středa 31. května 2017

Přebalovací taška

Možná by bylo daleko zajímavější podívat se na obsah dámské kabelky, zvlášť u maminek se tam najdou občas neuvěřitelné poklady. Pamatuju si, že se Sárou, když jí bylo kolem roku, jsem běžně z kabelky u pokladny při placení vytahovala dětské plínky, dudlík nebo nějakou hračku. Vyšší level byl, když jsem u kadeřníka hledala v kabelce diář, abych si zapsala termín a našla jsem tam malou pokličku na hrnec. Díky Sáro, ta se bude určitě hodit.


A co se hodí mít s sebou v přebalovací tašce? S druhým mimčem jsem v balení tašky už mnohem rychlejší. V hlavě si odškrtám rychlý seznam, ještě jednou překontroluju, že je tam opravdu všechno a můžeme vyrazit. Možná se vám budou moje rady hodit a nebo naopak poradíte vy mě, co bych do tašky měla ještě přihodit.

Přebalování - pro jistotu s sebou nosím jednorázovou přebalovacví podložku, plínky - 3ks, víc zbytečně zabírá místo a nikdy jsem jich tolik nepotřebovala, vlhčené ubrousky - tady naopak tahám celé velké balení a používám je jako utěrku na cokoliv, většinou s náma jde i Sára a to se pak opravdu hodí. Bepanthen Care Mast - mám tam to velké balení, to malé se mi v tašce špatně hledá a většinou si jím namažu i ruce nebo popraskané rty, tak to malé nosím v kabelce a v tašce mám to velké.

Další nezbytnosti - látkovou plínku na utření čehokoliv, odkrknutí či přikrytí miminka, náhradní dudlík, raw tyčinku - ta je pro mě.

Pro jistotu - začala jsem nosit náhradní oblečení pro Kubíka, kdybychom měli nějakou nehodu, párkrát se to už vyplatilo, bohužel jsem v tašce nebyla zvyklá nosit náhradní tričko pro sebe a nedávno jsem ho tam přidala. Jít domů poblitá - nic moc.

Místo kabelky - klasické přebalovací tašky mi nějak nevyhovovaly, byly na můj vkus moc dělené, jsem spíš typ na jednu velkou přihrádku, kde šmátrám dokud neulovím. Tak jsem vybrala jednu svou větší kabelku a nominovala jí na přebalovací tašku. Zároveň jí i jako kabelku používám dál. Takže do přebalovací tašky v mém případě patří i peněženka, klíče, telefon a pokus nic z toho doma nezapomenout.

S letními teplotami jsem přihodila ještě sluneční brýle, krém na opalování a deku pod kočárek a vidím to brzy na nějaký pěkný piknik v parku pod stromem.

Jak jsem to teď dopsala a čtu to po sobě a koukám na tu fotku, zdá se mi toho nějak málo a pořád přemýšlím, co bych tam ještě přihodila. Ale v tom je ta krása, moc toho nepotřebujete, se Sárou jsem s sebou tahala snad půlku bytu a většinu z toho jsem nikdy nepoužila. Tak snad jsem vás apoň trochu inspirovala, a pokud myslíte, že mi chybí něco opravdu zásadního, budu ráda, za vaši radu.

PS: do 1.6. včetně můžete hlasovat o nejlepší mama blog roku 2017 a zapojit se tak do soutěže o hodnotné výhry

sobota 27. května 2017

Lesk a bída světa mama blogerek

Nedávno jsem na facebook stránce svého blogu a dokonce i na instagramu, pod tíhou vlastní rozpolcenosti, vykřikovala, že blog nepíšu kvůli umístění se v anketě. Dalších pár dnů mi to vrtalo v hlavě a nakonec mi došlo, že vám na základě svých slov dlužím vysvětlení toho, proč já tedy vlastně bloguju.


Možná se vám to bude zdát málo romantické, ale já si založila blog z takové malé pracovní nouze. Ještě než jsem plně podlehla vášni pečení cupcakes, jsem pracovala v mediální agentuře, kde jsem měla na starosti komunikaci na sociálních sítích.  Je to víc než 4 roky zpět, kdy jsme našemu klientovi navrhli spolupráci s blogery. Tím klientem byl Bepanthen. A divte se nebo ne, ale najít tou dobou kvalitní blog zaměřený na maminky s dětmi, nebylo zdaleka tak jednoduché jako dnes.

Byla to tak trochu zoufalá situace, konečně jsme měli osvíceného klienta, který do toho chtěl jít a ono vlastně nebylo do čeho. A protože, mě tou dobou na schůzky předcházel vlastní těhotenský pupek, sama klientka přišla s návrhem, zda se do toho nechci pustit já sama. Nezbývalo nic jiného než jít s kůží na trh. Koncept spolupráce jsme překopali na ambasadorský program, já založila blog a stala se ambasadorkou značky Bepanthen.

Spolupráce byla původně na rok, ale já už po pár prvních měsících věděla, že s tím budu chtít pokračovat dál. Byla z toho nová závislost, sledovat čtenost jednotlivých článků, vymýšlet nová témata, vidět jak ten blogerský svět najenou roste. Jak se přidávají další a další.

Nakonec to spolu táhneme už pátým rokem. Nutno říct, že tohle bych pro každého klienta neuděla, ale Bepanthenu sama důvěřuji, absolvovala jsem několik interních školení, měla možnost mluvit s lékaři i lékárníky a jsem hrdá, že ho můžu doporučit dalším maminkám.

Proč jsem blog založila už víte, ale jakto, že mě to tak chytlo a bavilo a vydržela jsem u toho tak dlouho? Psát mě bavilo vždycky, líbilo se mi, jak si díky tomu dokážu v hlavě urovnat myšlenky. Především v začátcích, když se narodila Sára, jsem se po napsání článku cítila jako po psychoterapii. Nezkušená prvorodička, s celkem náročným miminkem a mezi kamarádkami širokodaleko žádná další máma. Ale měla jsem vás, svoje první čtěnáře (ano jsou tu i muži a není jich málo) a to mě neuvěřitelně nabíjelo a motivovalo.

Postupem času jsem si to víc a víc uvědomovala a jak jsem získávala na sebejistotě mateřské i blogerské, začala jsem mít potřebu tu energii vracet zpět. A tak se snažím tenhle blog i dál psát s nadhledem a lehce ironickým ušklíbnutím nad tím, že těhotenství a mateřství je prý tím nejkrásnějším obdobím v životě ženy.

Sečteno podtrženo, píšu ze dvou hlavních důvodů:
1) léčím si tím vlastní bolístky a utvrzuju se v tom, že jsem dobrá máma
2) mám potřebu křičet do světa, že v tom ani vy, nejste samy, že je nás víc takových nedokonalých matek, co občas tápou a neví

Tohle je takové trochu klišé, řekne vám to každá blogerka... ale ona je to prostě asi fakt pravda: blogování mi toho hodně dalo. Poznala jsem spoustu skvělých ženských, které i když si to možná samy nemyslí, jsou báječnými máminkami a svými články nechávají mnohé nakouknout do svých životů, rodin a způsobu výchovy svých dětí. Svět mama blogerek se rozrůstá každým dnem, přesvědčit se o tom můžete i v seznamu nominovaných v oné anketě Mamablog roku.


Na mama blogerkách se mi líbí především to, že většina z nich píše prostě jen pro to, že je to baví a baví je i to, že je někdo čte. Nemáme přehnané ambice se blogovním živit a tak se v téhle "komunitě" nesetkáte ani s ostrými lokty. Jedna s druhou často vyrážíme na kafe, potkáváme se na hřišti a na vzájem si nakukujeme pod pokličku rodičovství. Těch blogů, které sama čtu a doporučila bych vám je, je spousta. Když jsem se zamyslela koho já sama čtu nejvíc a proč, došlo mi, že i když píšeme všechny vlastně o tom samém, tak tím, že každá jsme úplně jiná, jsou jiné i naše blogy a jejich styl.

Nejvíc jsem četla, když Sára trochu odrostla a já začala pomalu přemýšlet o druhém dítěti. Seznámila jsem se s Terkou z blogu Madama Coquette a se zatajeným dechem sledovala jak se narodil Alánek, jak ho Lola přijala a milovala a pomalu jsem začala věřit tomu, že bych to taky mohla zvládnout. U Terky mě navíc baví její DIY projekty, cestování s dětmi a doporučení na dětské knížky. Další inspirací pro mě je Bára z blogu Mamapocket, baví mě její zápal pro ekologickou udržitelnost, zahradničení a pobyt dětí v přírodě. A kromě jiného samozřejmě také špehování toho, jak ona to dává s dvěma dětma. Do třetice a ze stejného důvodu čtu moc ráda také blog Radky, neboli Kusanec baby blog, i Radka má dvě děti a Erwín je jen o něco málo starší než Sára. I u Radky jsem sledovala Adélčin příchod na svět a oblíbila jsem si její styl psaní a především její vkus.

Všechny tři a nejen ony, by si zasloužily stát se mamablogerkou roku 2017, i já bych se jí stala moc ráda. I když se snažíme přesvědčit se, že o ten titul nestojíme, žádná z nás by se nezlobila, kdyby ho získala. A tak, jestli čtete rádi mama blogy, nebo pokud rádi soutěžíte, budeme vděčné za každý váš hlas. Hlasuje se každý den až do 1. června - Dne dětí, a každý den jeden hlasující získá hodnotnou výhru. Hlasovat můžete zde: www.mamablogroku.cz

neděle 14. května 2017

Být mámou


Chtěla jsem napsat strašně něžnej článek o tom, jak nádherné je to být mámou, jak jsem nečekala, že mě bude každý den tak neuvěřitelně dojímat, když... mě Sára obejme a dá mi pusu, když se na mě Kubík zkouší usmát, když se nám je oba podaří uspat. Chtěla jsem napsat o všem tom krásném, co mi mateřství přináší. Ale nějak jsem teď na ty srdceryvný řádky moc unavená a nejde mi to přes prsty. Nějak se mi nechce tvrdit vám, že být mámou je pro mě vždy stoprocentně krásný, lehký a prostě nejlepší na světě.

Velice často se mi vybavují okamžiky z mého dětství, kdy jsem viděla unavenou svojí mamku, vyčerpanou, ustaranou, zoufalou. I když jsem si nedělala o mateřství moc velké iluze, stejně mě to trochu překvapilo. Tak ony si kamarádky s dětmi nedělaly legraci, když říkaly, že je to práce na 24 hodin denně. Proč se tomu říká dovolená? Proč pořád něco musím... utírat, vařit, prát, žehlit, uklízet, držet, podávat, rovnat... někoho oblíkat, napomínat, svlíkat, kojit, umývat, poslouchat, přebalovat, krmit, houpat, vozit, nosit, uspávat.

Asi ode mě nikdy neuslyšíte, že být mámou je pro mě lehký, ale nikdy bych to nechtěla vzít zpět. Ta dřina za to stoprocentně stojí. Je to ta nejlepší "práce" jakou jsem kdy dělala, ne vždycky si to uvědomuju, protože výsledky se nedostavují hned, někdy to trvá dokonce i pár let a vlastně nedostáváte ani žádný plat, ale děláte na svym, budujete svou vlastní rodinu, investujete do budoucna, vychováváte nový život, spoluvytváříte dějiny. Rozdáváte lásku. Milujete. 

A navíc můžete objímat, chovat, pusinkovat, hladit, radit, naslouchat, pomáhat, ochraňovat... Můžete pro ně být vším, můžete být mámou.

Pořád jsem strašně unavená, ale i přes má slova na začátku přiznávám, že jsem se u psaní nakonec stejně dojala. Být mámou je můj splněný sen. Jejich máma už budu navždy. Pro ně jsme celý Vesmír. A ať už to dělám správně nebo ne, snažím se. A věřím, že mi za to jednou poděkují, jako já dnes na Den matek děkuji své mamince, že se mnou měla tolik trpělivosti, že pro mě vždy měla slova útěchy i podpory a naučila mě, že bojovat se má vždycky až do konce a nic není zadarmo.

A ještě něco, všechny mámy, co se nebojí o mateřství psát, jsou pro mě hrdinky. Na ankety a "škemrání" o hlasy moc nejsem, ale budu strašně ráda, když nás mama blogerky podpoříte v anketě Mama blog roku, protože píšeme hlavně pro radost z toho, že nás někdo čte, že vás naše články baví, inspirují a motivují. A vaše uznání je pro nás tím nejdůležitějším.

Tak hlasujte, bavte se a čtěte nás.