úterý 16. ledna 2018

Moje největší blogovací chyba, aneb vše co jste chtěli vědět o spolupráci se značkami

Asi jste si všimli, že tu byl delší dobu klid, sama jsem se musela jít podívat, kdy jsem vlastně napsala poslední článek. Bylo to v půlce listopadu, myslím, že takhle dlouhou pauzu jsem ještě neměla a donutilo mě to o blogu hodně přemýšlet. Vlastně už přemýšlím mnohem dýl a to přemýšlení mi asi brání v psaní. Říkám si, jestli to má vůbec ještě smysl. Nějak se pro mě z blogování za těch skoro 5 let vytratila radost.

Tahle spolupráce byla hodně sladká, podkolenky seženete v obchůdku kamarádky Páji na www.bettybrands.cz
Teda, mám až euforickou radost, když dopíšu článek, nahraju ho a sleduju, jak se vám líbí. Jestli ho čtete, komentujete a sama si ho po sobě ještě pár dní čtu a rovnám si v hlavě svoje vlastní myšlenky. Těší mě vás inspirovat a miluju, když napíšete, že některé věci vidíte stejně. Pak to ale přijde. Euforická vlna zhruba za 3 dny odezní a já vím, že bych měla napsat další článek. Pokud chci, aby ten blog za něco stál, měla bych psát 2 články týdně. Měla bych dělat soutěže. Měla bych s vámi víc komunikovat. Měla bych kývnout na každou nabídku spolupráce, protože čím víc budu mít partnerů, tím víc si budou čtěnáři myslet, že blog je úspěšný a on se pak úspěšným vážně stane... Kdy se z toho stala soutěž? Přímo v mé hlavě. Vím, že to dělám. Evidentně neumím dělat věci jen pro zábavu. Vážně potřebuju aby byl úspěšný? Potřebuju mít víc čtenářů a followers? Potřebuju nějaké další úžasné spojení s velkou značkou? A co ty soutěže? Něco vám řeknu... nenávidím to. Ještě ani jednou se mi nestalo, že bych výherce vyhlásila včas nebo bych se neomlouvala za pozdní odeslání výhry. Jít na poštu s balíkem je pro mě nadlidský výkon. A celý tenhle proces před napsáním dalšího článku je jedním velkým utrpením.

A tak jsem se dostala do své vlastní pasti. To, co bych podle mě měla s blogem dělat, aby byl úspěšnější, mě nebaví. Reálně mám čas spíš tak na dva články za měsíc než na dva týdně. Sama na sebe tlačím, že musím. Navíc, ty nabídky na spolupráce, které chodí jsou většinou naprosto úžasné. Takže je to o to těžší. Kdo by nechtěl napsat o přírodní kosmetice pro miminka, nebo o nové knížce pro děti? Strašně bych chtěla všem vyhovět a napsat článek, pomoc s propagací, informovat ostatní maminky, odměnit vás za vaši věrnost soutěží. A tak na sebe zase tlačím, a ten tlak je už tak velký, že se vytratila radost. Už je to jen samé, musím, musím, musím.



Tak jsem začala přemýšlet. A nakonec po té dlouhé pauze i psát. Tenhle článek. Článek o své největší blogovací chybě. Chybou bylo, že jsem začala soutěžit, porovnávat se s ostatníma blogerkama a chtěla "úspěšný blog." Chtěla jsem něco dokázat, místo, abych psala s radostí, pro radost a pro vás. Zapomněla jsem na to, co mě na blogování baví (i na to, co baví na mém blogu vás) a sama sebe zahnala do kouta až před velké rozhodnutí, jestli to celé nevzdám.

A víte co? Nevzdám. Ne nadarmo se říká, že chybami se člověk učí. Takže, co teď s tím? Rozhodla jsem se, že začnu znova a nastavím si nová pravidla. Když to ani tak nepůjde, zabalit to můžu vždycky. Je ale pravda, že by mě to hrozně mrzelo a ten strašný pocit prohry, by pro mou soutěživou povahu byl snad ještě horší, než se pokusit nesoutěžit.



Proto tedy 5 pravidel mého blogování zcela na rovinu a veřejně:

1) přestanu se porovnávat s ostatníma blogerkama a půjdu svou vlastní cestou
2) blog pro mě není měřítkem úspěchu, ale osobním deníčkem
3) nebudu se účastnit žádných blogerských soutěží a anket, včetně mamablogu roku
4) vrátím blogu osobní články a skutečná témata - mě bavilo je psát a vás podle analytics číst
5) nebudu přijímat nabídky na další spolupráce, psát recenze a pořádat soutěže

Moc prosím značky i malé tvůrce, za prominutí a pochopení. Vyberte si ke spolupráci někoho vhodnějšího, je spousta úžasných mama blogerek, které se na recenze a doporučení specializují a já sama k nim často chodím pro inspiraci. Pokud nevíte, napište mi, ráda vám s výběrem poradím.

Záměrně do pravidel nedávám, že budu psát častěji, samozřejmě bych moc ráda, ale svazovat se tím nechci. Stejně tak nechci spálit všechny mosty.  Nedávno jsem vám na instagramu slíbila, článek o značkách s kterými spolupracuji. Toužila jsem odkrýt karty a přiznat "pro koho" píšu. A myslím, že sem se to teď náramně hodí.


Jsou to takové moje 3 srdcovky, které si chci nechat i pro tento rok, máme to spolu totiž trochu jinak. Asi nikoho nepřekvapí Bepanthen, ten k blogu patří od samého začátku a patřil by do naší rodiny, i kdybych žádný blog nebyl. Jsem s ním moc spokojená, nechyběl v obou mých taškách do porodnice a vždycky ho ráda doporučím a odpovím na vaše dotazy. Díky spolupráci jsem absolvovala řadu školení a instruktáží s lékaři a odborníky. Je to taky má jediná placená spolupráce. Ta ovšem nevychází pouze z článků, ale z celého ambasadorství, na které jsem náležitě hrdá. Takže pro Bepanthen zvládnu i tu soutěž, těšit se na ní můžete ještě v lednu.

Obecně to u spoluprací chodí tak, že vám značka za článek nebo další výstupy (instagram, recenze) nabídne buď peníze (to se stává spíše ojediněle) nebo své produkty a záleží na vaší dohodě, v jaké hodnotě ty produkty budou. Pak jsou tu ale značky s naprosto odlišným způsobem vnímání partnerství. Značky, které vám nenapíšou, okřídlenou větu "líbí se nám váš blog a chtěli bychom článek o našem produktu." Značky, které s vámi chtějí žít. Chtějí si vás získat, hýčkat, chtějí, abyste si je sama zamilovala a sama o nich chtěla dát vědět. Ne protože jste to slíbila, nebo, že jste něco dostala, ale protože sama chcete. Protože vám udělali radost a vy se o to chcete podělit, chcete se pochlubit a sdílet to s ostatními. A takhle já vnímám partnerství s Lego Duplo. Když čtou váš blog, když znají jména vašich dětí, i to kdy mají narozeniny. Když se dozví, že jsou nemocné a ještě ten den k vám pošlou kurýra s dárkem. Když se prostě stanou součástí vašich životů a domovů. A tak ani nemusím psát recenze, stačí si prostě jen hrát a občas se o to podělit.

Třetí značkou, s kterou jsem nedávno navázala dlouhodobou spolupráci, a s kterou se loučit rozhodně nechci a ani nedokážu, je Hipp.  Mám z toho opravdu velkou radost. Protože jsem si to hodně dlouho sama přála. Hipp jsem si vybrala sama už se Sárou, první byl olejíček po koupeli, dostala mě ta vůně. A protože fandím bio kvalitě a líbí se mi rodinný původ firmy, sáhla jsem po období kojení i po kojeneckém mléku, následně po příkrmech a svačinkách. Já si je vybrala už před 4 lety a teď si i oni vybrali ke spolupráci mě. Nemohla bych doporučovat něco, jen proto, že jsem dostala jejich produkty. Kor u dětské výživy, to vám (a hlavně tomu prckovi) prostě musí sednout.

Tohle jsou tedy značky, které tu budete občas vídat a já věřím, že se mi je podaří na blog začlenit nenásilnou formou, abyste to nevnímali jako klasickou reklamu, ale jako součást mě samotné, protože tím opravdu jsou.


A samozřejmě, pokud sama narazím na něco, o čem budu mít pocit, že to stojí za moje doporučení, najdete to u mě na instagramu @mamanablogu.

Jestli jste dočetli až sem, klobouk dolu, moc si toho vážím a děkuji, že tu jste. Doufám, že vás budu bavit i v roce 2018.

8 komentářů:

  1. ❤️ nejdůležitější měřítko úspěchu, to nikdy není v tom, jak to posoudí ostatní, ale je v nás samotných. Psát blog a psát jen, abys psala, nikdy nebude dávat takový smysl, jako když budeš psát jen tehdy, máš-li co říct. A to ty máš. A když to bude jednou za čtvrt roku? Pořád to budem rády číst. Fakt.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni moc ti děkuju za podporu, strašně mě těší, jak dlouho už tě u sebe na blogu vídám. Dneska jsem byla úplnou náhodou na konferenci "Osobní růst" mluvil tam Petr Ludwig, autor knihy Konec prokrastinace právě o potřebě "smyslu" a mě došlo, že smyslem tohohle blogu na začátku bylo podívat se na mateřství a rodičovství s nadhledem, ne stát se reklamním kanálem. Někdy je asi lepší vrátit se na začátek. Děkuju.

      Vymazat
  2. Svůj blog nemám, ale ráda čtu ostatní blogy, takže píši z pohledu čtenáře, proč blogy čtu a jaké blogy čtu. Mou motivací nejsou určitě žádné soutěže, i když se na oblbených blozích občas vyskytnou, účastním se jich málokdy. Své oblíbené produkty si kupuji a zajíce v pytli v podobě různých kosmetických přípravků případně různých výživ nepotřebuji. Čtu vesměs výhradně blogy žen s malými dětmi v přibližném věky mých dětí, případně o chlup starší. Je to pro mě ohromná inspirace z reálného života - jaké hračky se ujaly u jiných, co vzít na dovolenou, jak se připravit na příchod druhátka, jak lze trávit s dětmi volný čas apod. Tyto články jsou pro mě mnohem cennější (minimálně k zamyšlení) než různé reklamní články nebo recenze výrobků dodaných prodejcem po krátkodobém testu. Tudíž opravdu není nutné psát dva články za týden, cennější jsou ty psané skutečně s radostí, s nějakou potřebou něco říct. Ať se daří.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji, když jsem se nad tím opravdu zamyslela a zkusila se na to podívat sama z pohledu čtenáře a odpovědět si sama na otázku, které blogerky já čtu a sleduju a proč. Došla jsem k naprosto stejnému názoru. Ale moc děkuji za utvrzení. Nejvíc jsem blogy začala sama aktivně číst, když se měl narodit Kubík (naše druhátko - ten výraz se mi moc líbí :)) a četla jsem právě maminky, které už dvě děti měly. To vaše druhé už je na světě?

      Vymazat
  3. Děkuji. Děkuji za upřímnost. Uklidňuje mě to v tom, že svět je ještě v pořádku. Jsem na té druhé straně. Potřebovala bych, aby o nás bylo psáno. A zároveň se mi příčí řvát se do světa. Loni jsem se naučila krásné heslo s nímž souzním: Dělat cokoliv v souladu sama se sebou. Čtu blogy z nichž čiší upřímnost a opravdový život než jedna reklama za druhou. Z těchto zdrojů mi pak tipy na dětské knihy atp. zní mnohem opravdověji. Děti mám tři a tak je mi přirozeně bližší sledovat jak to zvládají jiné trojmatky.
    Přeji spokojenost sama se sebou, odsud to pak pramení dál. ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Dobrý den, Lelí, nějakou náhodou jsem se dnes v noci dostala k vaší stránce a moc krásně si početla v pár příspěvcích. Kdybych taky neměla děti, svůj blog a fůru práce, tak dneska nejspíš nejdu spát a čtu dál a dál a dál. Jsem totiž trošku v podobné situaci jako vy.
    Začala jsem si před pár lety na mateřské psát blog o zahrádkaření jedné takové blonďaté panelákové holky, čistě pro radost a zábavu, pak se ale po čase ukázalo, že už články nečtu jenom já a moji rodiče, a začali mi psát úplně neznámí čtenáři. A bylo jich čím dál víc. A najednou tu začal být závazek, a nabídky. A druhé dítě. A na všechno míň času... Stavění domu, vydání blogu jako knížky, manžel, který nechce být až na poslední koleji, no a taky mimochodem ta ZAHRADA, O KTERÉ TO MĚLO CELÉ BÝT. A tak si teď taky třídím myšlenky a hodnotím priority, kde a jak šetřit čas, aby ho bylo dost na to, co mě fakt baví (soutěže a reklamní články to taky nejsou) a ejhle, google vyplivne váš blog. Tak máte novou čtenářku. :)
    Jestli máte vy někdy chvilku, koukněte třeba zase ke mně na slamavbotach.cz. Mám teď sice zrovna autorskou pauzičku, ale motivaci s tím něco udělat jsem u vás právě načerpala. Díky moc! A mějte se krásně. Verča Kyčera Kučerová, Sláma v botách

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Leli, dlouho jsem tu nebyla, ja teda dlouho nebyla ani nikde jinde. Protoze jsem si prosla podobnou cestou, protoze sledovani jinych blogu pro me byla do pekel. Tak jsem se odpojila a citim se svobodna. Uz dyl nez rok. A pisu hodne osobni veci, ktere jsou mi nejprirozenejsi a i nejctenejsi. Je krasne cist tvoji uprimnou zpoved a preju ti vse dobre. Jana

    OdpovědětVymazat
  6. Sociální obchodování spočívá v otevření trhů pro každého. Na eToro se můžete spojit, obchodvat a sdílet znalosti s miliony obchodníků a investorů. Navíc můžete kopírovat obchodní rozhodnutí obchodníků, kteří odpovídají vaší strategii. Registrujte se nyní a získejte chytřejší obchodní rozhodnutí využitím rozumu našich obchodníků s nejlepšími výsledky.

    Výměna kdekoli Čas jsou peníze. Obchodujte na počítači, mobilu a tabletu

    Otevřené obchody na eToro: 227,651,647

    OdpovědětVymazat