neděle 19. března 2017

Byl to porod


Spousta z vás se mou prožívala celé těhotenství, ať už tady prostřednictvím článků nebo na instagramu @mamanablogu, kde ke konci stoupala nervozita s každou další fotkou bříška. Kubík na sebe dal opravdu čekat a maminčinu tušení, že se narodí už v půlce února se z vysoka vysmál.

I když to v sedmém měsíci vypadalo, že se začal chystat ven, nakonec se dopekl až do čtyřicátého týdne. Jak tedy přišel Kubík na svět a včem byl druhý porod jiný než ten první?

Kubík se nakonec narodil přirozeně. Ráno jsem byla na další kontrole v podolské porodnici, protože bylo vše se mnou i s miminkem v pořádku, chodila jsem na kontroly do poradny k porodní asistentce a nemusela jsem čekat tu nekonečnou frontu k lékařům. Svou porodní asistentku jsem si za tu dobu velice oblíbila, i když tentokrát mě neviděla vůbec ráda. "Pani Hnidáková, co tady děláte? Vy jste můj největší rest tady. Já včera procházela porodní knihu z víkendu a hledala jsem vaše jméno. Jak to, že jste ještě neporodila?" Na tohle se mě poslední týden ptali snad úplně všichni. "Tak co? Už rodíš?" "Tak kdy?" A Kubík pořád nic. Věřte mi, ty babské rady jsme vyzkoušeli úplně všechny, přemýšlela jsem i nad tím Hamiltnem, ale nějak jsem se bála to sama navrhnout.

Každopádně moje porodní asistentka naprosto přesně věděla co dělá. Nejprve mi pohrozila vyvoláním porodu a termínem za dva dny v ordinaci lékaře, který vyvolání naplánuje. A pak se mě zeptala při prohlídce, jestli ho může trošku povzbudit, že by to třeba mohlo spustit kontrakce. Nějak jsem v tu chvíli nepochopila, že vlastně souhlasím s tím chmatem a nadšeně jsem přikyvovala. Ano, bylo to trošku nepříjemné, ale nic zásadního a navíc to evidentně opravdu v sedm večer spustilo kontrakce. Myslím, že jí za to nikdy nepřestanu být vděčná.


Díky tomu, že jsem to už jednou zažila, jsem byla schopná poznat, že tohle narozdíl od těch bolestí, co jsem měla celý den, už nejsou poslíčci, ale skutečné kontrakce. Kubu jsem v půl osmé vítala doma se slovy "miláčku, tohle už asi nerozdejchám" a měla jsem pravdu. Kontrakce byly nejprve po patnácti minutách a postupně zesilovaly a zkracoval se interval. Na deseti minutách jsme se rozhodli zavolat Kubovým rodičům, aby přijeli přes noc hlídat spící Sárinku. Na pěti minutách jsme se i přesto, že mi stále nepraska plodová voda ani neodtekla hlenová zátka rozhodli jet do porodnice.

Kuba se začínal bát, aby nás ještě nevrátili, protože jsem mezi kontrakcemi neustále vtipkovala, smála se a na příjmu si fotila nápisy "porodní sál." Ale tak, co máte dělat, sice už víte, že rodíte, ale pořád se to ještě dá. Kontrakce jsou zatím krátké, jedna trvá zhruba minutu až dvě, dá se prodýchat a do další máte 5 minut klid, kdy se vlastně vůbec nic neděje a vy můžete normálně fungovat. A tak si to zatím užívám. Vlastně jsem strašně šťastná, že už je to tady, že to za chvilku budu mít za sebou, a že to Kubík zvládne i bez vyvolávačky. Na příjmu vás před vyšetřením lékařem čeká monitor, zvednu hlavu a kouknu na hodiny na zdi. Za pět minut dvanáct. Když se mi po dvaceti minutách dotočí monitor, doktorka potvrdí kontrakce, po vyšetření konstatuje, že porod je rozběhlý na 3-4 centimetry a doporučí příjem.

Kubík se narodil dvě hodiny na to. Bylo to rychlé, ale nebudu vám lhát, ani podruhé to rozhodně nebylo bezbolestné. Narozdíl od toho prvního porodu jsem s tím byla ale více smířená. Méně jsem propadala zoufalství a poddávala se bolestem, více se soustředila na to, že to už brzy skončí a těšila se, až bude venku. Protože už jsem věděla, že tím ta bolest v okamžiku skončí a začne nový život. Na to, že to byl porod, před kterým mám stále neuvěřitelný respekt, musím jednoznačně uznat, že to byl určitě ten z těch lepších, aspoň, co jsem o porodech slyšela. Se Sárinkou jsem epidural nakonec chtěla, ale už mi ho nestihli dát. Zvládla jsem to i bez něj a tentokrát mě ta možnost ani nenapadla. Porod se rozjížděl tak rychle, že jsem věřila, že Kubík přijde na svět co nevidět a nenechá mě v tom moc dlouho. I já jsem se mu snažila maximálně pomoc a tak jsem seděla buď ve sprše nebo na balonu.



Pro mě osobně je nejhorší část od otevření zhruba na 7cm (tlačit můžete až od 10cm), to už jsou kontrakce opravdu dost silné a jdou jedna za druhou, takže nemáte šanci si odpočinout a jen čekáte až budete moc začít tlačit. Voda mi nakonec nepraskla a museli mi jí na tom 7cm píchnout, to porod ještě více urychlilo. Sama na sebe jsem hrdá, že jsem se při prvním porodu naučila tlačit a tentokrát to šlo opravdu mnohem lépe, bez komplikací a bez nástřihu. Kompletně bez chemie. A ten neuvěřitelný pocit úlevy, když byl najednou venku. Chvilku jsem tomu nemohla ani uvěřit, už je konec, už mě nic nebolí a bolet nebude. Už je tu s námi. Jsme čtyři. Máme syna.



Jakub Hnidák nar. 8.3. 2017 ve 2:36, vážil 3370g a měřil 51cm i tentokrát byl u porodu tatínek.

5 komentářů:

  1. To je úžasné! Takhle nějak bych si také přála porod zažít :) Moc gratuluju a ať jste všichni zdraví!

    OdpovědětVymazat
  2. Krásné! Ať to čtou všichni široko daleko, ať se ví, že takhle to taky jde!
    Gratuluju k hezkému zážitku!

    OdpovědětVymazat
  3. To je krásný příběh! :) <3 moc gratuluji a přeji pevné zdravíčko a moc štěstí!!!

    OdpovědětVymazat