pondělí 5. března 2018

Velký článek o jídle: kojení, příkrmy, svačinky

Uznávám, že občas je to u mě na blogu pěkný guláš, ale nebojte foodblogerka ze mě nebude. Přesto bych tu ráda na téma jídlo a zvláště jídlo u nejmenších dětí otevřela diskusi. Podle mě je to jedno z těch témat, kdy vám může hrozně pomoc sdílení zkušeností někoho jiného. I když jsem to sama zažívala už podruhé, stejně jsem si ve spoustě věcí nebyla jistá a ráda jsem se v rozhovoru s ostatními maminkami utvrdila ve svém postupu. Nebo si rozšířila obzory. Proto jsem se rozhodla sepsat tenhle velký článek o jídle a věřím, že spoustě z vás může pomoc, třeba už jen fakt, že ne vždycky jde všechno jako po másle. Stejně tak budu strašně ráda, když mi i vy napíšete váš nároz a vaše zkušenosti s kojením, jídlem nebo zaváděním příkrmů. A jak to tedy probíhalo u nás?



Kojení
Je to to nejlepší, co můžete miminku dát. Imunita. Zdraví. Přirozenost. Jasně, chápu. Chci kojit, vím jak je to důležité. Měla bych. Musím. Nevím, jestli je to jen v mé hlavě, ale osobně jsem to začala vnímat tak vyhroceně, že když nekojíte, jste špatná máma. Ano, takhle demagogicky někdy ženský mozek funguje. Dělá unáhlené a zkrácené závěry a věřím tomu, že to nejedné mamince způsobilo spoustu bezesných nocí. Co když nebudu moc kojit? Jsem špatná máma? Co budu odpovídat na zvídavé dotazy kamarádek? Protože na to se vás prostě zeptá každá. A každá si na vás udělá svůj názor.

Se Sárou jsem se bála kojení na veřejnosti, byla jsem z toho vždycky tak nervózní, že jsem raději ven moc nechodila. S Kubíkem jsem zas měla pocit, že bych měla jít každé mamince na hřišti vysvětlit, že já kojím. Moje dítě má mateřské mléko, i když teď držím v ruce lahvičku, víte? Prosím nezatracujte mě, jsem jedna z vás... dobrá máma. Ovšem, při kojení mlíko tak moc stříkalo, že ho Kubík prostě nezvládal pít a dávil se. Nepomohlo ani část odstříkat, a pak přiložit, neupravilo se to ani kojením po kratší době. Po spoustě marných pokusech a 2 měsících utrpění, po tom, co jsem byla po každém přikládání mokrá já, i Kubík, tak že jsme se museli oba převlíknout a ve finále se Kubík jetště poblil, jsem začala odsávat a krmit ho mateřským mlékem z lahvičky. Ok, přišla jsem o jedinečný kontakt s dítětem, ale aspoň jsem ho udržela na mateřském mlíku až do osmého měsíce.



To si s sebou ale těžko někam vezmete, aby vydrželo dostatečně dlouho ve správné teplotě. A čtyřleté holčičce zase špatně vysvětlíte, že budete celý léto doma, protože brácha jí každý dvě hodiny. Takže pro mě bylo jednodušší zařadit k mateřskému mléku jako dokrm ještě kojeneckou výživu a odsávala jsem co nejvíce do zásoby. Moje prsa se nechávala ošálit celkem dlouho, ale samozřejmě se produkce mlíka pomalu snižovala, takže po osmém měsíci jsem neodsála už ani na jedno jídlo za dva dny. To tedy Kubík přešel už plně na kojeneckou výživu. Vybrala jsem Hipp Combiotic stejně jako se Sárou, u té jsem delší dobu hledala a zkusila kromě Hippu třeba i Nutrilon. S Kubíkem jsem hledat nemusela Hipp mu sednul, všechno bylo bez problémů a přesto jsem se nechala nahlodat. Reklama, dobré zkušenosti kamarádek s jinými produkty... co když bude něco lepšího a já to ani nezkusila? Na týden jsem tedy přešla na nový Sunar Prémium, abych zkusila, co to udělá. Prosím, neberte to teď jako, že nikomu nesedne, spousta maminek a miminek s ním může mít dobré zkušenosti. U nás se ale ukázalo, že to dobrý nápad nebyl. Když si Kubík říhnul s Hippem, někdy se taky stalo, že ublinknul, ale ne tolik a ne jakoby už natrávené (opravdu zapáchající) mléko. Pořád jsem ho musela převlíkat. Nevím, co mu nesedlo, ale po návratu k Hippu, se vše vrátilo do starých kolejí. O mé spolupráci se značkou Hipp, jsem od té chvíle už nepochybovala. Podle informací, které od nich mám, se jedná o výživu, které je díky obsahu probiotik i prebiotik nejblíže mateřskému mléku a navíc v biokvalitě. Pro mě je ale nejdůležitější, že jsme s ní oba spokojení.

Příkrmy
Od ukončeného 4. měsíce. Pamatuju si, že Sára to dala bez problémů, od první lžičky. S Kubíkem jsem hodně váhala, přišlo mi to brzo, nebyl na to ještě připravený. I tak jsem to lehce po čtvrtém měsíci zkusila. No, s úspěchem se to teda nesetkalo. Rozhodla jsem se to trochu oddálit a zkusit to o měsíc později. Mrkvička od mamky ze zahrádky, slaďoučká, dozrálá a bez chemie. A nic, prostě nechtěl. Pochopila jsem, jaké to je, když děti nechtějí jíst. Musela jsem se obrnit velkou trpělivostí a prostě to zkoušet. První týden jsem do něj nedostala víc jak lžičku denně. Postupně se to lepšilo a přibližně měsíc musel každou lžičku zajídat mlíkem. Až od sedmého měsíce zvládnul sníst oběd, aniž by ho ještě zapíjel. Hurá, už je náš. Chutná mu a jí opravdu krásně. Podařilo se mi to v něm zlomit, ale řeknu vám, že jsem to chtěla několikrát vzdát. Největší radost je, koukat se jak jí kaši, tu miluje. Kupuju obyčejnou rýžovou, neochucenou. Večer mu jí míchám s obilnou také neochucenou a neslazenou - také kupuju obě od Hippu a ráno mu tu rýžovou míchám s jáhlovou od Nominalu. Ano, je to vážně milovník kaše, takže jí má dvakrát denně, k snídani a večeři.

Obědy jsem se snažila od začátku připravovat doma. Hodně jsem se ale nechala inspirovat složením skleniček a doporučenými potravinami. Kubík je hodně zeleninovej, mrkev si nakonec zamiloval a stejně jako Sára upřednostňuje rýži a těstoviny nad bramborem. Prakticky jak je to do oranžova nebo červena (mrkev, dýně, kořenová zelenina, rajče, červená řepa), je to dobrý. Když se to začne zelenat, je to horší - brokolice a podobně mu moc nejedo, ale aspoň trochu do něj dostanu. Postupně jsem na radu paní doktorky začala zařazovat také žloudek a maso, s tím to ale nějak moc nepřeháním. Chápu to s tím železem, ale rozhodně si nemyslím, že je potřeba jíst ho každý den.




Hlavně si nemyslete, že to doma zvládám levou zadní a vařím každý den. Příkrmy si nadělám aspoň na dva až tři dny do ledničky a kupované skleničky mám v šuplíku v záloze. Nikdy nevíte co se stane. Od chvíle, kdy se Kubík narodil, jsem ještě víc zbrklá. Nejednou jsem zapla plotýnku na plno, odešla pověsit prádlo a zapomněla na to, že vařím. A když vaříte na čas, mimčo se vzbudí hladové a vám se z připáleného hrnce zvedá černý dým, sklenička přijde vhod. Na rovinu říkám, že jsem zastánce domácí stravy, ale občas jsem za ty skleničky fakt vděčná. Jen tedy i tady trvám na bio kvalitě. Kvalitní potraviny jsme zvyklí kupovat i pro sebe, na jídle se u nás nešetří.

Svačinky
Co opravdu nekupuju jsou ovocné kapsičky, nepovažuju to za moc ekologické. Jaký je rozdíl v tom hodit do tašky kapsičku nebo banán a lžičku? Jako jo, uznávám, párkrát se mi ten banán v tašce rozmašíroval a příjemný to rozhodně nebylo. Ale stejně to můj názor na kapsičky nezměnilo. Ovoce mixuju doma čerstvé, banán ho hodně osladí a když jsou jablíčka hodně kyselá, přidávám kapku agávového sirupu. Od osmého měsíce zkoušíme také bílý jogurt, ale zatím mu samotnému na chuť nepřišel. Ta škála šklebů a výrazů odporu je opravdu hodně široká. Zkoušim mu ho taky míchat s banánem a to už si většinou dá říct. Přidala jsem i kukuřičné krekry a obilné sušenky, ale ty spíše vyjímečně. Kůrka chleba je daleko oblíbenější.

Jinak se u nás pořád drží pravidelnost na jídle každé dvě hodiny. A to bohužel velice často i v noci. Nejdelší interval posledních týdnů je 4 hodiny, ale to se stane málokdy.

Doufám, že tenhle dlouhý článek o jídle neskončí jako jeden velký monolog, ale dáte mi vědět, jak to máte s jídlem doma vy. Těším se na vaše zkušenosti, ale jestli mi sem budete všechny psát, že vaše děti se večer nají a spí celou noc, tak si mě nepřejte.

3 komentáře:

  1. Zrovna vcera jsme meli doma s manzelem takovou malou diskuzi. Prisel domu s tim, ze maji v praci noveho kolegu, ktery ma tri deti a vsechny spi. Od sesti tydnu. Od osmi do osmi. Pff.... kde se berou tyhle zazracne deti? Nase deti (3 kluci) nespi. Dva z nich jeste v noci nespi. Nejmladismu je temer rok. Budi se cca kazde 3 hodiny.... Takze vim, o cem mluvite :)
    Jinak - prikrmy - u nas varime. Mam uz od prvniho ditete takovy ten sikovny strojek (best gift EVER :) ), co podusi a rozmixuje, takze nepripalim.... Protoze nebyt tohohle strojku, mam urcite pripalene jidlo denne, jak se znam. Nase nejoblibenejsi kombinace je brambor, bily chrest a vajicko s troskou nasekane petrzelky. Je to fakt super, urcite vyzkousejte. Bily chrest bude za chvili v sezone.
    Mejte se fajn.. a nebojte, taky nespi! ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Měla jsem si ten strojek pořídit už s první dcerou, teď se mi to zdálo už zbytečné a takhle to dopadá. Ach jo. A děkuju za chřes, ten zkusím!

      Vymazat
  2. Zdravím Vás,
    kojení a nekojení... Synovi je dva a půl roku a stále ho jednou denně kojím. A víte co? Asi od jeho roku a půl mi to přestalo být na veřejnosti příjemné. Ty pohledy byly možná podobné tomu, co jste asi zažívala Vy s lahvičkou. Dokonce mi to i pár známých či členů rodiny řeklo. Že už je to divný. Já teda musím říct, že se v takových chvílich uklidním tím, co jsem slyšela na těhotenském kurzu: "Pokud je kojení možné (!), mělo by být vykonáváno za předpokladu, že to vyhovuje matce i dítěti. A i na základě tohoto výroku jsem se na podzim rozhodla syna kojit jen jednou denně. Prostě musí počkat, až se mamince mlíčko udělá. Důvodů bylo několik, výše zmíněné pokukování (je mi jedno, co si myslí, ale nejsem žádná cvičená opička, aby mě lidi okukovali :-) A druhý byl, že syn chtěl mlíko i 3x za noc. A to už jsem opravdu nezvládala.
    A tím se dostáváme k tématu spaní. Ačkoli jsem měla mléka dost, syn bez něj v noci nevydržel do cca 2 let a 2 měsíců. Zvykl si naštěstí celkem rychle na jednodenní příděl :-) Nevím, kdy přesně začal spávat celou noc, ale bylo to někdy v té době. Nutno podotknout, že spí s námi.
    Je pravdou, že mě vnější tlaky moc neovlivňují. O to horší jsou ty vnitřní. Každopádně Vám fandím. Ať si to každá uděláme tak, jak to nejlépe vyhovuje nám a našim dětem. A díkybohu za to, když na to přijdeme! :-)

    OdpovědětVymazat