moments by Jane
Fotografie: Honza Martinec
Pozvánka: By Myyna



neděle 29. ledna 2017

Těhotenství: sedmý měsíc s pupkem


Vím, píšu to s čím dál větším zpožděním, tohle jsou mé zážitky ze sedmého měsíce těhotenství. Bod číslo jedna, únava. Jestli vám někdo z okolí říká, že třetí trimestr už není žádná hitparáda, tak mu věřte. Ta únava se zdá být všudypřítomná, spát se mi chce prakticky pořád. Noční buzení na záchod a při každém otočení se na druhý bok mi zrovna nepřidává.

Naopak do karet paradoxně hrají výhružku lékařů ohledně rizikového těhotenství. Můj sedmý měsíc vyšel totiž na prosinec a na to pracovně nejvytíženější období. Objednávky na dortíky se hromadí, Vánoce se blíží, Sára má po prodělané mononukleoze čím dál více energie a začíná zase dost zlobit, a Kubík se rozhodl, že se začně chystat na svět... a já to přestávám zvládat. Riziko předčasného porodu mě opravdu vyděsilo a tak jsem si na konci sedmého měsíce opravdu lehla a přestala pracovat. Nakonec jsme odjeli na 14 dní na chatu do Pece a já se nechala hýčkat manželem.

Ono už bylo vlastně i na čase, na mateřskou se u nás odchází 8 až 6 týdnů před termínem porodu a já ho mám oficiálně 1. března. I tentokrát jsem udělala tu chybu, že jsem si myslela, že spoustu věcí můžu odložit až na třetí trimestr a zapomněla jsem, jak budu pak už nepoužitelná. Začala jsem si připadat jako inkubátor. Neschopná cokoliv dělat.

Kromě ztráty energie vás, ale čeká také poslední velký ultrazvuk, tedy kontrolní přeměčení miminka ve 30. týdnu. My jsme na něj jeli na otočku z hor, termíny, zvláště v Podolí jsou plné a většinou se musíte obrnit velkou trpělivostí při čekání až přijdete na řadu. I když se objednává na čas, nikdy nevíte, jak hodně se vyšetření před vámi protáhnou. Tentokrát jsme měli štěstí, Kuba šel se mnou a i když potvrdili, že Kubík už je hlavou dolu a pomalu se tlačí ven, snažili se nás také uklidnit tím, že všechny míry i váha jsou v pořádku. Kubík má na konci sedmého měsíce odhadovanou váhu 1,7 kg a já zůstávám ležet a přemlouvám ho, ať ještě zůstane.

sobota 21. ledna 2017

Zimní radovánky, aneb proč jít v zimě ven

Tahle zima je opravdu nádherná, možná i proto, že se nám povedlo trávit tolik času na horách a měli jsme štěstí na počasí. Kombinace sníh a azúro je prostě nepřekonatelná.



Původně jsme měli s paní zimou trochu jiné plány, Sárinka dostala už na podzim od tatínka lyžařské brýle a Ježíšek přinesl růžovou helmu, ale bohužel následky mononuklózy a ne příliž příznivé jaterní testy letos Sáru ze svahu vyřadily. Co tedy dělat v zimě venku, když nemůžete lyžovat?


U nás to na plýný čáře vyhrálo sáňkování, i když dělání andělů ve sněhu mu zdárně šlape na paty. Jakmile Sára vyjde z chaty, hned to zalomí vedle cesty a začne zběsile mávat rukama i nohama a řechtat se u toho na celé kolo. Andělů udělá několik za den. Bohužel jsme neměli moc štěstí na "mokrý" sníh a tak se povedlo postavit pouze sněhuláky miniaturních velikostí. Zato jsme se po vzoru zážitkových pohlednic z organizace JDĚTE VEN pokusili hledat a identifikovat stopy ve sněhu, a i když jsme vystopovali jen vlastního psa, pro Sáru to byla dost zábava.



Pohlednice jsem dostala ještě před Vánocemi, ale v tom shonu jsme je zatím nestihli odeslat, zato jsme se jimi krásně inspirovali. A v čem je jejich smysl? Jsou založené na myšlence darovat společný čas strávený venku. "Hraní venku je totiž zdarma, nepotřebuje žádné baterky a nezaneřádí váš dům či byt! Naopak vám přinese spoustu dobrého: svobodu, kreativitu, reset myšlení, poznání, více času spolu, méně starostí, více radosti, dobré spaní....

Pokud vám také připadá darování dobrodružství venku, jako dobrý nápad, JDĚTE VEN vám ho pomůže realizovat a zároveň vám dá příležitost podpořit jejich aktivity. Mrkněte na web -www.jdeteven.cz, věřím, že budete okouzleni stejně jako já.

Piknik jsme měli hodně improvizovaný, tedy čaj z termosky a banán. Pozorování hvězd Sára vždycky zaspala, ten čerstvý horský vzduch prostě fakt unavuje, ale já se před chatu kochat noční oblohou chodila. Jako bonus se nám podařilo vymyslet dvě nové aktivity jako náměty na další zážitkové pohlednice. Jízda na ledním medvědovi (rozuměj na jednom z rodičů, ketrého se ti podaří ulovit) a hod dítětem do závěje - to se překvapivě shledalo s velkým nadšením.



A co v zimě v Praze? My chodíme aspoň na kratší procházky a když se nedostaneme do přírody, jdeme k řece krmit kačenky a labutě. Doufám, že si zimu venku užíváte stejně jako my, a že je přesně podle vašich představ.