středa 21. června 2017

Miminko: tři měsíce s Kubíkem

Psát o tom, jak moc to letí, nemá cenu. Podle mě to vidí každá máma na svých dětech. Nic není větší zcradlo plynoucího času než to, jak nám rostou děti před očima. Loni touhle dobou jsem ještě nevěděla, že jsem těhotná a teď už je tu s námi Kubík čtvrt roku.


O tom jaké bylo naše šestinedělí, jsem už psala, pro připomenutí ho najdete zde: Miminko: magické šestinedělí, tak se zaměřím jen na novinky posledního měsíce.

Kubík:
Na rozdíl od Sáry, které se to povedlo prvně snad až kolem 2 let, mi Kubík ukázal, že opravdu exustují miminka, která umí spát celou noc. Do teď jsem věřila tomu, že si to ty maminky vymýšlí, aby mě nakrkly. No, každopádně se mu to povedlo zatím jen jednou, po prospané noci následovalo ještě pár nádherných nocí, kdy se probudil na jídlo jen jednou. Pak jsme se pro velký úšpěch vrátili opět k frekvenci "jím každé dvě hodiny a je mi fuk, jestli je den nebo noc." Načeš následoval občasný upgrade na "mám hlad už po hodině" nebo "řvu a nevím proč" ten ještě vystřídala občasná jobovka "vstávám v 5 ráno a chci si s těbou mámo povídat." Každý večer si říkám, třeba se to zase vrátí a tajně doufám, že se vzbudím až ráno.

Na tříměsíční prohlídce měl Kubík 6,17 kg a 61 cm, zvědavost mi nedala a vytáhla jsem Sárinčiny záznamy. Plus mínus to mají dost podobné, Kubík teda o něco málo větší jedlík, což sedí. NA téhle kontrole měl také dostat první očkování, ale kvůli rýmě a kašli jsme ho odložili až na čtyřměsíční prohlídku. Tyhle super nemoci mu nosí Sára ze školky, tak snad nepřinese něco vážnějšího.

Každý měsíc se Kubík fotí na milníkové dece od MMMoje


Za sebou máme také druhou prohlídku kyčlí, kde bylo opět vše na jedničku a na třetí (poslední) jdeme až v září. Za to se paní doktorce už moc nezdála ta Kubíkova preference jedné strany a doporučila nám rehabilitaci. Tam se potvrdilo, že Kubík má následkem preference zahuhlý sval na krku a slabší jednu ručičku, tak cvičíme. Ale je to šikula a moc se snaží, tak věřím, že to brzo doženem.

Sárinka:
Roli starší ségry zvládá moc dobře. Dokonce jsou i dny, kdy vůbec nefňuká - to je její projev žárlení. Začala být trochu ufňuaná a snaží se upoutat pozornost, ale takovym pro mě příjemnějším způsobem. Není zlá, nevzteká se, občas jen fňuká nebo kňučí, když není zrovna po jejím.

Kubíka opečovává, houpá ho v lehátku a už dokonce zkušela sama vést kočár. Chodí mi okamžitě hlásit, že je vzhůru nebo brečí. Když brečí moc, začne taky. Na otázku proč řve i ona odpovídá: "Když mě už z toho bolí uši" No, občas je u nás dost veselo.

Já a Kuba:
Máme žalostně málo času jeden na druhého. Spíš tedy ani nevím, kdy jsme naposledy byli sami. Protože Kubík vstává s rozbřeskem a já pochopitelně s ním. Jakmile večer usne, já začnu padat únavou a na randíčko v obýváku už nemám sílu a usínám s ním.

Sice nejsme vůbec spolu sami, ale zato jsme častěji všichni pohromadě. Daleko méně se separujeme na já a Kubík a Kuba a Sára a zvládáme toho spoustu podnikat jako jedna velká rodina. Celkově jsme se více zžili a fungujeme tak nějak více sehraně.