pátek 28. dubna 2017

Miminko: magické šestinedělí


O šestinedělí se toho hodně napovídá, ale pravda je, že většina maminek se těší, až ho bude mít za sebou. Je to vlastně taková doba hájení, kdy si na sebe všichni zvykáte, a během které by si mělo všechno aspoň trošku sednout. A jak to proběhlo u nás? 

Kubík
Už od porodnice celkem stabilně držel svůj standard - jím každé dvě hodiny, když to náhodou někdy zaspal a protáhl si pauzu na hodiny tři, dojídal se pak pro jistotu po hodině. Osvědčené rady tipu - uchovej ho v kočárku nebo jízda autem, pro delší spánek bez jídla, na něj nezabíraly. Budil se s železnou pravidelností a dost hlasitě nám dával najevo, že má obrovský hlad.

Jeho apetit se projevil také na váze a růstu. Na kontrole na konci šestinedělí se ukázalo, že od porodu vyrost o 5 cm a přibral 1,5kg. Aktuálně tedy hlásíme 56cm a 4,9kg.

Slyšela jsem o miminkách, která během prvních měsíců prakticky jen jí a spí, a nevydrží vzhůru dýl jak půl hodinky. Tak Kubík si po prvních pár dnech dával pravidelně hodinku vzhůru, půl hodinky spánku a pak opět jedl. Po měsíci už zvládnul být vzhůru klidně 5 hodin v kuse, samozřejmě se u toho ale musel chovat a jídlem se dopoval už po hodině. Každou další hodinu jsem si říkala, teď se nají a přece už musí jít spát. No, opět se jen potvrzuje, že každé dítě je jiné a ať se snažíte zavádět režim sebevíc, to mimčo si to beztak udělá po svém.


Já - dvojitá máma
To mám jak na houpačce, jakmile Kubík usne, miluju ho nejvíc na světě. Samozřejmě ho miluju i když je vzhůru, ale jsou chvíle, kdy mi prostě dojdou síly. Mám pocit, že mi to to dítě dělá schválně a zkouší mojí trpělivost. Teď to opravdu nepíšu proto, že mám potřebu, abyste mě litovali, ale spíš z toho důvodu, aby jste si nemysleli, že je to u nás všechno růžové a zalité sluncem, jak to někdy z fotek na instagramu může vypadat. Za těch 6 týdnů jsem dvakrát propadla hysterickému pláči, že už prostě nemůžu, že to nezvládnu. Měla jsem strašný pocit bezmoci, byla jsem přesvědčená, že se to už nikdy nezlepší. Že budu opravdu navždy spát jen 5 hodin denně a to ještě v hodinových intervalech. Já, která je závislá na osmihodinovém spánku. Že navždy zůstanu tak strašně unavená, vyčerpaná, věčně hladová a kojící. Zažila jsem bezpočet mikrospánků a několikrát bezdůvodně křičela na Sáru nebo na Kubu. Nedělám si iluze a nechci všechno přikládat jen únavě... určitě už jste někdy slyšeli pojem "mlíko na mozku."

Ale tak víte, jak to je. Jsou dny horší, ale jsou samozřejmě i dny a noci, které jsou mnohem lepší a naštěstí ty u nás převažují. Stačí jedna dobrá noc, vyspíte se a neberete sílu na několik dalších dní.

A jak to zvládám s dvěma dětma? Popravdě většinou mám na krku (teda spíš na prsu) jen toho malýho křiklouna. Zatím se nám docela daří Sáru udávat po babičkách, 3x týdně je ve školce a hodně se zapojil tatínek.


Kuba - táta na plný úvazek
Kuba vyfasoval Sáru, tak nějak jsme tušili předem, že se to stane a s příchodem Kubíka se Sára na Kubu ještě víc upnula. Táta jí vozí do školky, táta jí vyzvedává, koupe a uspává. S tátou si chce hrát a tátu taky většinou poslechne na slovo.

Mě Sára hodně chybí, většinou se mi nepoštěstí, abych se jí mohla plně věnovat. Když má Kubík lepší den, snažíme se si to vyměnit. Ale když jsem na ně sama, na Sáru je větší tlak, že musí zvládnout být víc samostatná. A někdy prostě jeden nebo druhej chvilku řvou a musej počkat než na ně přijde řada.



Sára - velká ségra
Kromě toho, že ze Sáry se teď stala tatínkova holčička, je z ní taky velká ségra a tuhle roli si dost užívá. Když se Kubík narodil, všem o něm na počkání vyprávěla. "My máme Kubíka, to je naše miminko." Opravdu hodně mi pomáhá, zvládne si hrát sama v pokojíčku, ale většinou jí všechno zajímá a chce být u toho, když se přebaluje, koupe a za svůj velký úkol si vzala dávat Kubíkovi kapičky na prdíky. A prakticky nepřetržitě mu cpe dudlík do pusinky, i když o to třeba vůbec nestojí.

Uvidíme, jak to půjde dál, ale zatím oba dobře zvládají i společné spaní v ložnici. První chodí spát Sárinka kolem osmé, Kubík se většinou přidává se mnou až později a i když dává velice hlaitě najevo, že má hlad, Sáru v noci nezbudí. Když se náhodou nechce nechat přesvědčit, že je ještě noc a měl by pokračovat ve spánku, raději s ním odejdu do obýváku, aby zbytečně nevzbudil všechny.


PS: ta známá průpovídka "jedno dítě, žádný dítě" mi teď stále rezonuje v hlavě :)

Fotky, jak jinak - www.honzamartinec.com a moje velké díky! Fotili jsme, když byly Kubíkovi zhuruba 2 týdny.