středa 29. března 2017

Velké nezbytnosti s malým miminkem



Kubík je 3 týdny na světě a já jsem pro vás sepsala pár tipů na nezbytnosti, které se mi v péči o miminko osvědčily, ať už s Kubíkem nebo už před třemi lety se Sárinkou. Například hnízdečko jsem se Sárinkou neměla, ale první tři měsíce s ní byly opravdu náročné. Hodně jedla, budila se v noci, byla neklidná a trápily jí prdíky. Proto jsem se rozhodla, že si s Kubíkem pořídím cokoliv, co by mi mohlo usnadnit péči o něj a dopřát mu pocit bezpečí a jistoty a udělat z něj klidnější miminko. Článek se bude asi hodit spíše nastávajícím maminkám, ty zkušené asi ničím ze svého seznamu nepřekvapím, možná třeba jen doporučím osvědčené a vyzkoučené značky či produkty.

Hnízdečko a zavinovačka
Měla jsem na ně zálusk snad od té doby, co jsem se dozvěděla, že jsem těhotná. V tom, že je budu chtít právě od mmmoje, jsem se utvrdila na předvánočním mini festivalu, kde jsem se s Martinou, která za značkou stojí, seznámila osobně. Energická, mladá maminka, kterou baví její práce a dělá jí sakra dobře. Nic nebyl problém, trpělivě odpověděla na všechny mé dotazy, poradila a vyšla se vším vstříc. Šije z látek atestovaných pro děti do tří let a dokonce i z látek z její vlastní autorské tvorby. Z té mám hnízdečko i zavinovačku. Hnízdečko Martina šije ve třech velikostech, ale já ho mám na míru, protože ho mám přímo do mini postýlky přidělané k naší velké posteli. Kubík je mnohem klidnější než byla Sárinka a zavinovačku používám daleko méně, ale hnízdečko jsme si oba moc oblíbili. Nejen, že v něm spí přes noc, ale přes den ho různě přenášíme po bytě.



Péče o dětskou pokožku - přebalování
Tady se mi potvrdilo, že každé dítě je opravdu jiné. Už se Sárou jsem nedala dopustit na Bepanthen a díky každodenní péči o pokožku zadečku jsem prakticky nevěděla, co je to opruzenina. Za celou historii přebalování, měla Sárinka opruzeninu asi 3x a nikdy to nebylo nic závažného. Na pár dní jsme vždy místo Bepanthenu mazali mast s obsahem zinku a bylo po problému.

S Kubíkem už po třech týdnech máme s opruzeninou první nemilou zkušenost. Přebaluju ho mnohem častěji než Sáru. Tím, že jí každé dvě hodiny, ho i každé dvě hodiny přebaluji a častěji ho místo utírání ubrousky oplachuji pod tekoucí vodou a při každém přebalení nanesu lehkou vrstvu Bepanthen Care masti a i přesto se oprudil. Pokud se opruzenina objeví, je potřeba okamžitě zaléčit pokožku krémem s obsahem zinku, aby opruzeninu vysušil. Jakmile je pokožka opět zdravá, vraťte se opět ke každodenní péči. Já na ni používám Bepanthen, protože pokožku díky dexpanthenolu chrání a vyživuje a zbytečně nezatěžuje právě zinkem, který je žádoucí pouze když je zarudlá a je třeba ji vysušit.


Látkové plenky
Já nice používám klasicé jednorázové plínky, ale těch látkových mám spoustu. Slouží jako takový univerzální hadřík, když si miminko ublinkne, je potřeba ho přikrýt nebo zabalit, dát odříhnout nebo mu zastínit v korbičce kořárku. Mám jich doma hodně, ale to stáří (mám je od mamky schované po mě a používala jsem je i se Sárinkou) je na nich už hodně znát. Sajou teda neuvěřitelně a ani neřídnou, ale jsou už hodně zašlé a některé fleky jsou nevypratelné.

Tak jsem se rozhodla udělat si radost a pořídit také jedny "designové" od blogerky a maminky Báry, která je pod znařkou svého blogu Mama Pocket prodává zde. Jsou vyrobeny od začátku do konce v čechách a jsou nejen funkční, ale také krásné.


Kojení
Naštěstí nemám problém s mlíkem, jen s tím, že Kubík je opravdu velký jedlík a jí každé dvě hodiny a to ne zrovna malé dávky. Co vám budu tedy vyprávět, moje prsa dostávají slušně zabrat. Už v porodnici se mi udělaly krvavé strupy a musela jsem najet na silikonové kloboučky, mám obyčejné z DMka. Díky za ně a velké díky za Bepanthen Care mast, která namáhaným bradavkám dost ulevuje. Mazat ji můžete po každém kojení a její obrovská výhoda je, že se nemusí oplachovat.

Při nočním kojení a se mi osvědčila malá noční světýlka, koupíte je třeba na stránce Mylittlewall.com, my máme tématickou lahvičku s mlíkem. Světla je to tak akorát, abych se ve tmě v místnosti zorientovala a zvládla Kubíka nakojit a přebalit a zároveň nebudila manžela a dceru.

Oblečení
Se Sárou jsem měla možnost vyzkoušet si, co je praktické, jaká značka se rychle vytahá, sepere a co vůbec nepotřebuji. Takže tentokrát jsem šla už na jistotu. Nejvíce se mi osvědčila bodíčka s dlouhým rukávem, tepláčky nebo dupačky na spaní. Na převlíkání a přebalování je to nejpraktičtější. A značky? Nevím jak vám, ale našim dětem bohužel absolutně nesedí bodíčka z F&F, i když cenově jsou opravdu skvělá, tak jsou hodně široká a zároveň krátká, a i přeto, že z toho ty mimča opravdu rychle vyrostou se bodíčka také rychle seperou a udělají se na nich žmolky. Naopak naprosto spokojená jsem s oblečením z Nextu nebo Lindexu, je dražší, ale vydrželo nejdéle a Sárinka ho také nejdéle nosila. Jen si dejte pozor, že velikosti v Lindexu jsou o něco větší. Nakoupila jsem vel. 56 a i když z HMka Kubíkovi už takhle velikost sedí, tak z Lindexu je stále dost velká a sedí mu zatím velikost 50. Když už jsem zmínila H&M, tak nejvíce oblečení pro Kubíka jsem pořídila právě tam. Ideální kombinace cena vs. výkon.

Pokud netrváte na konfekci a radi podpoříte české výrobce, můžu pro miminka doporuřit Vendulu a její značku Be Birdie. Kubík od ní má dvoje haremky a čepičky a už se moc těším na jarně letní kolekci a co dalšího pořídíme.

Rozhodně doporučuji pořídit také dostatek slintáčků. Sárinka hodně ublinkávala a tak bylo fajn, že jsem ji nemusela neustále převlíkat a prát, ale stačilo jen vyměnit slintáček. A Kubíkem využíváme slintíčky především během kojení, ne vždy to chudák stíhá.


A co se osvědčilo vám? Máte pro mě také nějaké tipy a doporučení? budu moc ráda, když se se mnou podělíte do komentářů. Stejně tak, kdyby vás ohledně péče o našeho Kubíka cokoliv zajímalo, ptejte se.


neděle 19. března 2017

Byl to porod


Spousta z vás se mou prožívala celé těhotenství, ať už tady prostřednictvím článků nebo na instagramu @mamanablogu, kde ke konci stoupala nervozita s každou další fotkou bříška. Kubík na sebe dal opravdu čekat a maminčinu tušení, že se narodí už v půlce února se z vysoka vysmál.

I když to v sedmém měsíci vypadalo, že se začal chystat ven, nakonec se dopekl až do čtyřicátého týdne. Jak tedy přišel Kubík na svět a včem byl druhý porod jiný než ten první?

Kubík se nakonec narodil přirozeně. Ráno jsem byla na další kontrole v podolské porodnici, protože bylo vše se mnou i s miminkem v pořádku, chodila jsem na kontroly do poradny k porodní asistentce a nemusela jsem čekat tu nekonečnou frontu k lékařům. Svou porodní asistentku jsem si za tu dobu velice oblíbila, i když tentokrát mě neviděla vůbec ráda. "Pani Hnidáková, co tady děláte? Vy jste můj největší rest tady. Já včera procházela porodní knihu z víkendu a hledala jsem vaše jméno. Jak to, že jste ještě neporodila?" Na tohle se mě poslední týden ptali snad úplně všichni. "Tak co? Už rodíš?" "Tak kdy?" A Kubík pořád nic. Věřte mi, ty babské rady jsme vyzkoušeli úplně všechny, přemýšlela jsem i nad tím Hamiltnem, ale nějak jsem se bála to sama navrhnout.

Každopádně moje porodní asistentka naprosto přesně věděla co dělá. Nejprve mi pohrozila vyvoláním porodu a termínem za dva dny v ordinaci lékaře, který vyvolání naplánuje. A pak se mě zeptala při prohlídce, jestli ho může trošku povzbudit, že by to třeba mohlo spustit kontrakce. Nějak jsem v tu chvíli nepochopila, že vlastně souhlasím s tím chmatem a nadšeně jsem přikyvovala. Ano, bylo to trošku nepříjemné, ale nic zásadního a navíc to evidentně opravdu v sedm večer spustilo kontrakce. Myslím, že jí za to nikdy nepřestanu být vděčná.


Díky tomu, že jsem to už jednou zažila, jsem byla schopná poznat, že tohle narozdíl od těch bolestí, co jsem měla celý den, už nejsou poslíčci, ale skutečné kontrakce. Kubu jsem v půl osmé vítala doma se slovy "miláčku, tohle už asi nerozdejchám" a měla jsem pravdu. Kontrakce byly nejprve po patnácti minutách a postupně zesilovaly a zkracoval se interval. Na deseti minutách jsme se rozhodli zavolat Kubovým rodičům, aby přijeli přes noc hlídat spící Sárinku. Na pěti minutách jsme se i přesto, že mi stále nepraska plodová voda ani neodtekla hlenová zátka rozhodli jet do porodnice.

Kuba se začínal bát, aby nás ještě nevrátili, protože jsem mezi kontrakcemi neustále vtipkovala, smála se a na příjmu si fotila nápisy "porodní sál." Ale tak, co máte dělat, sice už víte, že rodíte, ale pořád se to ještě dá. Kontrakce jsou zatím krátké, jedna trvá zhruba minutu až dvě, dá se prodýchat a do další máte 5 minut klid, kdy se vlastně vůbec nic neděje a vy můžete normálně fungovat. A tak si to zatím užívám. Vlastně jsem strašně šťastná, že už je to tady, že to za chvilku budu mít za sebou, a že to Kubík zvládne i bez vyvolávačky. Na příjmu vás před vyšetřením lékařem čeká monitor, zvednu hlavu a kouknu na hodiny na zdi. Za pět minut dvanáct. Když se mi po dvaceti minutách dotočí monitor, doktorka potvrdí kontrakce, po vyšetření konstatuje, že porod je rozběhlý na 3-4 centimetry a doporučí příjem.

Kubík se narodil dvě hodiny na to. Bylo to rychlé, ale nebudu vám lhát, ani podruhé to rozhodně nebylo bezbolestné. Narozdíl od toho prvního porodu jsem s tím byla ale více smířená. Méně jsem propadala zoufalství a poddávala se bolestem, více se soustředila na to, že to už brzy skončí a těšila se, až bude venku. Protože už jsem věděla, že tím ta bolest v okamžiku skončí a začne nový život. Na to, že to byl porod, před kterým mám stále neuvěřitelný respekt, musím jednoznačně uznat, že to byl určitě ten z těch lepších, aspoň, co jsem o porodech slyšela. Se Sárinkou jsem epidural nakonec chtěla, ale už mi ho nestihli dát. Zvládla jsem to i bez něj a tentokrát mě ta možnost ani nenapadla. Porod se rozjížděl tak rychle, že jsem věřila, že Kubík přijde na svět co nevidět a nenechá mě v tom moc dlouho. I já jsem se mu snažila maximálně pomoc a tak jsem seděla buď ve sprše nebo na balonu.



Pro mě osobně je nejhorší část od otevření zhruba na 7cm (tlačit můžete až od 10cm), to už jsou kontrakce opravdu dost silné a jdou jedna za druhou, takže nemáte šanci si odpočinout a jen čekáte až budete moc začít tlačit. Voda mi nakonec nepraskla a museli mi jí na tom 7cm píchnout, to porod ještě více urychlilo. Sama na sebe jsem hrdá, že jsem se při prvním porodu naučila tlačit a tentokrát to šlo opravdu mnohem lépe, bez komplikací a bez nástřihu. Kompletně bez chemie. A ten neuvěřitelný pocit úlevy, když byl najednou venku. Chvilku jsem tomu nemohla ani uvěřit, už je konec, už mě nic nebolí a bolet nebude. Už je tu s námi. Jsme čtyři. Máme syna.



Jakub Hnidák nar. 8.3. 2017 ve 2:36, vážil 3370g a měřil 51cm i tentokrát byl u porodu tatínek.