sobota 27. května 2017

Lesk a bída světa mama blogerek

Nedávno jsem na facebook stránce svého blogu a dokonce i na instagramu, pod tíhou vlastní rozpolcenosti, vykřikovala, že blog nepíšu kvůli umístění se v anketě. Dalších pár dnů mi to vrtalo v hlavě a nakonec mi došlo, že vám na základě svých slov dlužím vysvětlení toho, proč já tedy vlastně bloguju.


Možná se vám to bude zdát málo romantické, ale já si založila blog z takové malé pracovní nouze. Ještě než jsem plně podlehla vášni pečení cupcakes, jsem pracovala v mediální agentuře, kde jsem měla na starosti komunikaci na sociálních sítích.  Je to víc než 4 roky zpět, kdy jsme našemu klientovi navrhli spolupráci s blogery. Tím klientem byl Bepanthen. A divte se nebo ne, ale najít tou dobou kvalitní blog zaměřený na maminky s dětmi, nebylo zdaleka tak jednoduché jako dnes.

Byla to tak trochu zoufalá situace, konečně jsme měli osvíceného klienta, který do toho chtěl jít a ono vlastně nebylo do čeho. A protože, mě tou dobou na schůzky předcházel vlastní těhotenský pupek, sama klientka přišla s návrhem, zda se do toho nechci pustit já sama. Nezbývalo nic jiného než jít s kůží na trh. Koncept spolupráce jsme překopali na ambasadorský program, já založila blog a stala se ambasadorkou značky Bepanthen.

Spolupráce byla původně na rok, ale já už po pár prvních měsících věděla, že s tím budu chtít pokračovat dál. Byla z toho nová závislost, sledovat čtenost jednotlivých článků, vymýšlet nová témata, vidět jak ten blogerský svět najenou roste. Jak se přidávají další a další.

Nakonec to spolu táhneme už pátým rokem. Nutno říct, že tohle bych pro každého klienta neuděla, ale Bepanthenu sama důvěřuji, absolvovala jsem několik interních školení, měla možnost mluvit s lékaři i lékárníky a jsem hrdá, že ho můžu doporučit dalším maminkám.

Proč jsem blog založila už víte, ale jakto, že mě to tak chytlo a bavilo a vydržela jsem u toho tak dlouho? Psát mě bavilo vždycky, líbilo se mi, jak si díky tomu dokážu v hlavě urovnat myšlenky. Především v začátcích, když se narodila Sára, jsem se po napsání článku cítila jako po psychoterapii. Nezkušená prvorodička, s celkem náročným miminkem a mezi kamarádkami širokodaleko žádná další máma. Ale měla jsem vás, svoje první čtěnáře (ano jsou tu i muži a není jich málo) a to mě neuvěřitelně nabíjelo a motivovalo.

Postupem času jsem si to víc a víc uvědomovala a jak jsem získávala na sebejistotě mateřské i blogerské, začala jsem mít potřebu tu energii vracet zpět. A tak se snažím tenhle blog i dál psát s nadhledem a lehce ironickým ušklíbnutím nad tím, že těhotenství a mateřství je prý tím nejkrásnějším obdobím v životě ženy.

Sečteno podtrženo, píšu ze dvou hlavních důvodů:
1) léčím si tím vlastní bolístky a utvrzuju se v tom, že jsem dobrá máma
2) mám potřebu křičet do světa, že v tom ani vy, nejste samy, že je nás víc takových nedokonalých matek, co občas tápou a neví

Tohle je takové trochu klišé, řekne vám to každá blogerka... ale ona je to prostě asi fakt pravda: blogování mi toho hodně dalo. Poznala jsem spoustu skvělých ženských, které i když si to možná samy nemyslí, jsou báječnými máminkami a svými články nechávají mnohé nakouknout do svých životů, rodin a způsobu výchovy svých dětí. Svět mama blogerek se rozrůstá každým dnem, přesvědčit se o tom můžete i v seznamu nominovaných v oné anketě Mamablog roku.


Na mama blogerkách se mi líbí především to, že většina z nich píše prostě jen pro to, že je to baví a baví je i to, že je někdo čte. Nemáme přehnané ambice se blogovním živit a tak se v téhle "komunitě" nesetkáte ani s ostrými lokty. Jedna s druhou často vyrážíme na kafe, potkáváme se na hřišti a na vzájem si nakukujeme pod pokličku rodičovství. Těch blogů, které sama čtu a doporučila bych vám je, je spousta. Když jsem se zamyslela koho já sama čtu nejvíc a proč, došlo mi, že i když píšeme všechny vlastně o tom samém, tak tím, že každá jsme úplně jiná, jsou jiné i naše blogy a jejich styl.

Nejvíc jsem četla, když Sára trochu odrostla a já začala pomalu přemýšlet o druhém dítěti. Seznámila jsem se s Terkou z blogu Madama Coquette a se zatajeným dechem sledovala jak se narodil Alánek, jak ho Lola přijala a milovala a pomalu jsem začala věřit tomu, že bych to taky mohla zvládnout. U Terky mě navíc baví její DIY projekty, cestování s dětmi a doporučení na dětské knížky. Další inspirací pro mě je Bára z blogu Mamapocket, baví mě její zápal pro ekologickou udržitelnost, zahradničení a pobyt dětí v přírodě. A kromě jiného samozřejmě také špehování toho, jak ona to dává s dvěma dětma. Do třetice a ze stejného důvodu čtu moc ráda také blog Radky, neboli Kusanec baby blog, i Radka má dvě děti a Erwín je jen o něco málo starší než Sára. I u Radky jsem sledovala Adélčin příchod na svět a oblíbila jsem si její styl psaní a především její vkus.

Všechny tři a nejen ony, by si zasloužily stát se mamablogerkou roku 2017, i já bych se jí stala moc ráda. I když se snažíme přesvědčit se, že o ten titul nestojíme, žádná z nás by se nezlobila, kdyby ho získala. A tak, jestli čtete rádi mama blogy, nebo pokud rádi soutěžíte, budeme vděčné za každý váš hlas. Hlasuje se každý den až do 1. června - Dne dětí, a každý den jeden hlasující získá hodnotnou výhru. Hlasovat můžete zde: www.mamablogroku.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat